Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Takže jste v roce 2019 rozhodl iracionálně a do systému jste přišli s něčím, co tam nemělo co dělat, teď vám to došlo. Opravdu je iracionální něco na tom, že chceme, aby v dozorčích radách seděli odborníci? Co je nefunkčního na procesu, který lze kontrolovat? Lze tam dát ten filtr, lze tam dát tu pojistku jako takovou. Já skutečně – přece všichni musíte cítit, že vaše argumentace nesedí, nedrží, rozpadá se na jednotlivé části. Ta argumentace je absolutně nejasná a nejednoznačná, stejně jako u veřejnoprávních médií jste nepřišli s vysvětlením, proč chcete měnit financování, jenom nám předkládáte návrhy a nápady, jak to financování změnit, tak přesně tady nepřicházíte s žádným reálným zdůvodněním, proč rušit nominační zákon. A mimochodem, pokud tvrdíte, že je nefunkční, máte statistiky – v kolika případech doporučení nominačního výboru bylo respektováno třeba bývalou vládou, nebo nebylo? To je docela zajímavé, protože drtivě většinově ano. A já se potom dostanu k té jedné pojistce, kterou já budu navrhovat v rámci dalšího projednávání ve druhém čtení jako náš pozměňovací návrh, ale stručně ho představím už ve čtení prvním.

Já si skutečně nemyslím, že je tenhle zákon nefunkční. Já si myslím, že ta pravda je mnohem prostší a z mého pohledu smutnější. Tenhle zákon je pro vládní koalici až příliš funkční. Je to nepohodlná překážka, je to balvan v cestě k tomu, aby si ministři ve svých rezortech už definitivně mohli dělat, co chtějí, podle hesla: Pusťte nás k tomu, my víme nejlíp, koho tam dát, a žádný výbor nám do toho přece nebude mluvit. Že se tady jednoznačně otvírají dveře klientelismu, rušení povinnosti odůvodňovat nominace – to je přece velký problém. Vy rušíte povinnost zveřejňovat informace o kandidátech. To je ta transparentnost, kterou uchováte? Ruší se povinnost zveřejňovat informace o jednotlivých kandidátech. Chcete zpět zákulisní dohody o tom, koho do jaké firmy dáte. Že to je rychlejší, ten váš způsob? Určitě. Že je lepší pro tenhle stát? V žádném případě ne.

A tím svým postupem vyvracíte jakoukoli původní argumentaci toho, že o rozhodování bylo v těch předešlých letech – mluvili jste tady v diskusi tehdy o devadesátkách, jak se to dělalo, váš pan předseda dlouhodobě mluví o tom, jaký tady byl klientelistický systém, který za ta desetiletí tady vznikl, a vy jste přišli s něčím, kde jste tvrdili, že ho odstraňujete. Teď se vracíte do bodu před tímhle zákonem... absolutně bez jakéhokoliv zdůvodnění. Chceme to mít rychle, chceme ty lidi nominovat, tak jak nám se zachce.

Ale pojďme se podívat na konkrétní příklad. Máme tady nominaci do dozorčí rady státního podniku Lesy České republiky. Jednalo se o kandidátku Moniku Petrovou nominovanou za SPD. Výbor pro personální nominace tuto kandidátku odmítl. Proč? Protože dospěl k závěru, že – cituji: nesplňuje požadavky na odbornost pro dohled nad takto strategickým a významným podnikem. A tohle je přece ten moment pravdy. Kdyby tady nominační zákon nebyl nebo až si to svojí většinou prosadíte – je vás 108, počítat umíme všichni – možná vám to bude chvilku trvat, ale nakonec to zvládnete – tak až ten nominační zákon nebude, tak paní Petrová nebo kdokoli jiný – já jsem si ji vybral jako příklad, protože je to reálná situace – už by v té dozorčí radě seděla, už by v ní seděla, i když tím filtrem, tou výběrovou komisí, tím hodnocením, které skutečně hodnotilo její kompetence a znalost té problematiky, neprošla.

