Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.30 hodin)
(pokračuje Lukáš Vlček)
Taktéž s tím souvisí velké téma, aby to nebyly pouhé byty, ale aby ti lidé měli tedy kam chodit si zasportovat, mohli nějak rozumně využít svůj volný čas, tak je to vybavenost území z hlediska volnočasového, kulturního využití. Ta v regionu dneska tedy už nějakým způsobem i díky investicím samospráv zanedbatelná úplně není, ale právě novým přílivem nových lidí se samozřejmě zvýší nároky a opět říkám, tak jako i v předchozích oblastech, že ty investice jsou opravdu nutné, aby to neprohloubilo určitou dostupnost nebo určitou kvalitu, na kterou jsou dneska ti obyvatelé zvyklí.
Pak je tu oblast školství a vzdělávání. A v tom dotčeném území nebo území dotčeném dostavbou nových bloků v Dukovanech je z hlediska kapacity dostatečná nabídka předškolního, základního školního vzdělávání. To je celkem jako pozitivní zpráva. Ale na druhou stranu jsou tam určitá místa v tom regionu, kde bude potřeba upravit ty prostory a opět ta úprava bude trvat nějakou dobu, je potřeba na tom pracovat už dnes, projekty jsou připraveny. Kde ale ta kapacita je potenciálně potřeba rozvíjet, což je třeba například v otázce středního vzdělávání, například střední průmyslovka v Třebíči je na to připravena. V minulosti rozšiřovala kapacity a pro tento projekt i ty kapacity dalších navýšení určitě je ku prospěchu, protože ta poptávka po těch pracovních místech je tady opravdu vlastně velká.
Určitě je potřeba i zmínit otázku financování. Ty věci, které jsou tou studií podchyceny, tak se v té studii hovoří o tom, že ty celkové náklady se odhadují zhruba na 15 miliard korun, tedy v cenách roku 2025, kdy je s obcemi od začátku diskutováno a víceméně je proklamováno, že to rozdělení podílu by mělo být, zhruba v 80 procentech, by měl hradit stát. Dotčené kraje, tedy kraj Vysočina, Jihomoravský 10 procent, a 10 procent tedy dotčené obce. Teď ale bohužel tak, jak co jsem zaznamenal v médiích, se od toho nějakým způsobem couvá a opravdu to vyvolává nemalou úroveň nervozity, nejistoty, ale zároveň i ochoty měst a obcí, aby ty projekty připravoval. Aby potom... Prostě se ušetřil nějaký čas a ty věci opravdu připravit není hned. Samozřejmě ty věci, které se budou týkat výkonu státní správy, ať je to otázka kapacit policie či hasičů, tak samozřejmě státem budou hrazeny ze sta procent.
Jak jsem již říkal, já sám jsem se pokoušel navrhnout při projednání státního rozpočtu už rozjetí základního programu, například pod Státním fondem podpory investic pro rok 2026. To se bohužel nepovedlo, každopádně to budu znovu zkoušet pro přípravu rozpočtu pro rok 2027. A věřím, že i zástupci vládní většiny toto již konečně pochopí a i sami si řeknou, že je potřeba tyto programy rozjet, aby ta související infrastruktura nebyla nějakým způsobem zdržována a byla realizován.
Jinak kromě té zmíněné socioekonomické studie, kterou tedy zpracovalo Ministerstvo pro místní rozvoj právě ve spolupráci s Jihomoravským krajem a s Vysočinou. Tak vedle toho, pokud někdo říká, že to není jasně definováno, tak to není pravda, protože vedle toho je tady ještě akční plán Jihomoravského kraje, který si ten kraj zpracoval a akční plán Kraj Vysočina, tedy i oba dva ty kraje se snaží už mnoho let intenzivně pracovat na tom, aby jasně věděly, co se konkrétně od toho očekává. Jaké budou... Jaká je poptávka, jaká je kdejaká kvantita a kvalita infrastruktury, aby se jasně vědělo které projekty mají být vybudovány.
Tak tohle je tedy k tomu prvému bodu. Já to nechci v tomto případě více protahovat, takže jako první můj návrh pro jednání na pořad schůze navrhuji bod s názvem: Akční plán pro Dukovany. A navrhuji, aby byl zařazen jako bod číslo jedna té schůze.
