Autorizováno.

A potom tady je obava to, že to nepomůže. Ale tak si pojďme říct, že my ty byty nemáme. Vy tady operujete čísly, kolik lidí by si zasloužilo bydlet, kteří jsou v bytové nouzi. Tak já ta čísla řeknu. Ano, je jich 160 000 v republice. Vaše RIA počítala, že se dostane 3 000 bytů za rok maximálně do systému. Takže jak by mohli bydlet? Pojďme nejdřív ubytovávat ty, kteří jsou nejvíc ohrožení, kteří opravdu to potřebují jako sůl, aby nezůstávali na ubytovnách, o kterých vy pořád mluvíte, a nejsme schopní při číslech, který předkládala vaše RIA, 3 .000 bytů za rok, do systému ubytovat 160 000 lidí ohrožených bytovou nouzí.

Pojďme si to říct, jak to je. Prostě ten bazén zájemců o bydlení bude velký a bazén případných bytů zadaných do systému, který nikdo nepostaví tak rychle, je minimální. Takže... Neměňte tady tu iluzi, ti lidi prostě budou žít v naději, na kterou nikdy nedosáhnou.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas. Děkuji. S faktickou poznámkou je přinášená paní poslankyně Gabriela Svárovská. Vaše 2 minuty.

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Paní kolegyně, já žádnou RIA nemám, žádnou. Vaše RIA jste říkala, to není moje RIA, ani naše RIA už vůbec ne pirátská RIA, to je celkem jedno.

A samozřejmě že krizi bydlení nevyřeší jenom tento zákon. Paralelně tady projednáváme stavební zákon, který dělá taky všechno pro to, aby usnadnil přístup k povolování největším developerům, kteří staví investiční byty. A zároveň se neděje vůbec nic pro podporu družstevního, městského nájemního bydlení nebo neziskových projektů. Samozřejmě že to všecko není jenom věcí tohoto zákona. Samozřejmě že chápu, že nemáme najednou – a nebudeme mít – v krátké době k dispozici 160 000 bytů. Ale jaký je důvod omezovat přístup k poradenství o bydlení? Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, a nyní tedy s přednostním právem předseda STAN Vít Rakušan. Než přijde, mám zde omluvu. Od 14 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Adamec. Máte slovo.

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jsme ve třetím čtení zákona o podpoře bydlení. My tady projednáváme legislativní normu, která samozřejmě se má primárně dotknout pomoci těm, kteří mají s bydlením v Česku nějaké problémy. Má mít pozitivní vliv na tisíce domácností, má se samozřejmě věnovat i prevenci ztráty domova, a rozhodně tohle není jenom tématem nějaké naší akademické poslanecké debaty, kterou bychom tady vedli nebo vedeme. Tohle je něco, co bude mít bezprostřední vliv na život lidí v naší zemi, na kvalitu jejich života.

Zároveň to bude mít ale zásadní dopad na fungování veřejné správy, na rozpočty našich měst a obcí, a to je také něco, čím se tady musíme zabývat. Každý z nás – a paní ministryně, my oba tu zkušenost máme – kdo nějaké město vedl či zasedal v městské radě, v městském zastupitelstvu, tak ví, že finálně, ať vytváříme systém jakýkoliv, dopadne nakonec řešení konkrétních bytových problémů na komunální úroveň. Finálně vždycky dopadne na lokální autority, starostu, zastupitelstva, ale i každodenní práci sociálních pracovníků v terénu, kteří pomáhají, a mnohokrát velmi účinně, ne úplně dobře ohodnoceni, a mnohokrát v takových podmínkách, které si neumíme úplně představit, se snaží pomáhat lidem a snaží se pomáhat třeba situaci rodin s dětmi na ubytovnách.

Já jsem se jako starosta několikrát byl podívat, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti, jak kvůli tomu, v jakých podmínkách žijí, nemohou úplně lehko prorážet ten sociální strop, který jim byl nastaven v jejich rodinách, jejich rodiči, který jim byl mnohdy nastaven třeba i nezodpovědným chováním jejich rodičů, zadlužením, exekucemi a podobně. Zároveň vidíme osamělé seniory, kteří většinu svého důchodu utrácejí za nestabilní nájmy. Vidíme rodiče samoživitele, kteří jsou ve velkých problémech, a jakýkoliv jejich další výdaj nad rámec toho, co mají plánováno pro daný měsíc, může reálně znamenat riziko ztráty střechy nad hlavou. A určitě se shodneme, a za to jsem rád, že tenhle zákon by právě zmíněným skupinám lidí měl umět pomoci, měl by je vyvést z té sociální nouze a měl by ukázat, že stát tady není proto, aby plošně práškoval kohokoliv nějakými dávkami a dotacemi, ale stát je tady pro ty, kteří se třeba nezaslouženě ocitli v nějaké situaci, která ohrožuje i výchovu jejich dětí.

