Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Často z řad zastánců zákona slýchám, že Ústavní soud přece potvrdil, že zákon není protiústavní. Ano, Ústavní soud kdysi řekl, že zákon vysloveně ústavu neporušuje. Ale to přece vůbec neznamená, že je takový zákon správný, logický nebo společensky potřebný. Ústavní soud posuzuje krajní meze, my tu máme posuzovat smysl a efektivitu. My jsme zákonodárci, my máme tu pravomoc a povinnost napravovat chyby, které se v minulosti staly a tento zákon zásadní chybou je.

Zrušovaná právní úprava neoprávněně zasahuje do práva na podnikání, do svobody podnikání a klade na podnikatele další zbytečné omezení v situaci, kdy jsou už tak stiženi neúměrným množstvím byrokratických povinností. Podnikání je přece motorem, základem a stavebním kamenem každé zdravé ekonomiky. Atraktivní a svobodné prostředí vede ke zlepšení životní úrovně celé společnosti, tedy i zaměstnanců.

Dovolím si na tomto místě zacitovat disentní stanovisko pětice ústavních soudců, mimo jiné Vojtěcha Šimíčka, Kateřiny Šimáčkové nebo Jaromíra Jirsy. Ti varovali, že tuto regulaci nelze hodnotit izolovaně, ale v kontextu dalších zásahů do podnikání. Je to prý příslovečná další kapka a jak známo, každý pohár může jednou přetéct. Další a další regulace, byť skryté za vznešené argumenty ochrany kdečeho, nakonec nutně vedou k potlačení svobody.

Já se s nimi naprosto ztotožňuji. Právo svobodně podnikat je jedním z hlavních výdobytků polistopadového vývoje a my bychom o něj měli neustále pečovat, nikoliv ho okrajovat. Jakékoliv zásahy a omezení by měly být naprosto nezbytné a co nejméně invazivní. Tento zákon takový rozhodně není. Je to jen relikt doby, kdy se věřilo, že stát z pozice síly ví všechno nejlépe.

Sněmovní tisk číslo 129 není z mé strany žádná provokace. Je to naopak snaha o návrat respektu k dospělému člověku, k dospělému občanovi, o kterém si nemyslíme, že je nesvéprávný a že mu musíme jako malému dítěti diktovat, kdy přesně má mít v tašce svůj nákup a kdy si má nakoupit rohlíky.

Vždyť se podívejte na stanovisko samotné vlády. Je neutrální. I vláda v hloubi duše cítí, že tento stav je nesmyslný. Jen neví, jak z toho ven. Cestu ven nabízíme my. Tato Sněmovna se opakovaně věnuje digitalizaci. Denně tu řešíme svobodu podnikání a odstraňování bariér. Pojďme tedy tyto deklarované hodnoty spojit v jeden smysluplný celek. Máme jedinečnou šanci ukázat veřejnosti, že nám v této budově nechybí odvaha k jednoduchým, ale naprosto zásadním krokům pro svobodu nás všech.

Proto tedy navrhuji tento procesní postup. Žádám o pevné zařazení sněmovního tisku 129 na pořad této schůze, a to dnes jako bod číslo 2. Pojďme už konečně a jednou provždy odstranit tento legislativní zmatek z našeho kalendáře. Pojďme zrušit zákon, který de facto nikomu hmatatelně nepomáhá a všechny okolo jen zbytečně plete a obtěžuje. Vraťme lidem jejich svobodu rozhodování a obchodníkům férové a rovné prostředí bez ohledu na to, kolik čtverečních metrů má jejich provozovna.

Věřím, že se k mému návrhu připojí i celý klub Motoristů, který – myslím si, že to není tak dávno a možná to bylo i po volbách – deklaroval, že přesně tento zákon navrhnou ke zrušení a prosadí jeho zrušení. Zatím jsem si ho tedy v seznamu předložených materiálů, sněmovních tisků, nepřečetl, že by ho předložili, tak doufám že se připojí aspoň k tomuto mému návrhu.

Nyní bych rád pohovořil o další materii. Je to věc na které by měla mít vláda eminentní zájem, tedy minimálně ministr životního prostředí. Jde o sněmovní tisk 58. Dovoluji si tedy předstoupit – a to s plným vědomím odpovědnosti, kterou zde jako zákonodárci neseme – a navrhnout další úpravu našeho pracovního harmonogramu. Konkrétně si dovoluji navrhnout, aby byl vládní návrh zákona zařazen na program naší středeční schůze Poslanecké sněmovny. Hovořím zde o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností a další související zákony. Tento důležitý materiál všichni známe jako sněmovní tisk 58. Můj konkrétní procesní návrh zní, aby tento tisk byl zařazen na program zítřejší schůze jako první bod.

