Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Já jsem vypíchl to ANO a SPD, protože mně v tom minulém volebním období to připadalo trochu, jako kdyby parta turistů přišla na nějakou horskou chatu, tam zapálili kamna, vypadly dveře ze zárubní a pak udělali tiskovou konferenci o tom, že je důležité dbát na údržbu nějakého veřejného majetku. Tak si teďko trochu připadám, zejména když poslouchám ty argumentace, ať už je to kolega Vondráček z hnutí ANO a další, zejména u lidí, kteří se aktivně podíleli na destrukci toho demokratického procesu v minulém volebním období.

My jsme v našem postoji jako Piráti konzistentní. Jedna z nejdůležitějších věcí z mého pohledu, a často se zde hovoří o work life balanc, je, že Sněmovna by měla být ve svém jednání předvídatelná, ať už je to dáno tím klasickým cyklem, kdy se střídá poslanecký týden, výborový týden, kdy jsou ty klasické jednací týdny i variabilní. Ta Sněmovna by měla být funkční, tedy po uplynutí určité doby by měla vyplivnout nějaký výsledek, ideálně schválení nebo zamítnutí zákona, a měla by být schopna ty zákony skutečně projednávat, tedy bavit se o meritu navrhovaného zákona, o jeho dopadech, místo toho, aby se z toho stalo jisté takové improvizované podcastové studio pro několik vyvolených řečníků.

Já bych podtrhl to slovo vyvolených. Nezastírám, že i my si tady při záběru kamery, když nám tady neposkakují Motoristé, aby blokovali ten záběr, tak povedený projev si také vystřihneme. Přijde mi ovšem absurdní, že někteří poslanci vystupují téměř výhradně pro účely natočení nějakého videa, většinou často nesouvisejícího nejen s meritem projednávané věci, ale i s jejich dlouhodobým chováním v rámci Sněmovny. Tedy chování je nějaké, nicméně rétorické vystoupení je zcela jiné. To samozřejmě změna jednacího řádu nikterak postihovat nemůže, ale ta exkluzivita pro ty vyvolené je v něm velmi silně podtržena.

Já si vzpomínám a můj oblíbený politik tamhle předsedající Patrik Nacher v této věci, který si vždycky stěžoval, jak když nemá to přednostní právo, tak jak na něj nakonec přijde ta řada až úplně jako na toho posledního. Já jsem tady byl přihlášen asi z pěti, takže nějak tímhletím netrpím, při projednávání programu schůze jsem byl jeden z posledních, ale najednou to nevadí. Najednou se díváme na přednostní práva stále jako na něco, co bylo exkluzivní a co zůstává exkluzivní, byť dochází k určitým krácením, ale na ty řadové poslance – a stále tady nemáme, i když pan Vondráček, prostřednictvím pana předsedajícího, hovořil o tom, že například zcela likvidace těch faktických poznámek na jednu za celý blok projednávání daného zákona, že se to nakonec neobjeví, nicméně v původním návrhu řada těchto věcí je.

Samozřejmě v politice to je tak, že když vy přicházíte s nějakým destruktivním návrhem, který má někoho zaříznout nebo něco výrazně oslabit, víte, že to je nepopulární, tak to v té první fázi napálíte úplně extrémně, a pak vlastně jsou všichni rádi, že to tak hrozné není. Přijde mi, že se tak i trošku změnila nálada mezi poslaneckými kluby ve Sněmovně, protože na to, jak tvrdý odpor byl v tom vyjednávání, tak najednou mi přijdou, že jsou všichni strašně konsenzuální, o tom, jak je potřeba ten zákon, jednací řád změnit a jenom poladit asi dvě věcičky. Moc nevím, co za tím stojí. Podle mě to, jakým způsobem je to teď navrženo, to neřeší vůbec ty základní problémy, které ve Sněmovně máme, což je například to předvídatelné jednání Sněmovny, které si myslím, že i vlastně ta iniciativa, kterou zakládaly ženy v Poslanecké sněmovně, si vytkla jako největší cíl.

Tady už to zmínil myslím, že můj předřečník Marian Jurečka. Já nemám moc rád, když zejména v té argumentaci, byť ta politika je záludná, prostě hraje tu roli pokrytectví, protože když se teď bavíme o tom, jak má fungovat Poslanecká sněmovna, tak já můžu říct, kdyby existovala olympiáda v tom parlamentním řečnění, tak zástupci ANO, konkrétně Andrej Babiš a zástupci SPD, nejen Tomio Okamura, by nechtěli medaile. Oni by chtěli, aby to řečnění u pultíku, pokud mohou, byla zvláštní disciplína. Tomio Okamura v minulém období mluvil ve Sněmovně přes šest dní čistého času. Ano, 6 krát 24 hodin. A Andrej Babiš téměř také. To asi těžko lze označit za nějakou politickou práci. Když jedete na služebku, tak šest dní je pracovní pobyt někde, nikoliv na to, abyste komentovali zákony a debatovali ve Sněmovně. Pan Okamura mluvil dokonce téměř 11 hodin v kuse. On pak s ním trochu závodil Andrej Babiš, což opět, a když hovořím o pokrytectví, mi moc neštymuje s tím, že Poslaneckou sněmovnu označoval za žvanírnu. Zajímavé je, že teď, když je premiérem, tak spousta lidí, včetně tedy jeho, kteří tady se snažili, kdo koho trhne v délce mluvení, tak ve Sněmovně je spíše zřídka.

