Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Eva Fialová)
Vaše RIA počítala, že se dostane 3.000 bytů za rok maximálně do systému. Takže jak by mohli bydlet? Pojďme nejdřív ubytovávat ty, kteří jsou nejvíc ohrožení, kteří opravdu to potřebují jako sůl, aby nezůstávali na těch ubytovnách, o kterých vy pořád mluvíte, a nejsme schopní při číslech, který předkládala vaše RIA, 3.000 bytů za rok, do systému ubytovat 160 000 lidí ohrožených bytovou nouzí.
Pojďme si to říct, jak to je. Prostě ten bazén zájemců o bydlení bude velký a bazén případných bytů zadaných do systému, který nikdo nepostaví tak rychle, tak je minimální. Takže jako... Neměňte tady tu iluzi, ty lidi prostě budou žít v naději na kterou nikdy nedosáhnou.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas. Děkuji. S faktickou poznámkou je přinášená paní poslankyně Gabriela Svárovská. Vaše dvě minuty.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Paní kolegyně, já žádnou RIU nemám. Žádnou. Vaše RIA jste říkala, to není moje RIA, ani naše RIA už vůbec ne pirátská RIA, to je celkem jedno.
A samozřejmě, že krizi bydlení nevyřeší jenom tento zákon. Paralelně tady projednáváme stavební zákon, který dělá taky všechno pro to, aby usnadnil přístup k povolování největším developerům, kteří staví investiční byty. A zároveň se neděje vůbec nic pro podporu družstevního, městského nájemního bydlení nebo neziskových projektů. Samozřejmě, že to všecko není jenom věcí tohoto zákona. Samozřejmě, že chápu, že nemáme najednou a nebudeme mít v krátké době k dispozici 160 000 bytů. Ale jaký je důvod omezovat přístup k poradenství o bydlení? Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji A nyní tedy s přednostním právem předseda STAN Vít Rakušan. Než přijde, mám zde omluvu. Od 14 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Adamec. Máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jsme ve třetím čtení zákona o podpoře bydlení. My tady projednáváme legislativní normu, která samozřejmě se má primárně dotknout pomoci těm, kteří mají s bydlením v Česku nějaké problémy. Má mít pozitivní vliv na tisíce domácností, má se samozřejmě věnovat i prevenci ztráty domova. A rozhodně tohle není jenom tématem nějaké naší akademické Poslanecké debaty, kterou bychom tady vedli nebo vedeme. Tohle je něco, co bude mít bezprostřední vliv na život lidí v naší zemi, na kvalitu jejich života.
Zároveň to bude mít ale zásadní dopad na fungování veřejné správy, na rozpočty našich měst a obcí. A to je také něco, čím se tady musíme zabývat. Každý z nás, a paní ministryně, my oba tu zkušenost máme, kdo nějaké město vedl či zasedal v městské radě, v městském zastupitelstvu, tak ví, že finálně, ať vytváříme systém jakýkoliv, dopadne nakonec řešení těch konkrétních bytových problémů na tu komunální úroveň. Finálně vždycky dopadne na lokální autority, starostu, zastupitelstva, ale i každodenní práci sociálních pracovníků v terénu, kteří se pomáhají a mnohokrát velmi účinně, ne úplně dobře ohodnoceni, a mnohokrát v takových podmínkách, které si neumíme úplně představit, se snaží pomáhat lidem. A snaží se pomáhat třeba situaci rodin s dětmi na ubytovnách.
Já jsem se jako starosta několikrát byl podívat, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti, jak kvůli tomu, v jakých podmínkách žijí, nemohou úplně lehko prorážet ten sociální strop, který jim byl nastaven v jejich rodinách, jejich rodiči, který jim byl mnohdy nastaven třeba i nezodpovědným chováním jejich rodičů, zadlužením, exekucemi a podobně.
Zároveň vidíme osamělé seniory, kteří většinu svého důchodu utrácejí za nestabilní nájmy. Vidíme rodiče samoživitele, kteří jsou ve velkých problémech. A jakýkoliv jejich další výdaj nad rámec toho, co mají plánováno pro daný měsíc, může reálně znamenat riziko ztráty střechy nad hlavou. A určitě se shodneme a za to jsem rád, že tenhle zákon by právě zmíněným skupinám lidí měl umět pomoci, měl by je vyvést z té sociální nouze a měl by ukázat, že stát tady není proto, aby plošně práškoval kohokoliv nějakými dávkami a dotacemi, ale stát je tady pro ty, kteří se třeba nezaslouženě ocitli v nějaké situaci, která ohrožuje i výchovu jejich dětí.
