Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.50 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Ale já jsem se přihlásil k něčemu jinému, já se tedy moc omlouvám, ale já jsem se přihlásil před 18. hodinou, kdy promluvil poslední s přednostním právem, to znamená po čtyřech hodinách, a v této chvíli věřte nebo nevěřte, já jsem tam spočítal, je tam 73 přihlášek, 73. Neříkám 73 poslanců, ale 73 přihlášek.
Vít Rakušan to nazval výstražnou obstrukcí. Tak já bych tady chtěl připomenout, protože to má být výstražná obstrukce v reakci na výstražnou stávku České televize, Českého rozhlasu, že vláda ani koalice tady ten bod nenavrhuje v tomto týdnu. Takže já teď, upřímně řečeno, moc nerozumím – výstražná obstrukce vůči čemu, když to v programu není? To se jako na mě nezlobte, já vám neberu právo obstruovat. Obstruujte si tady do bezvědomí. Neplatí teze, že zatím nikdo z vás nemluvil 11 hodin nebo 6 hodin jako předchozí opoziční lídři. Ale jestli budete mluvit šest nebo 11 hodin a nebude to v jednom člověku, ale ve třech, v pěti nebo v sedmdesáti, tak je to úplně jedno, tam jde přece o ten čas, ne o to, jestli to zvládne jeden člověk nebo nebo více.
Ale myslím si, že ještě nikdy se nestalo, že by byla preventivní obstrukce. Preventivní – tady v zásadě všichni, kteří mluvili, a já jsem to tady řídil, i ti, které jsem poslouchal v kanceláři, mluvili o koncesionářských poplatcích, o České televizi. Ale ten bod tady není na programu, on není ani z grémia, ani nijak jinak, takže vy obstruujete vůči něčemu, co tu není. Takže bych se chtěl, to je taková řečnická otázka, jak budou tedy ty obstrukce vypadat, až to tady bude, když obstruujete proti něčemu, co tu není. Takže to není výstražná obstrukce, ale já bych řekl, preventivní obstrukce.
No a pak mi dovolte pár... čtyři, pět poznámek. Myslím, že se vejdu do pěti minut, aby tady některé věci, které tady jsou v tom éteru, tak když na to nikdo nereaguje, tak to vypadá, že to je pravda – kdo platí, poroučí ve vztahu k těm koncesionářským poplatkům. No, kdyby to byla pravda, tak by to znamenalo, že stát poroučí tedy policii, soudům, školství, školám. To tak přece není. A také je to placené ze státního rozpočtu. Kdybych to vzal ad absurdum, tak tím, jak jste vy zvýšili ty koncesionářské poplatky, navzdory svým slibům na konci minulého volební období, tak sice to platí koncesionáři, ale rozhodli jste to vy. To znamená, vy jste rozhodli, že Česká televize, Český rozhlas bude mít víc peněz. Takže tou vaší logikou – kdo platí, poroučí, bych to mohl proměnit – kdo rozhodl o více peněz, ten poroučí. To je vaše optika. To znamená, já bych být vámi byl na tohleto jakoby velmi, velmi opatrný.
Státní média – dostaneme to před rok 1989, mám poznámku. Já bych chtěl jenom všem připomenout, že koncesionářské poplatky je relikt právě z doby před 1989. Ty se platily před revolucí, my jsme to zdědili, když už. A všechny země zatím od koncesionářských poplatků odcházejí, ať už do speciální daně nebo napojený na státní rozpočet za různých pravidel a mechanismů. Ani jedna, tuším s výjimkou jedné v roce 2005,tak kdybych to chtěl říct, aby mě nikdo nechytal za slovo – za posledních dvacet let ani jedna země naopak nešla obráceně, že by že by šla ke koncesionářským poplatkům. Když už se tedy bavíme o tom, jestli chceme moderní způsob nebo se chceme dostat před rok 1989.
Pan předseda Havel argumentoval při obhajobě bodů volby od 16 let, volební právo od 16 let, že to takhle funguje i jinde v zemích. Zajímavé, a pět minut na to zpochybnil, že když my říkáme: v 17 zemích funguje jiný systém než koncesionářské poplatky, tak to najednou ten samý argument jako neplatí, že jo? Protože tam jsme jako nedospěli. Takže kdyby chtěl odpovědět kolegovi Havlovi jeho vlastními slovy, tak bych mohl říct, my jsme tam nedospěli. Je to váš argument. Když něco platí někde jinde v jiných zemích, tak to přece není důvod, aby to bylo u nás. Tak to platí ale i u těch voleb, volebního práva od 16 let.
