Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Svaz průmyslu také uvádí, že po těch návštěvách našich ústavních činitelů na Tchaj-wanu otevřely v Praze své pobočky dvě tchajwanské banky, vznikl miliardový úvěrový fond pro střední a východní Evropu a do regionu vstoupil tchajwanský investiční fond Taiwania Capital. To je přesný opak tvrzení, že podobné cesty takzvaně nic nepřinášejí.

V kontextu toho se ptám, co přinesla pročínská politika tehdejšího prezidenta Miloše Zemana? Dobře si pamatujeme návštěvu čínského prezidenta, jak se tady musely svěšovat v Praze transparenty podporující Tibet nebo poukazující na tchajwanskou nezávislost. Taková maškaráda, která připomínala sedmdesátá léta minulého století. Co ta návštěva přinesla? Jaké jsou čínské investice v České republice v porovnání s těmi tchajwanskými?

Pokud vláda zakáže předsedovi Senátu cestu na Tchaj-wan, tak vysílá signál podřízenosti. To je signál nikoliv pragmatický, ale podřízenecký. Premiér Andrej Babiš odmítnutí letounu zdůvodnil tím, že vláda chce takzvaně pragmatickou zahraniční politiku a nechce poškozovat naše obchodní vztahy s Čínou. Ale skutečný pragmatismus, já myslím, znamená posilovat vztahy právě tam, kde jsou investice, kde skutečně reálně ty investice jsou, to je na Tchaj-wanu, kde jsou technologie, strategické know-how a bezpečnostní relevance. Tohle přesně Tchaj-wan nabízí.

Vláda tím také de facto delegitimizuje vlastní parlament, respektive jeho horní komoru. Předseda Senátu není aktivista, není to turista. Když vláda dává najevo, že taková cesta není hodná ani logistické podpory našeho státu, vytváří určitý precedent, že parlamentní instituce mohou být omezeny ne podle českého zájmu, ten je naprosto prokazatelný a naprosto neoddiskutovatelný, ale podle citlivosti Pekingu, a to je institucionálně špatně a je to samozřejmě politicky ponižující.

Bylo by dobré taky si ujasnit, proč bylo důležité a v čem bylo přínosné, když na Tchaj-wan vycestovala v nedávné době, před pár lety předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, protože navázala na tu správnou českou linii a posunula ji dál. Při své cestě před asi třemi lety, myslím, že přesně před třemi lety, vedla delegaci o 160 lidech, kterou tchajwanská prezidentská kancelář označila dokonce za největší českou návštěvu od samotného zřízení vzájemných zastoupení. A součástí byli poslanci samozřejmě z více stran, úředníci, podnikatelé, a co je důležité, akademici a výzkumníci. A už samotné složení té delegace ukazovalo, že nešlo o gesto pro kamery, ale o široce pojatou, ekonomickou, technologickou, parlamentní misi, která měla reálnou ambici, ale taky přinesla reálné výsledky na investicích v České republice z tchajwanské strany, udělala něco tato mise pro naši nezávislost třeba na Číně, pro naši větší autonomii a bezpečnost z hlediska výroby polovodičů.

Ta delegace vedená Markétou Pekarovou hájila správný princip. Hájila princip, že demokracie se nemají nechat izolovat. Demokratický stát není samozřejmost, je potřeba o něj pečovat a svoboda není zadarmo. Je tak snadné o ni přijít a nechat si ji ukrást. Prezidentka Tchaj-wanu tehdy výslovně řekla, že předsedkyně Sněmovny čelí velkému tlaku a že její návštěva je silným vyjádřením podpory Tchaj-wanu i milníkem ve vývoji vzájemných vztahů. A předsedkyně Sněmovny tenkrát také řekla sama, že cílem návštěvy je podpora tchajwanské demokracie, prohlubování partnerství a jasná vůle ke spolupráci, kromě těch investic, o kterých už jsem hovořil. A protože ukázala, že česká politika, zahraniční politika, nemusí být jen reaktivní, ta návštěva byla aktivní nabídkou partnerství v oblastech, které jsou pro 21. století zásadní, a to jsou polovodiče, komunikace, umělá inteligence. Stále naléhavěji cítíme, že to je kyberbezpečnost, boj proti dezinformacím nebo třeba smart cities, smart medicine a kulturní výměna. Tedy přesně tam, kde vzniká budoucí ekonomická síla i bezpečnostní odolnost našeho státu. Dokázala tenkrát spojit hodnoty a ekonomiku. A to je důležité i do polemiky s dnešní vládou.

