Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.20 hodin)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní předsedkyně. Nyní je na řadě pan poslanec Martin Baxa, připraví se Eva Šrámková a Vítězslav Schrek. Já to vždycky řeknu o dva dopředu, abyste se mohli včas připravit. Martin Baxa i napsal název bodu, tak si ho s dovolením přepíšu. Je to tak? (Poslanec Baxa přikyvuje.) Je to moje oblíbené téma. A já vám spouštím 5 minut.
Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážený pane 1. místopředsedo Poslanecké sněmovny, kolegyně, kolegové, aby přesně zazněl název bodu, který navrhuji k zařazení, návrh bodu zní: Výzva vládě k ukončení kroku vůči médiím veřejné služby. A navrhuju tento bod zařadit jako čtvrtý bod zítřejšího jednání Poslanecké sněmovny, to jest 29. května 2026.
Proč považuju toto téma za důležité? Marně jsem se jej pokoušel zařadit už včera. Myslím, že toto téma patří na půdu Poslanecké sněmovny, je to téma výsostně aktuální a vyvolalo jej to, co v současné době vládní koalice koná v oblasti médií veřejné služby. Už týdny se nikoli opozice, ale vláda samotná potýká s návrhem zákona, který předložil ministr kultury Oto Klempíř a pro který se vžilo označení paskvil. A já tomu nejsem rád, že takový návrh zákona v tak důležité věci získal toto přízvisko, mimo jiné prostě proto, že evidentně tento návrh zákona nebyl připraven na Ministerstvu kultury. Jakkoliv je vydáván jako návrh, který předložil pan ministr, jeho kvalita zpracování je ne velmi nízká, je nepřijatelná z hlediska toho, jak má vybrat vládní legislativa, ale mnohem důležitější je to, jak zásadní dopady má mít. Je to návrh zákona, který chce zrušit nezávislé financování médií veřejné služby, který obsahuje řadu velmi chybných ustanovení a je to v neposlední řadě návrh zákona, který rozcupovali sami vládní kolegové Oto Klempíře. Oto Klempíř rád hovoří o tom, jaká je skvělá atmosféra ve vládě, jak všichni dobře spolupracují, a pak mu prostě jeho vládní kolegové vystaví zdrcující vysvědčení – paní ministryně Schillerová, paní ministryně Mrázová, pan ministr Tejc, řada vládních úřadů a orgánů napsala takové vysvětlení.
Vedle toho je tady nový návrh, tentokrát poslanecký, kterému já jsem si dovolil dát název lex Nacher, hlásí se k němu pan 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a také má velmi vážné dopady. Je to návrh, který má výrazně vyšší legislativní kvalitu než vládní návrh Oto Klempíře. Poslanecký návrh je určitě napsán lépe než ten návrh vládní. To není hezká vizitka Oto Klempíře, ale ani ten obsah samozřejmě nevzbuzuje dobré pocity. Je to pokus vzít médiím veřejné služby nemalé finanční prostředky uprostřed finančního roku. Ten návrh zákona předpokládá nabytí účinnosti měsíc poté, co vyjde ve Sbírce zákonů, chce omezit příjem z poplatků od fyzických osob, respektive od domácností, chce omezit příjem poplatků od právnických osob, zachovává ten náš systém, ale obchází schválené standardní rozpočty i memoranda České televize a Českého rozhlasu. A to dohromady vytváří jedovatý koktejl. Je tady paskvil Oto Klempíře, nevydařený zákon, který ale chcete protlačovat za každou cenu hlava nehlava, jak tady bylo již sděleno, a vedle toho je tady lex Nacher, návrh zákona, který má mít reálně – ne účinnost, ale má reálně působit měsíce pouze, protože pořád si Oto Klempíř věří, že od 1. ledna 2027 bude účinný. Jeho zákon nebude, zabráníme tomu. Není to možné, aby takový návrh zákona tady byl. A vedle toho je tedy tento návrh poslanecký, lex Nacher, sice legislativně výrazně lépe zpracovaný, ale obsahem, který jde proti tomu, jak mají fungovat média veřejné služby. A já si myslím, že za této situace by měla vládní koalice a ministr kultury Oto Klempíř předstoupit před Poslaneckou sněmovnu, omluvit se za všechny kroky, které udělal a které prostě neodpovídají tomu, jak mají fungovat, jak se má vláda starat o legislativu v médiích veřejné služby, a měl by říci, že v téhle věci už se dál nic konat nebude. Je to reálná výzva vládě k tomu, aby ukončila své kroky vůči médiím veřejné služby.
