Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Plán akcelerační oblasti pro bydlení je koncipován jako cílený, věcně a procesně ohraničený režim. Jde o to, že pokud máme někde místo, kde chceme stavět, můžeme si tam to místo připravit. Připravíme si tam různá povolení, připravíme si tam dopravní řešení, vyřešíme si síťaře. A v tu chvíli už bude rychlejší proces všech důležitých povolení. Je to cesta, která vůbec nenabízí omezování veřejných práv, a přitom vede k cíli.

Když jsem zmínila politiku dostupného bydlení, tak bych ráda představila pozměňovací návrh číslo 1187, který se týká škrtání definice dostupného nájemního bydlení. Novela totiž škrtá odstavce, které určují ucelený právní rámec, který byl do stavebního zákona zaveden teprve nedávno. Je to definice domu pro dostupné nájemní bydlení. Jednak výslovná možnost obce vymezit takovouto stavbu v regulačním plánu a dále zvláštní ustanovení, která upravují obsah plánovací smlouvy o dostupném nájemním bydlení a některé odchylky v povolovacím režimu. Nejde o technické, jednoduché, izolované změny, ale o odstranění navzájem provázaného institutu.

Současná právní úprava byla přijata v roce 2024 právě s cílem vytvořit vazbu mezi systémem veřejné podpory dostupného nájemního bydlení podle zákona o Státním fondu podpory investic a nástroj územního plánování a stavebního práva. Návrh zákona odůvodňuje zrušení tohoto institutu s tím, že se v praxi neosvědčil – za dva roky, za necelé dva roky.

Program Dostupné nájemní bydlení Státního fondu investic zahájil příjem žádostí až dne 1. října 2024. Nyní jsme ještě navýšili kapacitu a ten projekt, program jsme nejenže nezrušili, ale nyní máme na něm další peníze. Tedy je úplně logické v tomto institutu pokračovat. A nejde o předčasné opuštění nástroje, který měl dostatek času k projevení svých účinků. Prostě neměl.

Novela dále překopává i strukturu územního plánování. Územní plánování je zcela zásadním nástrojem, který tvoří kvalitu měst a obcí. Ačkoliv se novela prezentuje tak, že předává větší kompetence městům pro tvorbu jejich územně plánovací dokumentace, není to tak zcela pravda. V tuto chvíli si zastupitelstva obcí navrhují zadání pro zpracování či změnu územního plánu. Pořizovatelem je odbor územního plánování na obcích s rozšířenou působností, který je samozřejmě zároveň garantem dodržení zákonných povinností a správnosti procesu, protože běžný určený zastupitel nemusí tyto znalosti míti.

Obce si zcela rozhodují nad zadáním, návrhem a samozřejmě i nad schválením toho provedení. Mají obsah územního plánu zcela ve svých rukách a jenom jim s tím pomáhá odborník. Za Piráty určitě podporujeme možnost volby. Pokud má některá obec možnosti, finance či odborníky, ať má možnost si územní plán přichystat čistě po své ose. Ale zbavovat možnosti pomoci malým obcím bez odborníků ke kvalitnějšímu územnímu plánování nepovede.

Co je velmi rizikové, že rozpory v rámci tvorby územního plánu má nově rozhodovat pořizovatel, tedy člověk najatý samosprávou, a to i proti nesouhlasu odborných orgánů. Nejen tedy, že jsme v jiné části stavebního zákona zrušili závaznost stanovisek dotčených orgánů, tedy maximální většiny, při pořizování územních plánů také a jejich změn, ale ani obhajobu jejich vyjádření nebude rozhodovat nějaký vyšší stupeň územně plánovací části úřadu rozvoje území, jako by byly třeba části těch krajských stavebních úřadů rozvoje území. Ne, bude to pořizovatel.

A kdo je pořizovatel? Pořizovatel může být právě ten, který je najatý zcela externě. Pořizovatel může svolat jednání s dotčenými orgány jen 5 pracovních dní předem. A pokud se příslušný orgán nedostaví, má se za to, že s výsledkem souhlasí. Co to znamená v praxi? Oslabení ochrany lesa, zemědělské půdy, přírody a krajiny. Tlak na zástavbu v záplavových územích nebo v blízkosti chráněných lokalit. Tlak na zástavbu posledních volných ploch ve městech, které dnes slouží lidem. Zástavbu v místech bez infrastruktury, bez školek, škol, veřejné dopravy.

A hlavně opět se tu dostáváme do zcela zbytečné situace, kdy může vůle pár jednotlivců v radě města ignorovat ochranu veřejných zájmů ve velkém, protože rozhodování se posouvá od odborníků k lidem placeným samosprávou. A když jeden pořizovatel nebude chtít, najde se jiný.

Územní plán je hlavním kamenem úrazu při schvalování velkých projektů a významných developmentů. Pokud koupím louku a chci z ní udělat stavební pozemek, nelze se divit, že to nejde snadno a rychle. Pokud stavím uprostřed památkové rezervace, je jasné, že musím respektovat práva památkové péče a archeologické požadavky. Pokud je můj pozemek brownfield a povolovací procesy jsou zdlouhavé, pak je to chyba.

