Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

To je podstata problému, rozpočet, o kterém rozhoduje vláda, není nezávislý. Je to nějaký politický nástroj a pokud se financování média veřejné služby stane položkou politického rozpočtu, pak se z nezávislosti stane prosba. Z veřejné služby se stane položka, o které se vyjednává a z médií, které mají kontrolovat politiky, se stanou instituce, které jsou skrze finance kontrolované politiky. To není úspora, to je trik.

Vlastně je to stejné, jako by vám někdo řekl „my vám zrušíme účet za elektřinu“, a pak vám ho připočetl do celkových nákladů na nájem, a ještě by se tvářil, že vy konkrétně jste touhle operací na tom vydělali. No tak nevydělali jste, jenom už hůř víte, kolik platíte za ten nájem, za tu elektřinu, komu to platíte a kdo vlastně o té celkové výši rozhoduje. Ale tady to je ještě horší, tady nejde jenom o fufníky, o nějaké peníze. Tady jde fakticky o moc, moc nad médii.

Škrty, které tahle vláda navrhla, ať už to je ta deklarace, o kolik se podle toho návrhu... A to bylo vtipné, protože pokud se nemýlím, tak v tom návrhu od ministra Otakara Klempíře tak tam v tom, o čem hlasovala vláda, nebyla vyplněna ta výše těch poplatků. Ale i návrh Patrika Nachera, který předbíhá ten vládní zákon, můžeme se ptát proč... Já se domnívám, že si vláda ve své velikosti a i v rámci kompetencí pana ministra Klempíře neuvědomila, že to není pouze účetní operace, že aby to platilo od 1. 7., tak to úplně nejde, byť by se ten zákon schválil. Takže se snaží vypomoct tady nějakým rychlonávrhem Nachera, aby skutečně ty peníze mohla krátit, aniž by musela řešit ty konsekvence, které by byly v momentě, kdyby se rozhodla to zavádět rychle po schválení tohoto zákona.

Nicméně když se podíváme pak na návrh Patrika Nachera, který osvobozuje některé skupiny obyvatel od placení poplatků, tak jenom České televizi by hrozil výpadek 1,4 miliardy korun a Českému rozhlasu pak dalších 300 milionů. Ale přitom v té důvodové zprávě se píše, že ten dopad bude jen v řádu stamilionů a že to veřejnoprávní média hravě zvládnou. Hravě? Když se škrtá miliarda a půl, tak to je prý hravé. Když hrozí propouštění, což deklarovaly obě dvě instituce, tak asi to je podle předkladatelů hravé. Když zaměstnanci veřejnoprávních médií mluví o stávkové pohotovosti, je to asi taky nějaká společenská hra. Když už jede výstražná stávka, asi si tam ti lidé – i (ti), co je přišli podpořit, zaměstnance České televize, Českého rozhlasu – hrají. Ale ono to hravé není a je to vážné.

Pokud vezmete České televizi prostředky v řádu miliardy korun a Českému rozhlasu stovky milionů, pak si nelžeme do kapsy, jo. To není efektivita, to není víc muziky za méně peněz. To je recept na omezování služeb, tlak na obsah a ve výsledku i tlak na svobodu médií.

Plně souhlasím s tím, že i veřejnoprávní média mají být efektivní. Mají vysvětlovat, jak hospodaří, mají být transparentní, má se diskutovat o tom, jakou veřejnou službu mají poskytovat v digitální době. Ale taková debata nesmí začít tím, že nejdřív někdo vezme sekeru, usekne rozpočet a pak řekne: Tak se pojďte bavit o kvalitě. To není reforma, to je čisté vydírání. A ministryně financí klidně řekne, že se dá hospodařit s rozpočtem roku 2008, protože přesně do toho stavu se finančně dostanou veřejnoprávní média.

A položme si otázku – škoda, že tady nemám ty členy vlády... a mám tady pana ministra Juchelku (ohlédne se k ministru Juchelkovi). Jestli si umí představit, že by mu někdo řekl, že rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí se vrací na úroveň roku 2008. Teď se nebavíme o... Můžeme se bavit o mandatorních výdajích, můžeme se bavit o provozních výdajích, můžeme se bavit o softwarových licencích a můžeme se bavit o platech zaměstnanců. Asi si to nikdo neumí představit, rozpočty jednotlivých rezortů. Nejen kvůli inflaci, ale i (kvůli) třeba strategickým krokům. Ale třeba stárnoucí populace, zvětšování počtu seniorů v důchodovém věku se samozřejmě každý rok zvyšují tak, jak ty věci stojí víc, jak se doba mění.