Když tedy roky poslouchám, a aspoň v tom minulém období to bylo a plně asi s těmi výroky souhlasím, že opozice má právo vystupovat, vláda nesmí v jednání umlčovat menšinu, ale že i demokracie bolí, že debata nesmí být omezována ze strany současné koalice, pak se změní ten volební výsledek a najednou já jsem si vypisoval ty jednotlivé výroky: musíme být efektivní, to je teďko velká mantra, schová se za ni skoro všechno, stát nesmí být paralyzován, je třeba zkrátit jednotlivé debaty, musíme modernizovat Sněmovnu. Chtěl bych se zeptat, proč to nešlo v minulém volebním období.

Velkým tématem jsou samozřejmě obstrukce. Ty obstrukce jsme kritizovali s Piráty dlouhodobě. Ony jsou legitimním nástrojem Sněmovny a jsem zvědav, jak se v případě řekněme nedočkavosti kolegů z hnutí ANO, kdy k zařazování pevného hlasování a různým metodám zkrácení jednání přistupují po tom, co po pěti hodinách vyměknou a debata už je nebaví, tak hr, hr, hr, už jsme vyčerpali všechno, co mělo být řečeno, jdeme hlasovat. Když se podíváte na to minulé volební období, tak k nějakým řekněme konsenzuálním z pohledu většiny Sněmovny krácením docházelo až po několikadenních obstrukcích a vlastně cílenému a explicitně deklarovanému zablokování Sněmovny. Tady probíhá normální debata, ještě ani nevystoupí všichni třeba poslanci, kteří byli v té debatě přihlášeni a v danou chvíli už se tady zkracuje jednání a volá se po nějakém pevném zařazení hlasování. Já si myslím, že pokud se ANO bude odvolávat na některé tyto kroky v tomto volebním období, tak i podle předchozích závěrů Ústavního soudu neobstojí.

Jsem rád, že se do té debaty dostává i díky poslaneckému návrhu Pirátů a dalších ta otázka interpelací. Když se podíváme na parlamenty v zahraničí, tak interpelace nejsou něco, co tu vládu otravuje, ale interpelace jsou momenty, kdy tedy i ten nebohý jediný poslanec, který čeká v tom pořadníku bez přednostního práva až na to svoje zařazení, kdy bude moct vystoupit, pokud mu to tady prostřednictvím pana předsedajícího paní Táňa Malá nezakáže tím, že zařadí to pevné hlasování a on už se vůbec nedostane k tomu vystoupení, ačkoliv jeho projev nebyl obstrukční, tak já bych chtěl mít možnost se dotazovat členů vlády, ať už v těch standardních interpelacích, a i bývalá vláda někdy zvolila čtvrtek jako den pro mimořádnou schůzi. Není to tak, že by se tak nedělo, nicméně myslím, že poslední dva měsíce jsme ten třetí, ten náhodný výběr Tomia Okamury na nejbližší možný termín vždycky vyšel zrovna na ten čtvrtek, když to byly interpelace. Budeme tedy asi uvažovat v případě svolávání mimořádných schůzí trošku jinak, ale já bych tedy chtěl, když už ty interpelace jednou za ten čtvrtrok jsou, aby tady ti ministři byli. Proto velmi pléduji za to, a občas je ta interpelace dokonce jediný způsob, jak se tu informaci z toho ministerstva dozvědět, ano? My jsme nezařazovali bod na jednání Sněmovny, kde chceme informace o komunikaci tady Ministerstva místního rozvoje, které komunikuje s Evropskou komisí, protože pod něj spadá ta správa dotací, které jsou čerpány z evropských fondů na jednotlivých rezortech, tak ministryně neodpovídá na plénu, ty dokumenty dostáváme tedy přes nějakou cestu přes média, pak se přes stošestku ukáže, že vlastně se v této věci nic neděje. Och, jak já bych chtěl toto interpelovat, tak doufám, že v nejbližší možné době se budeme moct ministryně dotázat, a já doufám, že v nejbližší možné době tady taky paní ministryně popřípadě pan premiér bude, aby ty otázky mohl odpovídat.

Proto si myslím, že když hledáme nějakou vyrovnanost a ten návrh, který předkládá tedy ANO, SPD, Motoristé a ODS, mně přijde, že je velmi extenzivní v tom, jaká práva dává vládní koalici vůči opozici a jaká dává práva těm privilegovaným řečníkům vůči vůči poslancům, takže aspoň recipročně, což přece politika je o tom vyvažování, tady přidám, tady uberu, tak by měl být brán v potaz, protože pokud dojde vlastně k zefektivnění v uvozovkách jednání té Sněmovny, tak by na druhou stranu ti opoziční poslanci měli dostat nějaký nástroj, kterým se tedy od toho ministra či premiéra, pokud dlouhodobě tito neodpovídají na otázky ani na plénu, a samozřejmě koalice zařadí na jednání Sněmovny pouze ty body, které uzná za vhodné a které se jí hodí, tak aby ty interpelace aspoň byly něco, co dávají smysl a měla jasná pravidla, tak jak jsou v tom našem návrhu.

Já jsem měl ještě příklady, které jsme řešili v minulém volebním období a vlastně už jsme se jich trošku dotkli, a možná i občané v rámci jednání této Sněmovny. Chtěl bych, aby se strany aspoň v těch základních principech, což je zrovna jednací řád Poslanecké sněmovny, chovaly konzistentně. ***