Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(23.40 hodin)
Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda vzhledem k pokročilé hodině, aby můj projev už nebyl přeintelektualizované, všeobjímající rozpočtové dílo, takže já budu mluvit velice konkrétně k rozpočtu Ministerstva spravedlnosti. Konkrétně tedy k jedné kapitole, která se týká boje proti korupci. Protože korupce je problematika, kvůli které ze státního rozpočtu každý rok mizí stovky miliard korun, což jsou peníze, které by měly sloužit našim občanům a občankám, nikoliv aby končily v kapsách různých šíbrů.
Samozřejmě ignorování tohoto problému oslabuje důvěru lidí ve stát a tím pádem i ve spravedlnost. Vláda se přitom v tom svém programovém prohlášení zavázala, že korupci bude účinně postihovat a že se zasadí o takové změny, aby právě korupce přestala podkopávat fungování státu. Jenže bohužel v rozpočtu Ministerstva spravedlnosti na rok 2026 promítnutí tohoto konkrétního závazku nevidíme. Z dokumentů k rozpočtu vyplývá, že neinvestiční transfery neziskovým (organizacím?) v dotačních programech Ministerstva spravedlnosti se krátí ze 17,1 milionu korun v roce 2025 na pouhých 7,9 milionu korun v roce 2026. Tyhle prostředky pokrývají prakticky pouze program rozvoje služeb pro oběti trestné činnosti, který je financován na základě zákona a ty ostatní programy, včetně programu prevence korupčního jednání, z toho návrhu rozpočtu fakticky mizí.
Tedy je nutné říci zcela jasně, dotační projekty právě v té oblasti boje proti korupci nemají být jenom nějakou okrajovou aktivitou, protože jsou to všechny ty programy, díky kterým mají občané přístup k bezplatnému právnímu poradenství v oblasti korupce, nebo i ochrany oznamovatelů protiprávního jednání. Jsou to projekty, které umožňují zprostředkování kontaktů s orgány činnými v trestním řízení, pomoc při podání podnětů na dohledové orgány nebo i právní zastoupení v těchto řízeních. Tyto projekty také posilují tu takzvanou watchdogovou roli občanského sektoru a v praxi taky přispívají k ochraně veřejného zájmu.
Navíc nejde jen o názor opozice nebo neziskového sektoru, dokonce Rada vlády pro koordinaci boje proti korupci, tedy poradní orgán samotné vlády, přijala dne 4. června 2024 usnesení, ve kterém vládě doporučila navýšit tyto prostředky právě do tohoto dotačního programu, přesto bohužel v tom přepracovaném návrhu rozpočtu tyto prostředky nakonec nevidíme.
A tím se dostávám k dalšímu poměrně zásadnímu okruhu, a to personálnímu zajištění právě v těch dozorových a vyhledávacích činností v oblasti boje proti korupci.
Stát totiž v posledních letech, jak jistě víte, přijal nové zákony, které právě v této oblasti rozšiřují pravomoce Ministerstva spravedlnosti. Je to zákon o ochraně oznamovatelů účinný od 1. srpna 2023 - ten právě už v té své důvodové zprávě počítal s tím, že pro výkon svěřené agendy je potřeba vytvořit specializovaný útvar z minimálně 10 systematizovanými místy. Pak je to zákon o regulaci lobbování, který je účinný od 1. července 2025 - ten zase v hodnocení dopadů regulace uvádí potřebu nejméně 6 takových systematizovaných míst, včetně vedoucí pozice a pak počítá i s těmi konkrétními mzdovými náklady.
Realita je ale jiná. Ministerstvo spravedlnosti na tato místa nedostalo žádné samostatné prostředky na platy, právě navzdory tomu, že s nimi RIA počítala. Obě tyto agendy byly v minulých letech řešeny uvnitř limitu kapitoly rezortu, tedy přesunuty, a (delimitací?) stávajících zaměstnanců.
Výsledkem je oslabení jiných odborů ministerstva, vnitřní reorganizace a taky bohužel kapacitně poddimenzovaný odbor střetu zájmů a boje proti korupci, který má tedy sice právě na základě té přijaté legislativy stále širší odpovědnost, ale pak už nikoliv odpovídající zdroje.
