Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.00 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
To jsou skutečně dva různé pojmy, které ale, jak je z popisu patrné, spolu velmi úzce souvisí. To, co jsem tady popisovala o tom, jak probíhá energeticky velice náročná výroba hliníku v Norsku, to byla reakce na to, že pan poslanec Turek tvrdil, že nelze energeticky náročnou výrobu postavit na energii z obnovitelných zdrojů, a tohle zkrátka byla odpověď, která toto tvrzení zcela zřejmě vyvrací. To, že nemáme v Česku fjordy, je celkem zjevné.
Na druhou stranu energie z vodních elektráren není nedostupná. Ostatně pan poslanec Turek sám tady propagoval přečerpávací vodní elektrárny, což je jeden způsob akumulace. Jsou ale i jiné způsoby akumulace a je možné energeticky náročnou výrobu podpořit energií z obnovitelných zdrojů, pokud máme dostatečnou kapacitu akumulace – ať už jsou to ty vodní elektrárny anebo například zelený vodík, do kterého se ukládá energie získaná z obnovitelných zdrojů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za zdržení času a nyní by měla vystoupit v rozpravě paní poslankyně Kovářová Veronika. Tak... (Poslankyně Veronika Kovářová ze svého místa k řídícímu: Já už jsem domluvila.) Vy jste domluvila? Pardon, tak my jsme se střídali v řízení schůze... Já se moc omlouvám. Paní poslankyně Kršková Marie vystoupí a připraví se paní poslankyně Weimerová.
Poslankyně Marie Kršková: Tak vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Děkuji kolegyni Veronice Kovářové, že to vlastně pojala velmi komplexně. Já mám pro vás dobrou zprávu, já budu stručnější.
Dovolte mi, abych představila několik svých pozměňovacích návrhů k novele stavebního zákona. Na tuto novelu jsem se dívala především pohledem obcí a starostů, a to nejen z vlastní zkušenosti bývalé starostky, ale také na základě stanovisek a diskusí se zástupci samospráv včetně Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv.
Předesílám, že podporuju snahu zjednodušovat a zrychlovat výstavbu. Myslím si, že právě dostupnost bydlení a rychlost povolovacích procesů patří mezi největší výzvy současnosti. Přesto mám u některých navrhovaných ustanoveních obavu, že ve výsledku nepovedu k posílení samospráv, jak je uvedeno v obecném odůvodnění komplexního pozměňovacího návrhu, ale naopak k jejich oslabení. A proto jsem předložila tři pozměňovací návrhy.
První pozměňovací návrh se týká možnosti odchýlit se od územně plánovací dokumentace. Můj návrh přesouvá pravomoc udělit souhlas s takovou odchylkou z rady obce na zastupitelstvo obce. Možná se to na první pohled může zdát jako technická změna, ve skutečnosti jde ale o otázku principu.
Územní plán schvaluje zastupitelstvo obce. Je to zastupitelstvo, které vede veřejnou debatu o budoucím rozvoji, schvaluje pravidla a nese za ně politickou odpovědnost. Proto považuji za logické, aby právě zastupitelstvo bylo tím orgánem, které také bude rozhodovat o případných výjimkách z těchto pravidel. Navíc zastupitelstvo jedná veřejně. Občané mohou přijít, sledovat diskusi a slyšet argumenty pro i proti. Rada obce naproti tomu jedná neveřejně. Pokud se bavíme o výjimkách z územního plánování, tedy o rozhodnutích, která mohou mít významný dopad na budoucí podobu obce, měla by být zajištěna maximální možná transparentnost. Pravidla nemohou vznikat veřejně a výjimky z nich za zavřenými dveřmi.
Druhý pozměňovací návrh se týká plánovacích smluv. Komplexní pozměňovací návrh nově zavádí možnost, aby se stavebník domáhal nahrazení souhlasu obce s uzavřením plánovací smlouvy soudním rozhodnutím. Pokud obec v přiměřené době smlouvu neuzavře, mohl by o tom rozhodnout soud. Právě toto ustanovení považuje za velmi problematické. Především jsem v odůvodnění nenašla žádné vysvětlení, proč je taková změna vůbec potřebná. Současně se domnívám, že je v rozporu s deklarovaným cílem posilovat úlohu samospráv, územním plánování a při jednání s investory.
