Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.50 hodin)
(pokračuje Karel Dvořák)
V čem tedy spočívá ta změna, která byla minulý rok prosazena? Od letošního roku je trestné pouze takové neplnění, které trvá déle než čtyři měsíce a současně vystaví dítě nebezpečí nouze. Trestní odpovědnost je správně navázána na skutečný vznik závažného sociálního ohrožení, nikoliv pouze na formální evidenci dluhu. Tento model přitom není žádným českým experimentem. Odpovídá standardu, který uplatňují naši nejbližší západní nebo chcete-li jižní sousedé. Německo i Rakousko využívají trestní represi za neplacení výživného skutečně jen jako krajní prostředek vázaný na prokázané ohrožení dítěte. Oni už totiž naši milí kolegové v Rakousku a v Německu už dávno pochopili, že primárním cílem státu nemá být plnit věznice dlužníky, ale zajistit dětem finanční prostředky k životu. Chceme-li se od nich učit, myslím, že bychom měli tu změnu zákona, která byla přijata v tom minulém roce, nerušit, měli bychom ji nechat běžet a ukázat, zda je schopná života a přináší ty kýžené plody. Je myslím na tomto místě potřeba také zmínit, že existují i další evropské země, ve kterých neplacení výživného vůbec trestné není, a proto třeba ani s ohledem na zásadu vzájemnosti nespolupracují v takových trestních věcech s českou justicí. No ale ten svůj příspěvek jsem uvedl tím, že podstatné je hledat ty způsoby, jak dostat ty peníze k dětem, protože to si myslím, že je společným cílem nás všech, jak vás, kteří s tím návrhem přicházíte, tak i třeba mě, nechci mluvit za někoho jiného, kteří s tím návrhem úplně nesouhlasí.
No a za mě tím skutečným řešením, které bych očekával od zodpovědné nebo chcete-li lepší vlády, je nalézání takových nástrojů, které fungují, a to jsou civilní nástroje a sociální záchranná síť. Těžiště vymáhání totiž musí spočívat právě v civilní a správní sféře. A k tomu máme konkrétní nástroje, které fungují už dnes a které je určitě namístě zlepšovat.
Prvním je to tolikrát zmíněné pozastavení řidičského oprávnění, myslím si, že se jedná o velice účinný způsob. Ústavní soud navíc potvrdil, že toto opatření trvá až do splacení posledního dluhu. Myslím si, že ta praxe ukazuje, že se jedná o efektivní řešení a jestli se nemýlím, tak zrovna v minulém roce bylo vydáno 1 400 takových příkazů. To znamená, je to něco, co je v praxi velice využíváno.
Druhým zásadním pilířem, který řeší situaci těch dětí, k nimž se výživné nedostává, je institut náhradního výživného zavedený v roce 2020. Stát vyplatí dítěti zálohu, dluh pak vymáhá po neplatiči sám (stát?). To všechno víme. Od spuštění v roce 2021 do poloviny roku 2024 stát takto vyplatil 549,5 milionu korun a pomohl přibližně 12 100 dětem měsíčně.
Průměrný kumulovaný dluh meziročně klesl o 20 procent. Systém funguje, a právě proto si zaslouží být rozvíjen ne zastíněn návratem k trestní represi, která už dle mého soudu v minulosti selhala. Řešme prosím tedy do budoucna smysluplné reformy, které systém posilují. Prodlužme maximální podpůrnou dobu, po kterou je poskytováno náhradní výživné. Zvyšme strop dávky, aby lépe odpovídal reálným potřebám dětí. Dnes totiž část rodin podpůrnou dobu vyčerpá dříve, než se situace stabilizuje.
Za mě dalším krokem, který navrhuji, protože nechci tady být pouze proti, ale chci navrhovat i něco, co považuji za skutečné řešení, tak je zavést absolutní prioritu řádného výživného v exekucích, aby výživné nestálo v řadě za ostatními věřiteli. Drobnost, která ale se ukazuje, že funguje v jiných právních systémech, zavést automatické SMS upomínky před vznikem exekuce. Toto jednoduché opatření zvyšuje platební kázeň o 10 až 15 procentních bodů a jedním z mých dalších návrhů je také to, abychom integrovali systém s Finanční správou pro srážky z daňových přeplatků. To vše jsou nástroje, které přinášejí reálné peníze reálným dětem bez jediného výkonu trestu odnětí svobody. Jde tedy o čistý příjem těch, kteří to potřebují, zatímco každá vězněná osoba stojí veřejné rozpočty přibližně 60 000 korun měsíčně, nemluvě o dalších přímých i nepřímých nákladech, které s sebou přináší trestní stíhání a samotné věznění. Už tady o tom mluvili mí předřečníci ve vztahu k rodinám, k resocializaci a dalším fenoménům, které jsou spojeny s tím, že někoho zavřeme do vězení.
