Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Někdy také dochází k prodlevám na stavebním úřadě bez udání důvodů. Můžou to být komplikované okolnosti či nedostatek personálu. To se taky stává. Jedná se však o výjimky, které je potřeba řešit cíleně a systémově. Dánsko to řeší například stavebním ombudsmanem. Stavební zákon jistě potřebuje revizi, ale nikoliv proto, že běžné stavební povolení trvá příliš dlouho. Ještě si dovolím přidat jednu myšlenku. Stavíme domy, které plánujeme, že mohou mít životnost 70 až 100 let. Opravdu je takový problém, aby stavební povolení, které prověří jejich bezpečnost a vliv na okolí trvalo několik měsíců? Jeden úřad, jedno razítko, jedno povolení. Zrychlí se to? Zkušení projektanti ví, s kým co řešit. Nejdřív se konzultují zásadní věci, jako je životní prostředí, hasiči, hygiena, památkáři a v rozpracované fázi se projekt upraví. Nachystat si ho do mašliček a pak teprve jít na stavební povolení nedává smysl a nepřinese to výsledek. Naštěstí si toho všimli i autoři novely, za což jsem jim ráda a doplnili tak možnost konzultací na územních pracovištích Úřadu rozvoje území. Ale nejprve jsme tedy řekli, že za úředníky se chodit nemusí. Pak jsme zjistili, že musí a tak jim dáváme do zákona tu možnost. Já navrhuju, co kdybychom se vrátili o krok zpět a netahali tam ty úředníky z dotčených orgánů vůbec? To by bylo daleko smysluplnější. Ztratila by se sice nad nimi přímá kontrola, tedy samozřejmě výška osobního ohodnocení či vyhazov, ale stejně oni dávají jenom vyjádření, které stačí vyargumentovat a dodržet se nemusí. Co to znamená pro občany? No samozřejmě budou čekat déle. Odpověď přichází z úřadu až kompletní, úředníci se musí koordinovat a kvůli jednoduché věci se může zamítnout celý projekt. Přitom by stačilo se jenom dohovořit s těmi jednotlivými profesanty. A to nemluvím ani o podstavu úředníků, který je očekáván. Takže proč vymýšlet kolo, v zákoně máme přece i takzvané předběžné informace. To je cesta, která by mohla pomoci od spousty zbytečných razítek a vyjádření. A právě těch zbytečných. Tudy bychom se měli vydat. O co jde? Když třeba v Mnichově jdete na stavební úřad, vydají vám seznam, co všechno musíte dodržet a jak. Pokud všechno splníte, máte stavební povolení. My to nemusíme dělat jako revoluci, to jde vždycky nejhůř. Dokončeme projekt Digitální technické mapy a doplňujme jednotlivé další vrstvy, tak propojíme úřady digitálně. Projekt détéemky není dokončen, ale již nyní existují obce, který s ním krásně pracují, jako je například Polička, tam mají Digitální technickou mapu v takové kvalitě, že v podstatě díky ní víte všechno předem. Proč musíme posílat žádost na úřad, aby se jednotlivý úředník kouknu do mapy, kterou má jen on místo toho, abychom si ty mapy nasdíleli. Síťaři jsou převážně soukromé firmy a i v jejich zájmu je, aby jejich sítě byly správně zaneseny do détéemky a stavebníci jim je nezničili.

Nyní ta odpovědnost leží jen na stavebnících. Rozložme ji na majitele sítí a dotčené orgány. Doplňme si informace a každý rok můžeme zrušit třeba jedno až tři razítka. Na úřady budeme posílat jenom projekty, které jsou relevantní nebo složité. To, že vyjádření přineseme z dotčeného orgánu na stavební úřad nám to nezrychlí a síťaře ale třeba budeme poptávat stále dál. Další výhodou zaměření se na kvalitní sběr územních dat je nevyhnutelnost tohoto počínání. Stejně se k tomu jednou dopracujeme. Posuňme se blíže k Německu a dejme si to jako prioritu. Teď je tady otázka, jestli se staví v České republice dost. Byty chybí, i když se staví. A čísla nám říkají, že výstavba stále stoupá a stoupá. A také existují developeři, kteří mají stavební povolení nachystané a přesto nestaví. Stavební povolení je totiž jenom jeden z dílů mozaiky, která je třeba poskládat. Dalším je například nastavení daně z nemovitosti podle cenových map.

A je toho vícero a mnohé se nedá schovat ani pod stavební zákon, ani pod těch 49 dalších, které tu řešíme. Avšak rám pro tuto mozaiku máme. Je to politika dostupného bydlení. A právě nyní, když si vkládáme do stavebního zákona, že veřejným zájmem je bydlení a ve chvíli, kdy vyjmeme velkou bytovou výstavbu jako stavbu ve veřejném zájmu, to je ta chvíle, kdy si definovat, jakou chceme mít politiku dostupného bydlení. Tak například když máme určeno, že to bude 10 000 metrů čtverečních podlahové plochy, proč je to nadpoloviční většina, když hlavním problémem naší doby je bytová krize? Dejme si sedmdesátku ku třiceti. Druhou variantou řešení by mohlo být, že pokud budeme stavět bytový komplex ve veřejném zájmu, dává smysl, že by část bytového fondu se zasmluvnila třeba na 20, 30 let v rámci v rámci kategorie dostupného bydlení nebo by se prodala městu v rámci plánovacích či kontribučních smluv.

