Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
(pokračuje Samuel Volpe)
Co se stane, když do toho jemného mechanismu vrazíme klín politizace? S každou novou vládou si kontinuita přetrhne. Nově dosazení političtí nominanti, kteří o projektu často nic neví, začnou rozjeté vlaky zastavovat. Začnou měnit zadání, rušit smlouvy a vypisovat nové tendry, často jen proto, aby se vymezili vůči svým předchůdcům nebo aby zakázky přihrály jiným ekonomickým skupinám. Výsledkem bude permanentní chaos, obrovské zpoždění klíčových staveb a projektů a miliardové škody na zmařených investicích a penalizacích. Tento účet za politickou svévoli nakonec nezaplatí ti politici, kteří zde pro tento zákon zvednou ruku, zaplatí ho daňoví poplatníci, občané této země kteří budou dále stát v kolonách a platit drahý a nefungující stát.
K ohrožení mezinárodní reputace a evropských fondů si dovolím dodat, že nesmíme zapomínat na to, že nežijeme ve vakuu. Česká republika je pevnou součástí evropského a mezinárodního prostoru. A byla to právě stabilní, profesionální a apolitická státní služba, která byla jednou z absolutně základních nepřekročitelných podmínek pro náš vstup do Evropské unie. Byla to záruka pro naše partnery, že finanční prostředky, které do České republiky proudí, nebudou zneužívány a že kontrolní mechanismy jsou nezávislé na politických tlacích.
Sněmovní sněmovní tisk 76 tyto záruky, budované s obrovským úsilím po mnoho let, bezohledně bourá. A pokud přejdeme na model, kde jsou úředníci plně podřízení politické moci, logicky tím vyvoláváme vážné otázky a pochybnosti v Bruselu. Evropská komise velmi citlivě vnímá jakékoliv kroky, které oslabují nezávislost orgánů odpovědných za audit, kontrolu a čerpání veřejných prostředků. To víme.
No a my tady hazardujeme s obrovským množstvím peněz. Riskujeme, že nám budou zablokovány miliardové prostředky, například z národního plánu obnovy nebo ze strukturálních fondů, protože Česká republika nebude schopna garantovat apolitické a transparentní prostředí pro jejich distribuci. Chceme opravdu obětovat finanční stabilitu naší země a modernizaci našich regionů jen proto, aby si vybraní ministři mohli na svých rezortech vyčistit soli(?) a dosadit si tam své věrné? To není manažerské řízení, to je politický hazard s budoucností naší země. A já to vnímám jako procesní faul a jako důkaz špatného úmyslu.
Vážená sněmovno, podívejme se také na to, jakým způsobem nám tento návrh přichází na stůl, protože samotná forma předložení je jasným důkazem, že předkladatelé si jsou dobře vědomi problémovosti svého záměru. Takto zásadní systémová změna fungování státní moci, de facto zrušení dosavadního modelu státní služby a jeho nahrazení modelem zcela novým, nepřichází jako vládní návrh zákona, ale přichází jako poslanecký návrh.
Proč zvolili předkladatelé tuto nestandardní cestu? Odpověď je zřejmá a hluboce alarmující. Udělali to proto, aby se vyhnuli řádnému legislativnímu procesu, připomínkovým řízením a podobně, aby se vyhnuli mezirezortnímu připomínkovému řízení, aby tento text nemusel jít přes Legislativní radu vlády, která by ho zjevně jako protiústavní nebo minimálně protizákonný a nekoncepční musela roztrhat na kusy.
Udělali to proto, aby nemuseli poslouchat tvrdou a odborně podloženou kritiku ze strany odborových svazů, profesních asociací, mezinárodních institucí, ombudsmana nebo protikorupčních organizací. Tento návrh zcela postrádá robustní hodnocení dopadu RIA, prošel bez jakékoliv širší odborné debaty v tichosti, upečený nebo napsaný na koleně několika poslanci. A za mě je to hluboký procesní faul na demokratický legislativní proces. Je to pokus ohnout pravidla hry tak, aby si vládní většina mohla potichu schválit nástroj na další ovládnutí státního aparátu.
