Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Helena Langšádlová)
Jsem přesvědčena, že je chybou, že budou oslabena vyjádření dotčených orgánů státní správy, že místo závazných stanovisek budou pouze vyjádření. Ano, my si můžeme nastavovat ty věci tak, aby byly rychlejší, aby to museli do nějaké doby poslat, aby se proces přijímání rozhodnutí urychlil, ale to by nemělo vést k tomu, že ta expertní stanoviska budou takto oslabena. Opravdu dochází tímto návrhem k zásadnímu oslabení ochrany veřejného zájmu. Nelze pořizovat územněplánovací dokumentaci takovým způsobem, jak navrhujete.
A stejně tak já považuji za velmi špatně, pokud navrhujete například to, aby se oslabila závaznost územněplánovací dokumentace. Samozřejmě někdy můžeme mít výhrady k tomu, jestli výklad platné územněplánovací dokumentace, jak té grafické nebo textové části, je přesný při umisťování té stavby. Sama jsem se s tím několikrát setkala. Ale přímo deklarovat, že je možnost se odchýlit u územněplánovací dokumentace v situaci, kdy se pořizovatel jako město a vlastník pozemku - a víme, jaké jsou tlaky vlastníků pozemku - dohodnou. To už pak územněplánovací dokumentaci ale opravdu pořizovat ani nemusíme. To je přece úplně proti všem principům.
Jak jsem říkala, mám problém i s tím, že můžou být obavy, že vy máte zásady územního rozvoje krajů, a ve chvíli, kdy se tímto způsobem bude zasahovat do územních plánů a budou se takto pořizovat ze strany těch 6 250 obcí, tak se dostaneme velmi rychle k tomu, že budeme mít územní plány obcí v rozporu se zásadami územního rozvoje krajů. K tomu zkrátka bude docházet. Moc prosím, kolegové, abyste i tyto věci zohlednili.
Určitě je i pochybnost o tom, jestli lze vynechat fázi umístění stavby, jestli nám stačí přijatá územněplánovací dokumentace. No, já mám pochybnosti. Pochybnosti právě se svou zkušeností, v jakém detailu my máme územněplánovací dokumentaci a jak pak probíhá umístění stavby, ale i z hlediska toho, že územněplánovací dokumentaci přijmu třeba jednou za 10 let, a je otázka, jestli v čase umisťování té stavby podle jenom územněplánovací dokumentace, nikoliv podle rozhodnutí o umístění stavby, je vlastně ta situace v místě ještě aktuální. To je samozřejmě také velká pochybnost, jestli je toto reálné.
Já bych obecně chtěla říci, že jsem pro urychlení stavebního řízení, ale cesta, kterou jste se vydali, není správnou cestou. Ona totiž ohrožuje jak obecně veřejný zájem, ale i zdraví a zájmy jednotlivců, ale i jejich bezpečnost, proto já navrhuji vrátit k přepracování. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Papajanovský, připraví se Jiří Havránek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já hovořím v prvním čtení ke stavebnímu zákonu poprvé. Doufám, že se nebudu v hodně věcech opakovat, v některých možná ano, ale věřím, že mi to odpustíte. A já už jsem to zmiňoval včera, když jsme diskutovali o služebním zákonu, respektive o zrušení služebního zákona, že daň za delší a intenzivnější projednávání zde na plénu Poslanecké sněmovny je daní za to, že ten zákon nebyl v řádném procesu projednáván dříve.
Projednáváme tady poslaneckou novelu stavebního zákona, kterou předkládáte s cílem urychlit v České republice výstavbu a zlepšit tak dostupnost bydlení. Já souhlasím s tím, že v České republice dostupnost bydlení máme. Dovolím si tady zmínit několik statistik, které mně přijdou podstatné. 38 procent mladých lidí u nás v České republice se domnívá, že nikdy nedosáhne na vysněné bydlení. 80 procent lidí, kteří nežijí ve vlastním, to znamená, mají nějakou aspiraci vlastní bydlení získat, má za to, že bydlení je v České republice nedostupné. Asi řada z vás zná studii Property Index, kterou vydává konzultační společnost Deloitte, ale dovolím si připomenout z ní několik významných statistik. Občané naší země očekávají, že ceny bydlení dále porostou. A lidé taky logicky očekávají, když očekávají, že ceny porostou, že dostupnost bydlení v České republice se bude dále zhoršovat. V roce 2024 se v Česku dokončilo 2,78 bytů na 1 000 obyvatel, zatímco v sousedním Polsku to bylo 5,33 bytů na 1 000 obyvatel. V Praze je na pořízení průměrného bytu potřeba 15 ročních platů, což je třetí nejhorší výsledek ze srovnávaných měst napříč Evropskou unií. A v celoevropské statistice to není jenom Praha, která tímto negativním způsobem vyčnívá, v Brně potřebujete na pořízení průměrného bytu 14 ročních platů, v Ostravě 10,9 ročních platů. To znamená, problém, který máme, je problém celorepublikový, nikoliv problém pouze Prahy.
