Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tak vidíte, pane místopředsedo, kdybyste to dal písemně jako váš předseda strany, tak to mohlo být v pořádku. V této chvíli jsme vyčerpali přednostní práva a já pozvu sem paní poslankyni Evu Šrámkovou. (Hlásí se poslankyně Decroix.) Jo, tak ale já jsem teď vyzval Evu Šrámkovou, takže ještě jestli tady Eva Šrámková je, není tady, dobře. A vy se hlásíte s přednostním právem. Ano, je tam omluvenka pana Marka Bendy do 17.30. Jenom připomenu, že nemůžete už navrhovat žádný bod. Takže vystoupíte s přednostním právem, to máte právo. Ale bez návrhu bodu. Tak jenom to hlásím dopředu, protože byste se museli přihlásit do první půl hodiny, což je 14.30.

Poslankyně Eva Decroix: Tak já vám velmi děkuji, pane předsedající, za to, že jsme si tady vyjasnili, jestli mohu vystupovat nebo nemohu vystupovat. Ještě na plénum takto na mikrofon sdělím, že zde zastupuji pana předsedu klubu.

Já bych zde chtěla otevřít otázku poměrně aktuální a dnešní, a to je otázka lidskoprávní agendy. Ona už je zde diskutována několik týdnů, ale je-li diskutována, tak si dovolím říci, že zatím pouze velmi jednostranně. A téma je to aktuální, protože dnes, tak, jak trošičku se dalo tušit, tak z expertních panelů z lidskoprávní agendy odešlo 53 lidí. Když se rozhlédneme po této Sněmovně, když se rozhlédneme po českém státu, když si dáme dohromady, kolik odborníků má tento stát na jednotlivé agendy, tak odchod ze služeb státu 53 lidí, kteří tam, prosím, podotýkám, byli přes všechna možná různá politická vedení a pouze jedno politické vedení, a to jest politické vedení této vlády nebylo schopno si ty lidi udržet.

Takže jenom, abychom si to shrnuli v jaké jsme situaci. Jsme v situaci, kdy lidskoprávní odbor na Úřadu vlády byl rozprášen. Nicméně nadále máme zmocněnkyni pro lidská práva. Koho bude koordinovat a jaká lidská práva bude chránit a na straně čí bude stát, když je zřejmé, že v tomto okamžiku, když měla stát za svými lidmi a měla stát za svojí agendou, tak se tak rozhodně nestalo, tak se pokládá taková rétorická otázka: Potřebujeme takovou zmocněnkyni? A pokládá se druhá otázka, máme-li zmocněnkyni pro lidská práva, která není schopná stát za lidskými právy, to znamená celá tato rovina nám selhává na exekutivní úrovni, tak poté nám vyplývá z ústavy, že minimálně parlament by měl kontrolovat vládu, aby si měl převzít tuto odpovědnost. Proto tak, jak jsem již avizovala opakovaně a dnes toto budu opakovaně avizovat i na plénu a současně taktéž budu avizovat, že tento bod budu navrhovat nyní na pořad schůze nejenom dnes, vypršel-li již časový limit, ale opakovaně jak na této schůzi, tak i na následující schůzi, mám pocit že parlament, Poslanecká sněmovna si má převzít odpovědnost za práva lidí.

Opakuji, lidskoprávní agenda není nic jiného než práva obyčejných lidí. Ano, přesně těch lidí, kterým tato vláda ve svých předvolebních slibech slibovala, co – no že bude líp.

Tak já si jenom dovolím zde velmi jednoduše shrnout, co zaznělo na odborném kulatém stole, kam byl sice pozván jak pan premiér, tak paní zmocněnkyně pro lidská práva, ale ani jeden nedorazil, tak si dovolím jim shrnout závěry tohoto jednání alespoň na tomto místě.

Koho se dotkne to, že nám zmizí lidskoprávní odbor? Koho se dotkne to, že nebude existovat žádné těleso, které by mohlo lidská práva nadresortně řešit? Pojďme si to říct upřímně. Třeba práv obětí, obětí trestných činů. Třeba dnes je velmi moderní a často se to diskutuje ve všech médiích, často to slyším z úst vládních reprezentantů a třeba práva dětí. Děti stále, a vyplývá to i ze včerejší zprávy Nejvyššího státního zastupitelství, jsou oběťmi. Třeba oběťmi šikany. Pokud ale nebude existovat nadrezortní spolupráce expertů, lidí, kteří se věnují školství, lidí, kteří se věnují justici, lidí, kteří se věnují sociálu – máme zde přítomného pana ministra, tak je jistě s tou problematikou velmi seznámen, jakým způsobem ji řešit – tak nebude-li mít vláda tuto nadrezortní spolupráci, tak víte, jak to skončí? Bude to řešit jenom jedno ministerstvo. A jedno ministerstvo není schopno to řešit.