Já si ale nejsem jistý, jestli ta předkládaná norma vlastně tímhle směrem úplně jde a byl bych rád, kdyby ta diskuse o tom byla o něco širší než byla. Byl bych býval rád, kdyby možnost nejrůznějších připomínek a slyšení expertů bylo ze strany ministerstva trochu otevřenější, než tomu v realitě bylo.

My si jako starostové myslíme, že koncepce efektivního a dobře fungujícího racionálního státu se dá nejlépe opřít právě o funkční, kompetentní a silné samosprávy, a taky efektivní stát funguje tak, že místo abychom hasili nějaké požáry, které už tou krizí vzniknou, je mnohem lepší a výhodnější a strategičtější dávat prostředky do prevence, a nejenom finanční, ale i lidské, personální, dávat na to dostatečné kapacity, abychom měli lidi, kteří pomohou a kteří poradí ještě v té chvíli, než se někdo v tom velkém problému v bytové nouzi ocitne.

Základem takového přístupu, který by stát podle mého názoru měl propagovat, má být plná důvěra v města a obce. Já si myslím, že se vždycky vyplácí státu, že městům a obcím důvěřuje, že jim kompetence nebere, ale že jim kompetence naopak dává, protože místní znalost terénu je něco, co vždycky v řešení konkrétního lidského problému může pomoci. Právě na místní úrovni jako starostové, starostky, lidé, kteří jsou aktivní v komunální politice, nejlépe známe specifické problémy našeho sociálního prostředí. Nejlépe známe i možnosti našeho vlastního bytového fondu, které jsou v jednotlivých městech a obcích v Česku velmi a velmi rozdílné.

Máme příklady měst a obcí, která se svých bytových fondů trochu neprozřetelně zbavovala, a teď prostě nemají záchytné byty pro ty, kteří pomoc v té chvíli opravdu potřebují. Máme příklady měst a obcí, které byly vizionářské třeba už v devadesátých letech, na přelomu tisíciletí, a bytový fond si zachovaly v nějaké kvalitě a počtu, aby právě lidem, kteří jsou v bytové nouzi, uměli efektivně pomoci. Ale tohle všechno, co já tady uvádím, je rozhodnutí na lokální úrovni, protože lokální úroveň to vždycky bude řešit a zná svoje prostředí nejlépe.

Bohužel, kroky, které sledujeme v tom návrhu, s kterým tady přicházíte, ale i dlouhodobé kroky, které sledujeme ve vaší činnosti na Ministerstvu pro místní rozvoj, jdou přesně opačným směrem. Vy jste, paní ministryně, k 1. dubnu systemizovala na svém ministerstvu, to se stává a to je normální, dělá to každá vláda v pravidelné periodicitě, ale tím jste ochromila 15 zaměstnaneckých pozic v odboru pro sociální začleňování. Ano, mluvím zde o Agentuře pro sociální začleňování, což je klíčový nástroj státu, který pomáhá samosprávám koncepčně řešit nejpalčivější problémy ve vyloučených lokalitách a nabízí také pomocnou ruku. Konkrétní zasíťování té pomoci v regionu přichází s koncepcemi. Podle mě je to absolutně nepochopitelný hazard v té chvíli a v problémech, které v různých regionech naší země máme. Rozbíjení osvědčených struktur přímo ohrožuje projekty typu revitalizace sídliště Šluknov či boj s obchodem s chudobou, ale fatálně komplikuje právě implementaci dnes projednávaného zákona o podpoře bydlení a taky možnost financovat výstavbu z prostředků sociálněklimatického plánu. Obce o těchto zásadních škrtech nebyly dopředu vůbec informovány.

Vláda Andreje Babiše tak (postupuje?) bez rozmyslu a bez dat, a to je bohužel to, s čím se tady setkáváme dennodenně. Včera jsem vás, paní ministryně, oslovoval v rámci stavebního zákona a žádal jsem vás o datovou analýzu. Žádal jsem vás o to, abyste nám vysvětlila, jakým způsobem k tomu rozhodnutí dojdete, a to samé máme tady. Máme zrušenou Agenturu pro sociální začleňování, je to rychlá systemizace schválena vládou. A já se ptám, kde jsou data pro to rozhodnutí? Přece nějaké racionální vládnutí, které v žádné vládě nebude bezchybné, ale má vždycky umět vysvětlit všem těm, kteří mají o tom rozhodnutí učinit to finální hlasování tady ve Sněmovně, má umět vysvětlit, z jakých podkladů a dat tady vycházíme, a já to nevím. ***