Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Chtěla bych se pověnovat změnám v památkovém zákoně. V památkovém zákoně totiž dochází ke zcela zásadním škrtům, které v důsledku způsobují, že Národní památkový ústav, který má za úkol chránit naše kulturní dědictví, k tomu bude mít jen velice omezené prostředky. Orgány památkové péče ztrácejí ve většině svá závazná stanoviska a Národní památkový ústav ztrácí dokonce i možnost vyjádřit se ke stavebním akcím například v rámci památkových zón a ochranných pásem, ačkoliv to má jako zákonnou povinnost.

Ochranná pásma měla být původně škrtnuta. Kvituji, že v komplexním pozměňováku nebudou škrtnuta hned, ovšem jejich zrušení se musí přehlásit do 31. 12. 2028.

Ochranná pásma se vyhlašovala 60 let a teď se mají přehlásit za 2,5 roku. Z odborných míst zaznívá, že to je neproveditelné, a to i v souvislosti s památkami UNESCO.

Je to obrovská příležitost a škoda. Příležitost proto, že by se zde konečně mohla otevřít debata, po které všichni, úplně všichni tady – myslím všech 200 poslanců – prahneme, a to je způsob ochrany památkové péče. Ale díky tomuto šibeničnímu termínu nebude ani debata. Takže pokud se nějaké ochranné pásmo přihlásí, tak v té formě, jaké je teď. Nic tím nezískáme, akorát ztratíme některá jiná. Národní památkový ústav má chránit hodnoty, které tak správně pojmenoval ministr kultury Oto Klempíř. Památky jsou naše moře. Památky, a obzvlášť ty, co jsou zapsané v seznamu UNESCO, jsou naším nedocenitelným pokladem, který nám může leckterý stát závidět. Naše národní hrdost utrpěla velkou ránu, když jsme se nemohli postavit nacistickému Německu, ale důsledkem toho máme takové historické bohatství, které nám okolní státy, ničené během druhé světové války, můžou leda závidět. A to včetně Slovenska. Jediným smutným časem byla komunistická éra, kdy památková péče dostávala na frak, a tak známe ty důsledky, jak to dopadne. Můžete si snadno porovnat, jak vypadá náměstí v Chebu a Jihlavě. Jihlavské náměstí přišlo o svůj Špalíček. Dostalo tam obchodní dům, který podobně jako dnešní znění § 1 se zaměřoval na soudobé potřeby obyvatel. Tedy rozuměj, co největší výkladní skříně. Náměstí tím pak přišlo to zásadní a to je jeho charakter.

Právě charakter města je to, co nám naše rezervace a zóny chrání. Právě naše plošná ochrana památek. Máme mnoho krásných malých městeček, které třeba ještě cestovní ruch ani nepoznal, které čekají na svůj potenciál. A právě Institut památkové zóny jej pomáhá chránit. Jedná se o 258 památkových zón, které najdete od Jaroměře po Dačice, od Vizovic po Louny, od Plané u Mariánských Lázní po Šluknov.

My ve Volyni máme také památkovou zónu a díky programu Ministerstva kultury a díky plánu ochrany, můžeme postupně a smysluplně každý rok investovat do nějaké z oprav, aby naše kulturní bohatství vzkvétalo. A rozhodně se už dlouhé roky rozhodujeme tak, aby investice byly především udržitelné. Tento program již krásně funguje a každoročně se vyhodnocují města, která se o své rezervace a zóny starají příkladně.

Titul Historické město roku je oceněním, které reflektuje právě i kvalitu života ve městech, péči o památky vzhledem k současným potřebám. Není problém naplňovat současné potřeby lidí tak, že ignoruju památkové hodnoty. Není třeba vymýšlet kolo.

Nastavení současného památkového zákona rozhodně není ideální a potřebuje revizi. Také se již třikrát připravovala novela památkového zákona na Ministerstvu kultury, přímo s kulturní obcí a odborníky. Vůbec nechápu, proč se nenaváže na již odvedenou práci a novelizace památkového zákona neběží samostatně.

Naopak chápu, že současné nastavení komunikace s orgány památkové péče není udržitelné, protože se cesty odborné veřejnosti a zbytku veřejnosti již dávno rozešly a je třeba se zase potkat. Mimojiné i klimatická změna potřebuje trochu jiné fungování měst než doba před 30 lety, kdy celý červenec – skoro celý červenec pršelo a každé jaro jsme sledovali zvýšení hladiny řek na kritické úrovně. Kolega Macinka sice tvrdí, že klimatická změna skončila, ale stav našich podzemních i povrchových vod tomu opravdu nenasvědčuje.

Revize památkové péče je nutná, to zcela bez diskuse. Pojďme novelizovat památkový zákon. Ošetřme všechny situace, kdy by majitelé byli postaveni do neřešitelných situací. Pojďme to nastavit ve společné shodě, ať se to nemusí měnit každé čtyři roky. Pojďme se dohodnout na tom, že turismus a cestovní ruch je jeden ze základních pilířů naší ekonomiky, a to především s potenciálem zapojení všech regionů, protože naše pestrá krajina a kulturní dědictví není ani v Evropě vůbec žádnou samozřejmostí.

