Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A tady je – a teď se možná podívejte do našeho programu. My už tady dneska máme snad jenom ty poslanecké novely. My už tady vlastně nemáme téměř nic jiného zařazeného na programu k projednávání, než jsou poslanecké novely. Obejití, vypnutí legislativního procesu, vypnutí mezirezortního připomínkového řízení. Máte vládu, máte ministerstva, máte kompetentní lidi na těch ministerstev. Čeho se bojíte? (Poznámka z levé části sálu.)

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím, zachovejme opravdu klid v jednacím sále...

Poslanec Jan Bureš: (Poslanec J. Bureš skočil předsedajícímu do jeho řeči.) Já bych poprosil, abychom zachovali důstojnost téhle Poslanecké sněmovny. Pojďme to vyzkoušet. Pojďme to vyzkoušet, že se budeme navzájem poslouchat a budeme respektovat to, že má třeba někdo na něco jiný názor. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vidíte, že pokud je tady hluk, že se opravdu zastávám, ať je to pravá nebo levá strana téhle Sněmovny. Prosím, pojďme se zdržet těch hlasitých projevů, ať se nezdržujeme. Děkuji.

Tak nyní dvě minuty pro paní poslankyni Renatu Veseckou, potom dvě minuty pro paní poslankyni Helenu Válkovou a potom dvě minuty pro pana poslance Jana Berkiho.

Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. Já už budu vystupovat naposled, protože se nechci dopouštět opravdu toho vrstvení dalšího a dalšího. Jenom chci zdůraznit, že právě to, co mi vadilo na té úpravě původní, kterou se snažíme změnit, je to, že byla vázána pouze a jen na ten stav nouze, zatímco ostatní trestné činy v té hlavě čtvrté, tak jak jsem je citovala, jasně deklarují, že podstatné je zavinění, to znamená porušení povinnosti. A to porušení povinnosti by nemělo být deklarováno jako trestné, pouze pro případ, že má tak závažný následek, opravdu už závažný, že je to stav nouze. Takže proto já hovořím o tom, že je potřeba změna. Samozřejmě chápu, že do této doby do současné právní úpravy zůstává tento trestný čin. Ale vadí mi tam, že chybí stav, kdy není vyvolána nouze u dítěte.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a nyní dvě minuty pro paní poslankyni Helenu Válkovou.

Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Já to jenom doplním. Ono to tak není přesně vyjádřené, že už máme kriminalizaci. My vůbec nemáme kriminalizaci s výjimkou jednoho jediného případu, kdy je příčinná souvislost mezi tím jednáním a uvedením té osoby v oprávněnou nouzi. A to se velice těžko prokazuje. Nic jiného tam není. Je tam – ne, je tam opravdu jenom toto jednání, byť i z nedbalosti. A když si vezmete ten příklad, a to tady říkala paní poslankyně Decroix, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, tak ten chudák pan Jiří, ten právě kvůli té nedbalosti by, pokud byly ty osoby ovšem uvedeny v oprávněné nouzi, tak by byl trestný. To chceme napravit, že to z toho vyhazujeme. A naopak kriminalizujeme to prosté v uvozovkách neplnění vyživovací povinnosti.

A teď to nejdůležitější, a to chci uklidnit pana poslance Bureše vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Vůbec se nemusíte bát, protože až do 31. prosince 2025 platila s výjimkou tedy té minizměny, byť ve svém dopadku pro ty, který(?) z nedbalosti plní, může být významnější, ale těch je minimum, ta úplatná právní úprava, ke které se vracíme. Takže co to tady dramatizujeme? Já když to poslouchám: zásadní novela, obrovská reforma, nezodpovědné chování, obcházení rezortního, mezirezortního řízení. Vždyť se vracíme k tomu, co platilo, a my jsme tady otevřeně přiznali, že jsme trošku překotně a ukvapeně přijali úpravu, která není optimální, co předtím platilo docela dobře. Takže já opravdu přestávám rozumět té diskusi. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni a posledním přihlášeným s faktickou poznámkou je pan poslanec Jan Berki. Máte slovo.

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Já se jdu vaším prostřednictvím obrátit k vám velmi přátelsky. Ale poprosím vás, abyste opravdu hlídal ty dvě minuty, protože to nejde o to, jestli se nastavilo koaliční poslankyni a pak opoziční, ale musel byste takhle nastavovat úplně všem poslancům a poslankyním. Tak vás jenom poprosím, aby všichni potom měli jen ty dvě minuty.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za upozornění. A nyní tedy se vstupem do rozpravy přichází pan poslanec Marian Jurečka.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobrý večer. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem rád, že ještě tady před hodinou a půl, když byl tady poměrně velmi prázdný sál, bylo tady asi devět koaličních poslankyň a poslanců, tak teď už je výrazně více zaplněn. Tak já bych k tomuto tisku chtěl říci několik svých poznámek i z té poslední čtyřleté zkušenosti z Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy jsme se tím tématem opakovaně zabývali a vedli jsme i debaty s Ministerstvem spravedlnosti.

