Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Jan Papajanovský)
To podle mého názoru platilo i pro územní plánování, které se v některých sídlech, a jsme teď všichni v Praze, tak stačí si vzpomenout na Prahu, stalo hrdinskou a skoro nemožnou disciplínou. Opravdu připravit územní plán v Praze bylo a je podle mého názoru nemožné.
Je potřeba říct, že to stavební právo se také měnilo v čase. Ten stavební zákon z roku 2006 v době, kdy se do právního řádu dostal, tak byl výrazně jednodušší, nicméně postupně přibývalo dotčených orgánů státní správy i jejich požadavků, což je věc, která nepochybně to řízení a stavby komplikovala a zpomalovala. Proti tomu ovšem stála v průběhu času snaha to stavební řízení zjednodušovat. Třeba, a to je věc, kterou my jsme velmi ocenili, kterou já jsem osobně velmi ocenil a mnohokrát použil, třeba zavedením těch takzvaných společných povolení, která v posledních letech účinnosti toho starého stavebního zákona získávala na oblibě. Byli jsme tak podle mého soudu svědkem takových různých vln. Na jedné straně se to hmotné stavební právo, to znamená, všechny ty požadavky, všechny ty dotčené orgány, míra závaznosti těch požadavků, stávaly stále a stále složitějším, na druhé straně se to stavební správu procesní, to znamená, ten proces, jak dospět k vydání stavebního povolení, stávalo stále jednodušším, respektive byla tam nějaká snaha tyhle věci zjednodušit tak, abychom čelili tomu zesložiťování a zbytňování toho stavebního práva hmotného.
Nicméně výsledek byl po těch letech a po těch 30 novelách stále stejný. Stavební právo v České republice někde fungovalo dobře, někde ta změna nebyla potřeba, někde jakákoliv změna byla ku škodě věci a někde naopak, jako třeba tady v Praze, ale i v jiných velkých městech, anebo naopak v těch sídlech nejmenších to stavební právo fungovalo velmi špatně.
Ve snaze vyřešit to, co nefungovalo, to znamená Praha, velká sídla a potom ta sídla velmi, malá přijala předchozí vláda Andreje Babiše v roce 2021 nový stavební zákon. Ten představoval snahu o radikální reformu, centralizaci, zjednodušení procesů a také výrazné zjednodušení hmotného stavebního práva. Příprava zákona a jeho implementace, a ti z vás, kdo tady jsou déle, tak si na to jistě vzpomenou, spadly na konec funkčního období vlády, která jej přijala, což určitě nebylo šťastné. Stejně tak ovšem nebylo šťastné, že ten nový stavební zákon, byť on vlastně už tak nový není, ale pořád mu tak někteří můžeme říkat, tak ten nový stavební zákon byl tehdy přijat takzvaně na sílu, proti vůli samospráv, proti vůli řady orgánů, se kterými byl konzultován a pro které je to stavební právo naprosto klíčovým nástrojem. A tento přístup, přístup přijmeme ten zákon na konci funkčního období, přijmeme ten zákon takzvaně na sílu, vedl k tomu, k čemu nutně vést musel, to jest k určitému chaosu, k určitému odporu a bylo to myslím vcelku přirozené.
Já si, dámy a pánové, na tu dobu dobře vzpomínám, protože to už jsem byl nějakou dobu ve funkci starosty města. Byla to doba, kdy nejistí a znechucení úředníci stavebních úřadů obdrželi informaci, která se obden měnila. Do toho se blížily sněmovní volby a naděje, že nová vláda ten zákon přepracuje, tedy že nebude nutné vlastně se tím zákonem začít řídit, že nebude nutné jaksi provést nebo být součástí té reformy stavebního práva. A tak se vlastně stalo. Ten zákon, který byl nestandardně vypracován mimo Ministerstvo pro místní rozvoj, byl posléze novelizován komplexním pozměňovacím návrhem, který přijala předchozí Sněmovna, který vytvořil určitý hybrid mezi původní a novou právní úpravou. A doba nejistoty pokračovala. Úředníci ani stavebníci vlastně nevěděli, co platí a na co se mají připravit.
