Autorizováno.
(9.30 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
A současně jsme také v Praze stopli to bezhlavé rozprodávání bytového fondu a snažíme se zastavit i privatizaci.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, tady je zase trochu hluk, tak poprosím... Děkuji.
Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. To rozprodávání a privatizaci bytů na městských částech jsme se snažili zastavit také, byť tam to bývá v Praze v pravomoci těch konkrétních městských částí, ale je zcela zjevné, že oslabování bytového fondu v době, kdy říkáme, že by dostupného bydlení mělo být více, nedává žádný smysl, jako se například za ANO pokračovalo v těch privatizacích, až jsme se dostali někam na mizivá 3 nebo 4 procenta bytového fondu v držení města. To je přesně opačný postup než to, co dělají všechny civilizované země ve svých metropolích, podívejte se třeba na Vídeň. Oslabování veřejného fondu je prostě v době krize dostupnosti bydlení zjevným hazardem s budoucností, s budoucností země, s budoucností mladých, s budoucností rodin, a to je ten problém.
Takže v Pražské developerské společnosti se podařilo připravit nějakých 8 000 bytů tímhle způsobem a to budou ty byty, které obohatí náš městský bytový fond. Část z nich samozřejmě byla podmíněna metropolitním plánem. Ten jsme schválili včera na zastupitelstvu hlavního města, platit to bude od září, takže díky tomu tady skutečně se odemknou nějaká místa pro městskou bytovou výstavbu, protože vidíme z těch zahraničních příkladů, že bez městské bytové výstavby to prostě nejde. Bez toho to prostě nejde, protože kdybychom dělali čistě pouze jen a jedině změny třeba v územním plánování, schvalovali metropolitní plán, tak to neřešíme dostupné bydlení. Řešíme bydlení, ale ne dostupné bydlení, a to je ten zásadní – byť to může znít jenom jako velice malý, ale přesto zásadní – rozdíl, protože nám nejde o to, aby tady vznikaly další domy, které se tváří jako bytové, ale ve skutečnosti jsou to takové nelegální hotely, které představují konkurenci načerno skutečným hotelům, které musí plnit náročné hygienické a požární předpoklady, nebo aby vznikaly takové jako investiční zlaté cihly v tom veřejném prostoru, ke kterým město musí dotáhnout chodník, postavit tam veřejné osvětlení, postavit k tomu třeba služebnu Městské policie, stanici záchranné služby, kanalizaci, navýšit odpovídajícím způsobem kapacitu čističky, dotáhnout tam koleje MHD nebo troleje trolejbusu, postavit tam ty zastávky včetně samozřejmě označníků nebo panelů s odjezdovými časy, které jsme tedy výrazně zlevnili, ale přece jenom to nestojí malé peníze, potom samozřejmě městský mobiliář, který v tom městě musí být na odpovídajícím prostoru, to máte ty koše, stojany na kola, hodiny třeba ve veřejném prostoru, pítka, mlžítka, stojany na pytlíky pro psy na hovínka, že jo, to je všechno infrastruktura, kterou musíte v městě zajistit proto, aby to fungovalo, a ta infrastruktura stojí nějaké peníze, ne malé peníze, a v momentě, kdy náš RUD, rozpočtové určení daní, je postaveno na tom, že v těch bytech se bydlí, že se tam zaregistruje někdo, kdo potom následně tedy přináší té obci nějaké peníze přes headcount, protože u nás to prostě jede v tom režimu, že dostáváte v obci peníze za počet registrovaných obyvatel, tak v momentě, kdy ten byt neslouží k bydlení, nikdo v něm nebydlí, se logicky tam ani nikdo neregistruje, tím pádem ta obec ty peníze nedostane, tak není z čeho zaplatit ty enormní investiční náklady, které má veřejná správa s tím, aby město okolo toho bytového domu se nějak postavilo. A to nemluvím jenom o investičních nákladech, mluvím i o provozních nákladech, protože samozřejmě to není jenom o investicích, které já jsem tady vyjmenoval, to je také o tom, že ta infrastruktura má nějaké provozní náklady potom. To znamená, v těch školách musí být nějací učitelé, učitelky, kuchařky, školníci, uklízečky, uklízeči samozřejmě a další, v stanicích záchranné služby, tam samozřejmě musíte mít záchranáře, lékaře, co jezdí v Praze teda v samostatných autech, ta samozřejmě taky něco stojí na provoz, to máte benzin nebo naftu, teď nevím, ty sanitky jsou asi na naftu, ale to je jedno, to taky zdražuje, že jo. Potom máte výměny oleje, pojištění, parkování, to je taky drahé. Potom máte samozřejmě hasiče, potom máte městskou hromadnou dopravu, tam máte řidiče, a potom samozřejmě jsou tam další provozní náklady systému městské hromadné dopravy, opět nafta zdražuje, ale i ty trolejbusy, tramvaje, metro, to nejezdí zdarma, prostě stojí elektřinu, ta taky zdražuje. I ty pytlíky na psí exkrementy musíte někde koupit, takže to má všechno nějaké provozní náklady. Z čeho to zaplatíte v tom našem systému RUD? Z čeho zaplatíte? No, zaplatíte to z toho, že se tam někdo přistěhuje. Když se tam nikdo nepřistěhuje, tak nemáte z čeho to zaplatit. Ten business case – kdybych to tak jako měl nazvat – veřejné správy, který je na tomhle založený, tím prostě padá, nedává to vůbec žádný smysl pro město vlastně podporovat tu výstavbu, žádný smysl. Toto je, jako kdybyste proaktivně pracovali na tom, abyste vytvořili dluh. To přece žádný rozumný odpovědný hospodář nemůže připustit, abyste pracovali tak, že vlastně budete prohlubovat ztrátu, to nedává žádný smysl a to je velký problém, protože ty obce potom pochopitelně se podle toho staví k té výstavbě jako takové, protože výstavba, která nepřináší nic těm stávajícím obyvatelům, a ještě navíc vytváří investiční a provozní náklady pro obec, prostě ekonomicky nedává smysl, což je velký problém té záležitosti. I na toto máme nějaké řešení, které já budu za chvilku zmiňovat.
Nicméně abych se vrátil k těm historickým úspěchům. Dalším klíčovým bodem naší práce je reforma stavebního práva, odstraňování byrokracie a taky třeba spuštění Portálu stavebníka, který teď stále vesele běží. Když klikáte do Portálu stavebníka, klikáte do toho, co se připravilo za Ivana Bartoše. Vyřizuje to 20 000 on-line žádostí měsíčně a pozor, i vy se zdá, že jste si ten systém hodně oblíbili, protože jste se nechali slyšet, že tu digitalizaci teď řešit nebudete, že to funguje. K tomu se dostanete až za tři roky, takže asi všechno je v pohodě. ***
