Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tam dochází k přerušení nějakého rodičovského pouta a samozřejmě to má negativní efekt nejenom finanční, ale v rámci té celé rodiny. Já kdokoliv z vás prosím kdykoliv potkal nějakého otce a většinou je to stále ten případ, který byl opravdu uvězněn za neplacení, a ví, jak složité bylo následně vracet se do té rodiny, tak opravdu bude vážně pochybovat, zda je dost cesta správným směrem.

Já zde jenom krátce odcituji, protože jsem to slíbila a nechci tady působit jako paní kolegyně, která vždycky říká: Lidé mi píší. Ale tento e-mail přišel dnes a pan Jiří mě požádal, abych ho odcitovala a musím říct, že to bolí, bolí, protože pan Jiří tady popisuje, že v okamžiku, kdy se rozváděl, tak to pro něj mělo opravdu závažné psychické následky, složil se z toho, nebyl schopen reagovat. Následně to vedlo k tomu, že se pokusil o sebevraždu. A nyní cituji: Detence se stala důvodem, aby bylo s odepřením obhájce zahájeno další trestní stíhání a paradoxně pokus o sebevraždu soud využil k tomu, aby mě poprvé pro neplacení výživného odsoudil.

Opravdu si myslíme, že tahle rodinná situace se vyřešila tím, že byl neplatič ve vězení? Nikomu z nás se tady nikdy nestalo, že by čtyři měsíce byl ve složité životní situaci? Upřímně, sáhněme si do svědomí. Já mám stále pocit, že bychom se mnohem více měli věnovat tomu, jakým způsobem prevenčně, a zde souhlasím s paní kolegyní, prevenčně předcházet těmto situacím. Ad jedna. A pokud opravdu nastane ta situace, že někdo neplatí ať už nedbalostně nebo úmyslně, tak ale následně musíme být schopni systémově taktéž přijmout taková opatření, abychom byli schopni ty pachatele resocializovat. A tady jsem jako opravdu smutná z toho, že mi Ministerstvo spravedlnosti odpoví, že vlastně není schopno vyčíslit, jaké by byly takové resocializační náklady. Vždyť jste sami škrtali některé některé dotace, které vést k tomuto.

Prosím jestli budeme pojímat celý systém trestní justice a nebudeme vůbec zohledňovat, že trestní justice nekončí okamžikem otevření té brány věznice, tak se opravdu neposuneme nikam dál a rozhodně to není systémový přístup. A už jsem to komentovala na tiskovce, co mně přijde poté ještě horší, pokud mně ministerstvo odpovídá, že některým dětem se dokonce uleví, že jejich rodič bude za neplacení výživného uvězněn. Prosím, to potom ale řešíme zcela jiné sociální aspekty než neplacení výživného a opětovně je otázka, jestli toto je systémový přístup.

Mně obecně, když to shrnu, je to návrh zákona, který je uspěchaně a nevím jak se zde cítí pan ministr, když to připravuje jeho ministerstvo a předkládají to poslanci, asi se pod to pan ministr nechce podepsat, protože léta pracoval ve vězeňství, musí mu být zřejmé, že část z toho, co tady říkám a jsme právníci, tak určitě nebude souhlasit se vším, má své ratio. Že přistupujeme k něčemu, co se více tváří jako politická úlitba, ale rozhodně ničemu nepomáhá. Nemáme data paní kolegyně nemáme data o tom, jakým způsobem tato legislativa dopadla a zda zvýšila počet neplatičů či snížila.

A tady si vás opravdu dovolím znovu odkázat i na odpověď ministerstva, které samo říká, že toto není nyní možné zhodnotit. Že jediné, z čeho ministerstvo vychází v oblasti hodnocení toho takzvaného prevenčního efektu, že se ti lidé budou bát, tak já vám to odcituji. Ministerstvo vychází, že to bude, že lidé budou více platit výživné a ten podklad k tomuto je reflexe konkrétních životních zkušeností osob. Jako nezlobte se na mě, ale opravdu tady máme instituty kriminologie, opravdu zde máme možnost spolupráce s Vězeňskou službou, opravdu zde máme aktivní neziskový a občanský sektor, abychom byli schopni a ano, nejde to v rámci tří měsíců, tomu rozumím, zhodnotit, zda je tam nějaký negativní efekt. Jestli se nám aktuálně dočasně zvýšil nějaký počet neplatičů, tak je to poměrně logické právě v důsledku toho, co jsem říkala před chvilkou. Pokud jsme k 1. 1. propustili 300 osob, takhle jsme otevřeli dveře věznice a nespolupracovala s nimi ani probační, ani mediační, těm lidem jsme nepomohli najít práci, nepomohli jsme jim vrátit se do těch rodin, tak je pochopitelné, že neplatí výživné. Protože velmi často nemají kde bydlet, velmi často je ty rodiny ani nepřijaly nazpátek. Tak potom je velmi logické, že za další tři měsíce by se tam dostali ať už na základě našeho návrhu nebo vašeho návrhu. A abychom si to upřesnili a já vím, že politika se vždycky dělá na základě symbolů, ale náš návrh nebyl dekriminalizace, náš návrh byla pouze změna kriminalizace výživného. Ale rozumím, že z tohoto se novinové titulky neudělají.

