Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.30 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Zpět k jednacímu řádu. Jestli něco vadilo v tom minulém období, kromě extrémně dlouhých přednostních práv některých vybraných poslanců, nebyli to zdaleka všichni tenkrát opoziční poslankyně a poslanci, ale někteří vybraní, tak vadila i ta nepředvídatelnost Sněmovny a i to, že třeba jako rodiče tady museli být ve Sněmovně, která třeba jednala poslední školní den nebo první školní den nebo jednala o podzimních prázdninách nebo jednala o pololetních prázdninách. Já jsem to prožíval mnohokrát jako rodič, jako táta a musím říct, že mě to opravdu štvalo, protože v některých momentech se třeba jako předseda strany nebo jako člen vlády nemůžete z toho jednání omluvit. Beru jako normální daň pracujícího člověka to, že prostě holt jako z jarních prázdnin jsem mnohokrát odjížděl na jeden i na dva dny neplánovaně tady do Sněmovny, holt s tím se musí počítat, ale prosím pěkně nad rámec dohod, které byly uzavřeny jsem nahrál dnes večer do systému tři pozměňovací návrhy.
První je, aby Sněmovna kromě toho, co dneska jednací řád zná, jednací řád říká: Sněmovna nejedná v sobotu, v neděli a v pondělí, to sněmovní jednací řád jako zákon zná, tak doplňuju, aby Sněmovna nejednala první a poslední školní den. Radek Vondráček se teď pousmál. Já chápu, že to možná někomu přijde trošku jako vtipné, ale mně přijde, abychom se dohodli aspoň na tom, že první a poslední školní den, pokud se nedohodneme v mimořádné situaci jinak, to jsem tam napsal, tak by Sněmovna neměla jednat.
Pak jsem nahrál druhý pozměňovací návrh, který jde o jeden půlkrok dál, že by bylo fajn kdybychom nejednali ani během podzimních prázdnin, které jsou vždy nejblíže svátku 28. října, jsou to dva dny, a kdybychom nejednali také o poledních prázdninách, které jsou zpravidla kolem 31. ledna. Já bych byl fakt moc rád, nám už ty děti doma poměrně odrostly, nejstarší má 20 a nejmladší 10, ale pořád ještě tam ty děti školou povinné jsou. Ale říkám to spíše pro ty poslankyně, poslance, kteří jsou tátové, mámy těch opravdu malých dětí. Řešit dilema, jestli ten den půjdu, kdy mám dítě v první třídě základní školy a budu s ním moct být, nebo je nutné, aby můj hlas při nějaké stojedničce tady byl, jako není úplně dobré. A řešit poslední den, kdy prostě každý rodič, který může, tak jde s těmi dětmi po vysvědčení během dopoledne někam v rámci své rodinné aktivity, taky si myslím, že není úplně příjemné.
Tak bych chtěl poprosit, kdybyste zvážili, v celkovém součtu je to pět dnů, kdy bychom si mohli říct, pokud se Sněmovna neusnese jinak, že bychom neplánovali jednání schůze Poslanecké sněmovny. Tak to chci poprosit jako jednu věc, která je rozdělena do dvou pozměňovacích návrhů. Kolegyně, kolegové, kdybyste to zkusili zvážit. Myslím si, že každý, kdo to dilema zažil v posledních několika volebních období, tak to příjemné nebylo.
Já chápu, že se mi těžko strhává pozornost v době vrcholící třetí třetiny zápasu Česko – Kanada. Nevím, jestli je to 3:2, nebo už je to víc, ale zkusil bych vaši pozornost ještě připoutat k jedné věci, a to je otázka interpelací a prostoru pro ně. A teď to říkám zase jako člověk, který férově dvě volební období byl člen vlády, teď jsem druhé volební období také člen opozice. To, že – a to si přiznejme, že se často dávala mimořádná schůze na čtvrteční odpoledne, aby se vyply interpelace, není fér ani na jednu, ani na druhou stranu. Já jsem se jako ministr snažil na ty interpelace chodit. Zažíval jsem často i situaci, kdy poslanci, kteří mě interpelovali, tady už v 5 hodin nebyli a já jsem tady stál a říkal jsem, tak kde jsou ti, kteří mě ještě dopoledne v 10 hodin říkali, že mě budou interpelovat, a já bych byl rád, načetl jsem to jako změnu, která by v jednacím řádu říkala, že v čase, kdy je sněmovní týden a jsou ve čtvrtek interpelace jednacím řádem dány dopoledne a odpoledne v těch vymezených časech, tak by se nesvolávala mimořádná schůze. Může se svolat mezi 11. až 14.30, může se svolat ve čtvrtek po 18. hodině, ale myslím si, že bez ohledu na to, kdo jsme teď v opozici nebo v koalici, vypínat tím plně interpelace ve čtvrtek, jako není úplně korekt. Pak se dostáváme do situace, že klidně třeba měsíc, měsíc a půl žádná možnost interpelovat člena vlády není.
