Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
A jenom, pane ministře, jedna poznámka. Stav, který máme k 1. 4. po nástupu vaší vlády, když říkáte, že nedošlo k žádným výrazným změnám, vy jste měnil na ministerstvu jenom ty, kteří si opravdu zasloužili, aby odešli. Tak já uvedu fakta. K 1. 4. odešlo po nástupu vaší vlády 48 procent vrchních ředitelů. To nejsou politici, to jsou úředníci. Polovina, bez dvou procent polovina. 31 procent ředitelů odborů k 1. 4., je to rekord při výměně vládní garnitury, pane ministře, je to rekord. 48 procent vrchních ředitelů úředníků. Já jenom uvádím fakta. Ano, vy řeknete, vidíte, umíme vyhazovat i podle tohohle zákona. Ano, podle toho nového to bude ještě jednodušší.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobrý den. Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Zahřála mě u srdce slova pana ministra Tejce jako bývalou státní úřednici a představenou ve státní správě. Doporučuju jeho pozornosti koncept minimální důstojné mzdy, která zahrnuje jednak náklady na bydlení, energie, ošacení, stravu, ale také nějaké základní trávení volného času a tvorbu rezerv. V Praze je to, pane ministře, – už je pryč – v Praze a Brně je to asi 56 000 korun.
Ale k věci. Jsme na hraně fatální změny právních poměrů státních zaměstnanců. Poměry ve státní správě znám velmi dobře, jak ty minulé, tak ty současné, a proto mohu s plným vědomím toho, co říkám, říct, že návrh zákona o státních zaměstnancích je pokoutně a špatně připravený zákon. Jeho skutečným výsledkem má být bez ohledu na teplá slova pánů ministrů ještě větší politická kontrola nad veřejnou správou. Je to zákon, kterým se má stát stát poddajnějším, ochočenějším, ještě lépe ovladatelným a ještě zranitelnějším vůči osobním, stranickým a podnikatelsko-oligarchickým zájmům.
Stát pochopitelně nemá sloužit vládě, nemá sloužit oligarchům, kteří si dělí vliv ve státě. Stát nemá sloužit téhle nové samozvané šlechtě, před kterou vládní politické strany poslušně panáčkují. Stát má sloužit lidem. Vláda má naplňovat politický program. Politické vedení má nést odpovědnost za směr země, ale státní správa nemá být nástrojem pro osobní a podnikatelské zájmy pro naše lidi, pro koaliční trafikanty, pro fanoušky, sponzory a neúspěšné kandidátstvo třeba tady strany Motoristé sobě. Není to zákon pro zajištění loajality, aby dosazení úřednici a úřednice schvalovali to, co si politik nebo jeho pán zrovna objedná. To je hranice, kterou v právním státě nesmíme překročit. Jestli ji překročíme, demontujeme právní stát.
Viděli jsme už celou řadu reorganizací, rušení sekcí a personálních zásahů. Viděli jsme předvánoční změny systemizace, škrty agend a rozvrat například na Ministerstvu životního prostředí a v jemu podřízených organizacích. Viděli jsme případy, kdy lidé, kteří hlídali pravidla u dotací, střetů zájmů nebo veřejné peníze, najednou zjistili, že se ruší jejich sekce nebo že se s nimi dál nepočítá.
Vidíme směšná a skandální jmenování lidí bez odbornosti, bez zkušenosti a bez potřebného vzdělání. Pan operátor harvestoru Moravec ředitelem Krkonošského národního parku, pan podnikatel v realitách Straka ředitelem České inspekce životního prostředí. Až zrušíte služební zákon, koho budete jmenovat? Houpacího koně? Aspoň by to bylo v klasickém antickém duchu. (Ministr Macinka komentuje mimo mikrofon slovy: To je dobrý nápad.) Panu ministrovi se to líbí, to jsem ráda. Tento zákon totiž takový způsob zacházení se státní správou normalizuje, posvěcuje, dělá si z něj pravidlo.
Ministři mají mít přímý vliv na hodnocení a odměny vrcholných úředníků. Ministr hodnotí, ministr odměňuje a ministr zároveň rozhoduje, kdo zůstane a kdo půjde, kdo poletí. Často ministr, který sám nemá dostatečné povědomí o agendě úřadu, v jehož čele se náhodou ocitl, o zákonech nebo třeba ústavních principech. Ale o to nejde. Jde o to, aby úředník nebo úřednice rychle pochopili, co se po nich chce. Ne profesionální výkon, ne odborný názor a už vůbec ne odvaha říct tohle nejde, tohle je protiprávní, to je nesmyslné, nesystémové, krátkozraké, toto jde proti veřejnému zájmu. Ideální úředník téhle vlády chce mít jenom klid, přizpůsobit se, nevyčnívat, nedělat problém. Ano, to je normalizace, kterou si někteří z nás pamatují z osmdesátých let.
Přijdou lidé loajální, ti se vždycky najdou. Lidé, kteří na pokyn dodají jakýkoliv potřebný právní výklad třeba u dotací, u střetu zájmů, u velkých ekonomických hráčů. A problém, který byl včera nepřekročitelný, už bude v pořádku. Není člověk, není problém. Takhle vypadá podmaňování státu.
A ten stát za to zaplatí stagnací, úpadkem, ztrátou profesionality, legitimity a důvěry občanů. Zaplatíme to my všichni. Nabízeli jsme věcnou debatu spolu s kolegy Karlem Dvořákem a Kateřinou Stojanovou jsme pod záštitou ústavně-právního výboru uspořádali na půdě Sněmovny odborný seminář k těmto plánovaným změnám. Opakovaně tam zaznívalo, že skutečné problémy státní správy jsou platy, kariérní perspektiva, moderní řízení, koordinace a schopnost přilákat a udržet kvalitní lidi na základě dat, důkladných analýz a hluboké znalosti problému. Nikdo z předkladatelů na jejich podněty nedokázal smysluplně reagovat.
Vláda ve své hospodářské strategii mluví o potřebě rychlého, transparentního a kompetentního fungování státu. To jsou správná slova, to je dobrá strategie. A tenhle zákon jde přesně proti ní. Rychlost a kompetentnost opravdu nevzniká tím, že můžete rychleji vyměnit lidi. Transparentnost nevzniká tím, že dáte politikům víc páček na personální rozhodování. Kompetence nevzniká tím, že se oslabí institucionální brzdy, kontroly a nezávislé pojistky.
Pokud vláda myslí své sliby vážně, svou hospodářskou strategii vážně, má jít cestou modernizace, ne politizace, ne privatizace veřejné správy, ne cestou zákona, který jde proti tomu, k čemu se vláda ve své hospodářské strategii hlásí. Problém státní správy opravdu není v tom, že by měli úředníci příliš mnoho ochrany. Problém je v tom, že stát neumí dost dobře přilákat a udržet kvalitní lidi, že nemá dostatečně funkční kariérní systém, že odměňování není konkurenceschopné a že řízení státní služby prostě není moderní.
Další věc je skutečný stav státní správy. Státní správa zoufale potřebuje kvalitní expertky a experty. Potřebuje právníky, analytičky, ekonomy, odborníky na IT, kybernetickou bezpečnost, evropské fondy, ochranu životního prostředí, sociální agendy, diplomacii, veřejné zakázky, digitalizaci. Potřebuje lidi, kteří mají zkušenost, institucionální paměť, odborné kontakty, schopnost vyjednávat, kontrolovat a řídit složité procesy. ***
