Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
Ale jak říkám, já jsem ty dopady na veterináře, na útulky, na obce, na celkové to fungování systému popsal a prostě si myslím, že pokud tady platí nějaký zákon, ale stát nezvládl spustit příslušný systém, tak je na místě, aby se tím plénum Poslanecké sněmovny zabývalo. Takže tolik k návrhu Informace vlády o stavu zavádění centrální evidence psů v České republice.
Já s dovolením volně přejdu k dalšímu návrhu a tím je Odpovědnost vlády za strategickou komunikaci státu. Já musím říct, že to je něco, co se mě velmi dotýká, protože to je věc, kterou my jsme předali ve výborném stavu. My jsme na tom velmi intenzivně pracovali a musím tedy konstatovat, že po nástupu tato vláda rozprášila vlastně veškeré pracoviště, těch lidí se buď zbavila nebo je přeřadila na nějakou činnost. Ale potom jsme svědky toho, že se na mezinárodní scéně odehrají různé závažné události. Například když vypukla válka na Blízkém východě mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy a Írán bombardoval celou řadu zemí v Zálivu, tak stát nekomunikoval jednotně. Dokonce několik dní to vypadalo, že politici pomalu ani neví, co se děje a teprve – samozřejmě v pořádku, a to je dobře – se rozeběhly repatriace, ale byl to informační chaos, komunikaci neřídili odborníci, nebyla řízena těmi strukturami, které k tomu byly připraveny.
Já samozřejmě vnímám, že ne všechno je dokonalé, ne všechno je skvělé. Nám často bývají předhazovány třeba některé výroky lidí, kteří se věnujou strategické komunikaci. Ale o tom to není. To není o jednom výroku, to není o jednom člověkovi. To je o tom, že zde byl systém, který byl provázán mezi Úřadem vlády, Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem vnitra, bezpečnostními sbory. Vytvářela se koordinovaná síť lidí, kteří připravovali materiály a metodiky. Tohle vy jste všechno hodili do koše a tváříte se, že všechno zvládne Andrej Babiš přes svá videa z Průhonic nebo z pracovny s glóbusem. Tak to skutečně nefunguje. My jsme v prostředí, ve kterém naši protivníci záměrně rozehrávají tu informační válku proti nám. Tam je potřeba, aby stát budoval odolnost. Je také potřeba vytvářet důvěru ve stát, což musím říct tedy, že na to současná vládní garnitura také zcela rezignovala.
Takže z toho důvodu se domnívám, že si to debatu na plénu Poslanecké sněmovny zaslouží. Týká se to nás všech, týká se to bezpečnosti této země a já bych skutečně chtěl slyšet od vlády a od těch příslušných gesčních ministerstev, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí, ale třeba koneckonců i Ministerstvo zdravotnictví, protože se bavíme o různých pandemiích a chorobách, které se nás dotýkají, nebo Ministerstvo zemědělství. Řekli byste, jaký má vztah ke strategické komunikaci? Velice jednoduchý. Do této gesce například spadají povodně a vnitřní hrozby ve smyslu přírodních katastrof.
Takže to je skutečně látka, o které se máme bavit, která má být koordinována na úrovni vlády, tam to bylo všechno zlikvidováno, vláda se tím chlubila. Byla to hrubá chyba a já bych tedy chtěl slyšet, jakým způsobem k tomu vláda bude nově přistupovat.
Já jsem shodou okolností tedy už na to dvakrát pana premiéra interpeloval – jenom abych doplnil nějaký kontext – a ty odpovědi byly velmi arogantní a vůbec nic jsme se nedozvěděli.
Poslední bod, který navrhuji, a ten je asi nejdůležitější z těch všech, ten se nazývá Kroky vlády v geopoliticky napjaté době. A já se domnívám, že tento bod by tady měl být pomalu zařazen snad každý den nebo minimálně jednou za týden, kdy zasedá Sněmovna, protože to, jakým způsobem tato vláda nakládá se zahraniční politikou, to, jakým způsobem tato vláda nakládá s reputací České republiky v zahraničí, to, jakým způsobem tato vláda nakládá s bezpečností naší země a se spojeneckými vazbami, je skutečně na pováženou. A mohl bych tady vyjmenovávat celou řadu příkladů, ale já si myslím, že daleko vhodnější by bylo, kdyby ten bod byl zařazen, kdybychom mohli diskutovat o tom, jakou hodnotu mají třeba naše spojenecké vztahy s Německem, jakou hodnotu mají naše spojenecké vztahy se Spojenými státy anebo se zemí, která má v tuhle chvíli nejsilnější armádu v Evropě – a to je Ukrajina.