A když se paní kolegyně tady – a já jsem za to ráda – zmínila o instrumentech občanského práva, prosím, pojďme se věnovat v rámci celé té legislativní debaty tomu, abychom hledali právě ty instrumenty v oblasti civilního práva. Jak pracovat s těmi, kteří buď nemají práci nebo jsou ve složité sociální situaci nebo z důvodu složitého rozvodu nebo z důvodu toho, že prostě to výživné platit nechtějí, tak ho neplatí.

Pojďme jim zkusit nabízet taková řešení, která zvýší civilní vykonatelnost práva a která s nimi budou pracovat tak aby opravdu ty peníze se dětem dostávaly. Ale pak v tom prosím respektujme. Že trestní právo má být vždycky až to poslední. Až ultima ratio. A toto tento návrh ne úplně respektuje. A možná ani ne tak ten návrh, ale jako ta obecná diskuse okolo něj.

Já v zásadě a zase pokud říkáme, že celé to má být k tomu, protože když zavřeme toho neplatiče, tak z vězení bude platit, vy ale současně sami přiznáváte, že vězení má být použito až jako poslední. Že mezitím mají být využívány domácí tresty. Ale k tomu nepotřebujete změnu legislativy. To je možné již nyní. Anebo je možné přijmout pouze tento paragraf a není potřeba měnit ty sazby. Ale zase, pokud, já jsem pro, pojďme se věnovat více domácímu vězení, ale je zřejmé, že pokud nebude fungovat probační a mediační, pokud nebudou fungovat všechna navazující opatření, tak to samo o sobě nestačí. Protože ten, kdo bude v domácím vězení, tak celé domácí vězení prosedí doma. A my potřebujeme opravdu velmi aktivní, spolupracující justici, která se tomuto bude věnovat.

A poslední, v oblasti toho civilního práva, jestli se něco povedlo a já jsem za to opravdu moc ráda, pojďme si udělat ty dopadové studie. Pojďme si udělat ty analýzy, jestli instrumenty, které jsme přijali, to jest zvýšení úroků z neplaceného výživného, to jest postoupení pohledávky na výživném, jestli to není ta cesta, kterou máme jít. Protože ad jedna stát nestojí nic a ad druhé opravdu může rovnou pomoci těm dětem, aby dostávaly ty peníze v čase a místě, kdy je potřebují a ne až někdo vyleze z vězení a ne až se někdo dostane do exekuce.

Já vám za to děkuji. Dopředu avizuji a prosím, omlouvám se za to dopředu, že za chvilinku se budu muset na chvilinku vzdálit. Říkám to jenom proto, že nechci aby to bylo vnímáno tak, že tady nebudu až na mě budou paní kolegyně reagovat. Ráda si to s nimi následně vyříkám, a nemyslím to ve zlém, v dalších výborech v rámci dalšího legislativního čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vzbudilo dvě faktické poznámky S první vystoupí paní poslankyně Válková a následně paní poslankyně Vesecká. Tak paní poslankyně, vaše dvě minuty, prosím.

Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Já jsem chtěla jenom, dokud tady je ctěná kolegyně, bývalá ministryně spravedlnosti, paní Eva Decroix, tak jenom upozornit na to, že to domácí vězení, o kterém hovořila, a i další opatření, o kterých hovořila, tak lze uložit jenom v případě, kdy ten pachatel je trestně postižitelný. Čili v případě, kdy máme skutkovou podstatu v tom trestním zákoníku, tak jak ji zavádíme, to teď není možné.

A pokud jde o tu nedbalost, tak to je právě ta chyba, kterou jsme udělali, protože v té platné právní úpravě máme doslova a do písmene, a to dopadá na ten případ toho Jiřího, kdo neplní, byť i z nedbalosti svou zákonnou povinnost vyživovat a vydá tak oprávněnou osobu nebezpečí nouze, což je svým způsobem blbost, protože tam se musí zjišťovat, jestli ta oprávněná osoba byla v nebezpečí nouze a ten dotyčný, který to neplní, tak velmi dobře už to ví a tím pádem ta nedbalost je jenom teoretická, protože nikdy nepřichází v úvahu. Takže jenom jsem chtěla říci, že v tomto směru to musíme napravit. Legislativně vypustit tu nedbalost, protože tady nedává žádný smysl.

A úplně na závěr jenom; já chápu, také jsem na straně často těch, kteří říkají, i pachatelé jsou lidi, určitý soucit je nutný. Ale tady já upřednostňuju zájem dítěte a zájem dítěte je mít co jíst, chodit do školy, na zájmové kroužky, nebát se že nebudu v podstatě moci s těmi vrstevníky se ve volném čase rozvíjet dál, protože tatínek neplatí. A takový tatínek, nezlobte se, opakovaně, když tohle neplní, tak patří spíš opravdu do toho výkonu trestu nebo alespoň nějak jinak by měl být trestně postižitelný. Děkuji. ***