Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.30 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Nic o tom nevíme. Děje se to, jsou kolem toho různé otazníky. Vláda, ekonomičtí ministři, ministr průmyslu a obchodu k tomu neříkají nic. Vlastně v posledních týdnech není vidět vůbec, de facto zmizel.
To je věc, která podle mého názoru ovlivní budoucnost České republiky velmi výrazně. My jako průmyslová ekonomika závislá na cenách energií a na dostupnosti stabilní energie, tak by nás to, jakým způsobem bude v České republice elektřina vyráběna, jak bude dostupná – což mimo jiné souvisí i s tím, jakou formu, jakou strukturu ČEZ bude mít – tak si myslím, že je jedna z klíčových hospodářsko-politických otázek. Od vlády v této chvíli nebo doposud slyšíme pouze mlčení, což je naprosto nepřijatelné v kontextu významu té změny pro Českou republiku, její občany, pro kontext dostupnosti stabilní energie v České republice jako průmyslové ekonomice.
Dalším tématem nebo dalším bodem, který nějakým způsobem proběhl maximálně tak prostřednictvím sociálních sítí, je představení takzvaného fiskálně-strukturálního plánu České republiky, který odevzdává Česká republika Evropské unii, kde se na rok 2027 počítá se zvýšením deficitu veřejných financí na minus 2,8 procenta hrubého domácího produktu. To je potvrzení toho, co my jsme říkali od samého začátku, kdy bylo sepsáno programové prohlášení, které naznačovalo, že obsahuje spoustu slibů, spoustu nových výdajů a neříká, kde na to stát, kde na to veřejné finance, vezmou. Tak teď se to promítá do fiskálně-strukturálního plánu, který Česká republika bude zasílat do Evropské unie.
Přestože v roce 2027 očekáváme v České republice ekonomický růst, byť třeba o něco nižší, než jsme předpokládali před pár měsíci, nebo než jaké byly prognózy před pár měsíci – ať už to je prognóza České národní banky, Hospodářské komory a dalších institucí – které byly dříve optimistické – předpokládaly růst blížící se téměř třem procentům, dneska se to blíží více té číslici dvě, ale přece jenom se tu očekává v příštím roce růst... Přesto vláda přichází s tím, že v takové chvíli, v takové fázi ekonomického cyklu, kdy ekonomika roste, chce namísto konsolidace veřejných financí – což by byl samozřejmě správný a očekávatelný princip chování veřejných financí v době ekonomického růstu – tak naopak přichází s plánem na ještě vyšší deficit v příštím roce, než je v roce aktuálním.
Paní ministryně Schillerová to komentovala slovy, že vláda se chystá šetřit až později, až od roku 2028. Což z té tabulky vyplývá, že zatímco v roce 2027 by se měl deficit zvýšit na 2,8 procenta hrubého domácího produktu, tak v roce 2028 by měl zpátky klesnout na deficit minus 2 procenta.
Chci jenom říct, že platí v hospodářské politice – ta data a zkušenosti to jednoznačně ukazují – že ať máme v různých ekonomikách různé vlády, ať jsou pravicové, levicové, středové, ať mají jakékoliv zabarvení, tak chtějí-li realizovat nějaké odvážnější reformy nebo chtějí-li konsolidovat veřejné finance, tak to okénko příležitostí se samozřejmě otevírá těsně po volbách, v prvních letech vládnutí, kdy ta vláda má dostatečný čas před nadcházejícími volbami, aby udělala nepopulární kroky, nepopulární reformy, protože s blížícími se volbami samozřejmě chuť dělat něco složitého, něco ne úplně oblíbeného, samozřejmě limitně klesá nule.