V nedostupnosti bydlení jsme tedy v České republice na špičce Evropy. A to není pozitivní. Je, myslím, fajn být na špičce v zaměstnanosti, v hospodářském růstu, v produktivitě nebo třeba v úrovni veřejného zadlužení, což jsou všechno věci, ve kterých my v zásadě na špičce Evropy jsme, ale není pozitivní být na špičce v nedostupnosti bydlení. A myslím si, že je fajn z toho, jak jsem sledoval dosavadní diskusi, že se v tomto na půdě Poslanecké sněmovny shodneme, že problém s dostupností bydlení tady u nás v České republice skutečně máme.
Kolegyně kolegové, žijeme v tržním hospodářství a platí tedy, že růst cen nebo nedostupnost nějakého statku - a takovým statkem je z ekonomického pohledu i bydlení - a nemyslím teď statek zemědělský, zemědělskou usedlost, myslím statek jako nějakou komoditu, kterou je možné zakoupit - tak nedostupnost nějakého statku je vždy důsledkem nesouladu mezi nabídkou a poptávkou. Poptávka po bydlení je u nás vysoká a zdá se, že stále stoupá, a nabídka bydlení je u nás nedostatečná. Musíme tedy řešit nabídku, umožnit rychlejší vznik většího množství bytů a domů. Já se ptám, jestli předložená novela, kterou projednáváme, je takovým právním předpisem, který nabídku opravdu posílí a umožní vznik většího množství nových bytů a domů. Než na tuhle otázku odpovím, tak si dovolím krátký exkurz do nedávné historie českého stavebního práva. Kromě toho, že jsem tedy poslancem, tak jsem starostou České Kamenice, jsem v komunální politice od roku 2014 a za tu dobu jsem, myslím, stihl pochopit a pochytit - když ne úplně všechno, tak alespoň leccos.
Starý stavební zákon, to jest zákon č. 183/2006, byl účinný od roku 2006 do roku 2023. Za dobu jeho účinnosti byl celkem třicetkrát novelizován a nejde podle mého soudu jednoznačně říct, zda šlo o zákon dobrý, nebo o zákon špatný. Podle mě ten zákon, ten starý stavební zákon, totiž dobře fungoval ve středně velkých sídlech, kde byly stavby povolovány bez větších problémů a zdržení, a umožňoval také standardní projednávání a pořizování územních plánů těchto sídel. Třeba u nás v pětitisícové České Kamenici jsme s tímto stavebním zákonem, s tím starým stavebním zákonem, nikdy neměli sebemenší problém, nikdy jsme neměli důvod si na něj stěžovat, takže přiznávám, že zrovna u nás ve městě sledujeme snahy posledních let napravit stavební právo, zlepšit stavební právo - trochu se zděšením, protože z našeho pohledu, z pohledu našeho specifického sídla se za těch pět nebo šest let legislativních snah nic nezlepšilo, nic nepovedlo, naopak se v zásadě všechno jenom zhoršilo a ten systém se zkrátka rozbil. Chápu ovšem, že byla nějaká snaha stavební zákon a stavební právo řešit. Starý stavební zákon totiž špatně fungoval v malých sídlech. Je pravda, že malé stavební úřady byly někdy personálně paralyzované, někdy se také - a to je fér si přiznat - dostávaly do zajetí partikulárních, často podnikatelských zájmů. Ovšem stejně jako stavební zákon fungoval špatně v úplně nejmenších sídlech, které ještě měly stavební úřad, tak špatně fungoval i v největších městech, kde se stavební úřady staly rukojmím přehlceného množství různých protichůdných stanovisek, zájmů a požadavků, ze kterých zkrátka v případě některých staveb nebo v případě některých záměrů prostě nebyla cesta ven. ***