Cesta Markéty Pekarové nebyla nějaká hodnotová jenom místo ekonomické. Byla hodnotová a byla ekonomická zároveň. A demokratická důvěra totiž není přívěsek byznysu v technologických a bezpečnostních partnerstvích. Je to podmínka vůbec k dosažení úspěchu. A ta cesta přinesla konkrétní institucionální výsledky. Bylo podepsáno 11 memorand a společných prohlášení v oblasti parlamentní spolupráce, kultury, biotechnologií, technologií odolnosti nebo třeba dodavatelských řetězců. To přece vůbec není málo. To je mnoho.

Tchajwanský prezident letos navíc připomněl, že tato memoranda postupně přinášejí skutečně reálné a hmatatelné pozitivní výsledky. Ta cesta přinesla otevření například Czech Hubu v Taipei. Byznys info před cestou popsalo Czech Hub jako českou platformu a vstupní bránu pro firmy, startupy, akademiky, ale také třeba pro náš neziskový sektor i kulturní subjekty, tedy praktický nástroj pro vstup do místního prostředí. Je to ten typ infrastruktury, který pomáhá měnit politické návštěvy, které by se mohly zdát jenom jako symbolické a povrchní, v dlouhodobé obchodní a institucionální vazby. A to já myslím, že je přesně to, co se po této parlamentní diplomatické cestě podařilo. A dařilo se to i Miloši Vystrčilovi. A je důležité, aby mu to bylo umožněno i nadále, protože to je reálná práce pro prosperitu České republiky a pro její kredibilitu jako zahraničního hodnotového partnera.

Ta cesta také přinesla další rozjezd polovodičové spolupráce. Naznačil jsem, že to je velmi důležité. Podle analýzy Svazu průmyslu je zřejmé, že po návštěvě Pekarové Adamové byla zahájena jednání o společných česko–tchajwanských iniciativách, zejména tedy v tom polovodičovém průmyslu. A na tuto linii pak navázalo v říjnu roku 2024, to znamená asi rok a půl poté, otevření Centra pro pokročilý návrh a výzkum čipových technologií v Brně.

Ta cesta přinesla pokračování ve výzkumu vzdělávání. Například brněnské Vysoké učení technické píše, že má podporovat a podporuje spolupráci s tchajwanskými partnery ve vzdělávání a ve výzkumu v oblasti zase čipů a polovodičových technologií, rozvoj know-how a přípravu kvalifikované pracovní síly. A letos v lednu bylo oznámeno, že čtyři nové česko–tchajwanské společné výzkumné projekty jsou úspěšné. A to ukazuje, že cesta není jednorázový moment. To ukazuje, že ta cesta je součást delšího trendu, na který je ale potřeba navázat a ty vazby nadále pěstovat. A to je snaha, které se právě teď snažíte zabránit.

Ta cesta přinesla i silný mezinárodní symbolický efekt. Mělo to také velmi silný mezinárodní ohlas. Tchajwanský prezident letos Markétu Pekarovou, a není to tak dávno, vyznamenal jedním z nejvyšších státních vyznamenání právě za dlouhodobý přínos k prohlubování vztahů s Českou republikou. Připomněl přitom, že její delegaci z roku 2023 chápe jako milník v našich vzájemných vztazích. A takové ocenění za prázdné gesto rozhodně nepovažuji. Já to považuji za politiku, která má skutečný dopad. To už je sčítání skutečných výsledků takové cesty.

Připomeňme si, co aktuálního je to jenom pár dnů, co v Brně otevřel další tchajwanský investor pobočku své firmy. Přidal se tedy na stranu těch mnoha, o kterých jsem třeba hovořil, kteří už u nás delší dobu působí. Zaměstnává další lidi přímo v České republice. Ostatně tchajwanské investice u nás vytvářejí minimálně šestkrát více pracovních míst než ty čínské. A to je to, na co se znovu ptám. Kde jsou ty diplomatické snahy Miloše Zemana a poklonkování Číně? Co to přineslo? Nic. Tchaj-wan šestkrát více pracovních míst než nějaké čínské investice.

Z továrny na čipy v Drážďanech těží samozřejmě i naše firmy zapojené do dodavatelského řetězce, zejména tedy z Ústeckého kraje, kde je to mimořádně potřeba. Ten takové příležitosti nejenom potřebuje, jistě i oceňuje. O továrnu přímo v Česku jsme nikdy neusilovali. Premiér Babiš to a mnohé další ale přece moc dobře ví.

Tchaj-wan je vyspělá demokratická země, je to čipová velmoc a více než 90 procent nejpokročilejších čipů – 90 procent – se vyrábí právě na Tchaj-wanu. Není snad třeba připomínat, že polovodiče jsou i v budoucnosti? Budou naprosto klíčové. Není to tedy jenom nějaké spotřební zboží. Není to luxus. Jak už jsem říkal, bez polovodiče nevyrobíte už ani pračku. ***