Já si ale nejsem jistý, jestli ta předkládaná norma vlastně tímhle směrem úplně jde a byl bych rád, kdyby ta diskuse o tom byla o něco širší než byla. Byl bych býval rád, kdyby možnost nejrůznějších připomínek a slyšení expertů bylo ze strany ministerstva trochu otevřenější, než tomu v realitě bylo.
My si jako starostové myslíme, že koncepce efektivního a dobře fungujícího racionálního státu se dá nejlépe opřít právě o funkční, kompetentní a silné samosprávy. A taky efektivní stát funguje tak, že místo abychom hasili nějaké požáry, které už tou krizí vzniknou, tak je mnohem lepší a výhodnější a strategičtější dávat prostředky do prevence. A nejenom finanční, ale i lidské, personální, dávat na to dostatečné kapacity, abychom měli lidi, kteří pomohou a kteří poradí ještě v té chvíli, než se někdo v tom velkém problému v bytové nouzi ocitne.
Základem takového přístupu, který by stát podle mého názoru měl propagovat, má být plná důvěra v města a obce. Já si myslím, že se vždycky vyplácí státu, že městům a obcím důvěřuje, že jim kompetence nebere, ale že jim kompetence naopak dává, protože ta místní znalost terénu je něco, co vždycky v řešení konkrétního lidského problému může pomoci. Právě na místní úrovni jako starostové, starostky, lidé, kteří jsou aktivní v komunální politice, nejlépe známe specifické problémy našeho sociálního prostředí. Nejlépe známe i možnosti našeho vlastního bytového fondu, které jsou v jednotlivých městech a obcích v Česku velmi a velmi rozdílné.
Máme příklady měst a obcí, která se svých bytových fondů trochu neprozřetelně zbavovala a teď prostě nemají záchytné byty pro ty, kteří tu pomoc v té chvíli opravdu potřebují. Máme příklady měst a obcí, které byly vizionářské třeba už v těch devadesátých letech, na přelomu tisíciletí. A ten bytový fond si zachovaly v nějaké kvalitě a počtu, aby právě těm lidem, kteří jsou v té bytové nouzi, uměli efektivně pomoci. Ale tohle všechno, co já tady uvádím, je rozhodnutí na té lokální úrovni, protože ta lokální úroveň to vždycky bude řešit a zná to svoje prostředí nejlépe.
Bohužel kroky, které sledujeme v tom návrhu, s kterým tady přicházíte, ale i dlouhodobé kroky, které sledujeme ve vaší činnosti na Ministerstvu pro místní rozvoj, jdou přesně opačným směrem. Vy jste, paní ministryně k 1. dubnu systemizovala na svém ministerstvu, to se stává a to je normální, dělá to každá vláda v pravidelné periodicitě, ale tím jste ochromila 15 zaměstnaneckých pozic v odboru pro sociální začleňování. Ano, mluvím zde o agentuře pro sociální začleňování, což je klíčový nástroj státu, který pomáhá samosprávám koncepčně řešit ty nejpalčivější problémy ve vyloučených lokalitách a nabízí také pomocnou ruku. Konkrétní zasíťování té pomoci v regionu přichází s koncepcemi. Podle mě je to absolutně nepochopitelný hazard v té chvíli a v těch problémech, které v různých regionech naší země máme. Rozbíjení osvědčených struktur přímo ohrožuje projekty typu revitalizace sídliště Šluknov či boj s obchodem s chudobou, ale fatálně komplikuje právě implementaci dnes projednávaného zákona o podpoře bydlení a taky možnost financovat výstavbu z prostředků sociálně klimatického plánu. Obce o těchto zásadních škrtech nebyly dopředu vůbec informovány.
Vláda Andreje Babiše tak bez rozmyslu a bez dat, a to je bohužel to, s čím se tady setkáváme dennodenně. Včera jsem vás, paní ministryně, oslovoval v rámci stavebního zákona a žádal jsem vás o datovou analýzu. Žádal jsem vás o to, abyste nám vysvětlila, jakým způsobem k tomu rozhodnutí dojdete. A to samé máme tady. Máme zrušenou Agenturu pro sociální začleňování, je to rychlá systemizace schválena vládou. A já se ptám, kde jsou data pro to rozhodnutí? Přece nějaké racionální vládnutí, které v žádné vládě nebude bezchybné, ale má vždycky umět vysvětlit všem těm, kteří mají o tom rozhodnutí učinit to finální hlasování tady ve Sněmovně, má umět vysvětlit, z jakých podkladů a dat tady vycházíme. A já to nevím. ***
