Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.20 hodin)
(pokračuje Eva Šrámková)
Navrhuji svěřit prováděcí vyhlášce ministerstva, aby zákon zůstal přehledný a funkční. Říkám to tu otevřeně. Pokud vláda není ochotna jednat sama, předložíme tento návrh jako poslanci. Nebudeme čekat do roku 2028 a doufat, že to dopadne dobře. Tahle kauza ukázala, co se stane, když stát doufá místo toho, aby konal. Skončí to tak, že polovinu procenta závadných výrobků vrátí se mi rodiče a o zbytku nevíme vůbec nic.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vracím se nakonec tam, kde jsem začala. K jedné otázce, kterou se dá odpovědět ano, nebo ne. Chrání Ministerstvo zemědělství a konkrétně pan ministr Šebestyán velké firmy místo dětí? Já jsem vám dnes předložila důkazy, proč si myslím, že dosavadní odpovědi tomu nasvědčují. Odpověď, která řeší jen registraci skladů a obchází ochranu kojenců. Obrana, která posílá odpovědnost k úřadu, jenž v dané věci nemusí být vůbec kompetentní. A časový horizont 2028, zatímco děti pijí teď. Budu ráda když mě pan ministr přesvědčí o opaku a vystoupí, když místo mlhy přijde jasný závazek, konkrétní opatření a konkrétní datum. Do té doby ale budu mluvit a budu se ptát, protože to je moje práce a protože za mnou stojí rodiny, které mají právo na jistotu, že stát opravdu chrání bezpečnost jejich dětí. Piráti jsou na straně rodin a já jako lékařka a jako maminka nedovolím, aby se zdraví kojenců odbylo jedním vYhýbavým odstavcem.
Děkuji vám za pozornost a první bod navrhuji jako první bod a druhý bod navrhuji jako druhý bod.
Předseda PSP Tomio Okamura: Jako druhý bod. (Poslankyně Šrámková: Ano.) Děkuji. A nyní tedy vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se pan poslanec František Talíř.
Poslankyně Michaela Moricová: Já vám děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vám přeju krásný večer. Vystupuji především s návrhem bodu s názvem Jeden byt, druhý byt, třetí byt. Učíme se počítat s ANO, protože mám pocit, že u hnutí ANO přichází kauzy s byty jako jeden za druhým. Nejdříve dostupné bydlení pro paní ministryni Mrázovou, poté podivné nájmy paní Bartha, teď pan Prokop a pokaždé slyšíme něco podobného: omyl, nedorozumění, administrativní chyba. Jenže víte, co je zvláštní? Že je to v poslední době vždycky ano. Můj kolega Adam Zábranský dokonce předal již Ondřeji Prokopovi vitaminy, tak budu doufat, že se o ně podělí se svými kolegy, protože v případě Ondřeje Prokopa se dnes bavíme o 3 družstevních bytech, které se neobjevily v majetkovém přiznání, nicméně zajímavé na tom je, že zároveň posloucháme vysvětlování o rodinném domě, šesti bytech a dalších majetku.
Já nevím jak vy, ale co jsem si tak všimla, tak lidé většinou své byty neztrácí a nezapomínají na ně. A nemyslím si, že veřejnost považuje 3 nepřiznané byty za běžnou administrativní chybu. Majetková přiznání nejsou raketová věda ani nějaká zbytečná buzerace. Jsou to pravidla, která mají chránit důvěru veřejnosti a transparenci? Pokud chce někdo rozhodovat o veřejných penězích, mají lidé právo vědět, jaký majetek vlastní. Tak jednoduché to je. Jenže pokaždé, když se podobná kauza objeví u hnutí ANO, nastane úplně stejný scénář. Neřeší se ten byt, neřeší se majetek, neřeší se ani transparentnost. Řeší se novináři, kteří si dovolí veřejnost informovat. Řeší se opozice a řeší se ti, kteří si dovolili na problém upozornit. A já si myslím, že je načase, abychom obrátili pozornost správným směrem, protože problém není ten, kdo se ptá, ale že se na to vůbec musíme ptát.
A mám ještě jednu jednoduchou otázku: Kolik podobných kauz s nepřiznanými byty za sebou mají jiné strany, třeba Piráti? Třeba nulu. Ani jednu. Žádnou. Přesto právě od hnutí ANO pravidelně posloucháme přednášky o slušnosti a odpovědnosti. Možná by ale bylo užitečnější třeba začít u sebe, protože když se vám opakovaně ztrácí byty v majetkových přiznáních, pak za to nemůže nikdo jiný. Můžete si za to sami.