Takže, pane 1. místopředsedo, to je můj návrh k zařazení na zítřejší jednání Poslanecké sněmovny. Děkuju.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. Mám napsáno. Trochu mě trápíte, protože bych reagoval, nesmím reagovat, vy to víte, ale děkuji za dodržení času. V této chvíli je na řadě Eva Šrámková, připraví se Vítězslav Schrek a potom Jan Lipavský, který má tři nebo čtyři body.
Mezitím, paní poslankyně, přečtu ještě jednu omluvu: Martin Baxa, který teďka domluvil, se omlouvá od 13.45 do 23 hodin z pracovních důvodů.
A vám spouštím 5 minut.
Poslankyně Eva Šrámková: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, navrhuji zařadit bod s názvem Jsou firmy důležitější než naše děti? Pan ministr Šebestyán dnes nebyl přítomen ráno na interpelacích, proto načítám tento bod, aby měl možnost odpovědět. Rodiče, kterých se to týká, nemohou čekat na odklad, oni nemají proč. Mluvím jako poslankyně, jako lékařka a jako maminka dvou dětí. Stát dostal notifikaci 14. prosince, do oběhu v České republice šlo téměř 650 000 balení kontaminované kojenecké výživy, vráceno z toho méně než tři a půl tisíce. Zbytek zbyl a stát neví kde. Neví kde.
Začnu pochvalou, dnes jich uslyšíte určitě málo. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která spadá pod Ministerstvo zemědělství, odvedla svou práci. Veřejnost informovala 5 dní po notifikaci, provedla 88 kontrol, dohledala 6 pozitivních nálezů. Když v dubnu zjistila, že dobrovolné stahování nestačí, protože zakázané výrobky stále někde leží, vydala opatření obecné povahy. To je výkon, který chválím nahlas a ráda.
Druhá polovina vašeho rezortu je ovšem jiný příběh. Ve vaší písemné odpovědi na mou interpelaci tvrdíte, že společnosti Nestlé, Danone a Lactalis splnily oznamovací povinnosti. Státní veterinární správa, instituce pod vaším ministerstvem, mi v odpovědi dle stošestky napsala, že od těchto firem neobdržela jediné hlášení. Takže kde je ta pravda? Státní veterinární správa upravuje § 22 zákona (č.) 166/1999. Obojí být pravda nemůže. Buď firmy oznamovací povinnosti splnily, nebo Státní veterinární správa dostala nulu. Pane ministře, lže jedna z těchto institucí, ale bohužel obě dvě spadají pod vás.
Dále. Státní veterinární správa sama přiznala, že převážná většina velkoskladů s kojeneckou výživou není u ní vůbec registrována. Instituce, která je má mít pod kontrolou, o nich nevěděla a jako důvod, proč nezasáhla uvádí, cituji, že vyhodnotila dělenou kompetenci Státní zemědělské a potravinářské inspekce jako logickou, protože sklady u ní nejsou registrovány. Státní veterinární správa tedy použila vlastní systémovou díru jako důvod své nečinnosti. A to není koordinace, to je, s prominutím, bordel.
A do třetice. Státní veterinární správa dostala informace o distribučních trasách. Danone a Dr. Max až 24. března, 3 měsíce po notifikaci. Doslova píše, že vůči ministerstvu nemá v podobných případech informační povinnost, dokud ji ministerstvo samo nevyzve. Vaše vlastní instituce vám ze zákona nemusí nic říkat. To se děje a vy se bohužel ale neptáte.
A teď to nejlepší: citace z vaší písemné odpovědi. Snaha o rychlou komunikaci nesmí vést k poškozování podnikatelských subjektů. Tato věta je vaší odpovědí na otázku, proč v zákoně nelze stanovit lhůtu pro varování rodičů. Podnikatelské subjekty, které je třeba chránit jsou Nestlé, Danone a Lactalis. Před kým je chráníte? – ptám se. Před matkami, které jejich mléko dávají dětem? Ptám se vás: Priorita českého státu je dítě, nebo obchod? Aby byl obrázek úplný, správní řízení se chystají proti Teta drogerii a Dr. Maxu, proti prodejcům, kteří reagovali nejrychleji a oznámili, že to kojenecké mléko u sebe mají, ale proti výrobcům Nestlé, Danone a Lactalis, kteří kontaminovaný olej koupili a zpracovali, se neřeší nic. Sankce putují k těm, kdo problém řešili. Výrobci, kteří ho způsobili, jsou mimo dosah.
Pane ministře, doufám, že odpovíte v tomto bodu. Předkládám tři otázky, na které můžete odpovědět. Za prvé: Jak vysvětlete rozpor mezi vaší odpovědí, že firmy splnily oznamovací povinnost, a tvrzením Státní veterinární správy, že nedostala nic? Která z těchto dvou výpovědí je pravdivá? ***