Já navrhuji jednoduchý pozměňovací návrh, který prostě říká: v tomto čase se prostě mimořádná schůze nesvolává, pokud – dávám tam vždycky nějakou variantu – s tím není souhlas 121 poslanců. 121 proto, aby bylo zřejmé, že to je opravdu většina, která přesahuje standardní většinovou koalici v podmínkách české politické reality. Tím pádem říkáme, že když ta mimořádná okolnost nastane, že opravdu si ta situace ve Sněmovně řekne, potřebujeme jednat v ten čtvrtek mimořádnou schůzí a je nás 121, kteří to podepíší, tak ať je, ale ať se běžně na standardní mimořádnou schůzi nevypínají čtvrteční interpelace.
Já chci poprosit o to zvážení podpory. Dva pozměňovací návrhy jsou čistě prorodičovské. Nejednat v mimořádných dnech během roku, kdy velká část rodičů si bere dovolenou proto, aby mohla být doma se svými dětmi, abychom neplánovali schůzi standardní Sněmovny, pokud se nedohodneme mimořádně jinak, a abychom nevypínali čas na interpelace ve čtvrtek dopoledne i odpoledne děkuji. Vám za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. Potvrzuji, že zatím skutečně prohráváme 3:2, a další na řadě je Ivan Bartoš. Jako poslední zatím v obecné rozpravě. Tak máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý pozdní večer, dámy a pánové. Je vidět, že jedna z nejdůležitějších věcí, o kterou jsme tady sváděli boje i v minulém volebním období, se ve svém druhém čtení netěší úplně pozornosti poslanců, ale věřím, že všichni sedí ve svých kancelářích a tuto důležitou debatu včetně navrhování pozměňovacích návrhů sledují a budou potom hlasovat chytře tak, abychom zprůchodnili Sněmovnu, protože to je najednou jakýmsi společným deklarovaným cílem, ať už současné vlády, tak i stran opozičních.
Pro občany to téma jednacího řádu není příliš atraktivní. Pro občany je důležité, co vidí a co viděli, to jest někdy nekonečná plejáda řečníků u pultíku, to jsou často projednané noci, byť jsme teď ještě v tomto volebním období vyloženě nekempovali v Poslanecké sněmovně, a vidí ten zmar, který u projednávání některých zákonů probíhal, a já chci zdůraznit zejména v minulém volebním období.
Já jsem měl možnost v minulém volebním zažít necelé tři roky jako člen vlády a pak rok jako člen opozice. My jsme o nutnosti změnit jednací řád hovořili, ať už jako strana vládní, tak už jako strana opoziční. A když se trochu podívám do světa, který je mi blízký, tak chápu jednací řád Sněmovny jako jakýsi operační systém fungování Sněmovny a demokracie v ní, a stejně tak jako u toho počítače vy poznáte, zda ten systém je dobrý, nebo ne až v momentě, kdy začne padat, zamrzat anebo když se rozhodne někdo do něj nahrát nějaký škodlivý software, kterému se říká malware. A mně přijde proto dost fascinující, kdo vlastně přichází s návrhem na změnu pravidel. Je to ANO, je to SPD, Motoristé, kteří jsou v Poslanecké sněmovně noví a překvapilo mě i velmi ochotné při skočení tady kolegů z ODS, neboť jsem přesvědčen, že v tom prvním návrhu, který představila paní poslankyně, předsedkyně klubu ANO Táňa Malá, tak pod ten návrh se s čistým svědomím nemohl podepsat jako spolupředkladatel nikdo, kdo třeba do budoucna nemyslí, že se mu to bude hodit, nebo vlastně nechápu, kde najednou vznikl tandem těch předkladatelů toho návrhu.
My jsme původně jednali jako opozice společně se stranami vládní koalice, nicméně rozhodnutí podpořit ten návrh v tom prvotním znění už nebyl diskutován. Já nevím, jestli byl diskutován s kolegy z KDU-ČSL, z topky nebo se STANem, ale jsem přesvědčen, že nikoliv, ale stále beru, že ten první návrh je tedy návrh ANO, SPD a Motoristů. ***