A co se týče druhého bodu, ten navrhuji s názvem Když jde Andrej Babiš spát, počítá ovečky, nebo dotace pro Agrofert? Víte proč? Protože kdykoliv se bavíme o Andreji Babišovi a jeho podnikání, dřív nebo později skončíme u úplně stejného tématu, skončíme u dotací. Já už vlastně ani nevím, jak dlouho posloucháme, že je Andrej Babiš geniální podnikatel, úspěšný manažer a člověk, který vybudoval obrovský holding. Pokaždé si říkám jednu věc. Pokud je ten byznys tak úspěšný, proč má takový problém fungovat bez dotací? Proč pokaždé, když se nastaví pravidla proti střetu zájmů, vznikne tlak na jejich změnu. Proč pokaždé, když se řekne, že firmy spojené s politiky nemají čerpat veřejné peníze, začne panika. A proč se zrovna teď ozývají hlasy o změně zákonů? To jsou otázky, které bych od vlády ráda slyšela zodpovědět, protože tenhle návrh není o malých podnikatelích, ani o živnostnících a není o lidech, kteří se každý měsíc snaží zaplatit zaměstnance, energie a nájem. Tenhle návrh je o jednom konkrétním problému a tím problémem je, že Andrej Babiš nikdy nepřestal chtít dotace.
Občanům vláda vysvětluje, že je potřeba šetřit, že nejsou peníze, a to ani na klíčové oblasti, jako je obrana, protože prý není z čeho brát. Ale když přijde řeč na Agrofert, najednou se opasky povolují, najednou se hledají výjimky a přepisují se pravidla. Najednou se dozvídáme, že vlastně není takový problém, když firmy napojené na vrcholné politiky dostávají veřejné peníze. A já si myslím, že to problém docela je, protože střet zájmů není právnická hra o pravidlech, která znají jenom zkušení hráči, ale je to otázka důvěry a je to otázka transparence. Lidé mají právo vědět, že premiér nerozhoduje o pravidlech tak, aby z nich těžilo jenom jeho vlastní podnikatelské okolí. A lidé mají právo vědět, že zákony nevznikají proto, aby pomáhali jednomu člověku a jednomu holdingu. Proto navrhuji tento bod, protože pokud je Agrofert opravdu tak silný a úspěšný, jak nám premiér roky tvrdí, měl by obstát i bez zvláštní péče státu. Pokud neobstojí, pak možná není problém v zákoně samotném. Možná je problém v tom podnikatelském zázraku, o kterém roky slyšíme. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, děkuju mám poznamenáno. Děkuji, paní poslankyně. Nyní tedy vystoupí pan poslanec František Talíř a připraví se Vlastimil Válek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Talíř: Hezký večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem navrhl bod s názvem Chceme nezávislá média? Otazník. Navrhuji to jako první bod dnešní schůze. Dnešní – zítřejší. O co jde? Od té doby, kdy jsme se viděli naposledy, tak se stala celá řada věcí v této problematice. Vláda představila svůj návrh, který nebyl prodiskutován prakticky s nikým, ještě se tím vlastně pan premiér chlubil na té tiskové konferenci, že ty částky nikomu neunikly. A tak si člověk říká, jaký to má smysl potom snažit se vést diskusi, když premiér této země potom se pochlubí tím, že nikdo nic nevěděl a on to až na tiskové konferenci vypálil. Proto vnímám jako důležité, abychom o tom mluvili tady na plénu i s panem kolegou, který právě si fotil nebo zaznamenával tento můj výstup.
Je tam totiž jeden problém. Zatímco vládní koalice hodně se zaštiťuje tím, že mluví o moderním způsobu financování, tak žádné pojistky k tomu nedává. Ale jestli na západě někde mají financována veřejnoprávní média právě ze státního rozpočtu, tak vždycky, vždycky to je spojeno s pojistkami. Takže tady se mluví o západu, ale jde se cestou východu. Zopakuji, jak to bylo na Slovensku. V roce 2023 se zrušily poplatky, v roce 2024 přes všechny garance vláda Roberta Fica srazila ze dne na den rozpočet těchto médií o třetinu. Tím je dostala do křeče, a my se tím pádem ptáme, chcete dostat naše veřejnoprávní média do křeče? Obávám se, že ano. A právě proto navrhuji tento bod. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Vlastimil Válek. Toho tady nevidím, takže nyní dále vystoupí Jiří Pospíšil. Toho nevidím – Jiří Pospíšil. A Julie Smejkalová, paní poslankyně, a připraví se pan poslanec Jiří Vojáček. ***
