Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.20 hodin)
(pokračuje Vendula Svobodová)
Snižovat deficity tedy automaticky znamená šetřit, aniž by bylo potřeba někomu něco brát. Stačí zachovat nastavené příjmy a těžit z rostoucí ekonomiky. Jenže tahle vláda má opačný cíl. Vše, co se vybere navíc, rychle utratí za dárečky pro svoje voliče. Nejde o proinvestiční výdaje.
Ještě tady mám téma ohrožených dětí, které budu zvedat opakovaně, nicméně už s tím nechci tolik zdržovat, ale krátce se ho dotknu. Jelikož zatím ale nemám jasnou představu o tom, zda současná vláda bude spíše pro transformaci dětských zařízení, či pro posilování ústavní výchovy ve velkých zařízeních, dovolím si uvést, že i podle zprávy MŠMT k financování dětských domovů je finanční náročnost transformovaných zařízení výrazně nižší... (Odmlka pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak prosím pana místopředsedu, aby se uklidnil a kolegyně mohla pokračovat.
Poslankyně Vendula Svobodová: Takže já se vrátím na začátek věty, aby to bylo pochopitelné. A kde je ten začátek? Já píšu strašně dlouhé věty. Mám to! Jelikož zatím nemám jasnou představu o tom, zda současná vláda bude spíše pro transformaci dětských zařízení, či pro posilování ústavní výchovy ve velkých zařízeních, dovolím si uvést, že i podle zprávy MŠMT k financování dětských domovů je finanční náročnost transformovaných zařízení výrazně nižší než při držení velkých objektů. Podrobnosti si nechám zase na jindy, jak jsem říkala, ale je to směr, který je pro děti vhodnější, přibližuje normálnímu životu a navíc šetří peníze. Takže kdybyste potřebovali nějaká úsporná opatření, tohle je ta cesta také.
Na závěr, abych nebyla jen negativní, mám tady pro vás takovou úsměvnou historku. Když jsem si připravovala tuhle řeč, snažila jsem se najít někoho z ekonomického světa, který by tento rozpočet podpořil, veřejně řekl, že je úplně v pořádku. Jenže nikoho takového jsem nenašla. Tak jsem sáhla po AI a zeptala se, zda existuje nějaký ekonom, který se domnívá, že je návrh státního rozpočtu Aleny Schillerové v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Asi tři minuty se točilo kolečko a pak celá stránka zamrzla. Ale to je jediné, co mě na té věci pobavilo.
Ale zpátky k věci. Tento rozpočet podpořit nemůžu. Obsahuje zbytečné výdaje, které si rozebereme jistě v druhém čtení, ale především je v rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Zvednout ruku pro takový rozpočet by znamenalo porušení zákona, a to je v přímém rozporu s tím, co tady chci dělat. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí v pořadí Jakub Janda. Prosím, máte slovo, a poprosím, aby se sál zklidnil a mohl jste v klidu přednést...
Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, návrh rozpočtu na rok 2026 jasně říká jednu věc: Sport má dostat o stovky milionů méně než v loňském roce. Z původního návrhu 8,26 miliardy se má rozpočet propadnout na přibližně 7,44 miliardy. To je pokles větší o více jak 800 milionů korun. A nejde o účetní trik, jde o reálné škrty v investicích a podpoře sportu v regionech. Ne, opravdu se nejedná o pokles pouze na papíře. Nejcitelněji se to dotýká investic. Ty mají klesnout přibližně z 1,59 miliardy korun na 790 milionů. Jinými slovy, investice do sportovní infrastruktury se mají propadnout téměř na polovinu, a to nejsou jen čísla v tabulkách, to jsou konkrétní hřiště v menších obcí, rekonstrukce tělocvičen, šaten a zázemí pro děti, které chodí na tréninky. To jsou sportovní haly, které slouží školám i veřejnosti. Každá taková investice má svůj smysl, své uživatele a své jméno.
Slyšeli jsme dnes sice od pana ministra Šťastného barvité líčení, jak ve skutečnosti sportu přiteče rekordních 8,9 miliardy korun díky zapojení nespotřebovaných nároků z minulých let. Ale nenechme se mýlit. I když zde pan ministr ve svém proslovu čaroval s čísly, realita je taková, že dokud to nebude černé na bílém v oficiálně schváleném rozpočtovém dokumentu, pracuje se s původním rozpočtem schváleným vládou na úrovni 7,4 miliardy. A právě toto nás čeká, pokud to takto zůstane. Sliby o miliardách navíc jsou v tuto chvíli jen virtuální realitou, zatímco drastické škrty v investicích jsou hmatatelným faktem.
