Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Takhle to prostě je a nejsou to moje slova, ale jsou to slova autorit, a to nejenom z oblasti památkové péče, ale také architektury, rektor Akademie výtvarných umění a mohl bych pokračovat dál. Všichni to máte ve svém mailu. No a odpověď možná panu ministru Baxovi, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, vás překvapuje, že pan ministr kultury Oto Klempíř jaksi toto vůbec nezaznamenal, že tady máme nějakou novelu stavebního zákona, že se to dotýká památkové péče, kulturního dědictví? Ministr kultury, přece, kulturní dědictví, vám to jde dohromady Oto Klempíř a kulturní dědictví?

Já se omlouvám, já myslím, že to bychom mohli tady teďka ten půlrok trošku rekapitulovat a zjistili bychom, že to tak úplně není. Ale jenom tedy na obranu pana ministra Klempíře musím říct, že to, že se tady vlamujeme do ochrany zemědělského půdního fondu poměrně zásadně a taky fatálně, tak nezaznamenal ani pan ministr Šebestyán.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Niemiec.

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já vás také zdravím a budu reagovat taky na kolegu Marka Výborného, protože on tady varoval před tím, že úředníci ze stavebních úřadů nebudou chtít přecházet, že bude problém. A už se dějou zajímavé koordinační schůzky, už nějakých pár koordinačních schůzek proběhlo a například paní koordinátorka pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj přišla se zajímavým prohlášením, že zaměstnancům stavebních úřadů je zaměstnancům stavebních úřadů je sdělováno, že změna pracovního poměru z obce na stát včetně změny místa výkonu proběhne automaticky, a to i bez jejich souhlasu.

To mi přijde už. Šílené. Když chci někoho přesvědčit, aby šel do nového pracoviště, aby změnil to, na co je zvyklý, je to odborník, je to člověk, na kterém to stojí, tak přece se s ním bavím na úrovni, nepůsobím arogantně a snažím se nabídnout takové podmínky, aby ten člověk šel, aby opravdu odbornost byla zachována. Tak já si dovolím tady z tohoto místa poprosit paní ministryni, aby to řídila a aby prostě k takovým šíleným situacím na těch koordinačních schůzkách, které asi teďa budou probíhat, aby nedocházelo., Protože opravdu, když to pojmeme tímto způsobem, tak nám hrozí to, že se celý systém rozpadne a nebude fungovat prakticky vůbec nic a opravdu nic nepostavíme.

A už jsem to tu opakoval x-krát. Tady na stavebním zákonu by měla být shoda napříč politickým spektrem. Chceme zjednodušit, chceme zrychlit, ale ne tímto způsobem, který způsobí pravý opak. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuju za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Baxa.

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Myslím si, že ministr kultury, který je zodpovědný za legislativu v oblasti péče o kulturní dědictví, by měl opravdu konat, když se jedná o tak vážný zásah do pravidel péče o kulturní dědictví v naší zemi. A to já jsem prostě nezaznamenal. Možná pan ministr Klempíř vystoupí a obhájí své působení. Ale prosté porovnání té původní verze poslaneckého návrhu a toho komplexního pozměňovacího návrhu prostě ukazuje, že evidentně se nepodařilo vyjednat nic, respektive změkčit nic. Ano, jediná věc je, že tam není a priori předpokládáno zrušení ochranných pásem, ale ta doba, která by měla být nebo za kterou by měla být stávající ochranná pásma prohlášena, je taková, že to vlastně jako reálně znemožňuje. Tak to já jsem chtěl na toto poukázat.

A ještě chci zmínit jednu důležitou věc. Ten návrh se vlastně bez výjimky týká nebo upravuje zásadně podmínky péče o plošně chráněné kulturní dědictví, památkové zóny, rezervace, ochranná pásma. Památková péče si je dlouhodobě vědoma toho, že je třeba provádět nějaké změny. Já jenom připomenu to, co se podařilo v mé době působení na Ministerstvu kultury, kdy byla třeba přijata metodika pro používání fotovoltaik, která jakoby výrazně otevřela možnosti, jak kombinovat dohromady péči o kulturní dědictví a fotovoltaiky. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, ale je to téma významné. Ale podle mého názoru ten zásah, který paní ministryně předkládá v této verzi, je natolik závažný, že výrazně překračuje to, co by se mělo schovat za to, aby se více dařilo stavebníkům v naší zemi. Takže ještě jednou upozorňuju velmi naléhavě na to, že je třeba věnovat tomuto pozornost, aby památková péče neutrpěla zásadní (nesrozumitelné).

