Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.30 hodin)
(pokračuje Petr Bendl)
Protože bychom tím možná jednak snížili významně náklady na bydlení a podpořili rozvoj bydlení nebo, řeknu, posílili bychom šanci zejména mladých lidí bydlet v obcích, kde dochází k tomu, že se počet obyvatel zmenšuje.
A nyní už za sebe ještě komentář, přestože jsem měl původně mnohonásobně delší komentář k zákonu, ale nechám si to do třetího čtení. Ale ještě krátce okomentuji pozměňovací návrh, který jsme podali s kolegy a který se týká změny zákona o dani právě z nemovitých věcí. Podali jsme pozměňovací návrh, který je (?) ve dvou variantách. Ten návrh se týká osvobození vybraných ostatních ploch od daně z nemovitých věcí.
Cílem návrhu je napravit stav, kdy jsou zdaňovány i takové pozemky, které vlastník reálně nemůže hospodářsky využít, nepřinášejí mu ekonomický užitek, ale naopak plní významné ekologické, retenční, krajinotvorné a veřejně prospěšné funkce. Současná právní úprava umožňuje obci osvobodit od daně z pozemků ostatní plochy se způsobem využití neplodná půda, zamokřená plocha, mez, stráň, zeleň a jiná plocha – avšak pouze tehdy, pokud tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou. Tato konstrukce v praxi znamená, že osvobození závisí nikoliv na povaze pozemku, ale na aktivitě konkrétní obce. Vlastníci pozemku se stejnými vlastnostmi tak mohou být v různých obcích zdaňováni rozdílně, ačkoliv jejich pozemky plní totožnou funkci.
Navrhovaná změna proto směřuje k tomu, aby u vybraných kategorií ostatních ploch bylo osvobození stanoveno přímo zákonem, nikoliv až rozhodnutím obce. Jde zejména o pozemky evidované katastrálními úřady jako neplodná půda, zamokřená plocha nebo mokřad, mez, stráň a zeleň. Tyto pozemky mají společný znak: Zpravidla nejde o plochy určené k běžnému hospodářskému využití, k intenzivní zemědělské výrobě, výstavbě ani podnikání, nýbrž o plochy, které mají význam pro stabilitu krajiny, zadržování vody v krajině, omezení eroze, biodiverzitu a kvalitu životního prostředí.
Zdanění těchto ploch je problematické z hlediska spravedlnosti i z hlediska veřejného zájmu. Vlastník pozemku je daňově zatížen za majetek, který často nemůže využívat ke generování příjmu, ale jehož existence prospívá širšímu okolí, obci, krajině a společnosti jako celku. Jinými slovy, soukromý vlastník nese náklady držby pozemku, zatímco veřejný přínos má celá společnost. Typickým příkladem jsou zamokřené plochy, meze, stráně nebo zeleň. Zamokřená plocha může plnit retenční funkci a pomáhat zadržovat vodu v krajině. Meze a stráně přispívají k členění krajiny, k omezení eroze, k ochraně půdy a k zachování přírodních prvků zemědělsky využívaného území. Zeleň má význam pro mikroklima, vsakování vody, biodiverzitu a kvalitu prostředí. Neplodná půda sice nemusí být zemědělsky produktivní, ale právě proto nelze spravedlivě požadovat, aby z ní vlastník odváděl daň jako z běžně využitelného majetku.
Návrh vychází z principu, že daň z nemovitých věcí má zatěžovat především majetek, který má reálnou užitnou nebo výnosovou hodnotu. Tam, kde pozemek výnosovou hodnotu nemá a zároveň plní veřejně prospěšnou funkci, je přiměřené, aby byl od daně osvobozen přímo ze zákona. Současná úprava sice obcím dává možnost tyto pozemky osvobodit, avšak tato možnost zůstává v praxi v podstatě nedostatečná nebo vůbec nedotčená. Obce často tuto kompetenci nevyužívají, ať již z důvodu administrativní zátěže, z opatrnosti, z nedostatku informací nebo prostě proto, že jde o technicky okrajovou část daňové agendy.
Výsledkem je, že zákon formálně umožňuje spravedlivé řešení, ale fakticky k němu ve značné části případů nemusí docházet a nedochází. Pozměňovací návrh proto odstraňuje zbytečný mezikrok u ploch, které jsou již svým charakterem nevyužitelné nebo veřejně prospěšné, není důvod čekat na rozhodnutí každé jednotlivé obce a vydání vyhlášky. Zákon by měl v těchto případech stanovit jasné a jednotné pravidlo. Zároveň návrh zachovává rozumnou míru autonomie obcí tam, kde je to odůvodněné.
