Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A čtvrtá věc je, jak má vypadat nový rozsah služeb médií veřejné služby, co vlastně za situace, kdy jim zmizí z roku na rok 15 procent rozpočtu, bude veřejná služba... bude veřejná služba, protože dojde prostě k zásadní změně: Lidé nedostanou už to, co dostávali od médií veřejné služby dosud. A já bych takto jako (Gestikuluje.) symbolicky chtěl vyzvat rady obou médií k tomu, aby žádaly managementy České televize a Českého rozhlasu k definici toho, co zmizí, co lidé přestanou dostávat, protože je iluzorní si myslet, že miliarda z roku na rok, a to je miliarda jakoby ten přímý škrt nebo stovky milionů v případě Českého rozhlasu, později rozšířená o výjimku z DPH – neřeklo se, jestli bude vláda ochotna pokračovat v té výjimce – prostě znamenají zásadní změny. Tak to jsou nějaké čtyři tematické okruhy, které souvisejí se sněmovním tiskem 231. Každý z nich sám o sobě znamená velké riziko, nejasnost, nesrozumitelnost, anebo ohrožení, a proto já navrhuji zařadit a jako druhý bod dnešního jednání projednat výzvu, aby vláda stáhla ten návrh zákona z projednávání v Poslanecké sněmovně, tak jak jsem jej nahlásil (Otáčí se k předsedající.), ten název bodu, i čas zařazení paní místopředsedkyni. Kolegyně a kolegové, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní je přihlášen k návrhu na změnu pořadu pan poslanec Lukáš Vlček.

Než se dostaví k pultíku, tak přečtu omluvu: paní poslankyně Bartošová do 20 hodin ze zdravotních důvodů.

Poslanec Lukáš Vlček: Paní místopředsedkyně, já vám děkuji za slovo. Vážení páni ministři, já osobně, než to patřičně odůvodním, bych chtěl tedy na program dnešního jednání načíst dva nové body. Tím prvním je bod s názvem Akční plán pro Dukovany a tím druhým je bod s názvem Plán pro hospodářsky a sociálně slabé regiony.

Osobně moc nerozumím tomu, proč vlastně s časem Sněmovny, který je omezený, tak je nakládáno tak, jak je nakládáno, proč je Sněmovna zaplevelelována zbytečnými tématy ze strany vládní většiny. Jako bych si kladl otázku, že zde nemáme důležitější témata k řešení, a jestli tedy vládě tady není jedno, jak se v naší zemi žije, co je možné zlepšit, co je možné zlepšit k lepšímu. A změny ve financování veřejnoprávních médií jsou podle mě například takovým konkrétním příkladem, kde opravdu dodnes nikdo nevysvětlil, proč k té změně vlastně vůbec dochází, jak bude probíhat financování, spíš od úst některých vládních představitelů slyšíme, že to nebude z daní, že to bude placeno ze státního rozpočtu. To mě vždycky rozesměje, tahleta formulace, protože si říkám, z čeho tedy to bude placeno, protože státní rozpočet nemá jiné prostředky, než jsou prostředky z daní. A to je opravdu, tyhlety věci jsou jako směšné, je to spíš jako jasné nepochopení toho, jak vlastně vůbec státní rozpočet funguje.

Otázky, jak bude ošetřena nezávislost České televize a Českého rozhlasu, když tato média budou tedy závislá na vůli vládní většiny – tedy jakápak nezávislost. Tedy opravdu těch otázek je mnoho, ale opravdu hlavní otázka, která mě napadá, na kterou nebylo odpovězeno, je tedy vlastně proč, proč se to vlastně celé dělá. A není možné se ubránit dojmu, že to hlavní, proč se to tak dělá, je tedy média veřejné služby ovládnout, vydírat je přes financování, tak jak jsme to v minulých letech viděli vlastně v jiných zemích.

Osobně si myslím, že bychom se měli radši věnovat úplně jiným tématům, řešit problémy České republiky, které občany trápí, a proto právě navrhuji dva zmíněné body, tedy bod číslo 1 nebo první bod je Akční plán pro Dukovany a druhý je Plán pro hospodářsky a sociálně slabé regiony.