Jako bývalá starostka vím, že plánovací smlouvy nejsou formalita. Jsou výsledkem dlouhého a složitého vyjednávání mezi investorem a obcí. Každá obec řeší jiné problémy. Někdy je potřeba posílit kapacitu školky, jinde místní komunikace, jinde vodovod nebo kanalizaci. Právě obec nejlépe ví, jaké dopady bude mít nová výstavba na život jejich obyvatel. A právě proto by měla mít možnost sama posoudit, zda je navržená dohoda přiměřená a výhodná.
Nedokážu si představit, že by soud nahrazoval politické rozhodnutí samosprávy o tom, zda konkrétní smlouva dostatečně chrání zájmy obce a jejich občanů. Samospráva nemůže být samosprávou jen tehdy, když souhlasí.
Domnívám se, že bychom v této otázce měli být i velmi opatrní, protože se pohybujeme na hranici ústavně garantovaného práva na samosprávu.
A konečně třetí pozměňovací návrh se týká přechodného ustanovení o poskytování prostor bývalých stavebních úřadů. Navrhuji vypustit ustanovení, podle kterého by obce a kraje musely až po dobu 5 let ponechat k dispozici prostory archivů, úřadoven a sídel stavebních úřadů podle potřeb nově vzniklých úřadů.
Opět se může jednat o návrh, který na papíře působí jednoduše, ale v praxi přináší řadu problémů. Obec má povinnost prostory poskytnout, ale nikde není řečeno, kdy a zda si je nový úřad skutečně převezme. Obce přitom potřebují plánovat své budovy a majetek s dostatečným předstihem.
Návrh také neřeší řadu praktických situací. Co sdílené archivy, které neslouží pouze stavebnímu úřadu, ale celému obecnímu úřadu? Jak se budou rozdělovat náklady na energie tam, kde nejsou samostatné odečty? Jak bude řešen úklid? Pokud to obec dělá vlastními zaměstnanci, nemůže to potom někomu pronajímat jako službu. Jak bude fungovat sdílená IT infrastruktura a otázky kybernetické bezpečnosti? Co vybavení kanceláří a další movitý majetek? To nejsou drobnosti, to jsou každodenní praktické otázky, které budou muset obce řešit.
A právě proto se domnívám, že navržené přechodné ustanovení není dostatečně promyšleno a mělo by být vypuštěno.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, všechny tři mé pozměňovací návrhy mají společného jmenovatele – nesnaží se brzdit výstavbu, nesnaží se komplikovat procesy, snaží se zachovat rozumnou míru autonomie obcí, transparentnost rozhodování a respekt k samosprávě. Silné obce nejsou překážkou rozvoje, silné obce jsou podmínkou kvalitního rozvoje. Tímto vás tedy prosím o podporu mých pozměňovacích návrhů, ke kterým se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji paní poslankyně a nyní vystoupí paní poslankyně Weimerová. Není tady. Tak paní poslankyně Richterová.
Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den, já nebudu dlouhá, to avizuji pro paní poslankyně a pány poslance, kteří by mohli chtít také vystupovat.
Budu tady mluvit na podporu dvou svých pozměňovacích návrhů, kdy jeden se týká rozvrhu práce na Úřadu rozvoje území a druhý se týká EIA a dobývacího prostoru.
A v podstatě ta věc, které se chci věnovat prioritně, je reakce na to, jak fungují velké státní úřady a reakce na to, jak jsme se naučili, že fungují soudy. Ten dobrý příklad soudů je, že máme předvídatelné rozdělení, komu přijde jaký případ podle rozpisů, a znamená to, že se mnohem hůř manipuluje s tím, komu se přidělí jaký případ, jaká justiční věc.
A my právě kvůli různým obavám kvůli věcem, které kvůli tomu, jak se chystá ta nová soustava správních orgánů v oblasti územního plánování a povolování staveb kvůli tomu, jak je spojené rozšíření pravomocí stavebních úřadů v rámci integrovaného rozhodování, tak jsme si říkali, že je třeba reagovat i na obavy týkající se možných i korupčních, případně klientelistických rizik spojených s koncentrací pravomocí, a to zejména u Ústředního úřadu rozvoje území. A to řešení, které navrhujeme, je přijmout princip známý z justice. ***