Čili pokud ten přepracovaný návrh státního rozpočtu tuto personální realitu nijak nenapravuje, pak je na místě zcela legitimní otázka: jak má stát reálně vykonávat dozorovací a vyhledávací činnost právě v oblasti třeba ochrany oznamovatelů a regulace lobbování? Kapacitně poddimenzovaný odbor s narůstajícími kompetencemi v téhle situaci nemůže plnit nic než jenom to úplné zákonné minimum - a to není selhání státních zaměstnanců, to je selhání politického rozhodnutí nepodložit nové zákonné povinnosti odpovídajícím rozpočtovým krytím.
Čili závěrem: ten přepracovaný rozpočet, co se týče kapitoly ministerstva spravedlnosti, ponechává úplně bez povšimnutí tyto zásadní problémy. Oslabuje protikorupční prevenci navzdory doporučení protikorupční rady vlády a ignoruje personální dopady nových zákonů jak v oblasti ochrany oznamovatelů, tak v oblasti lobbingu. Čili pokud to s důvěrou občanů právě v boji proti korupci myslíme vážně, pak to musí být vidět nejen v těch vládních programových prohlášeních, ale především v rozpočtu. A proto mě mrzí, že ten nový přepracovaný návrh státního rozpočtu tyto požadavky nezohledňuje. Děkuji. (Potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli vyzvu k pultíku Janu Patkovou, připraví se Vladimír Pikora. (Hluk v sále.) Já poprosím o klid. Začíná to tady trochu hučet. Kolegyně, kolegové!
Poslankyně Jana Patková: Dobrý večer, vážené kolegyně a vážení kolegové, dnes projednáváme nejdůležitější zákon roku, ale hned na úvod musím říct, že se nacházíme v paradoxní situaci - projednáváme zákon, který sám o sobě ignoruje jiný zákon, a to ten o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Národní rozpočtová vláda, pardon, Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku mluví jasně: návrh rozpočtu na rok 2026 nerespektuje zákonem stanovenou rychlost konsolidace. Podle platných pravidel máme deficit snižovat postupně a v pevně daném tempu, ale realita je v tomto návrhu o 64 miliard korun horší, než by měla být. Těchto 64 miliard korun je vědomé porušování fiskální disciplíny, na kterou tato vláda dříve poukazovala. A já se ptám: jaký má smysl schvalovat pravidla rozpočtové odpovědnosti, když je pak vláda při prvním stanovování rozpočtu jednoduše hodí do koše? Tímto přístupem hazardujeme s důvěryhodností celého našeho finančního systému i občanů.
Když mluvíme o dluhu, musíme mluvit i o tom, kolik všechny Češky a Čechy stojí splácení státního dluhu a tedy kolik stojí jeho správa? Je to 110 miliard korun. Národní rozpočtová rada varuje před rostoucími náklady na obsluhu státního dluhu. A minimálně 35 miliard korun ročně platíme navíc na úrocích jen proto, že nemáme euro. Tato daň za korunu není jen abstraktní číslo, jsou to reálné peníze našich občanů. Těchto 35 miliard korun nám dnes fatálně chybí pro naši obranu i pro výstavbu dostupného bydlení. Místo abychom stavěli byty pro mladé rodiny nebo plnili naše spojenecké závazky v rámci NATO z vlastních úspor, posíláme tyto peníze - 110 miliard - bankám na úrocích jen kvůli politické neochotě.
Volím budoucnost, volím efektivitu a rozpočtovou odpovědnost, proto je pro mě státní rozpočet v navržené podobě nepodpořitelný. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně. V této chvíli vystoupí Vladimír Pikora, připraví se Jan Papajanovský. Pane poslanče, i zpravodaji zároveň, máte slovo.
Poslanec Vladimír Pikora: Dámy a pánové, v této chvíli vystupuji v roli zpravodaje rozpočtového výboru a pro pořádek vám předkládám usnesení podle sněmovního tisku 94/1 tak, jak jej přijal rozpočtový výbor. To jsem zmínil ve zpravodajské zprávě, ale je třeba, aby to zaznělo i v rozpravě. Zároveň bych tuto příležitost využil k opravě chybně načtené části usnesení, a to v části A a B, tedy správně: za a) zvýšením stavu na účtech státních finančních aktiv o 3 601 560 842 korun, za b) změnou stavu státního dluhu o 313 601 560 842 korun. Děkuji. ***