Já vás tedy prosím, abychom odmítli tento návrh, který nás dle mého hlubokého přesvědčení vrací do slepé uličky. Trestní právo samo o sobě prostě dětem nepomůže. Pomohou jim jen reálné peníze včas doručené těm, kteří je potřebují. Proto navrhuji neschvalujme tuto novelu a uložme výborům, aby ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti a dalšími odborníky připravili komplexní návrh posílení civilního vymáhání výživného. A bez ohledu na dnešní výsledek hlasování hodlám na půdě spolu s mými kolegy a kolegyněmi uspořádat odborný seminář k tomuto tématu.
Mám za to, že v té naší dnešní debatě k tomuto návrhu vyplynulo, že je potřeba to řádně projednat, přinést další, třeba i neotřelá nebo relativně drobná řešení, která mají šanci zvýšit vymahatelnost práva a především vymáhání výživného v Česku. Prostě nerezignujme na snahu zajistit efektivní vymáhání pohledávek na výživném. Takové řešení si zaslouží děti. Zaslouží si je i rodiče, nejčastěji matky, které se o ně každý den starají a pro které je výživné prostředkem k zajištění potřeb jejich dětí. Trestní represe totiž nesmí být náhražkou za funkční sociální politiku a efektivní vymáhání práva. Kdo na to přistoupí, rezignuje na skutečné řešení problému. Děkuji Vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní by měla vystoupit paní poslankyně Decroix, ta už vystoupila, tak by měla na řadu přijít paní poslankyně Richterová Olga. Prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, pane ministře, já zde vystupuji, abych vysvětlila, proč jsme jako Piráti přesvědčeni, že na tu opětovnou kriminalizaci tento návrh nemá být projednáván ve zkráceném čtení, nemá být projednáván ve zkráceném režimu podle § 90 a jsme si jisti, že to je tak velká věc, že by prostě trestní zákoník takhle standardně zkrátka projednáván být neměl.
Současně chci hnedka na úvod předeslat a že jde o argumenty, že jde o odbornost, které se věnuje naše expertka na justici, kolegyně poslankyně Kateřina Stojanová a ta dnes ze zdravotních důvodů nemůže být přítomna. Takže já zde vystupuji za ni a zároveň za náš klub, protože my jsme samozřejmě jakožto pirátský poslanecký klub. Ti, kdo říkají, problém neplacení výživného je reálný, je to věc, kterou my jsme vždycky byli připraveni řešit. Třeba jsme nesouhlasili s tím, když náhradní výživné bylo zbytečně omezeno na době trvání. Říkali jsme ten problém se většinou nevyřeší v průběhu jednoho nebo dvou let, ale tak jako chceme řešit v rámci sociálního systému, aby se pro děti vyrovnávaly často velice nerovné startovací podmínky, aby děti měly alespoň trošku rovnou šanci na budoucnost a šanci, aby ta jejich startovací čára v životě nebyla tak špatná, tak úplně stejně jako si uvědomujeme toto všechno a to, že neplacení výživného dopadá především na matky samoživitelky anebo otce samoživitele, kteří prostě potom nesou nejenom tu často veškerou odpovědnost péče o děti, tíhu, starosti o ně, tak ale zároveň nesou i tu finanční nejistotu.
Ale tak jako moji předřečníci, jako řada lidí, co tady dnes vystupovali, a jedna věc je povinnost státu zajišťovat vymáhání oprávněných nároků a druhá věc je zajistit i právě ten výsledek, aby ty děti zkrátka dostaly to, co je potřeba. Ale druhá věc je prostě ta rovina trestněprávní. A právě proto tady stojím, abych zdůraznila, máme být obzvlášť opatrní v tom, jaká řešení se zvolí i v tom, jakým způsobem jsou přijímaná, protože to zkrácené projednání takzvaně v devadesátce podle § 90, to je samozřejmě možné, když je široká shoda, když jsou to návrhy, které nejenom, že jsou bezproblémové, ale ani třeba nemají zas tak zásadní dopad, a je prostě třeba, aby je parlament přijal. ***
