Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Ivan Adamec)
Někdy i ty představy těch, kteří chtějí realizovat ty zóny, kolidují i s, bych řekl, normálním, takovým lidským přemýšlením, že ta vzdálenost té vrtule nebo té elektrárny by měla od toho obydlí být opravdu taková, aby těm lidem to nevadilo. A fakt se řeší neuvěřitelné problémy kolem toho.
A mě by strašně zajímalo, a budu to tady pořád otvírat, kolik se toho vlastně už teďka v tuhle chvíli staví, kolik těch zón vlastně je připravených, jak to bude vypadat za rok a kolik toho splníme, nebo nesplníme?
Představa, že Němci nám sem pustí ten proud z těch vrtulí na pobřeží z toho Baltu, prosím vás, zapomeňte. Tím se utěšují jenom ti, kteří prostě žádné velké změny nechtějí. Solidarita končí v okamžiku nedostatku. A před tím já varuju. A neměli bychom to dopustit.
Takže já bych prosil, aby tento bod Informace o akceleračních zónách a výstavbě větrných elektráren byl zařazen jako první bod dnes po 18. hodině. A věřím tomu, i když ho nezařadíme, že aspoň vzbudíme zájem o tuto problematiku, protože mám pocit, že na obcích to vře dneska. Je to dokonce předmět komunálních soubojů. Máme tady volby. A my tady děláme, že ten problém vlastně vůbec neexistuje. Takže to je k tomu prvnímu bodu. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, máte to úplně přesně, asi jste si to někde připravil, protože přesně 5 minut. A teď vám pouštím nových 5 minut.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Už mi to běží, to jsem spokojený, to jsem rád. Takže teď účast českých firem.
Tak já musím říct, že když jsem psal tendr na Dukovany, který jsem úspěšně dotáhl do konce, vyhrála to korejská KHNP, tak najednou prostě začaly být problémy tak, jak je v Čechách vždycky zvykem. Začne se kritizovat něco, co se povedlo. A ta kritika byla opravdu vážná a byla dost intenzivní na účast českých firem na těch tendrech.
Musím říct, že dneska je zase opět ticho po pěšině. A mám takový pocit, že se kdekdo utěšuje, že vlastně ten jaderný zdroj, oni nám prodloužili životnost těch starých bloků, že ono to chvilku ještě počká. No, nepočká. To si řekněme na rovinu. Nepočká to. A navíc jsme ve skluzu.
Já jsem to říkal už tady na začátku, rok 2027, 2028, nejpozději 2029 bude zlomový z hlediska dostatku proudu. A my furt děláme, že se nás to netýká tady. A naše naděje podle mě je jádro. Obnovitelné zdroje, o který jsem hovořil v tom prvním bodu, tak to jsou prostě doplněk těch velkých zdrojů, silných zdrojů, stabilních zdrojů, protože jinak to ani do budoucna nepůjde.
A já jsem byl na spoustě konferencích, kde se řešili podnikatelé, kteří měli zájem zúčastnit se na těch zakázkách, které se týkaly právě tohohle tendru. A musím říct, že jsem z toho byl velmi nepříjemně překvapen – jako neznalostí věcí, problematiky, která prostě se řešit podle mne nedala úplně jinou cestou. A představa, že hned po podpisu smlouvy na dostavbu ten hlavní dodavatel nám dá seznam českých subdodavatelů a že to bude těch kýžených 60 procent – taková představa je úplně jako marná. Ta vlastně je nereálná.
A to, že některá procenta už se naplnila v začátku, tak to je dobře. Nicméně zase je ticho po pěšině. Na výstavbu nejsou v rozpočtu žádné peníze. Argument, že to řeší Evropská komise, notifikace, ten argument podle mě je pravdivý, ale rozhodně strategicky tam nemít peníze je velká chyba, protože pokud nejsou peníze, tak musíte čekat na schválení zase parlamentem, pokud tato vláda parlament nepřesvědčí, že si to může dělat sama. A myslím si, že nepřesvědčí, část parlamentu určitě. A možná nepřesvědčí ani Ústavní soud, který to určitě bude řešit. A navíc jsme to ještě ani neschválili. Takže v tuto chvíli je ticho po pěšině.
A já jsem taky chtěl říct, že já jsem na těch setkáních byl a zažil jsem taky české firmy, které se tvářily jako české firmy a danily na Kypru a hlásily se hrdě v čele pelotonu těch firem, které mají zájem dostavovat tady Jadernou elektrárnu Dukovany.