Jakým způsobem nakládá současná česká vláda Andreje Babiše s tím dědictvím naší vlády, kdy my jsme vybudovali skutečně silné a strategické vztahy s Ukrajinou, které nebyly – a dost často to bývá takto parodováno – jenom o tom, že jsme něco v uvozovkách dávali Ukrajině, ale samozřejmě to mělo i velký přínos pro obchodní vztahy a především to byla investice do naší bezpečnosti.
A tady si myslím, že to je něco opravdu závažného. Mylně bývá často uváděno, že válka na Ukrajině je nějakým způsobem zamražena, že to je nějaký zmražený konflikt. Nemůžeme být dále od pravdy. Válka na Ukrajině bude dále eskalovat. Jenom, když se podíváte, tak počet ruských vojáků, kteří umírají na frontě, každý den roste. Dneska se bavíme o čísle 1500 až 2000 denně. Ono to kolísá. Ukrajina vyvinula nové zbraňové systémy, i za pomoci České republiky a českých firem, dronového typu, kdy se daří tedy vyrábět obrovské množství těch malých dronů, které se ale inovují. Každý měsíc jsou tam nové typy, ten vývoj tam běží neuvěřitelně dopředu v různých těch technologických doménách. Vyvinuly celou řadu systémů, které zasahují cíle do vzdálenosti 100 kilometrů. To znamená, to je to bezprostřední zápolí frontové linie. Ale samozřejmě jsou schopni provádět i strategické údery řekněme do vzdálenosti 1000, 1500 až 2000 kilometrů. A vidíme tedy tu kampaň proti ruským energetickým zdrojům, rafinériím a tak dále, tak aby se podlomila ruská ekonomika a Rusko nemělo sílu válčit proti Ukrajině.
To je vývoj, který je poměrně drastický, dramatický a nějakým způsobem se zhruba do šesti měsíců bude muset projevit buď pohybem frontové linie, nebo tím, že Vladimir Putin například vyhlásí nějakou širší mobilizaci, bude hledat další zdroje. Některé scénáře hovoří o tom, že můžeme být svědky nějakých pokusů o provokaci v Pobaltí a tam už se bavíme o tom, že to je proti členským státům NATO.
Vidíme, že Severoatlantická aliance není v jednoduché situaci, posiluje se ten evropský pilíř bezpečnosti.
Ale mně přijde, jako kdyby se česká vláda chovala, že nic z toho se neděje. Ministerstvo obrany dostala do gesce SPD. Pan ministr ale příliš silně nepůsobí, když mu premiér jaksi na stůl položí nové jméno náčelníka generálního štábu. Když se místo toho, aby skutečně běžely ty zbrojní projekty, bavíme o tom, že budeme stavět vojenské nemocnice nebo vojenské letiště, které nikdo nepotřebuje.
Nejjednodušší peníze v armádě je nalít peníze do betonu. My víme, že je musíme dát do lidí, do zahraničních spoluprací, třeba tak, abychom se zapojili do vývoje těch dronů na Ukrajině, měli jsme přístup k těm technologiím, aby se naše armáda naučila ty zbraně ovládat, abychom udrželi to technologické tempo. Protože to bylo několik cvičení Severoatlantické aliance již, kde vlastně pozvaní ukrajinští vojáci ty armády Severoatlantické aliance porazily na hlavu. A to ukazuje jediné, že naše vojenská doktrína se dostatečně rychle nevyvíjí, nereaguje na ten vývoj na ukrajinském bojišti. A pokud ukrajinská armáda dokáže porazit armády Severoatlantické aliance, tak to s nejvyšší pravděpodobností dokáží i jednotky ruské, protože ty dvě armády tam proti sobě stojí a v tuhle chvíli tedy víceméně rovnocenně spolu bojují, protože ta frontová linie i přes ta velká čísla se nehýbe.
Takže pojďme diskutovat zcela vážně, zcela seriózně, bez nějakých útočení otázky geopolitické bezpečnosti o tom, co je důležité pro to, abychom udrželi bezpečnost a prosperitu v České republice, protože to je, věřím to, na čem se i jako opozice a současná vláda dohodneme.
Takže pane předsedající – (ohlíží se k místu předsedajícího a vidí předsedu Tomia Okamuru) – pane předsedo, písemně jsou tam uvedeny ty tři návrhy, já jsem to i během svého projevu zmínil a je tam i je tam na tom lístečku i napsán návrh na zařazení, který vám teďka z hlavy neřeknu. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Renáta Zajíčková. Ta ovšem není přítomná. Takže nyní vystoupí pan poslanec Michal Kučera. Prosím. Měřím vám pět minut. Prosím. ***

