Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.30 hodin)
(pokračuje Jan Berki)
Již zmíněné veto prezidenta republiky Poslanecká sněmovna zlomila a jeho stížnost Ústavnímu soudu nebyla úspěšná. Ten zrušil pouze jedno ustanovení, ale celek ponechal v platnosti.
Proč tohle zase zmiňuju je? No přijde mi, že někdy se prostě nepoučíme z té minulosti, opakujeme stále stejné chyby. Takže z mého pohledu místo toho, abychom šli vládním návrhem, který projde prostě tím procesem, kde s největší pravděpodobností se odehrají právě některé ty bitvy názorové, a tím neříkám, že má pravdu jedna nebo druhá strana. To, co vlastně tady v některých ohledech se pokouším skutečně reagovat na příspěvek kolegy Haase, protože já si opravdu jako jeho příspěvků velmi vážím, a to přestože s nimi velmi často nesouhlasím, protože jsou podrobné, podložené argumentací a navíc se snaží o vyváženost. To znamená opravdu se na to dívat z obou pohledů. Tak místo toho, abychom šli tou cestou, která by byla pro takovýto citlivý zákon lepší, tak vlastně v tomto smyslu tu chybu opakujeme a jdeme tedy poslaneckým návrhem. A jak vidno, opakují se a tady – abych byl úplně korektní – i ty opoziční obstrukce, což je mimo jiné právě způsobeno tím, že máme strach o to, jestli některé ty z původních cílů tou úpravou navrženou skutečně budou nebo nebudou zachovány.
Pokud bych vzal další citaci, zákon o státní službě je logickým protějškem zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územně správních celků a o změně některých zákonů, zákon č. 312/2002 Sb. Narovnává se tak stav, kdy úředníci územně správních celků podléhali přísněji nastavené úpravě než úředníci ústředních správních orgánů. To je reakce na tu diskusi o tom, jak je to vlastně upraveno pro úředníky územně správních celků a jestli teda v tomto smyslu mají být dvě úpravy nebo nemají. Tak tady já přiznávám, že pro občana je to v podstatě věc, která je spíše matoucí, respektive ho obvykle moc nezajímá, protože on když přijde na ten úřad, kde sedí jak ten zaměstnanec magistrátu ve smyslu úředníka, v tomhle případě ne územně správního nebo vyššího územně správního celku, ale územně správního celku. A když je tam zaměstnanec, který je tam ve výkonu přenesené působnosti, tak jeho to vlastně nezajímá, v jakém poměru tam jsou. Ale alespoň autor tady právě odkazuje na to, že ta úprava skutečně jako narovnávala ten stav, kdy ti úředníci územně správních celků naopak podléhali jako přísnějšímu právu než ti úředníci těch správních úřadů.
Tak otázka zní, rozumím, pořád je to ne úplně srozumitelné nebo důležité pro toho člověka, který přijde na ten úřad, ovšem otázka zní, jestli právě tou úpravou, která je teď navržená, zase tenhle princip nenabouráváme. Jestli skutečně dochází k tomu, že tedy ten úředník ve státní službě má v tomto smyslu podmínky, řekl bych, stejně přísné jako právě ti úředníci. Otázkou zase je, a to je skutečně jako věcná otázka do diskuse, jestli ty podmínky mají nebo nemají být přísnější, než je to u těch úředníků.
Další citace. Klíčové prvky, profesionalizace, stabilizace a depolitizace státní správy jsou zde nastaveny právě prostřednictvím odlišného zakládání pracovního, respektive služebního poměru vůči státu, vytvořením úřadu v rámci státní správy, který je za implementaci zákona zodpovědný a načrtnutím jasné linie mezi politicky a nepoliticky obsazovanými posty v rámci státní služby.