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane poslanče. Děkuji a nyní se vracíme do rozpravy a jako další je přihlášený pan poslanec Bendl. Připraví se pan poslanec Kubíček. Tak prosím, máte slovo.

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, nejprve možná poznámky na margo mých předřečníků. Nejprve k tomu přesunu úředníků. Já mám za to, že ve služebním zákoně je napsáno, že je-li někdo pod služebním zákonem, někdo z úředníků, může mu být nařízeno nebo může být převelen na jiné místo. Možná by se to dalo v zákoně najít. Nejsem si tím úplně jistý. Nemyslím si, že to je způsob, jak jednat s lidmi, kteří ten výkon státní správy na jednotlivých oerpéčkách dělají, ale mám pocit, že tam nějaká takováto podmínka bude.

V památkové péči, to je přece letitá bolest celé České republiky, protože jsme se nikdy neshodli na tom, že když někdo něco nařídí, že by to taky měl zaplatit. A pokud si vážíme historie, pokud si vážíme památek, pokud si vážíme archeologů a všeho toho, co jsme schopni se dozvědět z půdy nebo ze země o České republice, tak bychom měli akceptovat fakt, že tím investorům komplikujeme život a že by se stát v okamžiku, kdy prodlouží stavbu nebo chce po majiteli historické budovy památkově chráněné nějaké nadstandardní řeknu vybavení, opravy a podobně pak by se na tom měl podílet.

Ten zákon to tak trošku jaksi bere stranou, akceptuje fakt, že investoři mají problémy, zkracuje lhůty, omezuje památkovou péči, ale to není úplně moudrá cesta. Moudrá cesta by byla, kdyby se stát měl podílet na tom jestliže od soukromého vlastníka něco na objektu chce, tak by se měl spolupodílet. Možná by i ten stát více vážil, jestli je to opravdu nutné či nikoliv. A pokud to nutné je, takováto historická oprava, v zájmu veřejnosti, v zájmu ochrany kulturního dědictví, památkové péče, pak by ten stát se na tom podílet měl, Kdybychom tohle byli schopni hledat, pak si myslím, že bychom nějaký kompromis byli schopni najít. To, že se ten stavební zákon k tomu postavil tímhle způsobem, nelze než prostě okomentovat tak, jak to říkali mí předřečníci.

Ještě mám jednu věc, protože jsem vůbec neměl odvahu vzhledem k tomu, jak velký je ten komplexní pozměňovací návrh a co vlastně přináší, aniž jsme my k tomu měli, teď řeknu za sebe, nějakou možnost diskuse, minulo to zemědělský výbor, přestože v zemědělském výboru jsme nějakou drobnou diskusi k tomu nakonec měli, ale chtěl bych říct k bydlení jako možná motivaci a přemýšlení do budoucna. Měli jsme tu zákon o podpoře sociálního bydlení a máme tu návrh stavebního zákona, že už cílem je urychlit výstavbu, omezit některé komplikace, nadměrnou byrokracii a podobně.

A to, co nám zůstává viset ve vzduchu, je schopnost státního rozpočtu, případně rozpočtu krajů či obcí podílet se na výstavbě. Je tady ale jedna věc, kde stát vlastně svým rozhodnutím bydlení výrazně zdražuje, a to jsou položky, takzvané vynětí ze zemědělského půdního fondu. Jestliže někde máme už územním plánem deklarováno, že tam má být nějaký typ bydlení, nějaký řekněme státem podporovaný typ bydlení, asi by stálo za to uvažovat, jestli stát opravdu bude vymáhat nebo respektive chtít ty poplatky za vynětí ze zemědělského půdního fondu anebo umožní, buď se sám rozhodne, že v případě bydlení sám sníží v těchto oblastech poplatek za vynětí tak, aby podpořil bytovou výstavbu, anebo tuhle možnost případně nechá daňově jednotlivým regionům.

Víme, že v jednotlivých krajích je ta situace z hlediska občanů různá. Někde je opravdu vysoký přetlak na stavění nejenom rodinných domů, ale obecně podpory bydlení. A někde jsou regiony, kde dochází k vylidňování. Kde dochází k tomu, že v obcích ubývá počet obyvatel. A možná by stálo za to dát třeba krajům kompetenci, která by umožnila snížit poplatky za vynětí ze zemědělského půdního fondu tam, kde se jedná o bydlení, kde to je definováno územním plánem, kde to prošlo celým tím řízením tak, abychom tím a řeknu, dali jsme jim třeba možnost to udělat, nikoliv striktně říct, že všude, kde se to týká bydlení, tak takovéto snížení jde. ***