Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Řekne totéž jako vždycky a udělá totéž, co udělal vždycky: útok namísto odpovědi, útok, jak utéct z defenzivy, zaútočit – ale nevysvětlit. Ale ono tím nezmizí, co je podstatou celého příběhu, a to je prostě premiér téhle země ve střetu zájmů. To je problém, kterým on zatěžuje nás, ne, že my ho tím problémem otravujeme. Je to úplně obrácená logika – on tím zatěžuje Česko, on tím ohrožuje naše finanční zájmy ve vztahu k Evropské unii, on tím ohrožuje veřejné rozpočty, kde velmi pravděpodobně přijdeme o 7 miliard korun, které by se určitě daly využít v rozpočtové bídě, kterou v současné době vidíme, užitečným a užitečnějším způsobem.
Andrej Babiš má jeden velký dluh, a to ne vůči nám tady ve Sněmovně, ale vůči lidem, kterými se tak zaklíná, vůči všem, kterým se chce zalíbit, s kterými se fotí selfíčko za selfíčkem, vůči těm, kteří nejsou miliardáři, kteří čerpají dotace, ať už na ně mají, nebo nemají nárok. Jsou to lidé, kteří žijí se svými rodinami, své životy a očekávají od státu jednu věc: pevná pravidla, jasná pravidla a spravedlnost – základ právního státu. A vy právní stát tím novým návrhem, který teď dáváte do systému – nebo už jste ho tam vložili, absolutně reformujete.
Za komunismu se říkávalo, že kdo neokrádá stát, tak okrádá rodinu. Zvrhlé heslo. Byl to cynický návod k tomu, jak normalizovat něco, co normální nikdy být nemá, jak normalizovat zlodějnu. Dnes se nám to zhmotňuje vlastně v podobě dotací pro jednoho příjemce. A zaplatíme to my. A kdo jsme to – my? To jsme my, daňoví poplatníci. Kdo jsou to daňoví poplatníci? Zaměstnanci, jsou to samoživitelky, podnikatelé, úředníci, učitelé, jsou to všichni v téhle zemi.
A pojďte nám dát tu základní odpověď, kterou nám dlužíte. Myslíte si, že je opravdu normální a přirozené, že my všichni v téhle zemi se skládáme na Agrofert? Děkuju za odpovědi. (Potlesk v sále.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel a připraví se předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Prosím, máte slovo.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení... (Otáčí se do ministerských lavic.) vážený pane ministře, škoda, že tady není pan premiér, to jistě není náhoda, že se dneska omluvil, když máme schůzi zrovna, která řeší jeho střet zájmů.
Já se na to podívám naprosto věcně, možná bez nějakých rozjitřených emocí a rád bych tady některé věci pojmenoval – navzdory různým mediálním vlnám a mlhám, které vaříte – kolem landsmanšaftu, kolem sporů s prezidentem republiky o cestě necestě na shromáždění NATO, tak my nenecháme usnout tyto zásadní věci, které se možná snažíte tak trošku přikrýt a tak trošku nechat mediálně spát – a je to střet zájmů premiéra této země, který ještě zlehčujete a přiživujete tím pozměňovacím návrhem nebo tím návrhem zákona, já se k tomu ještě stručně vyjádřím.
Tak tedy věcně nejprve tři takové poznámky. Zákon o střetu zájmů, který v České republice platí, tak říká, že: veřejný funkcionář se má zdržet jednání, při němž mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce, a nesmí upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmem veřejným. To za prvé.
Za druhé, dnes platí, že firmy, v nichž člen vlády nebo jím ovládaná osoba vlastní alespoň pětadvacetiprocentní podíl, se nesmějí účastnit zadávacích řízení a nesmějí dostat dotaci nebo investiční pobídku. A Ministerstvo spravedlnosti tuto úpravu shrnuje jako zákaz účasti takových obchodních společností v zadávacích řízeních a zákaz poskytování dotací či investičních pobídek.
A za třetí. Ústavní soud, ten už k takzvanému lex Babiš řekl jednu podstatnou věc. Tato úprava nikomu nebrání ucházet se o veřejnou funkci – no samozřejmě, máme demokratický stát – ale říká, že když člověk veřejnou funkci zastává, a pokud ji získá, musí řešit střet mezi svou funkcí a svým majetkem. Stát se nemá přizpůsobovat soukromým zájmům uchazečů o moc. To tady ještě jednou ode mě uslyšíte v jiném kontextu.