Odchody z médií, to už jsem říkal minule. Vyjma Václava Moravce všechny odchody známých novinářů z České televize byly v předchozím volebním období. My jsme byli v opozici, tak to nevím, proč tady o tom mluvíte.
Martin Kupka – došlápnout si na média. Tady bych chtěl zase připomenout, že to byla ODS, která v roce 2009 chtěla zrušit koncesionářské poplatky. Když už si tady připomínáme tu minulost, kdo, co, jak a tak dále. Tak jste si také chtěli došlápnout na média, nebo jaký byl ten důvod?
Jinými slovy, věcí, na které by se dalo reagovat, je víc, ale nejvíc mě na tom mrzí to, že my ten bod nezařazujeme, není to v programu, a přesto vlastně se k tomu obraceli všichni ti, kteří tady vystupovali, ať s přednostním právem nebo bez přednostního práva. Máte právo obstruovat. Já vám to samozřejmě neberu, ale obstruujte v momentě, kdy obstruujete proti něčemu a kdy to na tom programu je. Pak se vůči tomu jde nějak vymezovat. Tady je to fakt jako těžké, protože my vlastně můžeme tady reagovat... Nebo na co máme reagovat v momentě, kdy to v programu a v návrhu v programu není.
Jinými slovy, říkáme o tom, že bychom měli kultivovat ten vztah koalice opozice. Já...někteří jedinci, se kterými se o tom bavím na chodbě, tak kvituji, že to cítí a vnímají stejně jako já nebo podobně. Problém je, že je tady 73 přihlášek bez přednostního práva, když ten bod, vůči kterému se vymezujete, tam není. Takže se ptám, kolik jich tam bude, když to tam bude? Jako kam až to chcete posunout?
To znamená, jak říkám: obstruujte, ale obstruujte v momentě, když obstruujete proti něčemu. My jsme také obstruovali proti zvýšení těch koncesionářských poplatků. Já jako říkám – máte na to jako opozice právo, ale až to bude, když už, až to bude na programu. A ne když to tam není! Protože touto optikou pak můžete obstruovat každou schůzi s tím odůvodněním, že jednou to tam někdy bude. Tak takhle to je jako never-ending story. Já se omlouvám, že jsem to zdržel asi o osm minut nebo kolik. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným bez přednostního práva, protože ti, co mají přednostní právo a žádali tady nejsou, je pan poslanec Jan Bureš. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Bureš: Děkuju, pane místopředsedo. Mně to nedá, já musím zareagovat, nechtěl jsem, ale pan první místopředseda Patrik Nacher mě k tomu vlastně ve své podstatě ponouknul.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, pro zápis – není to reakce, není to žádná faktická poznámka, je to vystoupení v rámci přihlášení.
Poslanec Jan Bureš: Ano, je to vystoupení v rámci vystoupení (přihlášení?), pane místopředsedo.
A první, co chci říct je, že tohle místo v tomto čase by mělo být určeno pro ty, kteří dávají nějaký návrh na úpravu programu. Ať jsem poslouchal pečlivěji, sebevíce, pan místopředseda Nacher tady žádný takový návrh nepřednesl. Vy jste ho na to neupozornil, takže já to beru, že to je příjemný precedens pro všechny, kteří tady budou vystupovat na začátku jakéhokoliv programu schůze a budou moci dělat to samé.
Takže než přednesu, prosím pěkně, své návrhy na úpravu programu... (Poslanec Králíček volá z pléna: To si děláte legraci?)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, já bych jenom zareagoval. Většina z vás ten návrh dává až na konci svého proslovu, takže já nemohu nikoho upozorňovat od začátku. To by bylo skákání do řeči a asi by to nikam nevedlo.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo, že jste upozornil mé kolegy, aby na mě nepokřikovali a nedělali to.
Takže jenom takové upozornění – pan místopředseda tady opravdu nedal žádný návrh na úpravu programu, poslouchal jsem ho velmi pečlivě. Mluvil tady o tom, že se nechceme zařadit, že nechceme zařadit tady záležitost, která se má týkat ochrany spotřebitele. Tak já jsem si tady přečetl to, co jsme dostali jako podklady na návrh té schůze a tam tedy ten návrh žádný od koalice nikde nevidím. Vidím tady pouze spotřebitelské úvěry, což je transpozice evropské směrnice, kde my dokonce máme tady v našich podkladech uvedeno, že to máme propustit v pohodě do druhého, i do třetího čtení, takže tam je to celkem v pořádku. ***
