Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jinými slovy: svět reaguje a já mám pocit, že my zatím vedeme debatu o tom, zda je to vůbec problém. Máme jednotlivé iniciativy a dílčí projekty, chválabohu za ně, ale nemáme jasně definovanou politickou prioritu. My, jako poslanci napříč kluby, se snažíme odbornou debatu otevírat, díky za to, svolávat akce s odborníky a přenášet tato témata na plénum.

Chápeme, že politická debata nemůže předbíhat té odborné. Nesmíme ji ale úplně vynechat právě při koordinaci našich kroků. Naslouchejme, prosím, odborníkům, propojme data ze školství i zdravotnictví a začněme systematicky řešit ochranu dětí v digitálním prostředí. Proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu jako prvního dnes.

A přicházím druhému bodu. Poradní sbor premiéra není jen formální orgán. Jeho členové mají přístup k důvěrným informacím, podílejí se na formování názorů a mohou ovlivnit politické směřování vlády České republiky. Pokud u některých poradců existují pochybnosti o vazbách na autoritářské režimy nebo dlouhodobé veřejné obhajobě zájmu cizí moci. Musíme se bavit o bezpečnostním riziku. Podívejme se tedy na paní Natálii Vachatovou, která působí jako poradkyně pro oblast svobody projevu.

To je mimořádně citlivá agenda. Vyžaduje respekt k demokratickým hodnotám, odmítání propagandy a dezinformací. A teď se vás zeptám, kolegové, jestli byste právě takto paní poradkyni popsali? Nejde tady o osobní útok, jak rádi členové koalice naše obavy bagatelizují, ale o legitimní bezpečnostní riziko v okolí předsedy vlády České republiky. Já věřím, že vás všechny, ani kabinet pana premiéra, neminuly články o vyjádřeních paní Vachatové, ale dovolte mi je pro jistotu připomenout, protože s tempem, kdy řešíme různé kauzy, jsme na ně mohli zapomenout. Babišova poradkyně pro svobodu projevu v minulosti aktivně hájila Rusko. Babišova poradkyně Vachatová obhajuje Putina a ruské volby. Tohle jsou ukázky článku, které jsou spojené s paní poradkyní. Shrňme si, co z veřejně dostupných informací a vyjádření víme: V roce 2014 po napadení Ukrajiny Ruskem byla paní poradkyně členkou facebookové skupiny Přátelé Ruska v České republice. Mohli byste si říci, že třeba monitorovala, jakým způsobem se snaží Rusko šířit dezinformace do Česka? Ale paní poradkyně ve skupině otevřeně kritizovala Ukrajinu, dokonce si posteskla, že Rusko útok podcenilo. Cituji: „Je škoda, že Putin podcenil Majdan, zřejmě kvůli pořádání olympiády. Možná by k tomu nedošlo, kdyby ruské tajné složky včas odhalily blížící se hrozbu. Ale tak to jsou 'kdyby,' která nemají v přítomnosti už žádný smysl.“ To napsala v srpnu 2014 pod jeden z příspěvků ve skupině.

V ten samý rok také veřejně odmítla informaci, že by let MH17 sestřelila ruská raketa. Vadilo jí, že Česká televize nevysílala tiskovou konferenci Ministerstva obrany Ruské federace. Přitom celý svět ví, díky mezinárodnímu vyšetřovacímu týmu soudu v Haagu nebo Evropskému soudu pro lidská práva, že let Malaysia Airlines byl sestřelen raketou vyslanou Ruskem celý svět, až na Rusko a paní Vachatovou. Také jste určitě zaregistrovali komentář paní Vachatové na síti X v debatě o filmu pan Nikdo proti Putinovi, který byl promítán i zde v Poslanecké sněmovně s následnou debatou. Mrzí mě, že paní poradkyně a další koaliční poslanci nepřišli, mohli se leccos nového dozvědět. Tento snímek označila za protiruský, nikoliv za protiputinovský a její vysvětlení: „V Rusku většina lidí Putina volí bez ohledu na to, zda je to propaganda nebo ne, bez ohledu na to, jak to může kdo vnímat problematicky, to je prostě čisté konstatování reality, tudíž je v tomto smyslu protiruský.“ Tenhle komentář není starý několik let. Je ze 14. března 2026 tedy z doby, kdy už byla ve funkci poradkyně premiéra vlády v oblasti svobody projevu.

Rétorika paní Vachatové je konzistentní v podpoře Ruska. Bagatelizace útoků či kauz Kremlu. Nejde o jeden přešlap z dávné historie. Jde o dlouhodobý hodnotový profil. Pravidelně vystupuje v alternativních médiích, alternativních médiích, které otevřeně kritizují demokratické instituce. Paní Vachatová se také podílela na takzvaném ruském zákonu. Omezení občanské společnosti je přece v přímém rozporu s hodnotami, které máme jako demokratický stát chránit. Bratr Babišovy poradkyně řídí firmu v Rusku, bezpečnostní riziko, varují experti. (hovor v levé části sálu) Prosím o klid. To jsme se také dočetli v uplynulých týdnech. Fedor Vachata žije v Rusku a řídí tam inkasní společnost s milionovými obraty. Jeho byznys s nátlakem na dlužníky podniká i na okupovaných územích Ukrajiny a dokonce prý profituje ze státních zakázek.