Takže já bych moc chtěl, aby toto téma nezapadlo, abychom se dál o něm bavili. A chápu to, že asi dneska ten bod neprojde, protože samozřejmě víme všichni, jak to je. Situace ve Sněmovně prostě je taková, jaká je. Pokud nezvítězí zdravý rozum, tak to asi v nejbližší době lepší nebude. Může mě to mrzet, můžu být z toho zklamaný, ale to je tak jediné, co s tím můžu dělat.
Jako je to na jiných, řekl bych, členech Sněmovny, aby k těm dohodám nějakým došlo, aby Sněmovna mohla fungovat normálně. Protože pokud nebudeme ty věci tady řešit, no, tak ty problémy se nám budou kupit, kupit. Pak už to bude hromada problémů. A až těch problémů bude moc, tak pak většinou se neřeší už vůbec nic a nechá se to běžet vlastním životem a dopadne to jako vždycky: výsledek bude nula.
Já bych prosil tento bod zařadit jako druhý bod dnes po 18. hodině. Je to bod, který se nazývá: Účast českých firem na dostavbě Dukovan. Informace o stavu, jaký tam je v tuto chvíli. Já jsem říkal, že k tomu připojím samozřejmě, že mě zajímají záměry vlády, jak to bude dál s tou výstavbou. Zatím mám takový pocit, že ani ČEZ není příliš aktivní v této otázce. Vláda už vůbec není aktivní. Nechci ji urážet. Nechci jí dávat psí hlavu, ale myslím si, že to tak v tuto chvíli je. A problém jaderné energetiky prostě se vysedět nedá.
Takže já bych poprosil, abyste tomu věnovali vážnou pozornost. Budu s tím tady přicházet čas od času celý příští rok. A fakt se o tom budeme muset bavit. Ale věřím tomu, že ta diskuse nakonec přijde a že ty výsledky budou pozitivní. Já vám moc děkuji za pozornost a přeju vám (Předsedající: Čas.) krásné čtvrteční odpoledne.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Poprosím o dodržení času. V této chvíli je na řadě Pavla Pivoňka Vaňková také s dvěma návrhy. A já spouštím prvních 5 minut.
Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já opakovaně přicházím s mými dvěma návrhy na předřazení bodů, které tady čekají ve frontě na to, aby byly projednány, a pořád se nemohou dočkat.
Prvním bodem je bod číslo 60, sněmovní tisk 112, který navrhuji předřadit jako první bod této schůze. Tento návrh já považuji za velmi důležitý především proto, že se týká jedné ze základních forem podpory rodin s malými dětmi, tedy rodičovského příspěvku, a reaguje konkrétně na problém, který je zde dlouhodobě zřejmý.
Současná právní úprava neobsahuje žádný pravidelný mechanismus valorizace této dávky. V praxi to znamená, že rodičovský příspěvek se v čase znehodnocuje vlivem inflace a jeho reálná hodnota klesá. Rodiny, které jsou na této dávce existenčně závislé nebo pro ně představuje zásadní součást rodinného rozpočtu, se tak dostávají do nejistoty. Zvláště citelné je to u domácností, kde jeden z rodičů dočasně nevykonává výdělečnou činnost právě proto, aby pečoval o malé dítě.
Dnes je možné rodičovský příspěvek zvýšit pouze změnou zákona. To je postup zdlouhavý, málo pružný a ve svém důsledku vede k tomu, že se dávka po delší dobu nemění, a následně přichází jednorázové skokové navýšení. Takový model ale není dobrý ani pro rodiny ani pro stabilitu systému. Rodiny potřebují předvídatelnost, ne čekání na to, zda a kdy se politická reprezentace shodne na další změně.
Právě proto je cílem tohoto návrhu zavést automatický a transparentní mechanismus valorizace rodičovského příspěvku navázaný na úhrnný index spotřebitelských cen. Smyslem je, aby rodičovský příspěvek byl alespoň částečně chráněn proti inflaci a aby si zachovával svou reálnou hodnotu. Nejde tedy o mimořádné nebo nahodilé zvyšování dávky, ale o vytvoření předvídatelného systému, který bude odpovídat vývoji životních nákladů.
Za důležité považuji i to, že návrh reaguje na konkrétní zkušenost posledních let. Od posledního navýšení rodičovského příspěvku od 1. ledna 2024 došlo do konce roku 2025 ke kumulované inflaci přesahující 5 procent. I proto návrh počítá s navýšením částky rodičovského příspěvku od 1. ledna 2027 tak, aby nebylo nutné bezprostředně po účinnosti zákona znovu otevírat další mimořádné navýšení. ***
