Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

V praxi tak dochází k situacím, kdy některé obce, zejména ty nejmenší, nejsou personálně ani odborně vybaveny, není jednoznačně umožněn přenos agendy mezi obcemi, chybí systémový sběr dat a návaznost na financování, a co je velmi důležité, není jasně určena gesce na úrovni státu. To všechno vede k právní nejistotě, nerovnoměrné kvalitě výkonu opatrovnictví a v konečném důsledku k ohrožení práv opatrovanců.

Je třeba tady otevřeně říct, že tento problém není nový. Návrh vychází z předchozích legislativních iniciativ, které byly již v minulosti připraveny, dokonce projednány, avšak nedošlo k jejich schválení. Stejně tak tomu bylo i v minulém volebním období. Přitom mezi odbornou veřejností, rezorty i samosprávami panuje na potřebě změny dlouhodobá shoda.

A co ta navrhovaná úprava přináší? Jsou to klíčové změny, které mají zásadní význam pro fungování celého systému. Je to možnost přenosu veřejného opatrovnictví mezi obcemi na základě veřejnoprávní smlouvy. To je zásadní krok zejména pro malé obce, které dnes často čelí nepřiměřené zátěži, hlavně tam, kde je například pan starosta jako neuvolněný, dále přináší flexibilnější určení opatrovníka soudem. To znamená, že soud bude mít možnost jmenovat jinou vhodnou obec, pokud je zřejmé, že původně příslušná obec není schopna funkci řádně vykonávat. Tím se posiluje důraz na kvalitu služby, nikoliv pouze na formální příslušnost.

Dále se bude jednat o zavedení systematického sběru dat. A co je z mého pohledu velmi důležité, navrhuje se jednoznačně stanovit v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí pro oblast veřejného opatrovnictví, což odstraní dosavadní nejasnosti v řízení a metodickém vedení. A já vím, že konkrétně tady toto jasné stanovení gesce Ministerstva práce a sociálních věcí bylo už v minulém období velmi intenzivně diskutováno se samým rezortem a i s bývalým panem ministrem Marianem Jurečkou.

Je také důležité zdůraznit, že tento návrh není jen o administrativě, ale je o lidech. Veřejné opatrovnictví se týká osob, které často nemají možnost se samy účinně bránit, rozhodovat anebo hájit svá práva. Kvalita výkonu opatrovnictví proto přímo ovlivňuje jejich důstojnost, bezpečí a každodenní život.

Navrhované změny proto zvyšují šanci, že opatrovanec bude mít kompetentního a dostupného opatrovníka. Umožňují pružnější reakce na konkrétní situace, podporují rovnoměrnější rozložení zátěže mezi obcemi a také přispívají k transparentnějšímu a spravedlivějšímu financování.

Současně je třeba říci, že návrh nepřináší zásadní nové finanční nároky na obce. Ty již dnes tuto agendu vykonávají. Spíše vytváří podmínky pro to, aby ji mohli vykonávat lépe a efektivněji.

Téma veřejného opatrovnictví se zde v Poslanecké sněmovně řeší opakovaně již několik volebních období. To už jsem zmiňovala. Přesto se dosud nikdy nepodařilo přijmout funkční legislativní řešení. My zde máme návrh, sněmovní tisk 100, který nevznikl narychlo, ale je výsledkem dlouhodobé práce, odborné shody a praktických zkušeností. Je proto na místě, aby byl touto Poslaneckou sněmovnou projednán.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nejde o ideologické téma. Nejde o politický střet. Jde o základní funkci státu, o ochranu těch, kteří se nemohou plně chránit sami. Zařazením, neboli předřazením tohoto bodu, sněmovního tisku 100, na program jednání dáváme najevo, že jsme připraveni tuto odpovědnost přijmout, že chceme systém, který je srozumitelný, funkční a spravedlivý, a proto já vás tady žádám o zařazení tohoto bodu jako druhého bodu dnešního jednacího dne.

Děkuju za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuju, mám poznamenáno. Takže nyní vystoupí pan poslanec Václav Pláteník a připraví se paní poslankyně Jana Patková. Prosím, máte slovo.

Poslanec Václav Pláteník: Dobrý podvečer. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, nevím, jestli tady dneska už někdo hovořil o veřejnoprávních médiích. Pochybuji o tom, takže já bych tady to téma chtěl zvednout možná v méně očekávaném kontextu. Já se samozřejmě ztotožňuji s těmi argumenty, které tady padly. Nemyslím si, že je správné přesouvat financování pod státní rozpočet, aby tak média veřejné služby byla takto pod vlivem vládnoucí garnitury. Považuji to za nebezpečné, za něco, co není žádoucí a je to zbytečné a tak bych před tím varoval.

