Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.40 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Tohle nejsou detaily. To jsou věci, které jsou pro lidi v té státní správě absolutně stěžejní. Zeptejte se skutečných odborníků na to, co na ten váš návrh říkají. Rozpačitě se dívají, prolistovávají jednotlivé návrhy a neví. Neví, co z toho všeho vzejde.
Taky vůbec nevíme, jak to bude s přezkumem, jestli bude existovat, zda bude existovat a v jaké podobě bude existovat. Vracíte polovičatou variantu poradní komise, berete jí ale závazné stanovisko, které dneska v rámci služební komise chrání ty vysoce postavené manažery ve státní správě před politickou zlovůlí. A tohle je pro mě jasný důkaz, že vy tu politickou vůli nebo lépe zlovůli uplatňovat prostě chcete. To je důvod, proč to děláte. Mít státní správu pod kontrolou. Moci si vyhazovat ty lidi, kteří se mi nehodí.
Vy ale hlavně v přímém přenosu předvádíte to, že ten původní návrh, který jste nám tady podsunuli jako geniální dílko, byl zmetek. Byl to zmetek. Byl to legislativní zmetek. A já velmi varuji před tím, abychom vůbec o takovém zákonu hlasovali. My nevíme, co z toho vzejde. Je to opravdu legislativní zmetek. A 30 návrhů, které máme z vládních řad ve třetím čtení a máme o nich hlasovat, je dost šílené a myslím usvědčující číslo.
Kdyby s takovýmhle projektem přišel manažer v soukromé firmě, ke které váš šéf rád připodobňuje náš stát, že by měl fungovat jako firma, no tak s takovýmhle materiálem ten přísný manažer v tom korporátu s vámi vyrazí dveře. Můžete si jít sbalit stůl. Jenže já si myslím, že ve vaší vládě vedené hnutím ANO je důležitější něco jiného než to, jestli věci opravdu rozumíte, jestli ta věc něco posouvá správným směrem. Cení se loajalita, zadání – rychle něco udělat. To je něco, za co jsou ty kladné body. To je něco, co pomáhá dostat se znovu na kandidátku. Loajalita až do roztrhání těla.
Mě na tomhle nejvíc fascinuje, že vy musíte vědět, zrovna vy, paní předkladatelko, prostřednictvím pana předsedy, která tady sedíte vedle mě a která se poslední čtyři roky sama sebe definovala jako odbornici na státní správu, vy přece musíte vědět jako člověk z praxe, že když do zákona nedáte jasný systém započítávání praxe, až ve třetím čtení budeme hlasovat o tom, kdo je představený, že to prostě problém je a že pokud tyhle věci nemáte v tom původním návrhu a neměli jste, tak to je zmetek.
Jak to můžete hodnotit jinak? Hodnotila byste to úplně stejně, kdybychom to předkládali my. Budete první, kdo tady bude stát a bude nám vyčítat tyhle nedodělky. Já se znovu ptám, proč tak spěcháte? Proč poslanecký návrh? Proč bez odborníků? Proč bez kulatých stolů? Proč tohle nenecháte na druhý rok vládnutí? Proč nepočkáte, až bude dokončena datová analýza? Proč? Jaká je jiná odpověď než ta zmíněná loajalita a poptávka po rychlosti?
Já se jenom vás snažím probrat v tom, že ten styl úpravy je legitimní. Já to uznávám jako opoziční politik. Máte právo to změnit. I systém fungování státní správy. Jsou proti sobě dva názory. A ano, já bych tady stál i za rok a říkal bych vám, ať to neměníte. Ale kdyby to byl řádný návrh, který je zpracován vládou, projde připomínkovými řízeními, no, tak bych neměl ty argumenty toho, že je to legislativní zmetek, který na vás vrhá světlo velkých diletantů a státní správu uvrhává do budoucna do velké nejistoty. (Poslankyně Šebelová si stěžuje, že v sále není žádný ministr.)
No, mně osobně nevadí, že tady žádný ministr není. Ale chápu, že jednací řád je jednací řád.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já bych nejprve vyzval, aby se dostavil příslušný ministr, možná je na WC. Tak já poprosím kolegy z koalice, aby když tak se podívali do předsálí, možná si odskočil na WC. Tak chviličku. Dáme tomu chvilku. (Reakce v sále, aby se vyhlásila přestávka.)