Kategorie Jiná plocha je širší a méně jednoznačná – může zahrnovat různorodé pozemky a nemusí vždy jít o plochy s jednoznačně veřejně prospěšnou nebo ekologickou funkcí. Proto je vhodné ponechat u této kategorie možnost osvobození na rozhodnutí obce prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Obec nejlépe posoudí, zda je v jejích konkrétních podmínkách namístě tyto plochy od daně osvobodit.
Navrhovaná varianta č. 1 je proto systémově vyvážená: Na jedné straně stanoví automatické osvobození pro jasně vymezené kategorie nevyužitelných ostatních ploch, u nichž je veřejný přínos zřejmý, na druhé straně ponechává obcím rozhodovací pravomoc u kategorie Jiná plocha, kde může být povaha pozemků různorodá. Návrh má také pozitivní motivační účinek: Vlastníci pozemků nebudou daňově penalizováni za to, že v krajině zůstávají zachovány meze stráně, mokřady nebo zeleň.
Stát by neměl vysílat signál, že ekologicky a krajinotvorně cenné prvky jsou pro vlastníka pouze daňovou zátěží – naopak má být v zájmu veřejné politiky, aby takové prvky v krajině zůstávaly zachovány.
Proto prosím... (Rozhlíží se po sálu.) aspoň ty, co... jestli mě někdo ještě poslouchá, anebo bude poslouchat při třetím čtení – preferoval bych, podpořte nás v tomto, myslím si, že to veřejnost ocení, zejména ve variantě č. 1. Nejde o daňovou výjimku pro spekulanty s pozemky, jde o odstranění nespravedlnosti vůči vlastníkům ploch, které nemohou ekonomicky využívat, ale které slouží celé krajině, zadržují vodu, brání erozi, podporují biodiverzitu a zlepšují životní prostředí. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Kubíček v obecné rozpravě, připraví se paní poslankyně Fialová.
Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já obhájím několik navržených pozměňovacích návrhů, které jsem vložil do systému. Budu se snažit co nejstručněji popsat, čeho se vlastně týkají, protože zákon stavební je velmi široký a narážíme tam i na určité kompetence energetiky. Veškeré pozměňovací návrhy byly projednány s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem pro místní rozvoj. A budu načítat i jeden pozměňovací návrh, kde čekáme na vyjádření Evropské unie, a budeme vás o tom informovat. Je tam dán s (veškerou) svojí opatrností.
První se týká takzvaného kapacitního mechanismu. Pozměňovací návrh zpřesňuje právní úpravu kapacitních mechanismů v energetickém zákoně. Kapacitní mechanismus je právní institut evropského práva, jehož základní úprava je v nařízení EU 2019/943 o vnitřním trhu s elektřinou. Kapacitním mechanismem se rozumí podle jeho identifikace – čl. 2, bod 22 – opatření pro zajištění nezbytné úrovně zdrojové přiměřenosti odměněním zdrojů za jejich dostupnost jiné než opatření týkající se podpůrných služeb nebo řízení přetížení. Právní úprava kapacitních mechanismů se nachází zejména v čl. 21 a 22 uvedeného nařízení.
Zavedení kapacitního mechanismu v České republice bude vycházet z konkrétně identifikovaného nesouladu mezi požadovanou a očekávanou úrovní spolehlivosti dodávek elektřiny. Podle evropského hodnocení přiměřenosti Česká republika od roku 2028 nebude splňovat národní standard spolehlivosti, to je 6,7 hodiny LOLE ročně. Já pro ty, co neví, co je to LOLE – tak to je výpadek elektrické energie, který ohrožuje bezpečnost České republiky. Bývalý pan ministr kýve, že ví, o co jde.
Kapacitní mechanismus je proto navržen jako nástroj, který cíleně snižuje tento rozdíl prostřednictvím kontraktace disponibilního výkonu. Klíčovým problémem je, že současný tržní model odměňuje pouze vyrobenou elektřinu, nikoliv samotnou disponibilitu výkonu v obdobích, kdy je systém zatížen. To znamená, že potřebujete mít rezervní zdroje s rychlým náběhem, které jsou schopny reagovat na tuto situaci. Zdroje, které vyrábí jen omezený počet hodin ročně, například při špičkách zatížení, nedokážou při běžných cenových úrovních pokrýt fixní náklady. Výsledkem je odkládání investic do nových kapacit a omezená motivace udržovat existující zdroje v provozuschopném stavu. ***