A tady se dostávám k tomu, i k té symbolické rovině toho zákona o státní službě, protože to není jako jenom o tom, jak jim nastavujeme ta pravidla, ty podmínky. Ale jedním z těch cílů je jasně odlišit, kdo tam je právě politicky a kdo je tam nepoliticky obsazovaný, respektive které z těch postů jsou provázány na politiku, na politické strany a které tak být nemají. To je poměrně důležité, protože je to jako nasvícení a transparentní nastavení toho, že skutečně na těch úřadech, my se tu velmi často bavíme o ministerstvech, je část zaměstnanců, kteří jsou tam politicky nominovaní a je to v pořádku. Je to dokonce předpokládáno tím systémem. A ten zákon měl za cíl jasně odlišit, kdo takto je na tom úřadu a kdo takto není. Tedy teď myslím nepoliticky tam nominovaný.
Otázka zní, jestli se teda podařilo toto naplnit, jestli skutečně tam k tomu odlišení nebo k nastavení té jasné linie došlo? Zároveň je otázka potom transparentnosti nebo pomáhání transparentnosti právě v tom, že to máme ve speciálním zákoně, nebo jestli to, že to schováme do zákoníku práce, byť bychom tam přenesli všechny ty principy, je jako ku prospěchu právě tomu oddělení té jasné linie. To znamená, tady z mého pohledu zdůvodňuji, proč v té symbolické rovině, vzhledem k cílům, které tam byly nastaveny, je důležité, aby zůstal zachován zákon o státní službě.
Teď se dostávám k těm kritériím. První kritérium bylo demokratické zásady fungování veřejné správy. Tam zase cituji ten parametr: pravomoci a úkoly veřejné správy stejně jako úprava postavení veřejných úředníků jsou jasně definovány zákonem. Opět připomínám. Není řečeno, že to musí být speciální zákon. Snažil jsem se vysvětlit, proč se domnívám, že speciální zákon je k tomu ale vhodnější.
A tady se právě dostáváme k tomu, že skutečně nejen zákon o státní službě nastavuje ta pravidla, ty podmínky, můžeme se podívat na to, že k zahraniční službě máme zvláštní zákon č. 150/2017 Sb., některé věci upravuje přímo Ústava České republiky, některé Listina základních práv a svobod, některé jsou upraveny v kompetenčním zákoně č. 2/1969 Sb., tedy v aktuálním znění. Také občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb., respektive zase cituji teda z roku 2018 a v neposlední řadě, a to znovu připomínám, je to správní řád, který právě nastavuje ty procesy tak, aby nedocházelo při rozhodování na základě zákona k politickému ovlivňování, aby tam byla jasně nastavena pravidla těch jednotlivých kroků, aby také tam byla nastavena ochrana v případě, že není ten, koho se týká to rozhodnutí, s tím spokojen.
Dále je oddělení politických a úřednických postů ve veřejné správě, cituji ten parametr: úřad se skládá z politických míst a úřednických míst. Zákon o státní službě určuje, která místa jsou politická a která úřednická, odborná. Řízení státní služby je funkčně odděleno od politického řízení ministerstev. To má samozřejmě dvě roviny. Jedna je otázka toho, jestli máme ta místa jednoznačně určena? Druhá otázka ovšem je, jestli skutečně dochází k funkčnímu oddělení toho řízení, jak potom bude vidět zase dál v té diskusi? Otvírá se nám tu znovu otázka, která tu myslím byla, pokud se dobře nepletu, i ve faktických poznámkách diskutována, to byla otázka náměstků a přejmenovávání těch pozic. A dostanu se k tomu později, protože to budu analyzovat trošku hlouběji.
Pokud dál tedy budu citovat autora, ale z hlediska věcného zde již jednoznačné oddělení nenalezneme a úkolovat státní službu může i politicky nominovaná osoba. Stanovisko, které k tomu bylo tehdy formulováno jak odbornou veřejností, tak Radou vlády pro koordinaci boje s korupcí, tak důraz v případě výběrových řízení na státní tajemníky má být na posouzení nestrannosti, profesionality a odbornosti kandidátů, jejich morální a etické hodnoty a potenciál řídit změnu státní správy.
V podobném duchu klade důraz na zajištění transparentnosti výběrových řízení na představené, dále na zajištění odborného složení výběrových komisí a proaktivní zveřejňování životopisů těch představených. Jedna část, jak jsem již zmiňoval, je právě ta otázka, jestli k tomu jednoznačnému oddělení dochází. ***
