Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(23.10 hodin)
Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím o klid v jednacím sále, aby se paní poslankyně mohla v klidu vyjádřit. (Hluk neustává.) Prosím o klid. Prosím.
Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji. Děkuji, pane předsedající. Pokud chceme takovou povinnost obcím ukládat, musí nejdříve předcházet povinnost majitelů své mazlíčky čipovat, abychom předešli zbytečným nedorozuměním. Bez tohoto mezikroku je to v reálném životě naprosto neproveditelné.
Dalším obrovským kamenem úrazu je finanční nezodpovědnost celého návrhu. Stát dává obcím natvrdo za povinnost hradit odchyt a kastraci. Přitom samotní předkladatelé v důvodové zprávě otevřeně přiznávají, že kvůli absenci dat vůbec nevíme, kolik opuštěných koček v České republice žije a jaké náklady s tím budou spojené. (Odmlčí se pro hluk. Polohlasem: V pořádku.) Stát zde po obcích požaduje podpis na bianko šek. V návrhu zcela chybí jakýkoliv mechanismus financování, například adekvátní navýšení rozpočtového určení daní, ze kterého by obce měly tyto nové úkoly platit.
Nedomyšlenost celého textu navíc podtrhují vyloženě legislativní zmatky a logické rozpory. Návrh například předpokládá, že po kastraci se kočka označí zastřižením nebo zářezem ucha. (Hluk v sále neustává.) Tato povinnost je však v přímém rozporu s jiným ustanovením daného... samotného zákona na ochranu zvířat proti týrání. (Odmlčí se. Polohlasem:) No, v pohodě...
Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás chtěl opravdu požádat o klid, jo, máme tady, ať to dneska dokončíme, jo, těch 10 diskutujících. Já vím, že už je pozdě, ale pojďme to nějak vydržet.
Poslankyně Zdena Kašparová: Stejně tak novela občanského zákoníku, kterou tisk přináší, stanovuje, že obec se automaticky stává vlastníkem každého nalezeného zvířete, pokud si ho nepřivlastní nálezce. Výjimkou mají být pouze kočky zdivočelé. Kdo a jak bude na obci posuzovat, jestli je kočka opuštěná, nebo zdivočelá, kdo bude hradit její péči, kde na to malé obce vezmou vhodné prostory a kapacity? Na tyto otázky odpovědi nemáme.
V průběhu tohoto roku navíc nabude platnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady o dobrých životních podmínkách psů a koček a jejich sledovatelnosti, jak už tady dnes padlo. Toto nařízení se dotkne i otázky povinného čipování. (Neustálý hluk v sále.) Proč teď schvalujeme tento zákon, když můžeme počkat na finální podobu evropské legislativy – a pak ji v klidu, po široké diskusi se všemi zainteresovanými stranami zapracovat smysluplně a čistě?
Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás opravdu požádal o klid. Prosím.
Poslankyně Zdena Kašparová: To nejvíc alarmující je pak způsob, jaký nám tento tisk byl předložen. Navrhovatel chce, aby Sněmovna s návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení podle § 90, což bylo samozřejmě momentálně i zavetováno.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, berme, prosím, obce jako spolupracující instituce a partnery – ne jako hromosvod a primární řešitele všeho, s čím si stát neví rady. Motivujme je, ale nenařizujme jim nesplnitelné a neproplacené povinnosti. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A další vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Jan Bureš. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předkladatelko, vážený pane zpravodaji, i já uznávám, že směr této novely je správný. A i já si dovolím upozornit na jeden nepochopitelný paradox.
Pokud stát bere vážně ochranu zvířat, musí být účinněji schopen postihovat týrání, zabránit pachatelům v dalším chovu a zajistit, aby náklady na péči o odebraná zvířata nenesly jen obce, útulky nebo dobrovolnické organizace, ale také ti, kdo týrání způsobili. Nestačí ale zpřísňovat sankce za týrání zvířat, pokud současně stát v dotačních pravidlech připouští, aby chovy pravomocně sankcionované za týrání dál čerpaly dotace určené na zajištění dobrých životních podmínek zvířat. To je přece zásadní rozpor. Na jedné straně řekneme, že týrání zvířat je nepřijatelné a zaslouží si přísnější postih. Na druhé straně ale byla dotační pravidla pro rok 2026 rozvolněna tak, že pokuta do určité výše nemusí znamenat ztrátu dotací na welfare zvířat. Jinými slovy, stát může jednou rukou týrání trestat a druhou rukou stejnému provozu posílat veřejné peníze určené na dobré životní podmínky zvířat. To je nelogické, nesprávné a neobhajitelné.
