Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.00 hodin)
(pokračuje Taťána Malá)
No a pokud bychom si měli číst ty zprávy z toho Messengeru, tak bychom tady skutečně byli dlouho a skutečně prostě ta právní úprava, kterou Fialova vláda přijala, je voda na mlýn rodičům, kteří se o ty děti starat nechtějí a myslí si, že snad to výživné je na nákup oblečení, případně kosmetických přípravků pro jejich maminky, případně pokud se to týká tatínků, tak na nějakou jejich zábavu a myslím si, že je fajn, aby tady zaznělo, že to tak není. Ty peníze na výživném jsou prostě na péči o děti a my bychom k tomu měli tímto způsobem i přistupovat.
Takže já věřím, že ten návrh, ačkoliv už tedy tady bylo vzneseno veto na projednání podle § 90, bude projednán pokud možno velmi konstruktivně a rychle, protože já skutečně považuji posílení práv dětí a pečujících rodičů v tomto smyslu za velmi důležité, ač jsem si vědoma, že to rozhodně není všelék.
Je potřeba se také zamyslet nad způsobem a výší stanovení výživného případně nějakou jeho valorizací, je potřeba otevřít také debatu o zálohovém výživném, protože zálohové výživné ve výši 3 000 korun taky není, co si budeme vyprávět, žádná hitparáda a můžeme si říct na rovinu, že spousta rodičů samoživitelů, než by právě žádali o to zálohové výživné, tak napnou síly a mají dvě nebo tři práce a o to méně se pak starají o ty děti fyzicky, mají méně času se jim věnovat, a to s sebou samozřejmě nese potom další potíže, které se projevují u těch dětí prostě třeba v oblasti chování, prospěchu a tak dále. Může se to stát.
Takže tolik v tuto chvíli ode mě. Já se také omlouvám, že musím odběhnout, ale určitě tu debatu budu sledovat a jsem připravená na debatu potom ve výborech. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A přistoupíme k dalšímu přednostnímu právu. Nyní by měl vystoupit pan ministr spravedlnosti Tejc. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych reagoval částečně na tu debatu, která už tady probíhá. Nejsem předkladatelem, ale jak bylo řečeno mou předchůdkyní, že bych snad se nechtěl pod ten návrh podepsat, tak určitě chtěl. Chtěl bych se podepsat pod tento návrh. Ten důvod, proč Ministerstvo spravedlnosti připravilo ve spolupráci s poslanci poslanecký návrh, je jednoznačně jasný, a to je to, že chceme, aby platila ta úprava co nejdříve, protože ta situace některých rodin, některých dětí, je dlouhodobě neudržitelná a nechceme ztrácet čas předložením do dlouhého připomínkového řízení a legislativního procesu, který by minimálně o tři až šest měsíců tu dobu přijetí této normy prodloužil.
Bylo zde řečeno paní exministryní, že neexistuje žádná komplexní analýza, která by prokazovala nutnost znovuzavedení kriminalizace v té formě, jak jsme to navrhli. To je určitě pravda, ale taky neexistuje žádná a komplexní analýza, která by v minulosti řekla, že má být tato věc dekriminalizována. To znamená, v tuhle chvíli skutečně pracujeme s daty, která máme, ale není to tak, že v minulosti by tady byly nějaké hluboké úvahy, podložené daty, které by vedly k tomu, že se Sněmovna tehdy na návrh tehdejší vlády rozhodla dekriminalizovat a teď bychom to dělali od čistého stolu bez toho, aniž bychom nějaká data měli. Ta situace je v zásadě obdobná.
Jeden z těch hlavních argumentů, který zazníval v minulosti při snaze dekriminalizovat částečně neplacení výživného, byl, že jsou přeplněné věznice. Ano, určitě to může být jeden z argumentů, ale myslím si, že nemůže obstát, protože pokud si dám na jednu misku vah to, že jsou přeplněné věznice a na druhou to, že děti nedostávají výživné, tak si prostě vyberu ten zájem, který chci chránit více a v tomto případě je to tedy to, že dítě, kterému neplatí jeho rodič, ať už je to matka nebo otec, má větší šanci získat výživné, pokud hrozí tomu danému rodiči trestný čin, teoreticky i trest odnětí svobody.
Abych zmínil nějaká data, která jsme byli schopni za ty tři měsíce tohoto roku získat, tak podle evidence exekucí za první kvartál loňského roku bylo návrhů v této oblasti, tedy těch exekucí opatrovnických, 829 a za kvartál tohoto roku je to 1111. Jestli je to trend nebo je to nějaký výkyv, nevím, ale rozhodně je to nárůst o téměř 34 procent podání návrhu na exekuce na výživné, a to si myslím, že je za tři měsíce poměrně hodně.
Úmysl a nedbalost. To, že chceme, aby bylo trestné pouze úmyslné a ne nedbalostní jednání, to si myslím, že už tady bylo řečeno proč. A chtěl bych také říct, že ta nová úprava rozhodně nic nezmění na způsobu prokazování, protože i v té úpravě předchozí, kdy tam byly dvě varianty nebo dvě možnosti, úmysl i nedbalost, vždy ten úmysl nebo ta nedbalost musela být prokázána orgány činnými v trestním řízení, takže z hlediska praxe to nepřinese žádnou komplikaci.
Neplatič neplatí, jde do vězení a tam stejně neplatí. To je opravdu věc, která neplatí. Ti neplatiči se dostávají do vězení právě proto, že těm dětem to výživné neplatí. Oni se tam nedostávají přestože platí, ale protože neplatí. Takže v tom vězení se to může jen zlepšit. Buď nastane situace, že ta daná osoba ani ve vězení nepracuje, pak tedy samozřejmě se nezmění nic a to dítě výživné od toho rodiče nezíská. Anebo nastane to, co nastává ve většině případů, protože 65 procent práceschopných vězňů pracuje ve vězení a pracují za odměnu, která je poloviční než minimální mzda v té nejnižší kategorii. A já dám příklad toho, jaká jsou ta čísla. Ta hrubá pracovní odměna v roce 2026 s výživným je 11 200 korun, po odvodech je to 9 900 korun čistého, a z toho výživné tvoří 33 procent, tedy 3 267 korun. Rozhodně tedy to neznamená automaticky, že pokud někdo skončí ve vězení za neplacení výživného, že by situaci dítěte zhoršil, ale ve většině případů práci má. Většinou dokonce pracovat chce a stát má nástroje, jak přimět danou osobu pracovat, samozřejmě pouze pro stát a samosprávné celky. Nemáme možnost mu přikázat pracovat pro soukromého podnikatele. Takže rozhodně neplatí ta teze, že odsouzená osoba, která tedy je ve výkonu trestu, ztrácí jakoukoliv možnost na dítě platit, ale myslím si, že skutečně ta čísla prokazují spíše opak.
Nejsem spokojen s tím, jak jsou dnes ukládané tresty, nejen tedy v oblasti neplacení výživného, ale obecně z hlediska alternativních trestů. A dám příklad, jak to fungovalo v roce 2025, kdy ještě bylo trestné neplacení výživného, a uvedu přesná čísla, kolik osob bylo k jakým hlavním trestům za zanedbání povinné výživy podle § 196 odsouzeno. Tak nepodmíněné odnětí svobody bylo 370 případech, to je určitě hodně, podmíněné odnětí svobody, tedy podmínka, to bylo 2092 případů, obecně prospěšné práce nařízeny v 534 případech, jiný trest ve dvou případech, upuštění od potrestání 56 případů. ***