Začnu tedy odůvodňovat, nejdříve tedy bod první, tedy Akční plán pro Dukovany. O Dukovanech se tady hovoří jak v předchozí vládní hospodářské strategii, tak v současné, tedy o projektu století, základním pilíři naší energetiky a energetické bezpečnosti, o projektu, který má ohromný potenciál pro český průmysl, a proto mě celkem jako mrzí, že mám z toho pocit, že tomu projektu není věnován dostatečný prostor, protože vlastně ten samotný projekt není jenom vybudování nových jaderných bloků v Dukovanech, ale je to právě i o budování všech těch dalších navazujících projektů a věcí, které s tím souvisí, ať je to otázka dopravní infrastruktury, nebo otázka bydlení či kapacit integrovaného záchranného systému – a tyto věci se prostě bohužel jaksi zastavily. Prostě zároveň vidíme určité zpochybňování závazků státu vůči Vysočině a jižní Moravě, a to s sebou bohužel prostě nese zvyšující se nervozitu a zbytečné narušování důvěry regionů v úspěšnou realizaci tohoto projektu. Města – a sám jsem toho svědkem téměř každý týden v tom regionu, okolo Dukovan se snažím být velmi aktivní, jezdit tam vlastně téměř každý týden – tak města a obce si stěžují na výrazné ochladnutí komunikace ze strany státu. No a to, co já tady v tomto bodě tedy navrhuji, abychom debatu, která je opravdu velmi důležitá, tedy otevřeli na plénu Sněmovny a abychom opravdu diskutovali, kromě jiných, za mě úplně zbytečných témat, tak právě komplexní řešení tohoto projektu, jakým způsobem financovat související věci, jak vytvořit konkrétní programy, jejich implementaci, jak zapojit jednotlivá města, obce, jak vybudovat nové návozové trasy, jak lidem zlepšit potenciální rizika v oblasti dopravy a tak dále – a mohl bych pokračovat.

Opravdu ty velké investice, které se v regionu jižní Moravy a Vysočiny musí vybudovat, tak se nevybudují vlastně přes noc. A to není jenom otázka už mnoho let budovaných návozových tras na ty takzvaně nadrozměrné komponenty, ale jsou to i návozové trasy na materiál, no, anebo projekty, které právě mají jít do oblasti bydlení či školství, a to jsou opravdu věci, které i s ohledem na kapacitu stavebního trhu a tak dále, tak se musí budovat už teď, v situaci, kdy víme, že v těch regionech je řada projektů vlastně připravená, tedy projektů, které jsou jak majetkoprávně vypořádány, mají stavební povolení, mají konkrétní rozpočty, ale prostě jenom čekají na nějaké vhodné financování, které bohužel ze strany státu tedy nepřichází.

Já sám jsem například při projednávání státního rozpočtu pro rok 2026 navrhoval, aby státní rozpočet obsahoval položky, které půjdou právě na financování těchto projektů, ale bohužel to bylo zamítnuto. No, když se podívám například do akčního plánu pro řešení dopadů dostavby jaderné elektrárny Dukovany, který tedy prošel i jednáním vlády, má schválené usnesení vlády, je to strategický dokument pro období let 2026 až 2038, tak on vlastně zahrnuje 35 konkrétních opatření, která jsou rozložena napříč oblastmi dopravy, bezpečnosti, bydlení, školství, zdravotnictví, s celkovým rozpočtem zhruba 15 miliard korun. A to opravdu nejsou malé prostředky, to opravdu jsou stovky projektů, které musí být v regionu Vysočiny a jižní Moravy vybudovány, abychom se na konci mohli bavit o úspěšném projektu, nejenom z pohledu vybudování nových jaderných bloků, ale právě těchto navazujících projektů.

Když se podívám do harmonogramu jenom samotného budování nových jaderných bloků v Dukovanech, tak tedy máme za sebou nějakou základní, přípravnou fázi, a aktuálně nepochybně jste ji zaznamenali, tak jsou vlastně dokončeny takové ty průzkumné vrty, které ukazují, v jakém stavu je podloží pro vybudování té základní, takzvaně základové desky. To všechno je hotovo, jsou už budovány určité základní, hrubé terénní úpravy a je dobře, že se dokázala vysoutěžit projekční příprava u českých firem, to si myslím, že je velmi dobrá zpráva pro české firmy, protože to určitě zavdává jejich větší šanci na zapojení (do) toho projektu, které věřím, že osobně – a udělali jsme pro to mnohé, protože na začátku jsme startovali z nuly, podařilo se nám to roztlačit v situaci, kdy původní zadávací dokumentace z řady ještě předchozí vlastně Babišovy vlády vůbec nepočítala se zapojením českého průmyslu. Nám se to podařilo tedy nastartovat, dokázat dát záruky a v těch věcech se pokračuje – a to je dobře – a projektový management je v tom opravdu velmi důležitá část, tedy aby se projektovalo v českých rukách. Takže to je taky další věc, která je rozběhnutá.

Ale když tady před sebou vidím harmonogram toho projektu a vidím, že tedy zkušební provoz prvního bloku už má být zhruba za jedenáct let, tedy za tu dobu bude probíhat velmi intenzivní investice, příprava, v tom regionu se budou pohybovat tisíce a tisíce lidí, kteří musí někde bydlet, přivedou si mnohdy své rodiny, děti musí chodit do nějakých škol, ti lidé budou chtít určitě chodit někam sportovat, někam za kulturou – tak ten region na to tu kapacitu nemá, a pak je opravdu tedy potřeba, abychom rozjeli takové programy, které tu kapacitu patřičně nastartují, aby se ta kapacita vybudovala.***