No tak já se ještě, jestli náhodou není v předsálí. Momentíček, nemusíte mi napovídat. Děkuju ale. Jestli se nikdo nedostavuje... Já to nechci hrotit. Víte, já chci být v klidu tady a ať to nějak probíhá. (Do sálu přichází několik poslanců.) Tak jsem viděl nějaké postavy, že se sem blíží, ale ministři to nejsou. Takže když tak tedy vyhlásíme tři minutky pauzu tedy. (Do sálu vstupuje ministr Tejc.) Už je tady pan ministr, takže můžeme. Tak pojďte. Takže pan ministr Tejc je zde. Pane předsedo, můžeme pokračovat. A děkuju.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuju. Vítám pana ministra a můžeme pokračovat v našem jednání. Já jsem tak v půlce, takže už nemusíte mít strach, že to bude nějaké obzvlášť dlouhé. Nebudou to žádné mnohahodinové proslovy, jak jsme tady byli zvyklí v minulém období. A zrovna od pana ministra spravedlnosti bychom určitě do budoucna nějaké argumenty k téhle věci také mohli slyšet.
Pojďme ještě jednou k tomu, co tedy váš návrh reálně způsobí. Vy to prohlasujete většinou, to tak v parlamentu chodí a to já respektuji. A v praxi – ono se to nějak poddá. Nepoddá. Skončí to stovkami žalob u správních soudů. Skončí to ochromením agend. Skončí to odchodem kvalitních lidí. Protože vidím tu práci, která ano, a to vidíme všichni a ten problém identifikujeme, ať jsme z té, či oné strany, ano, to platové ohodnocení lidí ve státní správě je nedostatečné. A víme to.
A tady společně bychom měli určitě pracovat na tom, aby i tohle bylo pro lidi větší motivací. Ale vy jim tu práci znechutíte i tím, že nějaké jistoty, které měli třeba vysocí manažeři moci se někam odvolat a domoci se závazného stanoviska komise, vy jim berete. Mladým lidem berete nemanažerskou kariérní linku. A do toho vlastně nevíte ještě, co vám z těch pozměňováků projde. Protože kdybych vycházel z toho, že ty pozměňováky nakonec neprojdou, no tak tam pouštíme něco úplně příšerného. A ono ani po těch pozměňovácích to nebude moc lepší.
Co váš návrh reálně způsobí? Právní nejistotu pro tisíce úředníků. Lidé v první linii – to není jenom na ministerstvech, ale na úřadech práce, na finančních úřadech, na ministerstvech – dnes netuší, jaká budou jejich práva a povinnosti za pár měsíců. Odchod špičkových expertů. Ti nejlepší neodejdou proto, že by nechtěli pracovat nebo nechtěli pracovat pro stát. Odejdou proto, že ztratí pocit stability.
A pak je tu věc, o které se nemluví dost nahlas. Pod tím pláštíkem zjednodušení boříte ty ochranné valy, které měly bránit tomu, aby si každá nová vláda udělala z úřadu vlastní chovné stanice pro loajální spolustraníky. Přesně tohle vy teď děláte. A já se opravdu domnívám, že ten účel je někde tady.
Proč jste v roce 2014 ten zákon o státní službě po letech projednávání vlastně přijímali? Vláda sociální demokracie – jednoho tady máme, bývalého – nebo možná více vláda hnutí ANO, vy jste ten služební zákon schválili. Vy jste ho schválili. Proč? Vaše argumentace, a díval jsem se do té důvodové zprávy, byla taková, aby se po každých volbách nekonala noc dlouhých nožů, aby špičkový odborník na Ministerstvu životního prostředí, dopravy nebo financí nemusel mít strach, že když vyhraje jiná politická strana, poletí na hodinu z práce jen proto, že má nesprávný odborný názor, který neladí s novým politickým zadáním. Prosím pěkně, to odborný je v uvozovkách. Ten odborný názor se tady totiž bude absolutně... Stírat rozdíl mezi odborným a politickým, to vyděláte. To je ten problém.
Vyčítali jste nám, že my jsme oddělili od sebe náměstky a vrchní ředitele. Já jsem doteď přesvědčen, že to byl jeden z nejlepších kroků, který jsme udělat mohli, protože náměstek dřív byla nějaká skupina, buď to byl politický nominant, nebo to byl ten odborník, stále to byl náměstek ministra. A často se ta odbornost a političnost velmi zaměňovala, překrývala. A do těch odborných funkcí, do těch odborných náměstků byli nominováni vlastně politici, jenom se za to schovali. My jsme to oddělili. Náměstek je politik, přiznaně, transparentně. To je politické vedení rezortu. Vrchní ředitel je úředník. ***