Dochází ke snížení prostředků v programech, které směřují přímo ke sportovním spolkům a obcím. A právě tyto spolky zajišťují každodenní sportovní aktivity dětí a mládeže. Nejedná se o profesionální kluby, ale o dobrovolníky, rodiče, trenéry, nadšence, kteří po práci stojí na hřišti či v tělocvičně a věnují svůj čas dětem. Pokud jim stát tuto podporu vezme, projeví se to konkrétně - někde se neopraví hřiště, jinde se zvýší členské příspěvky a jinde možná úplně oddíl skončí, který léta fungoval. Peníze nejsou abstraktní položka. Jsou to hřiště, haly a hlavně děti, které tam sportují.
A nad tím vším ční paradox: máme sice dnes v čele sportu člověka s ambicemi a postavením ministra, ale reálné peníze pro sportovce a kluby klesly. Jak je možné, že tento ministr sportu mohl na jednání vlády pro takový státní rozpočet vůbec zvednout ruku? Jak mohl s čistým svědomím podpořit škrty, které tak citelně oslabují právě ty, které má reprezentovat? A paradoxů je víc.
I v citlivé oblasti antidopingu se škrtá. Příspěvek pro antidopingový výbor České republiky má klesnout z téměř 22 milionů korun na necelých 19, to znamená zhruba třímilionový škrt v rozpočtu instituce, která zajišťuje čistotu sportu a plnění mezinárodních závazků České republiky.
V posledních měsících jsme také slyšeli kritiku na bývalého předsedu agentury za to, jakým způsobem fungoval a jak se věnoval sportovní diplomacii. Jenže sportovní diplomacie není luxus ani osobní výhoda. Je to nástroj, jak si Česká republika udržuje vliv v mezinárodních sportovních strukturách, získává pořadatelství významných akcí a prosazuje své zájmy. To se nedělá od stolu, to se dělá v zahraničí na jednáních v organizacích, kde se o těchto věcech rozhoduje. Podle současného premiéra prý tyto cesty braly peníze dětem. Tak já bych si dovolil poupravit, peníze dětem a sportovcům chce vzít až současná vláda.
Vyslaný obrázek je ale jasný. Méně peněz na hřiště, méně podpory pro spolky, méně prostředků pro každodenní sport v obcích. A přitom právě tady se rozhoduje o tom, jestli naše děti budou sportovat, jestli budou trávit čas aktivně a jestli budou mít kde aktivně trávit čas i lidé v menších obcích a městech. Sport není luxus. Je to investice do zdraví, prevence, kvality života i do soudržnosti společnosti. A proto vás prosím o pečlivé zvážení toho, kde šetříme a jaké budou skutečné dopady. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Fiala a já načtu dvě omluvy. Omlouvá se pan poslanec Baxa od 21.35 hodin do 23.15 hodin z pracovních důvodů a omlouvá se pan ministr Šťastný od 20 hodin z důvodu zahraniční cesty. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, moji předřečníci se k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2026 již vyjádřili vcelku obsáhle, nicméně i z pozice bývalého předsedy vlády bych rád komentoval tento rozpočet, zmínil několik aspektů, které považuji za důležité.
Vynechám reakce na nesmyslné a nekompetentní útoky, kterým jsem tady byl já, moje vláda, bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura a další členové vlády vystaveni například ze strany paní místopředsedkyně vlády Aleny Schillerové a dalších členů vlády. Myslím, že není potřeba tím ztrácet čas. Nakonec, kdybych je jednotlivě vyvracel, tak bychom tu byli velmi dlouho. Já myslím, že o tom, kdo má pravdu, svědčí jednoznačně čísla a data. Stačí se podívat na to, jakým způsobem sestavovala Alena Schillerová rozpočty v době první vlády Andreje Babiše, jak vycházely, respektive nevycházely, s jakou kompetencí, respektive nekompetencí byly připraveny, a srovnat si to s čísly a výsledky, které jsme měli my, s rozpočty, které připravovala moje vláda a pan ministr financí Zbyněk Stanjura. Ale nebudu se u toho zdržovat. ***
