Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Pavla Pivoňka Vaňková)
Podstatné je také to, že tímto krokem můžeme předejít nežádoucím dopadům takzvaných skokových navýšení po dlouhém období stagnace. Takové nárazové změny nepřispívají ke stabilitě ani důvěře v systém. Naopak pravidelný mechanismus valorizace dává rodinám jasnější rámec, ve kterém se mohou rozhodovat a plánovat své fungování.
Ano, tento návrh má dopad na státní rozpočet. Ten je v důvodové zprávě otevřeně popsán a vyčíslen. V prvním roce účinnosti se předpokládají náklady přibližně mezi 375 až 440 miliony korun, ve druhém roce mezi 750 až 880 milionů korun a při plném náběhu ve třetím roce zhruba 1 až 1,1 miliardy korun ročně. Je třeba ale říci jasně, že se jedná o výdaj spojený s podporou rodin v období, kdy čelí zvýšeným nákladům a kdy péče o malé dítě významně omezuje příjmové možnosti domácnosti. Proto jsem přesvědčená, že je správné, abychom tento tisk projednali přednostně a dovoluji si ho navrhnout.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já vám děkuji. Já to teď vynuluju, využiju toho a přečtu jednu omluvu, dvě. Jindřich Rajchl od 18 hodin z rodinných důvodů a Ester Weimerová od 10.30 do 12.30 ze zdravotních důvodů. A teď vám pustím nových 5 minut.
Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji. A další můj evergreen je novela zákona o integračním sociálním podniku, který navrhuji na zařazení jako druhý bod dnešní schůze. Je to bod číslo 44, sněmovní tisk 59. Důvod je velmi praktický a věcný. Nejde o žádnou ideologickou debatu ani otevírání nového rozsáhlého systému. Jde o technickou, ale důležitou úpravu, která reaguje na první zkušenosti s aplikací zákona č. 468/2024 Sb. v praxi. Současná právní úprava zavedla povinnost vytvářet takzvaný integrační sociální fond. Jeho smysl byl správný. Tedy posilovat činnost integračních sociálních podniků a podporovat zaměstnávání osob se specifickými potřebami. Ukazuje se ale, že způsob, jakým je fond nastaven, přináší v praxi řadu problémů. Zejména menší integrační sociální podniky upozorňují na to, že je tento mechanismus administrativně i účetně příliš složitý. V některých případech dokonce podniky omezuje ekonomicky, protože vyžaduje trvalé navyšování fondu bez jasně stanoveného stropu a zároveň svazuje využití těchto prostředků pouze na úzce vymezené investiční účely.
Jinými slovy, zákon sledoval správný cíl, ale zvolený nástroj se v praxi neukázal jako dostatečně funkční. Navrhovaná úprava na tuto zkušenost reaguje. Nahrazuje stávající integrační fond fondem reinvestice zisku, tedy modelem, který je přehlednější, ekonomicky realističtější a pro samotné sociální podniky lépe uchopitelný. Důležité je říci, že tím neopouští základní princip zákona. Nadále zůstává zachována povinnost využívat více než polovinu dosaženého zisku na činnost integračního charakteru. To znamená, že společenský účel zákona je zachován, mění se pouze forma tak, aby byla smysluplnější, méně zatěžující a více odpovídala realitě fungování těchto podniků.
Tento návrh tedy nesnižuje odpovědnost integračních sociálních podniků, ale naopak posiluje transparentnost, právní jistotu a efektivitu hospodaření. Zároveň zpřesňuje pravidla pro situace, kdy podnik ztratí status integračního sociálního podniku, což je důležité pro kontinuitu a předvídatelnost.
