Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Jan Sviták)
Leží před námi text, který spojuje vágní definici, dlouhé trvání, opakovatelnost a slabší kontrolu. A to je přesně kombinace, kterou zodpovědná Sněmovna nemá stvrzovat.
Tady podle mého musí v plénu zaznít věta, která je jednoduchá a férová. Neodmítáme myšlenku krizového nástroje, odmítáme špatně napsaný krizový nástroj.
Podívejme se ještě za hranice, protože tam je vidět, co s cenovými stropy a plošnými zásahy dělá reálný svět. OECD v dubnovém brífu připomíná, že většina energetických a palivových opatření by měla být dočasná a pokud možno cílená. Upozorňuje také, že méně než třetina opatření taková ve skutečnosti je. A zkušenost ukazuje, že se staré chyby vracejí.
Mezinárodní měnový fond je ještě přímočařejší. Ve svých dubnových textech a vystoupeních opakuje tři teze – opět: pomoc má být dočasná, cílená, má cílit na nejzranitelnější a pomoc má zachovávat cenové signály. Proč? Protože vysoká cena není jen problém. Je to zároveň informace o nedostatku. Pokud tenhle signál rozbijeme plošným zásahem, nevyřešíme nedostatek, jen ho zamaskujeme. A často si tím i zdražíme budoucnost.
To je přesně ten bod, na který upozorňuje i ekonomka Jana Matesová, když se v Evropě v minulé krizi rozdávaly široké dotace a široké úlevy. Ukázalo se, že obrovská část peněz nešla těm, kdo je skutečně potřebují. A teď se nás Mezinárodní měnový fond ptá, zda jsme se poučili, nebo zda budeme znovu draze opakovat totéž.
Za STAN – odpověď zní: ano, poučili jsme se. Proto nechceme dlouhou, necílenou a kontrolně oslabenou regulaci. Chceme krátkou, cílenou a přesně odůvodněnou pomoc tam, kde je to skutečně potřeba.
Chci také říci, co podle nás dává smysl místo přijetí tohoto zákona. Dává smysl držet v chodu to, co dnes už funguje: monitoring marží, každodenní zveřejňování maximálních cen, dočasná a jasně vymezená daňová a cenová opatření. Dává smysl cílená pomoc těm, které drahé palivo zasáhne nejvíc – například nízkopříjmové domácnosti v regionech se slabou dopravní obslužností, veřejnou dopravou, případně odvětví závislá na naftě, pokud bude prokázáno, že je zásah nutný a přiměřený. Dává smysl raději cílit než plošně přepisovat pravidla trhu.
Nedává smysl naopak to, aby se z nouzového zásahu stal trik pro pohodlnější vládnutí. Nedává smysl, aby vláda tvrdila, že brání lidi, a zároveň si pod touto záminkou vytvářela právně silnější a hůř přezkoumatelný mechanismus. Nedává smysl, aby vágní pojem mimořádná tržní situace bez bližšího zákonného testu otevíral dveře k zásahu, jehož délka se může blížit k trvalému stavu. A už vůbec nedává smysl, aby se každý, kdo na to upozorní, nálepkoval jako ten, kdo si bere lidi jako rukojmí. Ne, rukojmí nejsou ti, kdo chtějí pojistky. Rukojmími bychom se stali všichni, pokud bychom rezignovali na tyto pojistky úplně.
Dovolte mi pár slov na úplný závěr. Tato Sněmovna dnes nestojí před volbou mezi pomocí a bezcitností. Stojí před volbou mezi současnou ochranou spotřebitele, která už běží, a novým zákonem, který posouvá moc směrem k vládě. Prodlužuje ji na 12 měsíců, umožňuje ji opakovat a oslabuje její kontrolu.
My nechceme, aby se česká politika vrátila k logice, že když je problém, tak první reflex je, dejme vládě širší páky a méně kontroly. Naopak. Právě v mimořádných situacích musí být pravidla přesnější, kratší a přezkoumatelnější. Právě v mimořádných situacích se pozná, kdo bere vážně právní stát.
A proto říkám zcela jasně, až přijde rozumný, přesný, dočasný a kontrolovatelný návrh, budeme se jím zabývat věcně. Ale před námi dnes takový návrh neleží. Před námi leží návrh zbytečně široký, procedurálně špatně prosazený a věcně nepřesvědčivý.
Za klub STAN proto budeme hlasovat proti tomuto zákonu a proti setrvání na jeho původním sněmovním znění. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy nemám přednostní práva, takže začneme řádnými přihláškami. Vystoupí pan poslanec Karel Haas a připraví se pan poslanec Jan Bureš.
Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si myslel, že ve správné fázi dnešního jednacího dne uvedu věcné argumenty proti stavu legislativní nouze, ve správné fázi dnešního dne uvedu věcné argumenty k projednávanému sněmovnímu tisku. Ale po vystoupení paní ministryně musím to vystoupení okomentovat.
Paní ministryně, dnes jste zvolila taktiku, které já dokážu politicky porozumět, ale ve mně tedy vyvolala ohromné zklamání. Vy samozřejmě o tom hrůzostrašném sněmovním tisku mluvit nechcete, tak jste o něm nemluvila a předvedla jste taktiku: za prvé zlá opozice, malá opozice – to byla vaše dnešní slova – hází úspěšné vládě klacky pod nohy a brání realizovat opatření pro naše lidi, používá mediální zkratku. Tak to byla první linka, ta zlá opozice.
A druhá linka, ta mně možná připadala ještě nestoudnější. Když jste si lidi, které já taky respektuju – paní Evu Zamrazilovou, pana Radka Špicara – vzala do úst pro obhajobu, a dnes přece byste měla obhajovat sněmovní tisk 163, a vy jste si je vzala do úst na obhajobu dnes projednávaného tisku, ale vytrhla jste jejich slova z kontextu, když oni komentovali vaše stávající (nesrozumitelné – ES IZ?) opatření, nikoliv tenhleten hrůzostrašný tisk.
Takže omlouvám se, to bylo opravdu klasické vrtěti psem. Nechci mluvit o té hrůze, takže poplivu opozici, to za A a za B si vezmu do úst opravdu respektované osobnosti. Obě dvě, jak paní Zamrazilová, tak pan Špicar jsou úctyhodné osobnosti s ohromnými kompetencemi. A vy si je vezmete do úst na dnešní obhajobu. Ale oni mluvili k úplně čemu jinému. Tak to opravdu považujete za normální jako férový přístup k debatě?
A třetí poznámka. Ještě není steno přepsané. Já jsem celou dobu čekal, jestli už nebude steno přepsané. Naštěstí jsem si to poznamenal. Je to stejný princip jako u regulace cen energií. To jsme tady slyšeli před rokem. A prosím vás, tuhletu lež už nevyslovujte. (Reakce ministryně.) Vy to víte. Před týdnem jste to použila, omlouvám se za to přeřeknutí, rozumíme si. Není to stejné. A já jsem tady zdůvodňoval, já to za chviličku ocituju.
Vy to samozřejmě víte. Neopsali jste ten jeden klíčový paragraf s kompenzacemi pro podnikatele, kterým stát přikáže prodávat za podnákladové ceny. Takhle jednoduché to je. A na to vy vždycky zapomínáte. Takže to prostě není stejné. Já vím, že mě tady moc kolegyň a kolegů neposlouchá. Ten prázdný sál vidím. Ale tu lež je prostě potřeba nasvěcovat.
A druhá věc, ta je stejně bolavá a je stejně nepravdivá. Nesnižuje se úroveň právní ochrany. To jsou vaše slova v úvodním slovu. Nesnižuje se úroveň soudní ochrany. Já se k tomu dostanu detailně. Vy to dobře víte, že je rychlý, časově rychlý, pružný a hlavně individuální z pohledu toho konkrétního subjektu, který chce hájit svoje práva, způsob ochrany přes správní žaloby proti opatřením obecné povahy, které legitimně MF používá podle zákona o cenách, tak je přece úplně jiná úroveň – vy jste právnička, tak to víte – než to, co nabízíte sněmovním tiskem 163.
To znamená, vy v důvodové zprávě, já se k tomu pak dostanu, uvádíte dvě cesty, nechť si ten postižený podnikatel najde dostatečnou skupinu oprávněných legitimních navrhovatelů ústavní stížnosti – no tak to je tedy výborná individuální soudní ochrana. A druhá cesta, kterou nabízíte, ať si osvícený soudce na obecném soudu, kde ten chudák podnikatel zažaluje stát o náhradu újmy, kterou mu způsobí prodej paliv pod nákladovou cenou, tak ať ten chudák to zažaluje, a musí doufat, že osvícený soudce si řekne, aha, ta naše vláda má protiústavní nařízení vlády podle sněmovního tisku 163, tak já to sám jako soudce předložím Ústavnímu soudu k přezkumu. To jsou dva vaše návody, jak se mají podnikatelé bránit.
Opravdu tedy ten váš dnešní projev mě mrzí. Vy dokážete hovořit věcně, umíte to. A dneska jste prostě nechtěla. Chtěla jste v uvozovkách vrtěti psem. ***
