Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jestliže státní rozpočet trpí skutečností, že tady je vysoký nedostatek zdrojů a velký deficit, pak tyhle peníze tam prostě být nemusí a nemůžete se chovat, pokud tedy neměříte dvojím metrem, pane předsedající, pak byste tohle měli vzít prostě v úvahu.

Stejně jako - dneska už to tady bylo zmiňované - těch 250 milionů pro nejbohatší, zdůrazňuji, pro nejbohatší firmy v oblasti potravinářství a zemědělství. Čtvrt miliardy. A slyšel jsem tady pana Okamuru a řadu dalších z vás, kteří říkáte - my jsme tady pro ty lidi, my prostě chceme, aby ti lidi hlavně měli ty peníze. Tady dáváte čtvrt miliardy těm nejbohatším. Vytváříte příkopy uvnitř toho zemědělského sektoru mezi malými - středními. Často slyším od velkých kluků, kteří říkají - no, ale ty malí a střední nic nedělají. No, jestli budete dávat miliardy a miliardy těm největším, tak jak potom mají konkurovat, když je vybavíte technologiemi, vybavíte je prostě vším možným, dáte jim... Teď jim nabízíte čtvrt miliardy, pár desítkám firem. Tak kde hlídáte to konkurenční prostředí?

A paní ministryně, proč čtvrt miliardy? Minule, to je pravda, že než přišla Fialova vláda, měli jste tam 750 milionů pro desítky firem. Dokonce zahraničních firem vlastněných mimo Českou republiku. Myslím si, že tohle nemůžete říkat, že kasa je prázdná. Pro někoho je, pro někoho není.

2,6 miliardy korun do Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Já jsem dlouhodobý kritik faktu, že tohle je státem vlastněná instituce, která se chová jako banka a dává celé úvěry, celé úvěry do toho zemědělského sektoru. Myslím, že to je nadbytečné, není potřeba tam dávat takovéto peníze. Souhlasil bych s tím, že v oblasti citlivých komodit je možné pomoci s úroky, to určitě ano. Ale proč tam musíte dávat miliardy proto, aby tady byla státní banka, když tady máme privátní, soukromé banky, kde si může vzít každý podnikatel úvěr, pak s tím může přijít na PGRLF a dohodnout se případně o nějaké dotaci, úrokové míře a pomoci v úrocích? Tam minimálně miliardu a půl máte navíc. Takže kasa není prázdná, pane ministře. Jenom pro někoho.

Předkupní práva. Už jsme tady o tom dlouze mluvili. Vy hlídači konkurenčního prostředí. Musíte mi potvrdit, že v okamžiku, kdy dáte... Dneska máme přibližně 2 miliony vlastníků zemědělského půdního fondu. V okamžiku, kdy uvalíte předkupní práva na majetek, na soukromý majetek jednotlivých lidí, tak oni už nebudou moct vůči bankám vystupovat jako svobodní majitelé. Oni už prostě tam budou předstupovat a žádat o úvěr v situaci, kdy jejich majetek je zaplombován ve prospěch prodeje někomu dalšímu. Vy budete znehodnocovat a snižovat hodnotu majetku v případě, že na něj uvalíte tuto plombu, čímž omezíte podnikání.

Přispějete jenom těm největším, kteří jsou tady nejsilnější investiční společnosti, protože v okamžiku, kdy malý - střední zemědělec, který má kousek pronajatého majetku někde, který může být atraktivní, tak přimějete systém k tomu, aby informoval velké investiční společnosti o tom, že je tady nějaký majetek k dispozici, a celé předkupní právo skončí nakonec v rukou těch největších. Čímž jdete na ruku jednak monopolům nebo oligopolům v oblasti vlastnického práva směrem k půdě a děláte všechno pro to, abyste nejenom likvidovali podnikání v České republice, ale také snižovali příjmy státního rozpočtu. To, prosím, vemte v úvahu do svého předpokladu příjmů v oblasti státního rozpočtu.

A poslední poznámku, kterou mám. Mně se nepodařilo v minulosti - a chci, aby to bylo inspirativní případně pro vás - prosadit. Stát dneska vlastní zhruba 1 500 subjektů nebo chcete-li bývalých JZD, kde má stát různé podíly v nemovitostech, různé podíly v objektech. Stále tam jsou lidé v nájmu, nějak tam podnikají, nicméně nemohou odepisovat, protože tu investici do daní zkrátka nedáte, protože vám majetek nepatří. Zcela určitě by stálo za to, aby těch 1 500 majetků, které Česká republika má prostřednictvím Státního pozemkového fondu, prodala, aby se stali nájemci vlastníky, pokud to bude možné, aby tam podnikali, aby platili daně a nebyli omezováni v podnikání.