Prezentovaná snaha pomoci zdlouhavým procesům se však nesmí překlopit do odstranění úplně všech procesů, které chrání veřejné zájmy. A jak přesně se osekaly veřejné zájmy? Tak za prvé u většiny vyjádření není závazné stanovisko, ale vyjádření. Vyjádření nemusíte respektovat, pokud pro to máte argumenty. Tedy jsou požadavky podle stavebníka takzvaně přemrštěné podle novely? Můžete o tom argumentovat. Za mě jsme tady mohli skončit.

Ale novela jde dál. Přesouvá mnohé pracovníky dotčených orgánů na stavební úřad. Myslela jsem si, že mají obíhat papíry a ne lidé. Dávalo by to smysl, kdyby si úředníci předávali vyjádření datovkou. V čem bude rozdíl? Pokud bude můj přímý nadřízený, který má možnost rozhodnout o mém platu i o mém pracovním místě, mít jiný názor na problematiku, půjdu s ním do sporu?

A jaké má mít vedoucí pracovník každého stavebního úřadu vzdělání? Stavařské, urbanistické, památkářské, znalosti z ochrany zdraví, znalosti o odpadech, prevenci závažných havárií a ochrany přírody a krajiny? Ačkoliv z terénu máme zprávy, že na nové úřady nechce přicházet 70 až 80 procent odborníků-úředníků, hledáme supermany s několika vysokými školami a širokým záměrem odborností. A to ještě ani nevíme, jak je zaplatíme.

A aby se přece jen nenašel někdo, kdo by chtěl bojovat za práva občanů, tak se pro jistotu ještě ruší pravomoc orgánů ochrany přírody a krajiny nebo památkové péče. Takže část norem si bude stavební úřad navrhovat sám a ať mu do toho odborníci nemluví.

Důležitá věc, která se málo řeší v tomto kontextu, je, že mezi veřejné zájmy, o kterých hovoříme v souvislosti s novelou stavebního zákona jako o upozaďovaných nebo ignorovaných, jsou jednoznačně požadavky na ochranu zdraví. Novela stavebního zákona má zrušit povinnost dodržovat hygienické limity. Předkladatelé včetně vládní zmocněnkyně Hany Landové to hájí tím, že limity často nevyjdou. Kvůli jednomu pitomému decibelu se pak nedá stavět třeba bydlení. A jeden decibel prý stejně lidské ucho nerozezná.

Jenže realita dnes vypadá jinak. V místě, kde už dnes překračuje limity, přibude stavba, která ho zvýší o nezanedbatelný decibel. A další a další. A problém českých hygienických limitů není, že by byly příliš přísné, naopak jsou příliš benevolentní. Světová zdravotnická organizace dlouhodobě upozorňuje, že negativní dopady na zdraví, včetně psychického, nastávají už při výrazně nižších hodnotách, než jsou naše limity.

A jaké jsou důsledky? Nejde jen o nepohodlí. Dlouhodobé nadstavení nadlimitnímu hluku a smogu zvyšuje riziko kardiovaskulárních a respiračních onemocnění. Je větší pravděpodobnost, že dostanete rakovinu plic, když žijete uprostřed Prahy, než když kouříte. Narušuje vám to spánek, zvyšuje stres, má negativní dopady i na psychiku a kognitivní schopnosti. A samozřejmě to nejvíce dopadá na děti. Hluk a smog prokazatelně zkracují délku života.

A proč se ruší hygienické limity? Aby se mohlo stavět za každou cenu? Aby se mohlo stavět i tam, kde se už dneska skoro nedá žít? Aby vám mohli prodat za vaše peníze byt, kde si ani neotevřete okno? Aby se nemuselo řešit, že vám nová výstavba zhoršuje kvalitu života ve vlastním domově? Daleko smysluplnější cestou než rušení hygienických limitů by bylo řešení problematických lokalit, například zklidnění dopravy, protihlukové opatření, anebo posílení zeleně.

Novela se však netýká pouze bytové výstavby. Z našeho pohledu nelze akceptovat změny v oblasti zdravotních rizik pro prostory školských, zdravotnických a sociálních zařízení, kdy se přistupuje k redukci státního zdravotního dozoru, takzvaná kontrola provozně hygienických podmínek, tedy rušení hygienických limitů zejména pro chemické a biologické činitele, to jest například sledování parametrů větrání prostřednictvím sledování koncentrace oxidu uhličitého, který vykazuje, jestli je prostor větrán. Nedostatečné větrání má samozřejmě za vliv zdravotní následky. Nedostatečné parametry denního osvětlení zejména v předškolských a školských zařízeních můžou způsobit zdravotní obtíže pro nejmladší generaci při vývoji zraku a dopadu na psychiku. ***