Nejinak tomu bude v České republice. Myslet si a nalhávat, že vláda Andreje Babiše a paní ministryně Schillerová začnou šetřit až od roku 2028, kdy se pomalu budeme blížit dalším celostátním volbám, je skutečně naivní. Myslím si, že ani paní ministryně Schillerová tak naivní není, že nám prostě v rámci toho fiskálně strukturálního plánu lže. Ona prostě lže a říká, že bude šetřit těsně před volbami. Já si myslím, že dobře ví, že to možné není a že hraje pouze s veřejností a s námi takové mimikry, takovou hru na konsolidaci, ale k žádné konsolidaci samozřejmě nedojde. Žádná konsolidace se konat nebude, protože to by bylo možné ve chvíli povolební. To znamená v tomto a v příštím roce, ale nelze očekávat, že vláda začne šetřit od poloviny funkčního období.
To je druhá věc poměrně zásadního dopadu do ekonomiky a do veřejných rozpočtů. Opět je to věc, která se ve veřejné či politické diskusi vůbec neobjevuje, nebo objevuje se nedostatečně, protože tam dominují pitoreskní hry kolem toho, kdo bude nebo nebude reprezentovat Českou republiku, případně návštěvy festivalů na Moravě a pískot diváků.
Dalším tématem, poměrně zásadním, zase s dopadem obrovským na občany České republiky, na veřejné finance, na systém zdravotnictví, je navýšení plateb za státní pojištěnce, který vláda schválila a který předpokládá s nárůstem výdajů ve zdravotnictví o 24 miliard korun. Každý, kdo systém zdravotnictví v České republice trochu zná, tak tam platí jedno pravidlo, že jakýkoliv objem prostředků do českého zdravotnictví pošlete, tak stejný objem prostředků je české zdravotnictví schopno spotřebovat. Kdybyste tam poslali dvojnásobný objem prostředků, než se posílá letos, tak bezesporu je české zdravotnictví schopno takové finance spotřebovat. Otázkou samozřejmě je, je-li to efektivní a je-li za to dostatečná produkce nebo dostatečný výkon.
My jsme slyšeli kritiku na předcházející vládu ve smyslu zdravotnictví, ale od té doby, co přišla stávající vláda a pan ministr Vojtěch, tak stihli udělat jednu jedinou věc, a sice vyhodit úspěšného ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tím ta věc, respektive nějaké změny ve zdravotnictví, skončily a přichází tady vláda s navýšením plateb za státní pojištěnce, naléváním peněz do systému, aniž by uskutečnila jakékoliv systémové kroky a řekla, jakým způsobem zdravotnictví v České republice se dál bude vyvíjet, jakým způsobem bude šetřit a na co ty peníze budou využity, protože tímto stylem hospodaření do zdravotnictví můžeme nalévat jakékoliv prostředky.
Jenom připomenu, že od roku 2018, takového toho covidového, respektive předcovidového, jsme se dostali z výdajů na úrovni 400 miliard korun v roce 2018, na výdaje přes 700 miliard korun v roce 2025. Takže vidíme, že trend je naprosto jasný, dynamický. Souvisí to samozřejmě za stárnutím společnosti, ale souvisí to především s tím, že české zdravotnictví prostě nemá v sobě efektivní principy, které by zaručovaly efektivní spotřebovávání peněz, které do něj vláda nalívá. Tady se navrhují další desítky miliard korun bez toho, aniž by se se systémem zdravotnictví cokoliv dělo.
To jsou tři témata – restrukturalizace ČEZu, představení fiskálně strukturálního plánu a navýšení plateb za státní pojištěnce. Každé z těch témat je téma zásadní pro českou ekonomiku, pro veřejné finance, pro české občany a komunikace těchto témat ze strany vlády je naprosto minimální, nulová. Dobře vím proč. Řada těch věcí je neobhajitelných nebo těžce obhajitelných, ale myslím si, že vymlčet se taková témata nemají a že jsou mnohem závažnější, než témata, kterými v posledních dnech žijeme.
Tak moc prosím vládu a navrhuju bod na tuto schůzi, abychom se věnovali něčemu, jako je neadekvátní komunikace vlády v hospodářsko-politických rozhodnutích. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane místopředsedo, moment. Neadekvátní... jestli můžu poprosit. (Poslanec Skopeček odpovídá na otázku mimo mikrofon.) Ano... opatření vlády. ***