Podle mého hlubokého přesvědčení se jedná o minimálně vyšší řády stovek milionů korun, které by státní rozpočet mohl získat a mohl by sloužit k tomu, aby se schodek státního rozpočtu snížil. My vám v tom budeme nápomocni, pokud tímhle směrem půjdete, protože chceme udělat maximum pro to, aby schodek státního rozpočtu byl co nejnižší.

Děkuju vám za pozornost. Alespoň těchto pár poznámek k státnímu rozpočtu. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, děkuji i za reklamu na dvojí metr. Já jako předsedající na to nemůžu reagovat a nemá mě kdo vystřídat, takže ani nemůžu jít k tomu pultíku.

Takže na řadě je tudíž Ivan Adamec, připraví se Kateřina Stojanová. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ivan Adamec: Já děkuji, vážený pane předsedající. Vážená vládo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já se pokusím být stručný, ono už tady dneska něco padlo, nicméně nedá mi to, abych tady nevystoupil k problematice, kterou se tady zabýváme od rána.

Už jsem tady říkal, že rozpočet je vlastně nástroj k realizaci vládních záměrů, vládního prohlášení. A tím je to dáno. Slyším tady kritiku minulého rozpočtu, že se staví na tom rozpočtu. Já si myslím, že ta debata v tuhle chvíli je ryze velmi politická s přeháněním toho, kdo nadělal větší sekeru. Ale musím říct, že to ukáže až budoucnost, jak vlastně to myslíte s tím hospodařením. Protože teďka v tuhle chvíli je to velmi pro řadu občanů obtížné tohleto rozdělit.

Já se chci vyjádřit k tomu, co už tady naznačoval pan ministr a vicepremiér Havlíček, a to je Státní fond dopravní infrastruktury. Víte, já už tady něco pamatuju. Já jsem tady čtvrté volební období a vzpomínám si, když jsme tady začali řešit s kolegy napříč politickým spektrem, tehdy se dalo ještě mluvit o levé části jako levici a pravici, kdy jsme se dohodli, že doprava není pravá ani levá, ale že je potřebná pro všechny a že je potřeba do dopravy začít nejenom investovat, ale upravit podmínky tak, abychom vůbec mohli ty dopravní stavby začít stavět. A tehdy jsme vymysleli a prosadili tady zákon 416 o urychlení výstavby, který se pak změnil na liniový zákon.

A co se stalo v ten okamžik? No, ono se kupodivu začalo stavět. A už za předminulé vlády. Ne za té minulé. Za té předminulé, ať jsem poctivý. A už tehdy rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury začal růst tempem, který samozřejmě byl zajímavý v tom, že opravdu se reálně stavělo, ale také se očekávalo tím, jak se ta rozestavěnost zvětší a budeme pokračovat dál, že se můžeme dostat do problémů, jak to všechno ufinancujeme.

A není úplně fér říkat, že ten problém tady vznikl ze dne na den. My jsme o něm věděli. Po letech nestavění se začalo stavět. Všichni jste odněkud nebo všichni jsme odněkud, všichni jsme chtěli ty dálnice, ty železnice. A myslím si, že tady panovala naprostá shoda v tom, co jsme tady tehdy udělali, prosadili a začalo to fungovat.

Já jsem ve Státním fondu dopravní infrastruktury byl čtyři roky jako předseda dozorčí rady. Pan ministr Havlíček tady říkal o těch chybějících miliardách. Je pravda, že dozorčí rada bere věci pouze na vědomí. My jsme je vzali na vědomí s tím, že ten konec takhle nemůže zůstat a že se to musí vyřešit.

No, a do toho přišla taková drobnost, jako jsou volby, a ejhle, prostě to řešení je na té nové vládě, jak si s tím poradí, co s tím udělá.

Já musím říct, že Státní fond dopravní infrastruktury jako ten, který přerozděluje peníze na jednotlivé dopravní stavby, se v tu chvíli snažil, i to vedení těch ministerstev v období, o kterém jsem hovořil, se snažilo, aby se stavělo. A já dokonce říkám, že postavit základní páteřní infrastrukturu do deseti let, to byl ten úkol, který jsme všichni cítili a který jsme všichni plnili. To, že na závěr narazíme trochu do zdi z hlediska množství peněz, které bude potřeba na ty stavby, no, to je realita. Ale zas musím říct, že byla snaha, byla snaha včetně opozice najít další zdroje na výstavbu těch dálnic a těch železnic. ***