Dovolte mi prosím, abych tento svůj návrh nyní blíže a velmi zevrubně odůvodnil, neboť si to situace a povaha samotného zákona bezpodmínečně žádají. První argumentační pilíř. Nejde o běžnou transpozici, ale o zásadní adaptaci. Za prvé – to musíme mít na paměti po celou dobu naší rozpravy – jedná se o rozsáhlou novelu. Zároveň se jedná o novelu velmi komplexní. Její hlavní účel je naprosto zřejmý. Je jím adaptace českého právního řádu na přímo použitelné nařízení Evropské unie o bateriích a odpadních bateriích.

Chci zde velmi důrazně upozornit na jeden zásadní právní a procedurální fakt. Nejde tedy o klasickou transpozici směrnice, na kterou jsme zde zvyklí a u které máme určitý manévrovací prostor pro to, jak přesně naplníme její cíle. V tomto případě se jedná o nezbytné vytvoření funkčního národního rámce. Právě tento národní rámec umožní vymahatelnost evropských pravidel. Tento rámec je předpokladem pro kontrolu a vůbec pro praktické fungování těchto pravidel v našem specifickém českém prostředí.

Co se stane, pokud tuto novelu nepřijmeme včas? Bez této novely vznikne v řadě oblastí nebezpečné právní vakuum. Povinnosti budou platit přímo z evropského nařízení. Problém je ale v tom, že bez našeho zákona nebude jasně stanoveno, kdo je má v České republice vymáhat. Nebude stanoveno, jak se mají vymáhat a nebude vůbec definováno, s jakými sankcemi se tyto povinnosti mají vymáhat. To by vedlo k naprostému selhání státu v jedné z jeho základních rolí.

Za druhé, tento návrh má velmi široký věcný dopad. Stejně tak má obrovský praktický dopad. Nejedná se o nějakou úzkou marginální normu. Zákon se dotýká celého řetězce subjektů v naší zemi. Týká se přímo výrobců baterií, dopadá na výrobce elektrozařízení, ovlivní podnikání dovozců. Zásadně se dotkne distributorů, zasáhne provozovatele kolektivních systémů, dopadne na hospodaření a povinnosti našich obcí, určuje nové pravomoci a úkoly pro kontrolní orgány. V konečném důsledku, dámy a pánové, se dotkne i konečných uživatelů, tedy každého občana naší republiky.

Co všechno tento zákon řeší a proč je tak důležitý? Zákon řeší mimo jiné zcela nové skupiny baterií, které na trhu dříve nebyly, zavádí povinné kolektivní plnění u vybraných kategorií výrobků, mění a nastavuje nová pravidla zpětného odběru, zpřísňuje evidenci, zavádí rozsáhlé informační povinnosti, upravuje a specifikuje sankční režim a nově definuje celkový dohled nad trhem. To vše, vážené kolegyně a kolegové, jsou obrovské změny, které mají přímý a tvrdý dopad do každodenní praxe. Právě proto tyto změny vyžadují dostatečný čas na poctivou odbornou diskusi.

Za třetí – to z mého pohledu jako předkladatele tohoto procesního návrhu považuji za naprosto zásadní – náš časový prostor je v tuto chvíli velmi omezený. Musíme si uvědomit, v jaké fázi se nacházíme. Nařízení Evropské unie o bateriích je již účinné, je již použitelné, přičemž jednotlivé povinnosti pro subjekty na trhu nabíhají v přesně stanovených termínech. Jak na to náš navrhovaný zákon reaguje? Ten má nabýt účinnosti bezprostředně po vyhlášení. Výjimky z tohoto pravidla jsou pouze dílčí.

Jinými slovy, dámy a pánové, ocitáme se v situaci, kdy se čas na projednání úpravy a následnou implementaci do praxe počítá v týdnech. Skutečně se počítá v týdnech, nikoliv měsících, jak bychom si možná u takto složité normy přáli. Z toho logicky vyplývá jediné. Každé jedno zbytečné odsouvání projednání tohoto tisku na okraj naší schůze prudce zvyšuje riziko, že se dotčené subjekty ocitnou v naprosté právní nejistotě. Zároveň riskujeme, že samotný stát nebude mít v rozhodující chvíli k dispozici účinné nástroje dozoru a kontroly nad dodržováním těchto nových pravidel.

Za čtvrté se dostávám k samotné povaze textu. Jde o materiál, který je vysoce technický, obsahuje obrovské množství novelizačních bodů. Vyznačuje se velmi složitou provázaností na další platné právní předpisy naší země. Právě z těchto důvodů považuji za nanejvýš odpovědné, aby byl tento složitý tisk projednán v plné pozornosti Poslanecké sněmovny. Nesmíme dopustit, aby byl takový zákon tlačen ve zkráceném režimu. Nesmíme dovolit, aby se o něm hlasovalo a debatovalo v nedůstojném časovém presu, třeba někdy na konci jednacího dne.

Zařazení tohoto bodu na zítřejší schůzi nám naopak vytváří ten tolik potřebný prostor pro skutečně věcnou rozpravu. Dává nám to šanci na jasné vymezení sporných otázek, se kterými pak budou moci dále pracovat naše výbory. V konečném důsledku to zajistí kvalitní legislativní práci v dalších neméně důležitých fázích projednávání tohoto zákona. ***