Takže my tady dnes řešíme na této mimořádné schůzi, zda v České republice platí, že veřejná moc slouží občanům, a to bez rozdílu, anebo zda se zákony budou ohýbat podle soukromého majetkového zájmu, v tomto případě přímo předsedy vlády. A to, prosím, samozřejmě není nic, co bychom mohli jako opoziční poslanci – nebo co byste vy i jako koaliční poslanci mohli, měli v Poslanecké sněmovně tedy pominout. Pokud je premiér nebo pokud ten, kdo řídí vládu – což je logicky premiér, ovlivňuje ministry, nastavuje rozpočet, rozhoduje o směřování státní politiky, to je přirozené, pokud je tento člověk zároveň spojen s obřím holdingem, který čerpá veřejné peníze, pak tedy nestačí jenom říct: Věřte mi, já jsem to vyřešil. V právním státě, v sekulárním státě nestačí jenom taková víra. V právním státě musí být jasná pravidla, nezávislá kontrola a hlavně ochrana peněz nás všech, daňových poplatníků. Pravidla platí pro všechny stejně, má to tak být.
Střet zájmů premiéra Andreje Babiše je střetem veřejné a ekonomické moci. Agrofert – si snad nikdo nemyslí, že je nějaká malá rodinná firma na okraji ekonomiky – je to obrovský holding zaměřený na zemědělství, chemii, potravinářství – a všichni to dobře známe – a taková firma je přirozeně v přímém kontaktu se státem: skrze dotace, veřejné zakázky, regulace, zemědělskou politiku – a mohl bych pokračovat. A premiér není obyčejný ministr s nějakým jedním rezortem. Je to předseda vlády, který má logicky z ústavy v našem státě největší moc. A argument tedy, že předseda vlády přímo neřídí Ministerstvo zemědělství nebo zdravotnictví, je z politického hlediska absurdní. Premiér určuje složení vlády, určuje program, vládní priority, rozpočtové rámce a tak dále – premiér má přece vliv na celou vládu, nikoliv jenom na Úřad vlády.
A problém není jenom ten faktický vliv, ten problém, který tady se snažíme v tom nasvěcovat, je i otřesení – a možná ztráta důvěry veřejnosti ve stát, ve státní instituce, v pozici vlády, v pozici premiéra, ať v ní je kdokoliv v danou chvíli. I kdyby někdo tvrdil, že k žádnému konkrétnímu zásahu nedošlo, zůstává tady objektivní problém: Občan prostě neví, zda stát rozhoduje nestranně. A v právním státě nestačí, aby rozhodování bylo čisté, musí být taky důvěryhodné – to je to důležité, ta atmosféra.
Svěřenský fond není automaticky vyřešením problému – to je podstatné. Vložení Agrofertu do RSVP Trustu je prezentováno jako definitivní řešení, ale Evropská komise žádá další vysvětlení, žádá další podklady a české úřady neprovedly dopředu důkladné posouzení, zda fond tedy skutečně odstraňuje střet zájmů premiéra – a to je jádro problému. Premiér tvrdí: vyřešeno, ale kontrolní instituce říkají: doložte to, že jste to vyřešil. A riziko pochopitelně potom dopadá na české daňové poplatníky.
Jestliže české orgány vyplatí Agrofertu peníze a Evropská komise je následně neproplatí, nebude to platit Andrej Babiš, nebude platit samozřejmě ani Agrofert, zaplatí to český státní rozpočet, zaplatí to každý jeden český daňový poplatník, občané a jeho případně tedy státní instituce.
Lex Babiš z pera koaličních poslanců – to je další věc, kterou bych tady chtěl zmínit, protože jsem si našel v systému sněmovní tisk 221, který byl nahrán některými koaličními poslanci, třeba Filipem Turkem, který se dušuje, že pohlídá Andreje Babiše, tak tady už tedy popřel úplně všecko z toho, co před volbami vykřikoval. Myslím, že to tady má jednoznačně zaznít, protože to je oslabení zákona o střetu zájmů.
Co tedy ten návrh dělá, naprosto technicky? V § 4b zákona o střetu zájmů ruší současný tvrdý zákaz účasti firem spojených s členem vlády ve veřejných zakázkách. V návrhu je to napsáno stručně: § 4b se zrušuje. Působí to nevinně a je to naprosto, naprosto zásadní. Dneska platí jasné – nesmí, ale pokud tohleto schválíte, tak bude nově otevřený prostor pro: může, posoudíme, vyložíme, a pak to nějak zdůvodníme. ***
