Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.10 hodin)
(pokračuje Michaela Šebelová)
Rezignovali jste prostě na základní kvalitativní postupy při tvorbě legislativy. No a podle toho ten paskvil, který jste předložili, ve kterém nevíte, co tam je – jsem zvědavá, jakým způsobem bude probíhat potom to hlasování, protože my tady máme nějakou původní novelu, pak máme komplexní pozměňovací návrh. Všichni kolegové musí pozměňovací návrhy načítat k tomu komplexnímu pozměňovací návrhu. Pamatuju si v minulém období, kdy spousta návrhů třeba pak byla nehlasovatelných, byl to neuvěřitelný zmatek. Tak jenom tady připomínka pro kolegy, kteří připravují pozměňovací návrhy a budou se k nim potom přihlašovat, aby je měli připraveny k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu, k tomu, který má 1 073 stran, aby o něm mohlo být hlasováno. První návrh zákona měl 850 stran a asi jste si vyhodnotili, že není dobrý, tak jste ho opravili návrhem, který má 1 073 stran.
Já si myslím, že musíte vědět, že mnohem lepší by bylo, když to tak zásadně měníte, že přece by bylo určitě lepší, kdybyste to poslali do mezirezortního připomínkového řízení, kdybyste odbornou debatu vedli, ale vy to nemůžete přiznat. A já myslím, že je velké umění a velká schopnost člověka přiznat chybu. Když něco prostě neudělám dobře, tak je dobré to přiznat – ale ne, vy musíte to... tlačíte to, já si to pamatuju, v minulém období vždycky tady paní předsedkyně tehdy poslaneckého klubu Alena Schillerová stála a říkala: vy nás válcujete – tak vy to teď taky potřebujete válcovat, potřebujete to tlačit, potřebujete prostě ukázat sílu. A vy tady na mě pokřikovali jste před chvílí, že tady odborná debata... byla... ona možná nebyla nulová nebo možná byla... nebyla třeba čistě povrchní? Nebyla jenom taková jako formální? Byla opravdu taková, že chcete poslouchat? Probíhalo to tak jako dneska, když tento týden si premiér Andrej Babiš pozval odborníky, kteří kritizovali přesun protidrogové agendy z Úřadu vlády, a oni odešli z toho jednání, protože odmítli poslouchat frontální přednášku? Tak pokud tímto způsobem probíhala ta debata a vy si představujete, že takto debata probíhá, no tak... myslím si, že to ukazuje na tom, jak moc selháváte komunikačně, jaký je váš přístup – arogantní, jak je nekompetentní. Probíhala celá řada veřejných fór, na která zástupci předkladatelů prostě nepřišli, nepřišli obhájit svůj návrh, protože se za něj stydí, bojí se chodit mezi lidi, obávají se negativní zpětné vazby. Včera vás o tom tady zevrubně seznámil Lukáš Vlček, protože má tu zkušenost, byl u toho.
Ale je tady další rozměr nového stavebního zákona a postoj k institucionálnímu nastavení stavební správy. Osvědčil se přenesený, dvoukolejný model státní správy. Ano, není ideální, máme moc stavebních úřadů a je nutná jich redukce z mnoha důvodů. Ale současný návrh stavebního zákona zásadně vstupuje do tohoto modelu a vyčleňuje výrazný, významný rozsah agend mimo tento model. Stát musí být adekvátně reprezentován v území, není možná centralizace v prostředí České republiky, která má velmi fragmentovanou sídelní strukturu. A je potřeba zachovávat princip subsidiarity. Prostě není možné všechno rozhodovat z centra Prahy. Já jsem z Moravskoslezského kraje, myslím, že v tom původním návrhu historicky – a přiznám se, že nevím, jestli je to tak teď, že plánujete, že ten centrální úřad bude v Ostravě, abychom tam přesunuli úřady. Já bych třeba navrhovala, abychom jednání Poslanecké sněmovny měli pravidelně v Ostravě. Těším se na vaši účast, těším se na to, jak budete muset zažívat to, co my, že pojedete za námi do Ostravy čtyři hodiny. Já si pamatuju, jak jednou tady na Poslanecké sněmovně byly principy dobré praxe, příklady ze zahraničí – a jeden z příkladů byla Ostrava. Tak doufám, že nás neberete, Moravskoslezský kraj, jako dálku. A myslím si, že není dobře, když tento proces bude takhle zásadně centralizovaný. Ale v tom zákoně je řada nevyřešených technických věcí, bez kterých to stavební řízení prostě nemůže fungovat. Nemáte vyřešené lidi, v území se proslýchá, že 67 procent těch zaměstnanců nechce přejít na nové úřady. Jak to vyřešíte? Víte to? No, povíme si za dva roky, protože vy si samozřejmě jednou návrh toho zákona protlačíte, protože my víme, že je vás víc. My umíme počítat, my se vás tady pouze snažíme přesvědčit našimi vystoupeními, že to prostě není dobrý nápad, že to neděláte dobře, že se to vymstí jednou nám všem.