Velkým magnetem turistického ruchu jsou lokality zapsané na seznamu UNESCO. Prahu ročně navštíví 8 milionů turistů a srovnatelně velký Rotterdam ani ne 3 miliony. Právě krása Prahy je jedním ze základních kamenů českého turistického ruchu. Dokládají nám to i čísla statistického úřadu. Za rok 2025 přinesl české ekonomice cestovní ruch 2,5 procenta hrubého národního produktu. V peněžním vyjádření to představovalo 363,7 miliardy korun.

Z hlediska celkového finančního objemu jednoznačně dominuje hlavní město Praha, které generuje skoro 35 (?) přidané hodnoty turismu v České republice a váže na sebe 26 procent celkové zaměstnanosti v sektoru. Co s tím udělá seškrtaná památková péče a lex developer, nevím – ale nemyslím si, že to bude dobré.

Je třeba si uvědomit, že součástí péče o lokality v seznamu je také ochrana jejich blízkého okolí. To jsme podepsali, když jsme se tam zapisovali. Ochranná pásma památek UNESCO jsou specifickou kategorií, kterou je nutno respektovat.

Dovolím si citaci z odpovědi české komise pro UNESCO, kterou jsem oslovila v souvislosti s novelou stavebního zákona: za systémově rizikový aspekt považujeme záměr rušení ochranných pásmem památkových rezervací a zón bez vytvoření plnohodnotného alternativního mechanismu ochrany hodnot, které jsou jejich prostřednictvím dnes chráněny a jež nelze v českém právním prostředí zajistit jiným způsobem. Navrhovaná změna se týká právě těch ochranných pásem, které chrání vnější obraz urbanistického dědictví, zejména panoramata, dálkové pohledy, siluety, harmonické vazby mezi jádrovými částmi památkových území a jejich okolím. Jsou to právě tyto charakteristiky, které tvoří podstatnou část výjimečně světové hodnoty památek světového dědictví v České republice. Prakticky všechny památky mají takzvané nárazníkové zóny, tedy ochranná pásma vymezená v souladu s prováděcími směrnicemi k naplňování u Úmluvy o ochraně kulturního a přírodního světového dědictví, které představují autoritativní výklad povinnostii vyplývající z této úmluvy.

Za hrozbu mohou být tedy v tomto kontextu považovány nejen konkrétní stavební záměry, ale už změny právního rámce. Za chybu považuje komise UNESCO i zrušení jednotného environmentálního stanoviska, protože zde vzniká problém spočívající v rozdílné míře detailů územního plánu a konkrétního stavebního záměru, posílený o časový odstup mezi těmito fázemi.

V území vymezeném územní plánovací dokumentací jako zastavitelné se podle stavebního zákona v řízení o povolení záměru nebude posuzovat krajinný ráz. A (nesrozumitelné) u přírodního dědictví UNESCO, stejně tak u kulturního je celistvost krajiny a její přirozený charakter zásadním prvkem integrity území.

Tak já to trošku zkrátím, protože máme málo času. Památky světového dědictví, biosférické rezervace i globální geoparky UNESCO pracují s dlouhodobým horizontem a právě postupná degradace je to, čemu by se měl náš stát snažit předcházet, a proto navrhujeme další pozměňovací zákon 1189.

Náš pozměňovací zákon – tedy pardon, pozměňovací návrh – náš pozměňovací návrh navrhuje, že by se doba přehlášení ochranných pásem UNESCO prodloužilo do roku – do 31. prosince roku 2036, abychom měli šanci se o tyto významné turistické, kulturní a přírodní klenoty postarat tak, abychom nepřišli – to vyškrtnutí z památek UNESCO.

Máme tady další pozměňovací návrh. Pozměňovací návrh číslo 1302, který řeší přechodná ustanovení právě v souvislosti také s památkovou péčí. A tady se jedná o plány ochrany a nové plány ochrany péče a rozvoje.

Já jsem na konferenci minulý pátek mluvila s panem Korbelem a on říkal, že zřejmě je to pořešeno v nějakém vašem – nebo v komplexní novele pozměňovacího – teda v komplexním pozměňováku? Že plány ochrany přejdou a plány ochrany péče a rozvoje na ně navážou? (Obrací se na zpravodajku.) Tak se chci zeptat paní zpravodajky, jestli je to tak? (Zpravodajka: Nevím.) Nevíte. Dobře. Každopádně my jsme ten návrh nahráli, takže pokud to není v komplexu – co si myslím, že se to ještě vyřeší v rámci hospodářského výboru, ač budeme řešit, které návrhy kryjí které, pokud by to v tom komplexním pozměňováku nebylo, tak já bych chtěla jenom k tomu říci, že jsme dostali různé zpětné vazby například od starosty Jilemnice, které komentují právě to, že plány ochrany se dlouhodobě připravují. Bylo na tom utraceno spousta peněz státních, krajských i obecních. ***