Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.10 hodin)
(pokračuje Kateřina Stojanová)
Zkrátka máme schvalovat reformu, aniž bychom znali opravdu její skutečnou finální podobu.
Ještě větší problém představují právě ale lidé. Podle odborových organizací chce na nové stavební úřady přejít přibližně jen třetina současných zaměstnanců. Jinými slovy, dvě třetiny zkušených odborníků a úředníků zvažují odchod. A já se jim vlastně vůbec nedivím. Vláda jim totiž říká: změníme vám zaměstnavatele, změníme vám pracovní podmínky změníme vám systém vaší práce, změníme vám kompetence, možná i místo výkonu práce. A to všechno ve chvíli, kdy státní služba dlouhodobě bojuje s nedostatkem lidí a není schopna konkurovat soukromému sektoru – což je ostatně i debata, která tu probíhala během projednávání zákona o státních zaměstnancích, což je opět jeden z návrhů, který vzešel z pera koaličních poslanců a který by v podstatě zrušil to současné fungování podoby systému státní služby. Čili místo stabilizace personálu, který pracuje pro stát a pro obce, vytváříme nejistotu. A přitom právě ti zkušení lidé, úředníci a odborníci jsou, myslím, tím vůbec nejcennějším, co nyní stavební úřady mají.
Mnoho úředníků pracuje ve stavební správě desítky let, znají místní podmínky, znají judikaturu, znají rozhodovací praxi i historii území. Pokud odejdou, tak tím neztratíme jen jejich pracovní místa. Ztratíme know-how, které se nedá, zdaleka nedá tak jednoduše nahradit jen během několika měsíců nebo let.
A kdo má tato místa tedy zaplnit? Návrh počítá s tím, že na nové úřady přejdou také odborníci z dotčených orgánů státní správy – tedy památkáři, ochranáři přírody, vodohospodáři, hygienici a také další specialisté. Jenže tito lidé dnes často nevykonávají stavební agendu na plný úvazek. Část svého času věnují jiným činnostem, které samozřejmě budou obce i ty úřady, na kterých nyní působí, potřebovat i nadále. Tedy to znamená jediné, buď budou tyto činnosti chybět, nebo budeme muset najít stovky úplně nových, jiných odborníků. A kde je vezmeme? Opravdu někdo věří, že po České republice chodí stovky nezaměstnaných památkářů, ochranářů nebo vodohospodářů, kteří jsou připraveni nastoupit do státní služby? Zvlášť ve chvíli, kdy tato novela současně oslabuje význam jejich odborných stanovisek? Mně to připadá trošku jako plán postavený na předpokladu, že tito lidé se někdy někde nějak objeví. Jenže stát se takto samozřejmě řídit nedá.
Stejně problematická je ta samotná organizace celé reformy. Během velice krátké doby se má přesunout obrovské množství zaměstnanců, spisů, archivů, informačních systémů a agend včetně samozřejmě souvisejícího technického vybavení. Stát přitom nemá ani dostatek vlastních prostor, více než čtyři pětiny obcí odmítají nebo prostě nejsou schopny poskytovat budovy pro tyto nové úřady. A jaké je řešení vlády? Obce budou muset státu tyto budovy pronajmout povinně, což asi všichni cítíme, že není žádná kýžená dohoda, že to je spíše diktát, protože tyto budovy budou muset pronajmout povinně na pět let.
A zatímco se připravuje tato rozsáhlá reorganizace, tak stále nemáme dokončenou digitalizaci stavebního řízení. Úředníci tak dnes vykonávají řadu činností dvakrát, jednou elektronicky, jednou analogicky ručně. Místo tedy toho, aby stát dokončil ty systémy, které měli jejich práci zjednodušit, tak tím ještě dále více odkládá jejich dotažení. Dokonce byly ukončeny i některé podpůrné služby. Čili jaký to vysílá právě signál lidem v této první linii? Že pokud systém nefunguje, no tak si holt všichni tito úředníci musí poradit sami. A pak se divíme, že tito lidé odcházejí.
Další otázkou, kterou bych ráda otevřela, jsou za mě náklady. Ministerstvo odhaduje jednorázové náklady na transformaci na 7,6 miliardy korun. 7,6 miliardy korun, znovu opakuji. Jenže zároveň přiznává, že vlastně k tomuto číslu nemá žádné potřebné analýzy a data. Má jít o nějaký kvalifikovaný odhad. Čili ty opravdu reálné, skutečné podrobné náklady máme pravděpodobně vyčíslovat až někdy ex post, tedy následně, což mě tedy, promiňte mi za to slovo, ale přijde opravdu absurdní.