A říkáte, že jste tedy jednali – tak proč existuje společné memorandum ČKAIT a ČKA? Proč? Oni to nevidí tak, že jste s nimi komunikovali. K té připravované novele stavebního zákona se kriticky vyjádřily dvě klíčové profesní organizace. Proč se, když je to tedy tak super, jak vy říkáte, tak proč se kriticky vyjadřuje Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě – to je to ČKAIT, jak jsem řekla, ČKAIT? Proč se k tomu kriticky vyjadřuje Česká komora architektů? Proč ve společném memorandu upozorňují na celou řadu problémů? Oni jsou odborníci, oni moc dobře ví, proč nesouhlasí s tím zvoleným postupem, moc dobře ví, že je zásadní chybou, že je ta novela předložena formou poslaneckého návrhu, tedy mimo standardně legislativní proces, který já bych opravdu u takto zásadní legislativy, která mění tolik zákonů, které jsem tady z dobrého důvodu zcela záměrně a zcela v souladu s jednacím řádem, kdy jsem hovořila k věci, vypsala, abych Vám připomněla, co všechno měníte. A těmto profesním komorám nebylo umožněno návrh zákona připomínkovat před projednáním v Poslanecké sněmovně. To je prostě pravda, to je neoddiskutovatelný fakt, to nepopřete, nevylžete se z toho, prostě ta debata, ta diskuse neprobíhala.
Vyberu jenom několik připomínek, které se týkají širší veřejnosti, a to je třeba: ekonomická přiměřenost na úrovni stavebních požadavků. Komory zpochybňují, že má být ekonomická přiměřenost postavena na stejnou úroveň jako požadavky na výstavbu. Není jasné, zda má tato úleva pomáhat lidem a uživatelům staveb, nebo jenom usnadňovat povolování developerských projektů – a nic proti developerům, potřebujeme je, ale musí to být vyváženo se zájmy občanů.
Co bych chtěla vyzdvihnout, tak je omezení bezbariérovosti. Komory kritizují použití pojmu osoby se zdravotním postižením, které vede k omezení požadavků na přístupnost staveb pouze pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. To je myslím něco, co je naprosto zásadní a nad čím byste se měli zamyslet, protože myslím si, že bezbariérovost je základ a je důležitá v dnešní době.
Ale připomeňme si, koho tyto komory zastupují. Tak Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě zastupuje 32 310 autorizovaných inženýrů a techniků. Česká komora architektů zastupuje 4 226 autorizovaných architektů a urbanistů. To je prostě 37 000 lidí, kteří tomu rozumí, chtějí se vyjadřovat prostřednictvím svých zástupců, chtějí připomínkovat a neměli tu možnost. Vy nechcete slyšet a naslouchat hlasům odborníků z praxe, kteří se výstavbou dlouhodobě zabývají? Protože kdo nenaslouchá odborníkům, tak je diletant! Ono to vypadá, že tady máme vládu diletantů.
Protože, vážení občané – to tady vždycky se tak dělalo v minulosti – já se tady snažím mluvit k vám v sále, ale vy říkáte, že to děláte pro lidi, tak novým stavebním zákonem se stane, že vám za barákem bude moci vyrůst cokoliv, i navzdory hlukovým limitům. Ona je to taková nenápadná, ale velmi problematická změna v připravované novele stavebního zákona, protože § 193 odst. 3 navrhuje umožnit povolit stavbu, i když nesplňuje hygienické limity hluku a vibrací. (Takže) tady hrozí zásadní ohrožení zdraví občanů. Prostě přestože nebude splněn hlukový limit, pokud o tom rozhodne úředník centrálního úřadu, který na tom místě nikdy nebyl, tak normálně to půjde. ***
