Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Za šesté – bod – konec povinných parkovacích minim. Ten problém je teďka v tom, že povinnost postavit to parkovací místo ke každému bytu zdražuje ten byt třeba o 1 milion korun. Takže v centrech měst, kde lidé auto třeba ani nepotřebují, v Praze – připomenu – třetina domácností nemá auto, tak je to nesmysl. Samozřejmě, když dvě třetiny domácností to auto mají, tak asi lze předpokládat, že tu garáž budou chtít, tak ty nechť si to zaplatí, proč ne, ale není důvod, proč to nutit té třetině, co to auto nemá. Protože co s tou garáží, respektive garážovým stáním potom bude dělat? To není ani sklep, že byste si tam uskladnila brambory. To je prostě místo, které potom k ničemu nevyužijete.
Takže nechme na trhu a nechme na developerech, kteří tomu trhu rozumí, kolik těch míst postaví. V Austinu například po zrušení těchhletěch norem klesly nájmy o 25 procent. 25 procent. Připomenu, to je v zemi, která auta má fakt ráda – v Americe, Austin v Texasu. Takže to není o tom, že by někdo neměl rád auta. To je jenom o logickém přístupu k tomu problému.
Takže bez ohledu na to, že ty stavby teďka stojí třeba u těch dopravních uzlů, tak teď jsou vyžadována ta parkovací místa. A to je problém, protože to potom platí ty náklady i ti, co to auto nemají, parkovací místo nevyužijí. To je prostě přežitek z doby, kdy se ta města plánovala primárně pro auta. To už jsme dále. Dnes chceme plánovat města pro lidi.
A dnes tedy tahleta pravidla brzdí výstavbu, zdražují bydlení, zabírají místo, kde by mohly stát další byty. A to uvolnění těch parkovacích norem tedy samozřejmě neznamená, že ta parkoviště zmizí, jenom to rozhodne o tom, zdali tam to parkovací místo má, nebo nemá být. Ne zákon, ne legislativa, ale skutečná poptávka. Já vám doporučuji někdy, kdybyste se chtěla, paní ministryně, třeba trochu dovzdělat tady v téhle oblasti, prezentaci od Petera Bednára. To je architekt, urbanista.
Já jsem kdysi se s ním domlouval, že bych ho udělal tehdy, když jsem byl ještě primátor, svým zmocněncem pro parkování. Ale potom vy jste tady začali nějak jako množit ty zmocněnce, takže pak už nám to přišlo jako trapné využívat ten koncept zmocněnců. Vy už máte těch zmocněnců víc než ministrů pomalu. Tak to už jako vlastně smysl nedává. Ostatně ani vy se nejste schopná věnovat tomu stavebnímu zákonu sama, musíte na to mít zmocněnkyni, což mi přijde už jako úplně bizár, protože to by přece měla být vaše práce a vaše zásadní priorita, aby ten zákon skutečně byl. Vy byste se tomu měla osobně věnovat.
Takže to řešení tedy, abych se vrátil k těm parkovacím minimům, je, že je zrušíme nebo výrazně omezíme povinná parkovací minima v těch místech, kde prostě jsou zbytečná, tedy tam, kde je v docházkové vzdálenosti metro, vlaková stanice, hlavní dopravní uzly. To znamená princip tam, kde lidé už dnes jsou schopní bez toho auta bez problémů fungovat. To jsou prostě i ty oblasti, kde město určí třeba to jako prioritu pro dostupné bydlení, protože tam zajišťuje MHD.
A ten developer bude moci ta parkoviště samozřejmě postavit podle té skutečné poptávky, ale nebude k tomu nucen. Protože, paní ministryně, to bych byl rád, kdybyste si zapamatovala, nelze se pronormovat ke kvalitní architektuře. Nelze uzákonit tuhle záležitost. To je prostě věc, kdy je nutné přece jenom odstoupit od těch norem a nechat, ať to rozhodne někdo, kdo tomu skutečně rozumí v tom daném kontextu.
A ta inspirace, jak jsem zmiňoval, je například v Austinu ve státě Texas, který zrušil jako první velké americké město parkovací minima. To vedlo k poklesu reálných nájmů o 25 procent. Také na Novém Zélandu zrušili v některých městech parkovací minima. To bylo součástí té reformy, která vedla k nárůstu stavebních povolení o více než 40 procent během dvou let.
