Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.30 hodin)
(pokračuje Jan Bureš)
Chci se ještě pozastavit nejen nad obsahem samotným, o kterém jsem již hovořil, ale především nad způsobem, jakým je nám tato norma předkládána. To, co dnes projednáváme, není vládní návrh, který by prošel ohněm odborných debat. Je to poslanecký návrh a v tom tkví zásadní nebezpečí. Chybí mezirezortní připomínkové řízení. Návrh neprošel rukama odborníků z Ministerstva spravedlnosti, vnitra ani nejvyšších soudů v rámci standardních připomínek. Obcházení Legislativní rady vlády. Vyhýbáte se těm nejpřísnějším kontrolním mechanismům, které mají hlídat čistotu a ústavnost našeho právního pořádku. Uvědomte si prosím, že se zde nebavíme o technické novele zákona o odpadech nebo o úpravě otevírací doby v knihovnách. My zde novelizujeme trestní zákoník. Trestní právo je ultima ratio, nejzazší prostředek státní moci. Je to nástroj, kterým stát může sáhnout občanovi na jeho svobodu, majetek a čest.
Pokud rezignujeme na důkladný připomínkový proces u trestních norem, otevíráme Pandořinu skříňku právní nejistoty a nepředvídatelných dopadů na životy občanů. Předkládat změny v represivní politice státu formou poslanecké iniciativy jen proto, aby to bylo rychlejší, je hazardem s právním státem. Trestní zákoník vyžaduje stabilitu, preciznost a široký odborný konsensus, nikoliv politickou zkratku.
Vzhledem k tomu, že návrh neprošel řádným procesem, vyvstávají otázky, na které nemáme odpovědi. Jaký bude reálný dopad na judikaturu soudů, když nebyla k dispozici podrobná analýza dopadů, tedy RIA? Jak se s těmito změnami vypořádají aplikační praxe policie a státního zastupitelství, které nebyly do přípravy zapojeny? Nezpůsobí tato překotná změna víc škody než užitku v podobě procesních vad?
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu zastírat, že jsem dnešní situací docela rozčarován. Tento sněmovní tisk číslo 115 by se neměl vůbec projednávat. Měl by být okamžitě stažen nebo zamítnut hned v prvním čtení. Pojďme si to ještě jednou pro ty, kteří nedávali pozor, zrekapitulovat.
Za prvé, zavírání do vězení nevede k zaplacení výživného, naopak to fakticky znemožňuje. Za druhé, návratem k vězení hrubě poškodíme zájmy samotných dětí, které chceme chránit. Za třetí, budeme státní rozpočet stát stovky milionů korun ročně naprosto zbytečně. Za čtvrté, přitížíme již tak přeplněným a kolabujícím věznicím. Za páté, převedeme další desetitisíce lidí do šedé ekonomiky. Za šesté, budeme ignorovat moderní, efektivní a levné civilní nástroje vymáhání, které se nám v praxi osvědčily.
Vyvážená pozice, o kterou bychom měli usilovat, spočívá v tom, že dlužník má nést odpovědnost, a o tom se nepřu, ale trestem musí být nucená práce, srážky ze mzdy, odebírání privilegií a důsledný civilní dohled, nikoliv státní cela za statisíce z kapes daňových poplatníků. Ponechme trest odnětí svobody skutečně jen na ty nejhorší prokazatelně podvodné a chronické případy a ne pro plošné trestání lidí v ekonomické nouzi. Vyzývám vás tedy všechny, nepřijměme tento vládní návrh, nesedejme na lep lacinému populismu, který předstírá tvrdost, ale ve skutečnosti ubližuje dětem a ruinuje veřejné finance. Dokažte, že se jako poslanci rozhodujete na základě dat, faktů a selského rozumu, nikoliv podle slepených emocí.
Z těchto obsáhlých a prokazatelných a odborně zcela neprůstřelných důvodů navrhuji a apeluji na jednoznačné zamítnutí tohoto návrhu, a tímto ho tedy i podávám. Děkuji za pozornost a přeji všem, kteří mi ji dnes věnovali, protože jde opravdu o hodně. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane poslanče. A teď tady máme faktickou poznámku, kterou má paní poslankyně Renata Vesecká, a potom pan ministr přednostní právo? Faktickou? (Ministr Tejc: Přednostní právo.) Dobře. Vaše dvě minuty.
Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. Já bych chtěla jenom velice krátce zareagovat na to, že hodně předřečníků si zde plete pojmy dluh a povinnost. Neplacení výživného je řazeno do trestných činů proti rodině a dětem. Je to kapitola trestního zákoníku, která kromě jiného obsahuje také třeba trestný čin opuštění dítěte, a zde je trestné to, že někdo opustí dítě, přičemž má povinnost o něj pečovat. Patří sem i trestný čin ohrožení výchovy dítěte a je to, jestliže někdo závažným způsobem poruší povinnost o dítě pečovat. Podstatné u trestného činu zanedbání povinné výživy je porušení povinnosti. Samozřejmě, že dluh je následek, a samozřejmě, že neexistují podle mezinárodního práva žádná vězení pro dlužníky, míněno v civilněprávním smyslu, ale vězení jsou právě pro porušení povinnosti. A to porušení povinností je to, co je podstatné ve vztahu k obsahu trestního zákona, a co by tedy mělo a podle mě musí být trestné.
Všichni předřečníci se zde zaměřili i na to, že stát bude trestat vězením pachatele. Opakovaně tady bylo řečeno, že je to opravdu výjimka, výjimečný trest, který by byl akceptován. Zásadní tresty, které by měly být ukládány, jsou tresty nespojené s přímým výkonem. Tady musím říci, že na rozdíl od pana ministra já si třeba myslím, že i trest podmíněného odnětí svobody zde má svoji váhu, jestliže soudy uloží zároveň jako podmínku osvědčení se zaplatit dlužné výživné. Potom dáváme šanci a zároveň tlačíme na to, aby dluh byl splněn.
A ještě si dovolím jenom velice rychle zmínit účel trestu. Účelem trestu samozřejmě není jenom represe, ale je to i prevence a prevence je i trestem jakýmkoliv.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Vojáček. (Poslanec Vojáček: To byl omyl.) Omyl, ano? Dobře, v tom případě s přednostním právem pan ministr Jeroným Tejc.
Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Já navážu na pana poslance Bureše a souhlasil bych s ním, že trestní zákony a návrhy trestních předpisů se nemají, až na úplně výjimečné případy, předkládat poslaneckou iniciativou, ale tady ta situace je trošku jiná.
Za prvé se přiznávám k tomu, že kolegové z Ministerstva spravedlnosti z legislativy ten návrh psali. To znamená, není to tak, že by tady nebyl odborný dohled a odborný pohled na tu věc.
Za druhé, my nepřijímáme zcela novou legislativu. My se v zásadě vracíme zpátky k tomu, co tady platilo, takže nebude problém s judikaturou, nebude problém s tím, že by policie, státní zástupci a soudy si s tím nevěděli rady. Oni budou postupovat tak, jak postupovali doteď.
Není pravdou, že nejsou žádná data. Jak jsem říkal, počet exekucí v opatrovnických věcech se zvýšil v porovnání s kvartálem loňského roku, v tomto kvartále o přibližně jednu třetinu.
A není pravdou, a to už řekla paní předsedkyně Vesecká, že by to mířilo směrem, že každý, kdo nebude platit, skončí ve vězení. To ani nechceme a ani tak to není. Jestliže se bavíme o tom, že zhruba ve třech tisících případů byli lidé potrestáni, odsouzeni, dostali nějaký trest, tak zhruba tedy v 10 procentech to končilo trestem odnětí svobody a končilo to v případech většinou opakovaných anebo přeměny podmínek, kdy lidé, přestože byli v podmínce, přestože měli například uložen trest obecně prospěšných prací, nakonec skončili ve vězení. To, že tam ti lidé končí, je smutné, ale znamená to, že právě proto, aby tam neskončili jiní, ti v těch tisících případů, platí právě pod hrozbou toho, že by mohli být trestně stíháni. A věřte mi, já tu praxi jako advokát znám, zažil jsem to, bylo to vždy nepříjemné, ale jsou bohužel lidé, kteří se rozhodnou zaplatit to výživné, byť ty prostředky mají, nejsou z nuzných poměrů, jenom ve chvíli, kdy už hrozí to, že budou trestně stíháni, protože jinak jsou schopni ten majetek docela dobře ukrývat, přepisovat a žít v té šedé zóně.
Jak říkám, projde-li tato úprava, a já věřím, že ano, budu se snažit jako ministr spravedlnosti, abychom více v těchto případech, a to je myslím ten cíl, v případech neplacení výživného využívali alternativní tresty, jakým je třeba právě domácí vězení tak, aby ti lidé neztratili úplně kontakt se svou rodinou, byť ve většině případů už jaksi nejsou v kontaktu s těmi dětmi, a aby také chodili do práce a platili tedy to výživné, tak jak mají. ***