A pak mám druhý bod, který také velmi krátce okomentuji a tady už jen pouze z hlavy, a to je plán, a to je bod s názvem: Plán pro hospodářské a sociálně slabé regiony. No, co mě k tomu vede? Vede mě k tomu to, že bohužel od devadesátých let, a to je chyba všech předchozích vlád, tak se prostě bohužel výrazně prohlubují a rozevírají takzvané nůžky mezi těmi hospodářsky a sociálně slabšími regiony a mezi těmi, řekněme, poli růstu, které můžeme hlavně najít nebo definovat v těch největších městech, jako je Praha, Plzeň, Ostrava či Brno. A to je určitě špatně, protože když se podíváme na základní statistiky, my jsme teď například na posledním jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak tu mělo prezentaci Ministerstvo pro místní rozvoj nad strategií, novou strategií regionálního rozvoje. Tak tam bylo jasně ukázáno, jakým způsobem v mnoha ohledech se ty nůžky rozevírají – jako je otázka například kvality vzdělávání, její dostupnosti, jako je otázka třeba kvality bytového fondu nebo třeba i úspěšnost na trhu práce, a nebo třeba i to, jakým způsobem vlastně tečou určité prostředky, jak vlastně z evropských zdrojů či národních právě do těch hospodářsky sociálně ohrožených regionů. Tedy já osobně si myslím, že to je opravdu velmi důležitý bod, kterému by se Sněmovna měla věnovat, k čemu by měla věnovat svoji pozornost a to, jakým způsobem Česká republika pro budoucnost nastaví právě určité programy, které by měly tyto pomyslné nůžky tedy ne dál rozevírat, ale jak je nějakým způsobem k sobě přibližovat.
Na závěr navrhuji jako druhý svůj návrh, a to je bod s názvem Plán pro hospodářské a sociálně slabé regiony. A to navrhuji jako druhý bod pořadu schůze. Tolik za mě a děkuji za slovo.
Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní vystoupí s přednostním právem předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Toho zde nevidím, takže vystoupí pan ministr Igor Červený – toho zde také nevidím, takže teď je připravená paní poslankyně Eva Decroix – tu zde taky nevidím. Teď je připravená paní poslankyně Eliška Olšáková, tak prosím, máte slovo.
Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové poslanci, já bych se taky velmi krátce v pár větách vyjádřila k debatě, která byla vyvolána rozhodnutím vlády změnit financování médií veřejné služby. Spolu s tím se znovu otevírá otázka jejich nezávislosti a budoucího fungování. Já bych právě v této souvislosti chtěla připomenout, že veřejnoprávní média nesmí být závislá na aktuální politické reprezentaci, ani rozhodnutí vlády, která je právě u moci.
Jejich síla spočívá v tom, že slouží veřejnosti a nikoliv politikům. Půjčím si takové přirovnání mediální, které zaznívalo opakovaně – mají to být média veřejné služby, nikoliv veřejné služebnosti. A to máme obavu, že by se změnou tady těchto z tohoto financování mohlo stát. Nezávislá média veřejné služby jsou jedním z pilířů demokratické společnosti, přinášejí otevřené informace, vytvářejí prostor pro veřejnou debatu a poskytují službu všem občanům bez ohledu na jejich politické názory. My bychom měli velmi pečlivě zvažovat veškeré kroky, které by mohly vést k jejich nezávislosti nebo oslabit jejich nezávislost.
To jenom tak na úvod. Já jsem se ale přihlásila s jiným bodem. Já bych vás dnes chtěla požádat o předřazení bodu na programu jednání Poslanecké sněmovny, který se týká návrhu, který upravuje oblast veřejného opatrovnictví. Tady tato novela je nahrána v systému jako sněmovní tisk číslo 100.
Je to téma, které se dlouhodobě vrací. Opakovaně je odborně diskutováno a zároveň je zcela zřejmé, že jeho řešení dopadá na jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatel – osoby, které potřebují podporu při právním jednání. Předložený návrh zákona reaguje na konkrétní a dlouhodobě identifikované problémy v praxi. Nejde o teoretickou debatu, ani o marginální úpravu. Ale o snahu systémově nastavit fungování veřejného opatrovnictví tak, aby odpovídalo realitě v obcích, možnostem veřejné správy a především potřebám samotných opatrovanců.
A proč si myslím, že je nutné sněmovní tisk 100 předřadit? Protože současná právní úprava je v řadě ohledů nejednoznačná a nedostatečná. Obce dnes nesou odpovědnost za výkon veřejného opatrovnictví, ale nemají vždy jasně stanovené nástroje, jak tuto agendu efektivně a kvalitně vykonávat. ***