A dostáváme se k dalšímu bodu, konkrétně k bodu o zdanění prázdných bytů a spekulací. Protože ty byty mají být domovy, a ne hotely pro turisty. Proto chceme, aby to zdanění bylo rozděleno do čtyř kategorií. Tedy nejnižší by měla být pro ty, co bydlí ve vlastním, pronajímají to dlouhodobě. Potom vyšší by ty daně měly být pro spekulativně prázdné byty. Plus je tam samozřejmě ta specialita 68násobné zdanění nemovitostí ruských rezidentů. To znamená, teď tady máme ty tisíce prázdných bytů. To tedy vyplývá ze studie vašeho ministerstva, která vycházela z dat o sčítání domů, bytů, obyvatel. Ti majitelé často spekulují a čekají, až ty ceny vzrostou. Jenomže ty byty mají být skutečně především domovy. Lidé v nich mají bydlet. Na tom, předpokládám, že se shodneme.
Kromě toho také často leží ladem nějaké stavební pozemky, kdy developeři čekají, až se jim víc vyplatí stavět. Tady poměrně nedávno se nechal slyšet největší developer v České republice, že pozastavuje stavební projekty na rok a bude čekat, až se mu zlevní ty vstupy, což asi nebyl úplně dobrý nápad, protože ony tedy ty vstupy šly výrazně nahoru. Třeba i ten polystyren se vyrábí z ropy, která je teďka prostě dražší kvůli tomu, co se děje v Íránu. Tahle sázka panu Kunovskému asi úplně nevyšla.
Nicméně tohleto přesně ukazuje, že tady není teďka motivace k tomu, aby developer skutečně stavěl, rychle zaplňoval ty proluky ve městech, aby ty pozemky neležely ladem, nebyly to takové díry v uliční frontě. A to samozřejmě není dobře.
Takže my chceme, aby skutečně tady byla ta ekonomická motivace. A konečně to využívání bytů jako hotelových pokojů, to vede k tomu, že je méně bytů k pronájmu. Taky se snižuje kvalita života lidem, kteří vedle těch Airbnb bytů bydlí. A přitom obec musí tedy platit a udržovat tu infrastrukturu. A to je ta věc, kterou jsem tady už zmiňoval. Jsou ty silnice, kanalizace, osvětlení, školy a tak dále. A to všechno musíte dělat bez ohledu na to, jestli v těch domech někdo bydlí nebo ne.
A každý prázdný byt, dům nebo třeba nevyužitý pozemek taky vytlačuje tu výstavbu dál do polí místo toho, aby v tom městě žili skuteční lidé, kteří nakupují třeba v těch místních obchodech, posílají tam děti do školy, zapojují se do života města a zvyšují tak významně soukromé i veřejné výdaje na dopravu: se tímhletím zvyšují, protože ti lidi tam nejsou. Protože jak jsem zmiňoval, to je prostě všechno dotovaná záležitost, která nemůže fungovat bez toho, aby to město nějak podporovalo.
A samozřejmě problém je i v tom, že tady je ta nízká daň z nemovitosti. To prostě majitelé netlačí k tomu, aby se ten byt pronajal, prodal nebo tam někdo skutečně bydlel, nebo aby na tom pozemku začali stavět. Prostě ta spekulace se vám teď vyplácí. A město na to doplácí.
Řešení je poměrně jednoduché. Ty rezidenční nemovitosti by pro účely zdanění měly být rozděleny do takových čtyřech kategorií. Za prvé tedy obývané majiteli, za druhé dlouhodobě pronajímané, ze třetí dlouhodobě prázdné a ruské majetky – čtvrtá kategorie. Ty byty, ve kterých člověk bydlí nebo u nich bydlí osoba blízká, prostě máte to na vlastní bydlení, to by mělo být zdaněno nejnižší daní, v podstatě obdobnou tou aktuální a obdobnou té aktuální výši daně z nemovitosti, která je nízká. Relativně nízkou daní by měly být také zdaněny domy a byty, které majitel tedy dlouhodobě pronajímá, to znamená, má to na kšeft, ale ještě to využívá pro to dlouhodobé bydlení někdo jiný. Takže vlastně to přispívá k tomu řešení toho problému, protože to ten pronájem je součástí řešení bytové krize. To není problém a priori.
Ale měla by se penalizovat spekulace a nečinnost, tedy vyšší sazba daně by se měla vztahovat na nemovitosti, které jsou dlouhodobě prázdné, tedy nejsou využívány k bydlení. Pochopitelně tam musí být nějaké výjimky pro určité specifické životní situace, kdy ten byt je třeba dočasně prázdný kvůli tomu, že já nevím, tam probíhá rekonstrukce, nebo máte třeba situace, kdy jsou nějaké jako vážné zdravotní důvody, máte dědická řízení a podobně. ***