Nicméně jsem tady dneska z jiného důvodu. Já tady dneska zastupuju organizace, které se věnují zastupování zájmů osob s postižením nebo ohrožených dětí. Tyto organizace, jako jsou třeba Raná péče EDA, Společnost pro ranou péči, Pohoda, Společnost pro normální život lidí s postižením, Klub vozíčkářů Petýrkova a mnohé další, se oprávněně domnívají, že změna financování veřejnoprávních médií, a to proškrtání rozpočtu a ten finanční tlak, který na média veřejné služby vláda vyvíjí, může v důsledku vést k nežádoucímu jevu, že bude šetřeno právě na funkcích nebo úkolech veřejnoprávní služby, která se dotýká právě těchto osob.

Proto mi tady dovolte prezentovat prohlášení iniciativy Média bez bariér. Budu zde citovat společné prohlášení na obranu nezávislosti a dostupnosti veřejnoprávních médií pro lidi s postižením a rodiny ohrožených dětí: „My, níže podepsání zástupci organizací pomáhajících lidem se zdravotním postižením, organizací na podporu ohrožených dětí a rodin, poskytovatelé sociálních služeb a zástupci veřejnosti, vyjadřujeme vážné obavy z dopadů chystaných vládních změn financování veřejnoprávních médií, včetně opatření, která směřují ke zrušení či radikálnímu oslabení koncesionářských poplatků České televize a Českého rozhlasu na život lidí s postižením a rodiny ohrožených dětí. Pro statisíce občanů s tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním či kombinovaným postižením, stejně jako pro rodiny v nepříznivé sociální situaci, samoživitele, pěstouny a děti ze znevýhodněného prostředí představují veřejnoprávní média klíčový zdroj informací, kultury, vzdělávání a kontaktu se světem. Jsou garantem toho, že společnost na jejich specifické potřeby nezapomíná. Vyzýváme proto vládu, aby při svých krocích a zásazích do stávajícího systému financování veřejnoprávních médií tuto skutečnost reflektovala a garantovala, že veřejnoprávní média budou moci tuto svou klíčovou úlohu i nadále naplňovat a budou mít k tomu zajištěné adekvátní financování. Chystané oslabení nebo zrušení poplatků nevnímáme jako ekonomickou úsporu, ale jako přímé ohrožení práv na informace pro ty nejzranitelnější z nás, proč se spojujeme. Podpisem tohoto prohlášení společně deklarujeme následující fakta a hodnoty: za prvé právo na informace a kulturu bez bariér. Česká televize a Český rozhlas jsou jediné instituce, které systematicky zajišťují vysílání a vytvářejí obsah přímo zaměřený pro dospělé a děti se znevýhodněním. Komerční trh nemá ekonomický důvod ani povinnost investovat do nákladných služeb, jako jsou audio popisy pro nevidomé, skryté titulky nebo tlumočení do znakového jazyka v tak masivním rozsahu. Rozhlas jako průvodce životem.

Za druhé, pro lidi se zrakovým postižením je Český rozhlas nenahraditelným společníkem. Nabízí mluvené slovo, špičkovou publicistiku a rozhlasové hry, které nevidomým kompenzují ztrátu zraku a pomáhá jim plnohodnotně vnímat svět.

Za třetí, bezpečný rozvoj a edukace pro ohrožené děti. Česká televize a Český rozhlas jsou pro rodiny ze znevýhodněného prostředí, samoživitele či pěstouny nenahraditelným partnerem. Nabízejí bezplatný, kvalitní a bezpečný vzdělávací obsah bez komerčního tlaku a agresivní reklamy. Pro děti ohrožené sociálním vyloučením jsou tato média často jediným dostupným oknem do světa kultury a moderního vzdělávání, který jim pomáhá stírat rozdíly startovní čáry v životě.

Za čtvrté, ohrožení specializovaných služeb. Při jakémkoliv plošném krácení rozpočtu veřejnoprávních médií hrozí, že z ekonomických důvodů budou jako první omezovány právě tyto nákladné, technologicky velmi náročné služby pro lidi se specifickými potřebami. To by pro handicapované znamenalo uvržení do hluboké sociální izolace.

Za páté, zdravotní osvěta a prevence jako veřejný zájem. Média veřejné služby jsou významným partnerem zdravotnických odborníků při šíření ověřených informací o zdraví, prevenci a péči o děti i dospělé. V situaci, kdy je zdravotní systém stále více zatížen a dostupnost zdravotní péče není všude stejná, představuje zdravotní edukace veřejnosti jeden z nejúčinnějších nástrojů ochrany zdraví populace. ***