Takže tady je přece jednoznačná ukázka, že ten smysl toho tady je. Anebo jí tam ten ministr prostě jmenuje v rámci nějakého dealu něco za něco, žádný výbor už do toho nemluví, už nikdo nikde neřekne: pozor, ten člověk tam z nějakého objektivního důvodu nepatří. Máte strach, že lidi, které budete nominovat do takových funkcí, prostě tímhle filtrem neprojdou? Máte nějaký pořadník lidí, které chcete do těch firem dát? Určitě, tak každá strana, hnutí má své personální nominace – to je zcela legitimní, proč by neměli, to je právo ministra, ale ministr – a znovu říkám, to právo má i teď – ministr si může nominovat svého člověka, s kterým přijde, svého nominanta, jenom musí projít tím procesem jako každý normální člověk, který chce dostat nějaké místo, každý člověk, který chce dostat místo – v soukromé sféře stoprocentně, ale většinou i ve sféře státní – prochází nějakým výběrovým řízením, prochází tím, že se s ním někdo baví, hodnotí jeho kvality, hodnotí jeho kvalifikaci. Vy to tady rušíte. A pan ministr přijde, že chce paní Petrovou nominovat do Lesů České republiky, vy si řeknete: OK, je to vaše politické místo, dohodli jsme se, že vám přináleží – a to taky nekritizuju. Je úplně normální, že se ve vládní koalici dohodnete, kolik kterých míst přísluší jaké straně v nějaké dozorčí radě. To je úplně normální, to je jasné. Ale vy tam dáte člověka, o kterém nic nevíte. A vy ostatní nechcete vědět, jestli váš koaliční partner nominuje člověka s nějakou základní kvalifikací odbornou, jestli ten člověk obstál, jestli umí vysvětlovat, argumentovat? Vy to opravdu nechcete vědět? Vy tu pojistku chcete zrušit? Prostě v tom systému odstraňujete něco, co vám tam jednoznačně překáží.

Je to fakt výsměch odborníkům, kteří pracují v institucích, na které třeba ti lidé mají dohlížet. Je to výsměch jejich odbornosti. Vy jim říkáte: My tam dáme kohokoli, on vám do té práce bude samozřejmě nějakým způsobem zasahovat, legitimním, to má z pozice člena dozorčí rady určitě dělat, ale my vám tam dáváme člověka, který tomu třeba vůbec nerozumí, nemá na to. Vždyť tím přece i kvalitu výkonu funkce té samotné instituce zatěžujete. V zájmu každého státu a v zájmu každého dobrého manažera – a pan premiér váš vždycky tvrdil, že to je to, co umí, že je tím kvalitním manažerem – tak v zájmu toho manažera přece je, aby i státní podniky fungovaly efektivně, aby tam byli nominováni lidé, kteří na to mají. Tenhle příklad tady máme teď z téhle doby. Tak já našel bych jich takových mnoho, vybral jsem ten nejaktuálnější. A proto já přijdu s pozměňovacím návrhem.

My nechceme být jenom ti, kteří kritizují, my slyšíme vaše argumenty. Říkáte, že ten zákon je bezzubý. Říkáte, že ten zákon je pouze doporučující, říkáte, že si stejně vláda z něj nemusí vzít vlastně ten závěr, z toho nominačního výboru, nakonec si může rozhodnout jak chce – je to takový filtr nefiltr, protože to doporučení není závazné. Proto také argumentujete i v důvodové zprávě, že proto je ten zákon nefunkční. Tak já říkám: Dobrá, přijímám vaši argumentaci, že se vám v roce 2019 ten zákon úplně nepovedl... a je potřeba ten váš zákon z roku 2019 vylepšit, dát tam nějakou závaznost. Proto jsem předložil sněmovní tisk číslo 138. A náš návrh jde přesně opačným směrem než to, co tady navrhujete vy. My nechceme rušit nominační zákon a dát průchod přílivu politických trafikantů do důležitých pozic – my naopak navrhujeme, aby se role výboru pro personální nominace zásadně změnila z poradní na rozhodovací.

Ale já vám vysvětlím ještě podrobněji podstatu toho návrhu, abyste neměli pocit, že vláda tady bude příliš svazována. Já rozumím momentu, kdy vám nominační výbor někoho doporučí a vy jako vláda s ním z nějakého důvodu nesouhlasíte. Já si pamatuju na jeden případ, který jsem zažil jako ministr. Měli jsme doporučení na člověka, který nominačním výborem prošel, kvalifikační předpoklady měl, prokázal schopnost rychlé reakce, ale ten člověk – to by v současné vládě tedy nevadilo – ale on měl komunistickou minulost. A on měl komunistickou minulost, která nebyla úplně hezká. Byl to člověk – a to by v současné vládě taky nevadilo – který donášel a udával na své kamarády. Tak takového člověka jsme nominovat nechtěli a i když nominačním procesem prošel, tak v té chvíli my jsme jako vláda rozhodli, že nominován nebude. A myslím si, že tohle právo má vláda mít. Možná vás překvapím, ale myslím si, že ho má mít. To znamená, když je ten člověk doporučen a vláda z nějakého objektivního důvodu zjistí, že ten člověk prostě není pro ni vyhovujícím kandidátem, má mít právo to změnit. ***