Musím říct, že ten tisk, který tady před sebou máme, a už tady padlo hodně poznámek na to, že to je obejití legislativního standardního procesu. Paní poslankyně Bernika Peštová to tady komentovala. No, mně to přijde jako říkat: vy jste to dělali blbě, a my to budeme dělat ještě blběji. Tak to je taková jako trochu divná obhajoba. Ale dobře, jako je to právo poslanců, já ho vůbec nikomu neupírám. Neupírám ani to, že tady je zpátky tento návrh, byť ho nepovažuju za šťastný, protože si myslím, že prostě z hlediska nástrojů pro opravdu efektivní pomoc těm dětem, těm konkrétním samoživitelkám, samoživitelům vlastně ten návrh nepřináší vůbec nějaké systémové zlepšení.

Čekal bych, že ta vládní koalice, která říkala, že má všechny ty věci připravené, že na nich dělala dva roky, tak tady přijde s návrhem několika novel zákonů, kterými tu situaci kolem výživného bude řešit, protože narovno říkám, my jsme v některých věcech mohli udělat víc, ale prostě už na to nebyla v tom posledním roce a půl síla, čas, prostor poměrně po přehlcené Poslanecké sněmovně.

Nicméně ale pár čísel k tomuto tématu bych jako rád na úvod řekl. Exekutorská... Takhle, ještě musíme si uvědomit, stát dneska nemá žádný jednotný, jednoduchý registr, kde bychom viděli všechny rodiče, a tam, kde se neplatí výživné. To nemáme. To je jako jeden z prvních deficitů, který si myslím, že systémově není OK. A my jsme s paní ministryní, ještě tenkrát Evou Decroix, řešili, že by tady měl vzniknout státní opravdu registr exekucí, abychom se tady nespoléhali na data jenom Exekutorské komory, abychom mohli efektivně s těmi daty pracovat.

Ale Exekutorská komora uvádí, že v roce 2024 bylo zahájeno celkem 4 400 exekučních řízení, která se týkala výživného, z toho přibližně 3 780 případů se týkalo výživného na nezletilé dítě. V roce 2023 to bylo 4 750 řízení a i tehdy naprostá většina se týkala právě výživného na nezletilé děti. To jsou poměrně jasné statistiky.

Poznámka druhá. Když se podíváme do tohoto tisku 115 a podíváme se do důvodové zprávy, tak já nejsem nadšen z toho, když ti předkladatelé té důvodové zprávy neříkají úplně pravdu. Tady se hovoří o tom, že trestný čin zanedbání povinné výživy patřil mezi nejčastější trestné činy v České republice. Já nevím, kdo si co představujeme pod pojmem nejčastější, ale pokud je to pět procent, tak to asi není úplně statisticky to, co bychom mohli říct, že je nejčastější, pokud jde o konkrétní počty zahájených trestních stíhání a zkrácených přípravných řízení. Státní zástupci v roce 2024 vyřídili 303 882 věcí podle § 196. A když se podíváme potom na ten nepodmíněný trest odnětí svobody, tak ten byl uložen 344 osobám u základní skutkové podstaty a 36 osobám u kvalifikované skutkové podstaty. Tolik data a rozpor s tím, co uvádí předkladatelé v důvodové zprávě.

Současně víme, že ta změna, která byla účinná od 1. ledna 2026, měla logicky okamžitý dopad na vězeňství. Podle důvodové zprávy bylo k 1. lednu 2026 v důsledku dekriminalizace propuštěno 302 osob. U dalších 331 vězňů soud rozhodoval o nevykonání trestu bez toho, aby to nutně vedlo k propouštění. A u dalších 377 osob se mělo rozhodovat o poměrném zkrácení trestu. To tedy ukazuje, že ta trestní rovina není okrajová a také to ukazuje, že trestní právo v tom celkovém počtu těch necelých 5 000 případů vlastně je poměrně opravdu hrubý nástroj na konci celého toho příběhu.

Druhá část toho problému je to náhradní výživné jako takové. Dnes je to nastaveno jako dávka, která má dítěti pomoci, pokud ten druhý povinný rodič neplatí. Maximální částka je stále 3 000 korun měsíčně a je tady poskytováno celkem 72 měsíčních výplat. My jsme to v minulém období vlastně třikrát tady posunovali, abychom ty rodiče nenechali bez prostředků. ***