Její bratr má vazby na ruský stát. Opravdu si myslíme, že se ruské tajné služby nezajímají? Nezajímají o to, že sestra českého občana žijícího v Rusku, který obchoduje s institucemi ovládanými ruskou vládou, působí jako poradkyně předsedy vlády České republiky? Že režim, který se nebojí udělat cokoliv pro moc a vliv, nenapadne pana Vachatu vydírat, aby se dostal k informacím z kabinetu premiéra naší země? Paní Vachatová za to ale nemůže, ona sama by se do kabinetu premiéra nedostala v případě, že by ji pan premiér sám neschválil. Každý vedoucí nese zodpovědnost za svůj tým. Pokud si premiér vybírá poradce, kteří relativizují Rusko, bagatelizují či uznávají jeho útoky, podílejí se na legislativních návrzích inspirovaných autoritářskými režimy a zpochybňují základní pilíře demokracie, vysílá tím jasný signál: Tyto postoje a názory jsou v mém okolí tolerované. Nejde o cenzuru ani o umlčování názorů.

Jde o to, kdo sedí u stolu předsedy vlády České republiky a já tvrdím, že Natálie Vachatová u tohoto stolu sedět nemá. Proto navrhuji bod: Odvolání poradkyně Andreje Babiše pro oblast svobody projevu kvůli propojení s ruským byznysem jako druhý bod dnes.

A přecházím k třetímu, závěrečnému bodu. Zachování nezávislosti médií veřejné služby. Na závěr bych chtěl navázat na předchozí návrhy, které jsem tu předložil. Oba se sice týkají jiné oblasti, ale spojuje jedna věc, kvalita a odolnost našeho demokratického systému. A právě v tomto kontextu si dovoluji navrhnout zařazení dalšího bodu, zachování nezávislosti médií veřejné služby. Pokud jsme před chvílí mluvili o ochraně dětí a odpovědnosti státu v digitálním prostředí, pak zde mluvíme o jiné, ale neméně důležité rovině. O tom, jakým způsobem se v naší společnosti vytváří a sdílejí informace. Protože bez důvěryhodných, nezávislých a stabilních médií veřejné služby nemůže dlouhodobě fungovat žádná zdravá demokracie.

Média veřejné služby mají v tomto systému nezastupitelnou roli. Mají poskytovat ověřené informace, vytvářet prostor pro pluralitu názorů a nastavovat standardy veřejné debaty. Nejsou tu proto, aby sloužila vládě, opozici ani jakékoliv mocenské skupině. Jsou tu proto, aby sloužila veřejnosti, lidem této země. A právě proto musí být jejich nezávislost uchována konkrétními institucionálními pravidly. V posledních letech ale vidíme, že tato nezávislost není samozřejmostí. Nejen v zahraničí, ale i v našem prostředí se stále častěji objevují politické tlaky, které ji mohou postupně oslabovat. Někdy jde o snahy měnit pravidla volby mediálních rad, jindy o zpochybňování financování nebo o snahu rámovat veřejnoprávní média jako politické aktéry, nikoliv jako veřejnou službu. V neposlední řadě jde také o tlak na jednotlivé novinářky a novináře z veřejnoprávních médií. Připomenu, jak se pan poslanec Vondráček snažil v debatě na ČT zastrašit moderátora Martina Řezníčka a řekl mu, ať si dá pozor.

To je z úst koaličního poslance, jehož strana chce převést financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet opravdu pozoruhodné a jen to potvrzuje obavy občanů, co se za změnou financování vlastně doopravdy skrývá? Takové změny nemusí přijít naráz, často přicházejí postupně, po malých krocích. A právě proto jsou nebezpečné. Protože si jich včas nevšimneme nebo je podceníme. Podívejme se prosím do zahraničí, máme příklady zemí, kde se veřejnoprávní média dostala pod přímý nebo nepřímý politický vliv a důsledkem bylo oslabení důvěry veřejnosti i kvality veřejné debaty. Zároveň ale existují státy, které naopak nastavily silné pojistky, transparentní a vyvážené mechanismy volby kontrolních orgánů, stabilní financování a jasné oddělení politické moci od řízení médií veřejné služby.

To není otázka ideologie, to je otázka institucionální odolnosti. A teď si položme otázku. Máme v České republice takové pojistky připravené? Je návrh, který vláda předkládá, doprovázen dostatečnými garancemi nezávislosti? Je jasné, jak bude zabráněno tomu, aby se financování nestalo nástrojem politického tlaku? Já se obávám, že nikoliv. V posledních letech jsme svědky debat a kroků, které ukazují, že tato oblast není stabilní, ať už jde o opakované spory o složení mediálních rad nebo politizaci veřejné diskuse o roli těchto médií. ***