Vážená paní ministryně, která tady teď není, byla donedávna starostkou Bíliny a troufnu si zdálky z České Kamenice, protože Česká Kamenice i Bílina jsou v totožném kraji, v Ústeckém kraji, říct, že byla velmi dobrou starostkou, na rozdíl od některých jiných regionálních politiků hnutí ANO. Náš region skutečně posouvala v té své práci dopředu a věřím, že si toto období chaosu, zmatky a nejistoty vybavuje stejně dobře jako já. Věřím, že ti z vás, kdo jste komunální politici, si toto období zmatku, nejistoty a chaosu vybavujete stejně dobře jako já.
Pokračuji v tom historickém exkurzu, ale nebojte, už se blížím pomalu ke konci. Přišla digitalizace stavebního řízení. Jedna z největších chyb celého toho procesu a také podle mého soudu jedna z největších chyb předchozí vlády. Já záměrně říkám celé vlády, protože ačkoliv zásadní vliv na zhroucení digitalizace stavebního řízení měl tehdejší ministr místního rozvoje Ivan Bartoš, tak politickou odpovědnost za to pochopitelně nese celá vláda Petra Fialy. A znovu se opakovalo období mimořádného zmatku a nefunkčnosti.
Systém, který dříve fungoval alespoň někde, v zásadě přestal fungovat všude. Zhroutil se. Následovalo provizorní obejití digitálního stavebního řízení a technická novela, která opravovala zjevné chyby té právní úpravy, které prostě vznikly vzhledem k tomu, jaká legislativní technika byla použita.
A musím upřímně říct, že až teď v posledních měsících a týdnech vím z rozhovorů s kolegy, s úředníky ze stavebních úřadů, že se ten systém nějakým způsobem konečně stabilizoval a vrátil se vlastně tam, kde jsme v roce 2021 začínali. Stavební právo, které máme dnes platné a účinné, funguje někde skvěle, někde funguje průměrně, někde špatně a někde samozřejmě nefunguje vůbec, někde ten problém objektivně pořád máme.
A do toho, dámy a pánové, přichází to, co tady dnes projednáváme na půdě Poslanecké sněmovny. Přichází další významná změna. Návrat stavebního práva do podoby, ve které už jednou mělo být, ale s určitými modifikacemi, a nebudu zacházet do detailů, protože ty modifikace už tady byly diskutovány poměrně dlouho a poměrně dopodrobna. Některé ty modifikace, které stavební zákon, respektive ta komplexní novela stavebního zákona zahrnuje, jsou z mého pohledu velmi pozitivní. Například to, že se územní plánování má v principu přesunout z působnosti přenesené do působnosti samostatné, považuji za velmi významnou a pozitivní změnu, kterou ten návrh přináší. Nebo třeba to, že bydlení se má stát veřejným zájmem nebo obecně bez toho, aniž bych v tuhle chvíli jaksi rozporoval některé konkrétní detaily, snaha přimět dotčené orgány státní správy, které se upřímně v některých případech opravdu trochu zbláznily nebo trochu zdivočely, k tomu, aby v obecné míře šetřily práva stavebníků.
Součástí toho návrhu je i snaha řešit rozpory mezi dotčenými orgány a i to je potřeba ocenit. I to je potřeba nazvat jako pozitivní změnu. Ale stejně tak má ten návrh spoustu problémů a kontroverzí a spousta z těch problémů a kontroverzí, dámy a pánové, už zde na plénu Poslanecké sněmovny zazněla a nemá smysl, abych je do velkého detailu opakoval, obzvlášť v tomto okamžiku, kdy ten zákon projednáváme v prvním čtení.
