Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Tváří se, že návrh nemá dopady na podnikatelské prostředí – to je popírání reality. Samotná kritika samozřejmě nestačí. Řekněme si tedy, jaké by bylo správné řešení. Pokud chce stát pomoci, má pomáhat chytře, cíleně, adresně a dočasně, pomoci domácnostem, které to skutečně potřebují, pomoci odvětvím, která jsou objektivně zasažena, snižovat bariéry konkurence, zjednodušovat pravidla, podporovat stabilitu – ne deformovat ceny pro všechny. Dnes nebudeme hlasovat jen o tomto jednom zákoně, budeme hlasovat o tom, zda respektujeme pravidla, zda respektujeme roli Senátu, zda chráníme soudní kontrolu, zda věříme trhu více než improvizaci vlády, zda mimořádné režimy necháme pro mimořádné situace a zejména, zda respektujeme tržní prostředí a zda odmítáme socialistické experimenty.
Dámy a pánové, tento návrh je chybný obsahově, je chybný procedurálně, byl tlačen přes legislativní nouzi bez skutečného důvodu, byl odmítnut Senátem Parlamentu České republiky, bezdůvodně posiluje vládu, naopak oslabuje kontrolu, deformuje trh a nepřináší skutečné řešení. Proto vás žádám, abyste dnes Senát nepřehlasovali, abyste tento návrh odmítli, abychom třeba společně připravili řešení, které bude zákonné, promyšlené, ekonomicky rozumné a přinese skutečný pozitivní efekt pro občany a podnikatele.
Závěrem mi dovolte ještě jednu poznámku. Já jsem teď četl řadu rozhovorů s panem ministrem kultury, panem ministrem Klempířem – (Ministryně Schillerová hovoří mimo mikrofon.) a ano, nedělá moc rozhovorů, teď začal – a zaujala mě v souvislosti s tímto návrhem dnešním jedna jeho odpověď. Začnu citovat. Já jsem do Motoristů vkročil jako liberál. Já jsem tam poslal svoje poselství a oni do mě vložili to svoje. Podíváte se do propasti a propast se podívá do vás. – Tak tady nebudu polemizovat nad těmi jinotaji, evidentně panu ministrovi chybí jeho předchozí zaměstnání, kterému šlo evidentně lépe. Ale teď by chtěl odcitovat to zcela, zcela zásadní. Jde o to, že my, Motoristé, jsme pevní v pravicových postojích, tedy že má vládnout trh. Znovu opakuji: tedy, že má vládnout trh. To je priorita nad vším. (Otáčí se do vládních lavic.) Vážení kolegové Motoristé, pane nepřítomný ministře Klempíři, ostatní nepřítomní ministři za Motoristy, pane předsedo Macinko, já věřím, že někde posloucháte. – (Ministryně Schillerová z lavice zpravodajů: Já jsem tady.) Já teď mluvím k Motoristům, paní ministryně. – Pane předsedo rozpočtového výboru Pikoro, prostřednictvím předsedajícího, vy jste přece ekonom. A já myslím, že vy všichni, i vy všichni ostatní kolegové od Motoristů, já myslím, že byste se k těm slovům měli – pana ministra kultury – přihlásit. My, Motoristé jsme pevní v pravicových postojích. – Tedy, že má vládnout trh, to je priorita nadevším, na-de-vším. To jsou vaše slova. Dnes se ukáže, jestli v těch pravicových postojích opravdu jste pevní, tak jak tak říkáte, jestli vaše slova platí, jestli jste pravicovou stranou, nebo nikoliv. Dnes se to ukáže vašimi činy, tím, jak budete hlasovat. Buď budete hlasovat tak, že nepřehlasujete Senát, a díky vašim hlasům tady nebude potřebná stojednička, zachováte si tvář a budete hlasovat podle toho, k čemu se hlásíte, anebo nad tím je něco jiného, to, že můžete sedět na postech ve vládě, můžete mít pozice kdejakých zmocněnců vlády, a svého přesvědčení se definitivně vzdáte. Máte to ve svých ve rukách, jestli budete opravdu pravicoví, nebo se přihlásíte k socialistickému experimentu vaší vlády. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli vystoupí s přednostním právem... stanoviska poslaneckého klubu hnutí STAN Jan Sviták. Jenom připomínám, že už jsme v rozpravě, takže když by měl někdo zájem, tak se může přihlásit i faktickými. A po vás, pane poslanče, už vystoupí poslanci bez přednostního práva... a na prvním místě Karel Haas. V této chvíli máte slovo.
Poslanec Jan Sviták: Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych jménem poslaneckého klubu STAN vystoupil k návrhu zákona o regulaci cen pohonných hmot, který nám ve středu vrátil Senát.
Já bych chtěl hned na úvod říct, že dnes tady rozhodně nesvádíme spor o to, jestli máme pomáhat lidem. Dnes tady svádíme spor o něco jiného a podstatnějšího: o to, zda má vláda dostat roční, opakovatelnou a obtížněji přezkoumatelnou pravomoc regulovat ceny pohonných hmot, a to na základě zákona, který je napsán příliš široce, příliš vágně a který vznikal podle všeho příliš ve spěchu.
Řeknu to hned na začátku úplně jasně za klub STAN. My nehlasujeme proti občanům, a to nikoliv z trucu, jak tady uváděla paní ministryně. Hlasujeme proti tomu, aby se z mimořádného a časově omezeného zásahu stala pohodlná roční opakovatelná pravomoc vlády zasahovat do trhu bez dostatečných pojistek. Senát tenhle zákon zamítl. Zamítl ho po debatě, v níž zazněly právní i ekonomické výhrady. Zamítl ho poté, co oba senátní výbory doporučily zamítnutí. A zamítl ho proto, že mezi pomocí lidem a tímto zákonem není rovnítko. To není totéž. A my dnes máme povinnost neřídit se sloganem, ale řídit se obsahem. Pokud je obsah špatný, nelze jej schovat za větu, že kdo nesouhlasí, ten politikaří – tak jak zaznívalo v Senátu po zamítnutí zákona a jak zaznívá i zde dnes ve Sněmovně.
Začněme proto od faktů a ne od emocí. Stát už dnes ceny pohonných hmot reguluje. To je první a naprosto klíčová věc. Ministerstvo financí například aktualizovalo 22. dubna maximální ceny tak, že pro 23. dubna platí strop 41,12 koruny za litr benzinu a 41,16 koruny za litr nafty. Zároveň platí omezení maximální marže čerpacích stanic na 2,50 korun na litr neprémiového paliva. A nejde jen o nějakou teorii nebo příslib do budoucna, toto je realita dneška, to je platný stav, to jsou konkrétní ceny, které stát už dnes vyhlašuje. A právě proto je falešný argument, že pokud tenhle zákon neschválíme, necháme občany napospas trhu. Ne, my pouze neodsouhlasíme nový a silnější režim. Současná ochrana běží na základě stávajícího zákona o cenách a cenovém výměru ministerstva. Kdo říká opak, ten popírá vlastní kroky z posledních dnů a týdnů.
A tady se dostáváme k jádru věci. Když dnes někdo vznese výčitku, že kdo nehlasuje pro tento zákon, bere si občany jako rukojmí, odpověď musí být klidná a věcná: Ne, občané nejsou rukojmí opozice, občané by se stali rukojmími špatného zákona, který vládě umožní vládnout cenám déle, volněji a pod slabší kontrolou, než je nutné. ***
