Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

V prosinci 2025 stoupl meziročně počet příjemců náhradního výživného o pět procent. I to je důsledek zmírnění podmínek pro neplatící, neplatiče výživného. Podpořme tento tisk. Naše děti si zaslouží víc než jen slova o rodině. Zaslouží si reálnou ochranu zákonem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak to bylo, jestli se nemýlím, poslední přednostní právo. Nyní bychom měli přistoupit ke standardně přihlášeným a já tedy prvního pozvu pana poslance Pláteníka. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Pánové ministři, dámy a pánové, dovolte mi prosím vystoupit k tomuto nesmírně citlivému tématu, které beru stejně jako vláda nesmírně vážně, a vyjádřit tady některá svá znepokojení zejména nad tím, že tuto citlivou a komplexní problematiku pojímáte tak přímočaře. Volíte emočně nabitou jednodušší cestu na efekt, ale ten hlavní cíl se podle mě spíše míjí v tuhle chvíli.

Ale na začátek chci konstatovat jednu zásadní věc a bez obalu. Úmyslné neplacení výživného je hanebnost. V tom se s předkladateli shoduji. Je to selhání vůči vlastním dětem, porušení základních povinností, nejde o právní formalitu nebo nějaký dobrovolný závazek, ale elementární projev odpovědnosti. A já souhlasím s tím, že stát má povinnost tuto odpovědnost vymáhat a je dle mého názoru rolí státu v tomto spravedlnost sjednávat. Ale právě proto, že jde o tak závažnou věc, musíme být také poctiví v hodnocení nástrojů, které používáme. A domnívám se tady, že je třeba kriticky přiznat, že zcela poctiví nejsme. Vězení samo o sobě ve většině případů řešením není. Nikoliv proto, že bychom chtěli neplatiče omlouvat, ale protože tento nástroj nejčastěji nevede k tomu, co je naším skutečným cílem. Cílem není samo o sobě trestat, naším cílem přece má být, že výživné bude zaplaceno. Co znamená výživné? To jsou kroužky, obědy, tramvajenky. Realita je taková, že člověk ve výkonu trestu zpravidla nevytváří dostatečný příjem. Byla tady o tom diskuse, tak já znovu se vrátím k té formulaci. Zpravidla nevytváří dostatečný příjem, jeho dluh spíše narůstá a po návratu čelí zásadním překážkám na trhu práce, dochází k těm všem dalším aspektům věznění a výsledkem je, že dítě z této situace zpravidla neprofituje. Připomínám, že jste mi nepodpořili moje pozměňovací návrhy k podpoře probační služby v rozpočtu.

Dámy a pánové, pokud chceme být efektivní, musíme si klást otázku jinak. A to jak nastavit ten systém, aby k neplacení docházelo co nejméně a aby stát reagoval efektivně. A zde je na místě podívat se na zahraniční zkušenosti. V řadě evropských států vidíme posun od čistě represivního přístupu, skrze to, co děláme my, drahé soudy, exekuce, kdy náš stát reaguje pozdě a tím nejdražším a zpravidla nejméně efektivním způsobem, k tomu, co v odborné literatuře označují jako behaviour enforcement, způsob změny chování, tedy přístup, který nestojí primárně na sankcích, ale na systematickém nebo spíš systémovém ovlivňování chování toho dlužníka. Stát nevstupuje do situace až ve chvíli, kdy je dluh vysoký a problém eskalovaný, stát reaguje průběžně. Vytváří prostředí, ve kterém se neplacení jednoduše nevyplácí, typicky prostřednictvím různých mechanismů tohoto takzvaného compliance, nástrojů, které působí na každodenní fungování povinného. Tady už o tom bylo částečně hovořeno. Už u nás máme známé omezení řidičského oprávnění, zásahy do některých dalších práv a licencí, pas, lovecký, rybářský lístek, zbrojní průkaz a podobně.

Ale můžeme jít ještě dál. Zkušenosti ze zahraničí hovoří třeba o práci s registry a reputačním tlakem, například zavedení do registru dlužníků v případě dluhu na výživném. A především jde o systém postupné eskalace těchto nástrojů, který je předvídatelný a automatický, spíše správní, než že by reagoval až v té poslední instanci. V Estonsku funguje jasná struktura kroků od výzvy přes lhůtu, lhůtu k nápravě až po automatické omezení práv při neplnění povinností. Ve Spojeném království kombinace více nástrojů najednou, které vytvářejí kontinuální tlak, compliance pressure. Tlak, který není jednorázový, ale systematický, tlak, který vede k tomu, že dlužník velmi rychle vyhodnotí, že je racionální začít plnit. A to je zásadní rozdíl proti tomu, co máme u nás. V těch zemích, kde se nad tím zamýšleli komplexně a ne takto přímočaře jako u nás v tuhle chvíli, jde spíše o nějaké automatizované správní úkony, něco jako když s vámi jedná takzvaná sociálka nebo tak někdo. Ne dlouhá soudní řízení či exekuce, která přicházejí až v poslední fázi.