My tedy máme hlasovat o reformě za miliardy korun, aniž bychom skutečně měli k dispozici reálnou analýzu jejích dopadů. Takže máme možná tak trošku rozhodovat naslepo.
A v době, kdy dnes lidé řeší jednak náklady na bydlení, na energii, na základní potraviny a jiné životní potřeby – tak se nabízí otázka: opravdu jsou prioritou miliardy na takovou reorganizaci úřadů? Nebylo by rozumnější tyto prostředky investovat do skutečné výstavby dostupného bydlení.
A konečně se musím ještě zastavit u tématu které povařuji – považuji, pardon – za mimořádně nebezpečné. A tím je to téma, že tato novela otevírá prostor – bohužel, a už to také bylo několikrát zmiňováno v souvislosti s kauzami paní ministryně Mrázové – otevírá prostor pro rozmach černých staveb.
Veřejný ochránce práv upozornil, že zrušení současné propadné lhůty pro dodatečné povolení stavby oslabuje právě jeden z těch zásadních nástrojů, který měl vlastně zamezovat takové nelegální výstavbě černých staveb.
A ta novela jde ještě dál. Nově totiž může stavební úřad – respektive nemusí nařídit odstranění černé stavby, pokud by její odstranění představovalo nepřiměřený zásah vůči přínosům takové černé stavby. Dokážete si tedy představit demolici jakékoliv stavby, která by majiteli nezpůsobila významnou újmu? Myslím, že to je řečnická otázka, protože samozřejmě, že ne.
Jak budeme poměřovat takový ekonomický zájem stavebníka s veřejným zájmem nedodržování zákona? Jak vyčíslíme finanční hodnotu toho, že přece pravidla by v právním státě měla platit pro všechny úplně stejně? Čili to je daleko více opravdu základní otázka fungování demokratického právního státu než jenom nějaká otázka, řekněme, účetnictví.
Pokud současně oslabíme tyto kontrolní mechanismy, tak tím právě oslabíme ten význam odborných stanovisek a vytvoříme dojem, že černou stavbu lze nakonec stejně dodatečně legalizovat a tím vysíláme veřejnosti nebezpečný signál, že dodržování pravidel je pro naivní, což si myslím, že je přesně jeden z těch okamžiků, kde začíná se destruovat ta základní důvěra lidí ve fungování státu, který by měl fungovat pro všechny rovně a spravedlivě.
Tedy tuto novelu je opravdu potřeba vnímat – a znovu to opakuji – jako zásadní zásah do fungování veřejné správy. Nevíme, jak bude vypadat ta konečná síť podoby stavebních úřadů. Nevíme, kde vezmeme potřebné zaměstnance. Nevíme, kolik ta reforma bude ve skutečnosti stát. A nevíme ani to, zda se skutečně výstavba opravdu zrychlí. Ale rozhodně víme, že riskujeme odchod zkušených lidí, chaos při reorganizaci, oslabení ochrany veřejných zájmů a vytvoření prostoru pro černé stavby. A to si myslím, že je příliš mnoho otazníků na to, abychom takovou reformu v té současné podobě nakonec schválili. Proto doufám, že se minimálně rozhodneme pro to, vrátit tuto podobu zpátky k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy s přednostním právem místopředseda klubu STAN pan poslanec Lukáš Vlček.
Než přijde pan poslanec, tak já udělám omluvy: celý jednací den z pracovních důvodů – pan poslanec Vojtěch Krňanský a od 18.45 z pracovních důvodů – pan poslanec Tom Philipp.
Poslanec Lukáš Vlček: Pane předsedající, já vám děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, já přemýšlím, jakou z verzí zvolit. Ta delší, kde bych chtěl opětovně připomenout to, jak se zapomnělo v tomto tisku na jakoukoliv odbornou debatu, jakým způsobem je ten tisk předkládán – tedy 850 stran textu původního, pak dalších 1 073 komplexní pozměňovák, dneska už desítky načtených dalších návrhů. Tak přemýšlím, jestli zvolit tu delší verzi, která, koukám, má 83 stran, anebo kratší, která je pouze tady na těchto poznámkách.
A já i s ohledem na nějakou předchozí domluvu tedy volím tu verzi kratší, kde ji potom ještě doplním o to, co jsem slíbil kolegyni Elišce Olšákové, která z dnešního jednání je omluvena, abych krátce okomentoval tedy její pozměňovací návrhy. ***