Je až fascinující a zároveň nesmírně smutné sledovat tento hodnotový obrat. Mnozí z těch, kteří jsou pod tímto návrhem podepsáni, v minulých volebních obdobích z těchto opozičních lavic plamenně hovořili o nutnosti dodržovat legislativní čistotu, kritizovali poslanecké přílepky a obvinili tehdejší vládu z pokusu o politizaci. Dnes, když sedí pak u moci, dělají přesně to samé, ještě v mnohem brutálnější podobě. A to je ztráta jakékoliv politické integrity.
A jestli můžu nějaký apel k odpovědnosti, tak prosím, kolegyně, kolegové, nikdo z nás netvrdí, že současný stav státní správy je dokonalý. To víme. Ale ano, naše státní služba nutně potřebuje modernizaci, potřebuje zefektivnění a hlubokou reformu. Ale skutečná poctivá reforma musí profesionalitu a nezávislost posilovat, nikoliv je likvidovat. Poslanecká sněmovna by měla vést hlubokou a vážnou debatu o tom, jak posílit kvalitu státní správy prostřednictvím digitalizace, otevřených výběrových řízení, transparentního odměňování a přitahování mladých talentů.
Neměli bychom zde schvalovat normu, která řeší pouze to, jak zvýšit závislost úředníků na politické moci a jak legislativně usnadnit čistky. Pokud dnes rezignujeme na princip apolitické profesionální státní služby, poškodíme institucionální stabilitu České republiky na desítky let dopředu, a to věřím, že opravdu nechceme. Zničíme důvěru občanů ve státní instituce a ukážeme veřejnosti, že pravidla neplatí a že všechno je jen otázkou momentální politické síly a stranické loajality.
Vyzývám vás proto napříč politickým spektrem, zastavme tento nebezpečný experiment. Nepodléhejme pokušení ovládnout úřady pro momentální politický prospěch. Chraňme kontinuitu. Chraňme profesionalitu. Chraňme principy právního státu a odmítněme tuto plíživou systémovou politizaci. Propusťme tento návrh k zásadnímu přepracování nebo jej u v tomto čtení rovnou odmítněme. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Mezitím tedy došlo ke změně předsedajícího, jak už jsem avizoval. Nyní je na řadě paní poslankyně Michaela Moricová. Máte slovo.
Poslankyně Michaela Moricová: Vážené kolegyně, vážení kolegové. U tohoto návrhu podle mě nejde jen o státní zaměstnance. Hovoříme totiž o tom, jestli stát bude po volbách normálně pokračovat nebo jestli se po každé změně vlády začne znovu rozebírat. Protože silná státní služba není nějaký úřednický luxus, ale pojistka, že stát funguje i tehdy, když se mění ministři. V demokracii je normální, že vlády přicházejí, odcházejí, klidně se mění co čtyři roky. Mění se také s nimi politické priority, mění se program a mění se vedení ministerstev.
Ale stát nesmí pokaždé začínat od nuly. Občan, který čeká na rozhodnutí úřadu, neřeší, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii. Podnikatel, který potřebuje povolení, neřeší, jaká je aktuální koaliční nálada. Člověk, který čeká na dávku, doklad nebo rozhodnutí, potřebuje, aby ten stát dobře fungoval. A právě od toho máme mít profesionální, odbornou a nestrannou státní službu.
Jenže tento návrh jde podle mě úplně opačným směrem. Místo aby posiloval kvalitu státní správy, posiluje politický vliv nad ní. Místo aby chránil odbornost, zvyšuje závislost úředníků na politickém vedení. A místo toho, aby stát stabilizoval, vytváří riziko, že s každou novou vládou přijde nové personální zemětřesení. A tak se ptám. Opravdu chceme stát, ve kterém se po každých volbách nezačne měnit jen vláda, ale i přepisovat úřady? Protože politizace státní správy většinou nevypadá jako dramatická čistka, ale je mnohem uhlazenější. Vypadá jako reorganizace, systemizace, přesun agend, přejmenování odboru, změna hodnocení nebo zrušení místa. No a najednou člověk, který měl odbornost, zkušenost a institucionální paměť, v systému není. A tone kvůli tomu, že by neuměl svou práci, ale protože nebyl prostě dost pohodlný. ***