Takto se to běžně dělá v Německu, v Rakousku, v Dánsku. Město by tak mohlo zajistit ubytování pro potřebné profese, jako jsou zdravotníci, učitelé, policisté. Pak by se nám kondenčně skutečně jednalo o veřejný zájem, pomohlo by to, ale takto teďka designované bohužel není. Místo toho nám tento institut hromadného bydlení bohužel způsobí omezení práv běžných lidí, tedy těch, kdo vlastní dům, chalupu nebo splácí hypotéku. U zmíněných velkých projektů s převažující funkcí bydlení totiž nebude přípustné odvolání. Novela umožní povolit stavby i tehdy, když nesplňují hygienické limity. Jedním z kritérií má být ekonomická přiměřenost alternativního řešení. Pokud vás bude tato výstavba obtěžovat, ničí vám vaše zdraví nadlimitní hluk nebo znečištění ovzduší, může se stát, že se proti rozhodnutí nebudete moci odvolat a vaše námitky nebudou mít ve výsledku na výsledek řízení žádný vliv. A to i přesto, že se třeba může jednat o nezákonné povolovací procesy, protože úředník nebo ten, kdo podával žádost, udělal chybu. Prostě odvolání není.

Novela zkracuje lhůty pro odvolání i správní žaloby, omezuje možnost jejich doplnění a zužuje okruh žalobních bodů. Zároveň stanovuje mimořádně krátké lhůty pro rozhodování soudů. V této souvislosti zmíním, že rozhodování o projektech s převažující funkci bydlení na 10 000 metrů čtverečních na centrálním stavebním úřadu samozřejmě vytváří obrovský korupční potenciál. Uvědomme si, že se zde nebude jednat jen o nových pražských čtvrtích, kde by to dávalo úplně logický smysl, ale o všech projektech úplně celé republiky, ať už se pohybujeme v lokalitách, kde územní plán doporučuje k zástavbě anebo v chráněné krajinné oblasti třeba Soutok, že, kde by se stavět vůbec nemělo. Tím, že se stavby na hromadné bydlení stává vyhrazenou stavbou, mělo by se definovat, že není přípustné, aby byly umístěny v některých místech, jako je třeba chráněná oblast CHKO či národní park.

Z aktuálního vyznění naopak lze usuzovat opak. Za hromadné bydlení by se takto mohly schovat například apartmány pro turisty, což je ostatně běžná praxe již nyní. Jak jsem se již zmínila, dodržení pravidel bude záviset jen na osobnostech na úřadě, protože zákon je napsán tak, že chyba, ať už vědomá či nevědomá, je prakticky zcela nepostižitelná. Proto kolegyně Olga Richterová připravila pozměňovací návrh, který se tímto zabývá. A teď si zkusíme představit, že ta parcela, na které vzniká tento projekt, bude komplikovaná, nebude v souladu s územním plánem. Co s tím? Novela nám dává další možnost, máme tam § 27 odst. 2 pravomoce rady obce, které uděluje souhlas k možnosti odchýlit se od územně plánovací dokumentace nebo územního opatření, tedy pokud se nenaruší veřejné zájmy a nedotkne se to jiných osob ochranných pásem nebo koridorů.

Zde je ten výklad složitější, protože nově je veřejným zájmem nejen bydlení, ale i podnikání. Obojí je v seznamu uvedeno dříve než třeba ochrana památek nebo přírody a krajiny. Dojde zde tedy ke zvážení veřejných zájmů a zjistíme, že možná novostavba sloužící k podnikání je vlastně na rovni nebo výše a můžeme kdekoliv stavět cokoliv. Když počkáte do roku 2029, nebudou již existovat ochranná pásma z UNESCO památek a můžete si tak na okraji Krumlova nebo Kutné Hory stavět, jak je libo, akorát že za rok, za dva nás pak vyškrtnou z těch seznamů a oblíbené město žijící z turistického ruchu bude skomírat, nám přestanou jezdit turisté z Asie. Všechny pochybnosti se schovají za veřejný zájem podnikání, takže pouhým jedním rozhodnutím rady města můžete pokřivit společenskou dohodu, kterým územní plán samozřejmě je a která se snaží, aby se města rozvíjela, aniž by ztrácela svoji hodnotu, ale naopak aby svým růstem byla ještě krásnější a funkčnější.

Jak to udělat lépe než touto brutální novelou? Náš pozměňovací návrh 1184 ukazuje jednu z cest. Máme zde oblasti zrychlené výstavby. Tento pozměňovací návrh právě reaguje na dostupnost bydlení. Naším cílem je zkrátit dobu přípravy třeba na 3,5 roku. ***