A uměl by si někdo z lidí představit, že by někdo seškrtal vám rodinný rozpočet na úroveň z roku 2008? Někdo z poslanců třeba? Já si myslím, že tahle představa je děsivá jak pro jednotlivé ministry, tak i pro rodiny, kdyby se jim něco takového stalo.

Ministryně Schillerová, která umí zvyšovat deficity, jak jsme zjistili... A škoda, že tady nemám ten grafík, který ukazuje, jakým způsobem od roku 2019 se zvyšoval státní dluh. Pak to teda za premiéra Fialy i tedy díky nějakým operacím Zbyňka Stanjury, tak trvale se ten celkový deficit snažil snižovat. Teď už zase roste, jo, 310, 350. Jsem zvědavý, jaký bude ten finální součet, když se tady mlátí tím, kolik byl kumulovaný schodek za čtyři roky. Tak zatím má paní ministryně dobře našlápnuto. Ale ona umí zvyšovat deficit v řádech desítek miliard korun. A pokud má Česká televize a Český rozhlas šetřit – proti tomu já nic nemám – tak mi řekněte, proč nešetří paní ministryně, která tady dává knížecí rady? A o to papalášům jde – dávat knížecí rady, jo.

A stejně tak jsem tady slyšel vyjádření paní zmocněnkyně pro lidská práva, poslankyně, předsedkyně klubu Táni Malé. Ona vzdychá, že jsou asi v médiích špatní manažeři, když tedy budou propouštět to nejcennější, co mají – lidské zdroje. A já bych se zeptal: Pokud jsou nakoupeny licence – Andrej Babiš se dušuje, že se neomezí regionální zpravodajství – tak z čeho bude televize a rozhlas ty lidi platit, když ty televize škrtáte vy, jo? Takže pokud toto zazní od zastánkyně lidských práv, tak já to vnímám – i třeba od lidí, kteří věří, že tuto roli vnímá vážně – jako jedno z největších zklamání ve smyslu toho, koho zajímají osudy lidí.

Státní rozpočet není neutrální řešení a vláda se snaží tvrdit, že to financování je jen technická změna, že ty peníze budou mandatorním výdajem, že nezávislost bude zachována. Ale slovo mandatorní není žádné kouzelné zaklínadlo. Když politici rozhodují o pravidlech, výši, valorizaci, určité rozpočtové kapitole nebo o mechanismu financování, pak mají v ruce páku. A otázka je, jestli ji použijí hned ten první den, ale oni tu páku v té ruce budou mít. A nejenom tahle vláda, ale každá příští vláda ji bude mít také. A demokratické instituce se nestaví podle toho, kdo zrovna sedí ve vládě a jestli mu osobně věříme. Staví se tak, aby odolaly i tehdy, když se k moci dostane někdo, komu tak nějak úplně věřit nelze. Právě proto musí být to financování médií veřejné služby předvídatelné, adekvátní, dlouhodobě udržitelné. Na to upozorňují experti, to jsou evropská pravidla včetně Evropského aktu o svobodě médií a ty zahraniční zkušenosti – ať už je to Maďarsko, ať už je to Slovensko, ale i další země – varují poměrně jasně.

Já když jsem se koukal na ty závěry European Broadcasting Union po zrušení poplatků, co se stává v těch zemích, tak obvykle nastává pokles rozpočtu přibližně o deset procent. Samozřejmě aby nám tady nechyběli – myslím, že premianti dokonce jsou – naši bratři Slováci, kde po zásahu vlády klesl rozpočet zhruba o třetinu. V Dánsku byla oznámena redukce rozpočtu o 20 procent, ve Finsku a Švédsku došlo k reálnému poklesu financování, protože ten růst nebyl ruku v ruce s inflací anebo byl i celkový objem snížen.

A co znamená pokles rozpočtu u nás? Já jsem zmínil to, jak televize poskytují regionální zpravodajství. Opět mě pobavil nejmenovaný kolega z SPD, když ani nevěděl, že má Česká televize regionální zpravodajství – a má dvě – a ho poučila paní redaktorka – myslím, že to byla Kateřina Stojanová od nás v té debatě – jak fungují regionální zastoupení rozhlasu a televize v regionech v České republice.

Nicméně pokud v tuhle chvíli jsou zakontrolovány věci se střednědobým výhledem v nákupu na další rok, tak lidské zdroje a omezování působnosti v regionech jsou jediné věci, kde rozhlas a televize můžou fakticky škrtat.

Takže určitě bude méně regionálního zpravodajství, určitě bude méně investigace – což si myslím, že je jeden z důvodů, proč pan premiér Babiš tady s Otou Klempířem a s panem poslancem Nacherem do toho vlastně jdou – bude méně dokumentů, bude méně kultury, méně vzdělávání, méně krizového informování a méně schopnosti obstát v době dezinformací. ***