Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Eva Fialová)
Nicméně se jim rozšiřovaly kompetence do dalšího ORP a znalost toho terénu nebyla úplně ideální, tak se rozšiřuje na všech 205 ORP, tím ulevuje obcím, které byly určeny a které byly pověřeny od obcí, které tyto neměly dané za povinnost. To je o představení zákona a jakým způsobem bude fungovat z mé strany vše.
A ráda bych teď načetla dvě legislativně technické úpravy. První se týká – legislativně technická úprava dle § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny k pozměňovacímu návrhu F2 Zdeňky Blišťanové, který se přímo netýká tohoto zákona, ale je na něm napříč politickým spektrem shoda, a jedná se o úpravu účinnosti, která bude nově znít, že: za čtvrté, část druhá, změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, čl. 2, nabývá účinnosti dnem následujícím po dni vyhlášení tohoto zákona.
A uvedu k tomu krátké odůvodnění. S ohledem na předpokládaný posun účinnosti tohoto zákona jako celku od 1. září 2026 a v zájmu co nejrychlejšího nabytí účinnosti (?) do zákona nově vkládá pozměňovací návrh, který se věcně týká prodloužení lhůty k doplnění nově požadovaného magisterského stupně vzdělání pro výkon živnosti, spočívající v poskytování služeb v oblasti poradenství psychoterapie, podávám návrh legislativně technické právě úpravy na opravu data účinnosti zákona tak, že uvedená nově vkládaná část nabyde účinnosti již dnem následujícím po vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
Druhým legislativně technickým pozměňovacím návrhem je podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny také posunutí účinnosti, a to pro pozměňovací návrh G2 Veroniky Kovářové, kdy se jedná o možnost zavedení – evidenci podpory bydlení na městské části a městské obvody územně členěných statutárních měst, tak je potřeba posunout účinnost, protože právě s přechodem některých povinností z kontaktních míst pro bydlení na úřady práce si vyžádá další administrativní členění, protože současně samotné městské části a městské obvody nemají svoje identifikační číslo a bude potřeba zásahu, tak navrhuji, aby právě účinnost zákona nově zněla, že tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2026 s výjimkou ustanovení čl. 1. § 140a, postavení městských částí a městských obvodů, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.
Děkuji moc. Všechny legtechnické jsem načetla a budu se těšit na konstruktivní diskusi, kterou jsme vedli i mimo toto plénum, a vedlo to k tomu, že můžeme říci, že se může stát zákon více efektivním, nastavuje nějaká jiná pravidla, která se někomu můžou líbit, někomu nemusí líbit, ale dojde k odstranění některých duplicit a uvolnění rukou na jednotlivých obecních úřadech pro výkon té správy, aby docházelo k maximálnímu soustředění na to, co má býti. A ještě jsem zapomněla jednu důležitou věc, kde budeme podporovat pozměňovací návrh Elišky Olšákové, který dává poradenství pro všechny a zachovává tu preventivní funkci. Jediné, co je nepříjemná zpráva, že jsme původním návrhem chtěli... vlastně nedělat úřednický zápis k tomu, co ve skutečnosti opravdu probíhá, tak je to jediné negativum, že při každém poradenství budou muset udělat záznam. Ale to vesměs nebude tak velká překážka, protože ten formulář je velice jednoduchý. Takže budu se těšit na další konstruktivní diskusi a vystoupení svých kolegů. Děkuju za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Michal Zuna.
Přečtu dvě omluvy mezitím: Babka Ondřej od 14.30 z osobních důvodů a Fridrich Stanislav od 12 hodin z osobních důvodů.
Prosím, máte slovo.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se tady ve třetím čtení bavíme o novele zákona o podpoře bydlení. A myslím, že je důležité si znovu připomenout, o čem vlastně hlasujeme. Rozhodujeme o tom, jestli bude Česká republika řešit bytovou nouzi preventivně, systematicky a s využitím zkušeností obcí, anebo jestli se vrátíme k modelu, kdy budeme převážně jenom hasit následky problémů, kterým se dá předcházet. Právě proto je tato novela krok špatným směrem. Původní zákon nebyl nijak dokonalý a byl výsledkem mnoha kompromisů – ale měl jednu zásadní přednost: Vycházel z jednoduchého principu, který potvrzují zkušenosti z Česka i ze zahraničí. Je levnější, efektivnější a lidsky důstojnější zabránit pádu do bytové nouze, než řešit její následky. To ostatně potvrzovala i důvodová zpráva a hodnocení dopadů regulace.
Cílem zákona bylo předcházet bytové nouzi, zkracovat dobu, po kterou se v ní lidé nacházejí, a tím snižovat náklady, které bytová nouze vytváří pro celou společnost. Bytová nouze totiž není jenom problém těch, kteří jí procházejí, platíme jí všichni – ve zdravotnictví, ve školství, v sociálních službách, v náhradní péči o děti, ve vyšší kriminalitě, v rozpadu rodin a komunit, ve ztracených šancích lidí, kteří kvůli nedostupnému bydlení nemohou uskutečnit a proměnit svůj potenciál, věnovat se kariéře, práci, kterou by chtěli dělat a pro kterou mají třeba talent, nemají šanci vybudovat si zázemí pro sebe a pro svoji rodinu, ve ztracených šancích dětí, které nemají podmínky k učení, rozvoji a úspěšnému startu do života. Podle nejkonzervativnějších odhadů stojí veřejné rozpočty bytová nouze nejméně 4,5 miliardy korun ročně. Původní zákon měl tento účet začít snižovat a tato novela ho velmi pravděpodobně zase zvýší.
První zásadní problém vidím v přesunu klíčových kompetencí na úřady práce. Paní ministryně tvrdí, že je to zjednodušení – podle mě je to přesně naopak. Člověk bude muset nejprve na kontaktní místo pro bydlení, potom na úřad práce, potom zpět na kontaktní místo a v některých případech znovu na úřad práce. To potvrzují pracovníci a pracovnice kontaktních míst pro bydlení, se kterými jsem se v průběhu projednávání této novely setkala. Takhle se opravdu nezjednodušuje systém, takhle se komplikuje. Vzniká systém, ve kterém bude klient přecházet mezi institucemi, a nikdo za jeho situaci neponese skutečnou odpovědnost. A hlavně tato novela, tato změna jde proti zkušenostem lidí z praxe. Proti novele se postavil veřejný ochránce práv, který upozornil, že úřady práce jsou už dnes přetížené a nebudou schopny novou agendu zvládnout ani kvalitně, ani včas. Proti novele vystoupil Svaz měst a obcí, který upozorňuje, že stát obcím bere rozhodovací pravomoci, ale ponechává jim odpovědnost za důsledky. Proti novele vystoupily kraje, proti novele vystoupily obce, které se na zákon několik let připravovaly a rozjely úspěšné vlastní kontaktní místa pro bydlení. Například Rumburk, jeden příklad za mnohé, město v náročném pohraničním regionu, v jehož vedení je i hnutí ANO. Investovalo do kontaktního místa pro bydlení, najalo odborné pracovníky a pracovnice a budovalo systém prevence. Rumburk ve svém dopise před důsledky této novely varuje. Na základě zkušeností z praxe žádá, abyste nepřesouvali kompetence na úřad práce a neomezovali nástroje, které se osvědčily. ***
