Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(23.30 hodin)
(pokračuje Jan Bureš)
Tímto nesmyslným krokem stát pouze dobrovolně rezignuje na svou nezastupitelnou kontrolní roli a předává ji do rukou byznysu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že jsem zde popsal dostatek argumentů. Z výše uvedených důvodů, ať už jde o prolomení domovní svobody, pošlapání spravedlivého procesu u odebírání zvířete, ekonomickou šikanu samospráv nebo nesmyslnou privatizaci státního dozoru, je naprosto zřejmé, že tento návrh má v sobě zkrátka příliš mnoho v uvozovkách úzkých míst. Příliš mnoho legislativních nedodělků na to, aby mohl jen tak hladce a bez povšimnutí proletět naší Sněmovnou hned v prvním čtení, jak si přejí její autoři.
Dovolte mi to na úplný závěr shrnout naprosto jasně. My jako poslanci Občanské demokratické strany zcela jednoznačně podporujeme moderní a funkční ochranu zvířat. Ale stejně tak razantně a nekompromisně odmítáme u toho vypínat ochranu ústavních práv našich občanů. Odmítáme ignorovat práva vlastníků a odmítáme bezprecedentně vysávat rozpočty našich samospráv. Zvířata musíme chránit, ale nesmíme přitom zničit právní stát. Děkuji vám za pozornost a věřím ve váš zdravý rozum při následném hlasování.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se pan poslanec Petr Bendl. Tak prosím, máte slovo.
Poslankyně Michaela Moricová: Já děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k pokročilé hodině jsem svůj projev zkrátila, takže začnu tím, že jsem ráda, že se ve Sněmovně bavíme o týrání zvířat, protože to neberu jako okrajové téma. Jsou to příběhy skutečného utrpení, kdy zvířata jsou zanedbaná, týraná, nemocná nebo chována jen jako doplněk lidského ega.
Pokud chceme být civilizovanou zemí, musíme jim umět pomoci. Jenže právě proto mám problém s tím, jak je novela předkládána, protože dobrý úmysl prostě nestačí. Pokud chceme zvířatům skutečně pomoct, potřebujeme zákon, který bude funkční, srozumitelný a vymahatelný. Ne zákon, který dobře vypadá v tiskové zprávě. V praxi totiž může zahltit obce, vytvořit právní nejistotu a nakonec nepomůže ani lidem v terénu, ani samotným zvířatům. Třeba u předběžné náhradní péče.
Rozumím tomu, že pokud je zvíře týrané nebo zanedbané, stát musí umět rychle zasáhnout. Zvíře nemůže čekat měsíce na výsledek řízení. Ale pokud má člověk přijít o zvíře jen proto, že do 30 dnů nezaplatí zálohu na péči, ještě předtím, než je prokázaná vina, je to docela citlivá věc. Co když je člověk hospitalizovaný? Co když je ve finanční tísni? A co když se později ukáže, že samotná situace prostě byla složitější?Ochrana zvířat prostě nesmí znamenat, že vytvoříme systém, ve kterém se trestá dřív, než je ve věci jasno.
Další problém vidím u obcí. Nemůžeme jim přidat další zodpovědnost za zvířata aniž by bylo jasné, jak mají rozlišit zvíře opuštěné, toulavé nebo jenom ztracené. A už vůbec bychom jim neměli ukládat nové povinnosti bez peněz, metodiky a základních dat. Totéž se týká kastrací koček bez majitele. Princip samozřejmě podporuju. Kastrace venkovních koček je důležitá, brání dalšímu utrpení, ale pokud nevíme, kolika zvířat se to bude týkat, kdo to zaplatí a jak se zabránit zásahu do vlastnictví někoho, komu kočka patří, pak neřešíme detail, řešíme spíše otázky, které rozhodnou, jestli zákon bude vůbec fungovat.
Podobně to vidím i u zákazu chovu. Souhlasím, aby člověk, který týral zvíře, nemohl dál chovat další, to je jasné. Ale pokud nemáme funkčně propojené registry, jednotný přehled o čipovaných zvířatech zákaz na papíře nemusí znamenat v praxi nic moc. A zákon tedy vypadá přísně jen na papíře, zvířata neochrání. Neochrání je ani dobrý pocit. Zvířata potřebují fungující systém. Aby bylo jasno, já opravdu chci lepší ochranu zvířat. Chci, aby stát uměl rychle zasáhnout proti týrání. Aby obce měly nástroje, jak řešit toulavá, opuštěná nebo množená zvířata.