Když už tady mám pana ministra, tak možná pojďme rovnou ke konkrétnímu tématu. Vznikla komise pro nepřirozená úmrtí dětí, což opětovně je nadrezortní téma. Já jsem ráda, že ta komise vznikla, a děkuju. Netrpělivě očekávám, jaké výsledky z této komise vzniknou. Možná si dovolím zmínit, že taktéž očekávám odpověď pana ministra na to, co bude předmětem a tématem této komise. Ale přesně, my zakládáme komise, když jsme měli již funkční orgány a rady, které byly schopny poskytnout svoji expertizu třeba této komisi. Dnes tito experti už svoji expertizu, svoje know how, svoje znalosti z terénu nemohou poskytnout, protože vláda o to nemá zájem. Tak my o to zájem máme a já budu žádat paní zmocněnkyni, budu žádat celou vládu, budu žádat celou Poslaneckou sněmovnu, aby na úrovni Poslanecké sněmovny vznikla nadresortní komise pro lidská práva.

Není to výbor, výbory jsou gesční, všichni v nich sedíme a víme, že do výboru jsou vždycky přidělovány tisky podle toho, zda to spadá pod Ministerstvo spravedlnosti, pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale máme tady třeba již jednu stálou komisi, mimo jiné třeba komisi pro ústavu. Proč? Protože ta ústava je v určitém ohledu nad tím vším. Tak já se domnívám, že lidská práva jsou taktéž nad tím vším, třeba už také proto, že součástí ústavy je Listina základních práv a svobod. To znamená, by velmi slušelo této Sněmovně. A já to vlastně beru jako určitou nabídku, možná příležitost pro paní zmocněnkyni, která dnes je v situaci, kdy sice má funkci, ale nemá pod sebou žádné odborníky. Tak já navrhuju paní zmocněnkyni, navrhuju vážené sněmovně, že jí ty odborníky jsme schopni, že tu platformu pro diskusi jsme schopni vytvořit v rámci Sněmovny. Protože bez diskuse se neposunou ta jednotlivá témata.

A nejsou to jenom oběti trestných činů. Můžeme se bavit o právech osob se zdravotním postižením. Opětovně skupina, která se může týkat sociálu, zdravotnictví, ale také justice. A není možné předpokládat, že na jednom ministerstvu budou schopni tato práva řešit s dostatečným důrazem.

Lidskoprávní agendy se týkaly také práv cizinců. Já vím, že pro část koalice to není téma, které by zrovna politicky vítalo, ale představte si, že cizinci jsou také lidi. A představte si, že mají taky svá práva. A představte si, že jich mezi námi žije velké množství. A že chceme-li se tvářit jako právní stát, minimálně já určitě a byla bych moc ráda, kdybychom tento termín používali s větším důrazem a možná nejenom používali, ale mysleli na něj při jednotlivých krocích, tak práva cizinců dnes bude řešit kdo? No zřejmě nikdo, protože celý tento odbor nebude existovat.

O protidrogové politice a politice závislostí toho bylo řečeno mnoho a opětovně je to jedno z těch témat, které ačkoliv bylo na vysoce kvalitní úrovni, tak evidentně vláda o tyto experty nestojí a bylo jednodušší to celé rozprášit.

Otázka duševního zdraví. Asi kdybych byla, když mi to prominete, potvora, tak bych si teďka tady vytáhla všechny ty články, ve kterých různí vládní představitelé hovořili o tom, jak je pro ně otázka duševního zdraví dětí a celé populace důležitá. No tak opak je pravdou, protože kdyby to pro ně bylo důležité, tak si nechají ty experty, snaží se jim naslouchat, poslouchají ty lidskoprávní rady, které fungovaly a doporučovaly, co doporučovaly? No třeba jednotlivé strategie. Co se nyní stane s těmi strategiemi? Zmizí.

Nebo třeba další skupina, která bude dotčena. Práva osob omezených na svobodě. To jsou třeba mimo jiné vězňové nebo třeba mladiství, kteří jsou dnes v různých detenčních a ústavních zařízeních. Opětovně mohu připomenout včerejší zprávu Nejvyššího státního zastupitelství. Ano, tam máme dnes problémy, v detenčních zařízeních, která některá chybí, v ústavních zařízeních. Opětovně otázka nejenom na školství, ale i na justici. Otázka třeba mimo jiné i na ministra práce a sociálních věcí. Jak budou tato tři ministerstva slaďovat jednotlivé agendy? Nebudou, řekněme si to upřímně.

To, že vláda zcela zrušila Radu vlády pro paměťovou agendu, přecházím, protože chápu, že to je to poslední, co by se jí politicky hodilo. A skoro jsme to asi mohli předpokládat, protože připomínat, že autokracie nepřináší nic dobrého a že je důležité nezapomenout naši minulost, to chápe možná tato část Sněmovny, (Ukazuje vpravo.) ale ta druhá dělá všechno pro to, nejenom, že to říká, ale dělá všechno pro to, abychom hlavně rychle zapomněli. ***