To, co chci ale přinést a čím bych chtěl skončit, jsou ale zkušenosti z praxe, zkušenosti z terénu, protože dál pracuji na městském úřadě, dál komunikuji s úředníky a s úřednicemi, a to, co se z mého pohledu do toho území vrátilo, jsou obavy, nejistota a strach z dalších změn. Také se vrací frustrace z té metody legislativní práce, protože - a já to tady připomenu - my máme stavební zákon, což je velmi komplexní předpis, na něj byl předchozí Sněmovnou napasován komplexní pozměňovací návrh, na který navazuje několik novel, některé větší, některé menší, a na to vše teď předkládáme komplexní pozměňovací návrh a z těch diskusí, které jsou tady vedeny, jsem pochopil, že ve druhém čtení má být načten další komplexní pozměňovací návrh. To znamená, my tady projednáváme zákon, který je komplexním pozměňovacím návrhem komplexního pozměňovacího návrhu a v průběhu projednávání bude novelizován dalším komplexním pozměňovacím návrhem. Tahle metoda legislativní činnosti je podle mě cesta, jak to, co je v tom návrhu dobré a stálo by za to podpořit, a myslím si, že my jako Starostové bychom byli připraveni ty věci podpořit, utopit v určitém legislativním zmatku a v chybách, které téměř jistě vzniknou.
Vzpomeňte si vy, kdo sledujete stavební právo, co se třeba stalo s poplatky za povolení domácích čističek nebo studen, kdy vlastně ta předchozí Sněmovna v zásadě omylem tyhle poplatky navýšila tak, že to hezké nebylo. Způsobilo to velký problém mezi adresáty těch norem a potom se to rychle napravovalo. A takových problémů, které prostě vzniknou touto metodou legislativní práce, můžeme vyjmenovat víc. Stalo se to víckrát a předpokládám, že se to bohužel stane znovu.
Ten stavební zákon a to, co teď budeme přijímat, je těžko pochopitelné pro nás, nebo alespoň pro mě, možná vy všichni jste zdatnější v těch věcech, ale minimálně pro mě jako pro člověka, který se legislativě věnuje, pro člověka, který nakonec tohle téma vystudoval, tak pro mě je to mimořádně složité, nesrozumitelné a těžko se v té právní úpravě orientuji a budu orientovat. A teď si představte, jak těžké, jak obtížné to je a musí být pro úředníky stavebních úřadů, protože, dámy a pánové, nastavení úřadech nepracují právníci. Na stavebních úřadech obvykle pracují lidé, kteří mají buď vystudovanou regionální veřejnou správu nebo veřejnou správu, ale nejsou to právníci, nebo na stavebních úřadech pracují lidé, kteří mají střední stavební školu, jsou to stavaři, kteří se potom učí ten proces, studují ten proces, ale nejsou to prostě právníci. A pokud se tito lidé mají zorientovat v několika komplexních pozměňovacích návrzích, které jsou nebo mají být navrstveny na sobě, tak to něco, co se nelze divit, že v nich vyvolává přirozené obavy.
Já mám obavu, že další reformu stavebního práva tahle země už nemusí snést. Pokud bych měl něco doporučit, to, jakým způsobem by mělo být přistoupeno k těm úpravám stavebního zákona, tak se domnívám, že jsme spíše měli jít cestou dílčích novel, že jsme měli tady na půdě Poslanecké sněmovny najít shodu na tom, co je potřeba v té legislativě upravit, jako je právě třeba postavení dotčených orgánů státní správy nebo jako je například územní plánování, a měli jsme tyhle věci diskutovat a měli jsme je postupnými dílčími pozměňovacími návrhy nebo, pardon, novelami zavádět do toho stavebního zákona tak, abychom znovu nevyvolali ten zmatek. A znovu připomínám, vy z vás, kdo jste komunální politici, kdo stojíte v čele městských, obecních úřadů nebo magistrátu, tak si jistě ten zmatek, ke kterému došlo, vybavujete. A možná, samozřejmě ten zmatek byl do jisté míry způsoben tím, že se té předchozí vládě nepovedla implementace těch změn, to je možné. ***