Chci, aby zákaz chovu nebyl jen věta v rozhodnutí, ale skutečně vymahatelné opatření. Ale právě proto nemůžeme takto rozsáhlou novelu projednávat stylem rychle to schvalme, protože cíl je správný. On je správný. Jenže špatně napsaný zákon může zatížit obce, zahltit soudy, vytvořit právní nejistotu a selhat přesně tam, kde má pomáhat. U zvířat, která potřebují rychlou a účinnou ochranu. Ochrana zvířat si zaslouží víc než jen dobrý titulek a politické poplácání po zádech, jak jsme to dobře schválili. Zvířata si zaslouží poctivě připravený zákon. Za sebe říkám, že s cíli novely souhlasím a věřím, že do dalšího čtení se podaří odstranit problémy, které v ní spatřuju nejen já. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní pan poslanec Petr Bendl a připraví se pan poslanec Petr Hladík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuju za slovo, pane předsedající. No já jsem teda taky zkrátil ten svůj příspěvek významně, ale aspoň pár slov si neodpustím. I já jsem přesvědčený o tom, že nevedeme spor o to, zda chránit či nechránit, ale hledáme co nejefektivnější způsob, jak opravdu zajistit to, že budeme chránit účinně, funkčně, v systému, který zajistí, aby nemohl být zneužíván třeba těmi sousedy, tak jak tady říkal pan kolega Bureš, kdy ten zákon počítá s tím, že stát bude dlouhou dobu rozhodovat, jestli opravdu došlo k týrání či nikoliv. Mezi tím zabere zvířata. A může se dostat ten člověk vlastně do situace, že o zvířata úplně přijde.
Já jsem zažil situaci a velkou veřejnou debatu o tom, zda kovat či nekovat koně. Jestli když někdo nekove, tak jestli už je náhodou netýrá a podobně. Ona na to je někdy tenká hranice. Nebo jsem zažil debatu o tom, že někdo si pořídil prasnice, vytvořil jim místo, kde se válejí v blátě a lidé měli pocit, že to je týrání zvířat, přičemž pro to prase je to prostě přirozené prostředí, které potřebuje a tak dále a tak dále. Někdy je to opravdu složité prokázat, že opravdu jde o týrání, že to není něco, co zvíře třeba ke svému životu potřebuje.
To, co já vidím jako obrovský problém a koneckonců zmiňoval to tady i Marek Marek Výborný, on měl s tím tu zkušenost, co já, že my ty paragrafy a zákony často máme, jenom nemáme schopnost přinutit konkrétní lidi, aby jednali. Já jsem zažil fakt situaci týrání koní, prokazatelné, nedostatek potravy, nedostatek vody, pět zásahů policie, stížnosti starosty, ale Státní veterinární správa ani oerpéčko nebo lidi na úřadě zodpovědní za tu situaci prostě nebyli schopni využít paragrafu, zabrat zvířata, oznámit, protože nebylo potřeba hledat majitele a vlastníky – a stejně nezasáhli. Lidi si ťukali na čelo, jak je možné, že se to vůbec neřeší a těch případů po celé republice najdeme spoustu. A spíš je to osobní selhání než selhání systému. A máme o tom vést debatu a zcela věcnou a správnou.
Proto jsem rád, že to půjde celé do řádného druhého čtení. A i já mám problém s tím, že tedy někdo při podezření, že týráte, vylomí dveře vašeho domu – při podezření, zdůrazňuji, při podezření – vylomí dveře nebo respektive udělá to Policie České republiky, vleze do toho domu, zabere zvířata a teprve následně se bude posuzovat, jestli došlo k týrání nebo nikoliv. To já si nejsem jistý že je ta správná rovnice. O tom bychom se měli opravdu vážně bavit a prosím všechny právníky, kteří se soustředí na ústavní právo, aby nám k tomu dali noty, protože já jsem si jistý, že často tohle nepotřebujeme. My prostě máme dostatek nástrojů, jak to vymoci jiným způsobem, jenom se tomu státnímu aparátu někdy moc nechce. A mě samotného to taky zlobí.
A už se tady zmiňovalo a ještě dvě věci, vlastně. Poznámku k Evropské unii. Předkladatel sám přiznává, že ta evropská legislativa, která nás vyzývá k tomu, abychom se pokusili udělat jednotný systém v celé Evropě, tak aby byla dohledatelná zvířata, aby bylo možné prostě ty naše množírny, se kterými se tady snažíme nebo kde se snažíme tu situaci řešit už dlouhá léta, abychom neumožňovali lidem, kteří tímhle způsobem téměř nebo zcela určitě týrají psy, případně kočky a vyváží je ven, abychom měli srovnatelné legislativní prostředí uvnitř Evropské unie. ***