Za podstatné také považuji to, že navrhovaná úprava nemá přímý negativní dopad na státní rozpočet a ani na ostatní veřejné rozpočty. Nemění dotační mechanismy, nezvyšuje veřejné výdaje a nezakládá nové finanční nároky. Naopak lze důvodně očekávat sekundární pozitivní efekt. Pokud budou integrační sociální podniky fungovat stabilněji a efektivněji, může to vést k lepšímu zaměstnávání osob se specifickými potřebami a tím i k nižším veřejným výdajům v sociální oblasti.
Stejně tak je důležité zdůraznit, že návrh má pozitivní dopad na podnikatelské prostředí v oblasti sociální ekonomiky. Snižuje administrativní a účetní zátěž, zpřesňuje pravidla a může zvýšit motivaci dalších subjektů, aby o status integračního sociálního podniku vůbec usilovaly. To je důležité zejména tehdy, pokud chceme, aby sociální podnikání nebylo jen formálně podporováno, ale aby bylo v praxi skutečně životaschopné.
Tato navrhovaná změna je rozumná, praktická a vychází z reálné zkušenosti z terénu i z konzultací s odborníky ze sociální ekonomiky. Proto jsem přesvědčená, že je správné abychom tento návrh projednali. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli já vám teď řeknu, jaký je další program, kdo je na řadě. Nyní vystoupí Eliška Olšáková s dvěma body, potom předsedkyně Šebelová s přednostním právem, potom Martin Baxa a potom Eva Šrámková. Tak abyste věděli, jak jste na řadě. Mám tady dvě, mám tady dvě přihlášky, to je pro mě určující. Takže vám můžu dát maximálně dvakrát 5 minut, jestli do toho navrhnete těch bodů víc, tak to je vaše plus. Spouštím prvních 5 minut, paní poslankyně.
Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím navrhnout na dnešní schůzi předřazení bodu, který se týká veřejného opatrovnictví. Jedná se o sněmovní tisk 100, který je nahrán v systému. Veřejné opatrovnictví, je téma, které se nám dlouhodobě do Sněmovny opakovaně vrací. Opakovaně je diskutováno odborně a zároveň je zcela zřejmé, že jeho neřešení dopadá na jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatel, na osoby, které potřebují podporu při právním jednání.
Předložený návrh zákona reaguje na konkrétní a dlouhodobě identifikované problémy v praxi. Nejde o teoretickou teoretickou debatu ani o marginální úpravu, ale o snahu systémově nastavit fungování veřejného opatrovnictví tak, aby odpovídalo realitě v obcích a možnostem veřejné správy a také především potřebám samotných opatrovanců.
A proč je nutné tento bod předřadit? Protože současná právní úprava je v řadě ohledů nejednoznačná a nedostatečná. Obce dnes nesou odpovědnost za výkon veřejného opatrovnictví, ale nemají vždy jasně stanovené nástroje, jak tuto agendu efektivně a kvalitně vykonávat. V praxi tak dochází k situacím, kdy některé obce, zejména ty menší, nejsou personálně ani odborně vybaveny, není jednoznačně umožněn přenos agendy mezi obcemi, chybí systémový sběr dat a návaznost na financování a není jasně určena gesce na úrovni státu, a to si myslím, že je taky zásadní. A to vše vede k právní nejistotě, nerovnoměrné kvalitě výkonu opatrovnictví a v konečném důsledku k ohrožení práv opatrovanců.
Je třeba otevřeně říci, že tento problém není nový. Návrh vychází z předchozích legislativních iniciativ, které byly již v minulosti připraveny a dokonce projednány, avšak nedošlo k jejich schválení ve třetím čtení, což se stalo konkrétně i s minulým volebním obdobím, přitom mezi odbornou veřejností, rezorty i samosprávami panuje na potřebě změny dlouhodobá shoda.
Tento návrh přináší zásadní věci, a to je možnost přenosu veřejného opatrovnictví mezi obcemi na základě uzavření veřejnoprávní smlouvy. Dále pak flexibilnější určení opatrovníka soudem, ale také zavedení systematického sběru dat. A co je důležité, jasné určení odpovědnosti státu. ***