Welfare dotace mají sloužit k tomu, aby se zvířatům v chovech žilo lépe. Nemají být veřejnou podporou pro provozy, u nichž stát sám pravomocně konstatoval porušení zákona na ochranu zvířat. Kdo týrá zvířata, nemá mít nárok na peníze určené na zlepšování jejich životních podmínek, na kterých mu zjevně nezáleží. To je elementární logika a elementární spravedlnost. Proto považuji za důležité, aby se tato novela projednala nejen optikou sankcí, ale také optikou návaznosti na veřejné finance.
Chci, abychom otevřeli debatu o tom, zda je možné do návrhu doplnit pravidlo, podle kterého bude mít pravomocná sankce za týrání zvířat jasný dopad na čerpání dotací určených na dobré životní podmínky zvířat. Minimálně musí platit, že při prokázaném týrání se welfare dotace krátí a při závažném nebo opakovaném týrání se neposkytne vůbec. Zvířata nejsou ani věci, ani výrobníky masa, mléka a dalších živočišných produktů, jsou to živí tvorové schopní cítit bolest, strach a utrpení, jak nám tady v úvodu připomněla paní předkladatelka. A nejde jen o etiku, byť ta je i pro mě zásadní.
Životní podmínky hospodářských zvířat souvisejí také s jejich zdravím, stresem, hygienou chovu, používáním léčiv a nakonec i s kvalitou a bezpečností potravin, které se dostávají k lidem. Právě proto nemůže být ochrana zvířat jen zvířat jen okrajovou otázkou zemědělské politiky – je to otázka etiky, odpovědnosti státu, veřejných peněz, veřejného zdraví a také důvěry veřejnosti v to, že zákony, které navrhujeme a schvalujeme, myslíme vážně, že to není nějaká úlitba nebo líbivé gesto, ale závazek. Proto navrhuji, aby byl tento tisk řádně projednán mimo jiné ve výboru pro životní prostředí.
Tento výbor se ve svém podvýboru zabývá také ochranou zvířat a myslím si, že tam je to správné místo, kde bychom se té debatě mohli věnovat. Právě tam je prostor podrobně posoudit nejen samotné sankce, ale i provázanost s dotačními pravidly, s praxí obcí, útulků, veterinární správy a organizací na ochranu zvířat. Jsem přesvědčená, že pokud chceme skutečně posílit ochranu zvířat, musíme odstranit tento pověstný dvojí metr. Přísnější pokuty na papíře, ale veřejné peníze pro problematické chovy v praxi – to by veřejnost právem považovala za pokrytectví.
Prosím proto o podporu této debatě a přikázání tohoto tisku také výboru pro životní prostředí. Avizuji zájem debatovat o pozměňovacím návrhu, který zajistí, že dotační prostředky na dobré životní podmínky zvířat nepůjdou těm, kdo byli za týrání zvířat pravomocně sankcionováni. Děkuju za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Paní poslankyně, váš návrh jsem si poznamenal, na ten výbor. Takže nyní tedy dvě faktické poznámky: Šafránková Lucie za navrhovatele. Prosím, máte slovo. A připraví se Berenika Peštová. Prosím.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuju za slovo. Já bych jenom zareagovala na paní kolegyně Svárovskou, která tady říkala, že by bylo dobré, aby byly hrazeny náklady s předběžnou péčí tím, kdo je způsobil. Tak jsem jenom chtěla upozornit paní poslankyni, že právě je to součástí tohoto návrhu, že právě zavádíme povinnost toho, kdo zvíře týral, kdo způsobil újmu, aby hradil náklady spojené s předběžnou péčí. Přímo tento náš návrh toto ustanovení obsahuje. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka Berenika Peštová.
Přečtu jednu omluvu: Jan Skopeček od 22 hodin se omlouvá z osobních důvodů.
Prosím, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já beru taky za slovo paní poslankyni Svárovskou, prostřednictvím vás, a chci, aby garančním výborem byl výbor životního prostředí a ne zemědělský výbor. Takže toto berte jako můj návrh. Děkuji. ***