Pan ministr Tejc na tiskové konferenci řekl, budu ho citovat: že nejde o to, aby každý neplatič šel do vězení, ale aby všichni neplatiči věděli, že tam mohou skončit. To je dobré. Jenže když někdo dluží 100 000 na výživném, tak je to darebák. Bezesporu. Ale znamená to, že nejspíš déle než rok kašlal na své povinnosti. Opět opakuji: kroužky, tramvajenky, stravenky. K čemu té rodině pomůže, že jde po roce a půl neplatič k soudu, když celou tu dobu té rodině ty peníze chybí.

V České republice doposavad máme některé jednotlivé nástroje efektivního vymáhání, ale chybí nám tady ten propracovaný systém, k jehož zavedení jsme doposavad neměli vůli, čas, kapacity, odvahu. Chybí nám eskalační logika od těch jednoduchých úkonů, upozornění a tak, širší spektrum těch nepřímých nástrojů a především aktivnější role státu. Náš systém je stále značně reaktivní. Často vstupuje do situace pozdě a následně sahá po nástrojích, které mají omezenou efektivitu, ale zato jsou velmi drahé.

Dámy a pánové, tahle debata by neměla být vedena jako spor o to, zda být přísnější či mírnější. Já tady znovu opakuju, že se plně ztotožňuju s názorem předkladatelů, že úmyslné neplacení výživného je hanebnost. Ale máme se bavit o tom, jak ten systém dělat účinnější. Zkušenosti ze zahraničí v tomto ohledu jsou spíše jednoznačné. Efektivní systémy nejsou ty, které nejvíce trestají, ale ty, které nejlépe vymáhají. Proto se domnívám, že bychom měli posílit roli státu ve vymáhání, rozšířit spektrum nástrojů nepřímého donucování a vytvořit systém, který bude reagovat včas, předvídatelně a důsledně, protože na konci dne nejde o to, jaký trest bude uložen. Na konci dne jde o to, jestli dítě dostalo to, co dostat mělo; kroužky, stravenky, tramvajenky.

Na závěr historické okénko. V České republice platí některé jednotlivé nástroje efektivního vymáhání výživného, a to konkrétně zmíním dva: odebrání řidičského oprávnění skrze exekuční příkaz a zákaz účasti na hazardních hrách, takzvané zařazení do toho seznamu vyloučených osob. Oba tyto instrumenty historicky prosazovali sociální demokraté. Odebrání řidičáku dlouhodobě prosazovala poslankyně ČSSD Lenka Mazuchová, budiž jí to ke cti, která se tehdy inspirovala polským modelem, kde už to v té době dlouho platilo. Platí to u nás od roku 2013. Prosadila to do novely exekučního řádu, kterou předkládal ve vládě Petra Nečase ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Možná mě případně opraví. A shodou okolností byl v té době předsedou poslaneckého klubu ČSSD jakýsi mladý nadějný sociální demokrat Jeroným Tejc. Zákaz hazardních her prosadila, pokud jsem to dobře našel, od roku 2021 Jana Maláčová, další perspektivní sociální demokratka.

Pane ministře Tejci, já vás tady vyzývám, zvu vás k tomu, vzpomeňte na dobu, kdy jste byl mladou puškou v klubu sociální demokracie. Nedělejme pouze tuhle přímočarou, emočně nabitou cestu k vězení, ale inspirujme se ve státech, kde to funguje, kde mají efektivní způsob vymáhání, který skutečně pomáhá těm rodinám, které to potřebují a efektivně systematicky pracují s povinným(?). Na takovouto debatu já jsem připraven a rád se do ní zapojím. Z toho důvodu pochopitelně KDU-ČSL nemůže podpořit tu devadesátku, ačkoliv si nemyslíme nebo já osobně si nemyslím, že to vězení je nejefektivnější cesta. Respektujeme, že je to váš pohled, sdílíme ten názor, že neplacení výživného je hanebnost a že stát zde má sjednávat spravedlnost. Nicméně myslíme si, že na místě je mít lepší, efektivnější a propracovaný systém, který vaše ministerstvo může připravit během tohoto volebního období a já jsem na tu diskusi připraven. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)***